Rozšíření norka amerického v české přírodě

Ve středu 21. listopadu 2001 zavítal na půdu České zemědělské univerzity v Praze (ČZU) Ing. Jaroslav Červený, CSc. z Akademie věd ČR, aby v cyklu přednášek pořádaných Studentským mysliveckým spolkem při Lesnické fakultě ČZU vystoupil se svojí přednáškou na téma Nové druhy šelem v naší přírodě a myslivosti - psík mývalovitý, norek americký, mýval severní, šakal obecný.

Norek americký (Neovison vison)

První šelmou, o které se ve své přednášce zmínil, byl norek americký (mink). Ten bývá často zaměňován s norkem evropským, který se však již na většině území Evropy nevyskytuje. Ačkoliv jsou oba druhy příbuzné, prodělaly odlišný vývoj. Vzájemné křížení mezi oběma druhy nebylo prokázáno. Norek americký se však může křížit s tchořem tmavým.

Díky své výborné přizpůsobivosti a schopnosti zaujímat ekologickou niku po konkurenčních predátorech je norek americký rychle se šířícím druhem po celé Evropě, zejména ve Skandinávii, Velké Británii a Pobaltí. Tento nárůst mají na svědomí úniky jedinců z farem a jejich intenzivní rozmnožování. V Německu a Polsku je norku americkému přičítán pokles početních stavů ondatry pižmové.

Původně obýval téměř celou Severní Ameriku, odkud byl ale rozšířen do Jižní Ameriky, Evropy i Asie a stal se tam invazním druhem. Na počátku 20. století se ale tito norci dostali i na jiné kontinenty. Ve 20. letech 20. století započal jejich chov na kožešinových farmách v Evropě.

Odtud postupně docházelo k únikům zvířat, a tak se norek americký pozvolna zabydlel ve volné přírodě mimo svůj původní areál. Místy byli norkové z farem do přírody přímo vypouštěni - například v Řecku uniklo na svobodu jednorázově kolem 50 000 norků. Také v bývalém Sovětském svazu či Skandinávii byli norci vysazováni kvůli snaze obohatit tamní faunu (což však mělo katastrofální následky pro původní druhy).

Čtěte také: Rozšíření vážek v ČR

Norka amerického si asi každý spojí s kožešinovými farmami. Ty bohužel nebyly výjimkou ani u nás a jsou hlavním důvodem, proč tento invazivní druh najdeme i v české přírodě. Jeho nekontrolovatelné rozmnožování a schopnost adaptace na různé prostředí způsobily alarmující dopady na místní flóru a faunu.

Výskyt norka amerického v ČR

V ČR byl v letech 1960 - 1995 zaznamenán výskyt norka amerického zejména v povodí řek (Labe, Orlice, Berounka, střední Povltaví). V posledních pěti letech došlo k výraznému nárůstu stavů a rozdělení výskytu do několika silných populací: tzv. Jihozápadní populace (povodí Berounky, Úhlavy, Úslavy, Radbuzy, Otavy, Vltavy a Lužnice), silná populace v povodí Labe a Orlice a nová, stále se zvětšující populace na Českomoravské vrchovině. Kromě těchto oblastí byl norek americký sporadicky zaznamenán i na dalších lokalitách (např. Praha, střední Čechy, střední a jižní Morava).

V Československu se první uprchlíci z farem objevili na počátku 60. let, širší invaze však nastala až v 90. letech, kdy se masově vypouštěla zvířata z krachujících farem a pomohly tomu i akce radikálních ochránců zvířat. V roce 2005 například aktivisté vypustili přes tisíc amerických norků a lišek polárních z farmy ve Vítějevsi na Svitavsku.

V české krajině byl norek americký poprvé zaznamenán ve druhé polovině 20. století a od té doby se šíří překvapivou rychlostí. Dnes je hlášen výskyt norků na více než 50 % rozlohy státu, přičemž nejhojnější jsou v jižních Čechách a přilehlé části jižní Moravy. Typicky se vyskytují podél vodních toků a nádrží nejen v odlehlých lokalitách, ale pronikají i do měst - například podél Vltavy v centru Prahy již není spatření norka žádnou raritou.

Výrazný nárůst stavů norka amerického v posledních letech mají území ČR na svědomí rovněž úniky jedinců z farem. Území, obývané norkem americkým, se v posledních letech zvětšilo přibližně desetkrát, o zvyšování početnosti populace však neexistují žádné konkrétní údaje. Šíření norka amerického napomáhá i fakt, že k rozmnožování může pravděpodobně docházet v průběhu celého roku.

Čtěte také: Klimatické změny a škodliví činitelé rostlin

První zprávy o výskytu norka amerického na našem území pocházejí z 20 - 30 let 20. století. Údaje z dotazníků rozeslaných v letech 1991 - 1992 potvrzují výskyt norka amerického na 4,6 % území.

Zatímco mezi lety 1990 až 1994 byl norek zaznamenán zhruba na 5 % našeho území, v následujících letech se velmi rychle rozšířil a v roce 2008 byl již zjištěn na 35 % a v roce 2012 na 48 % území.

Norek se vyskytuje podél vod stojatých i tekoucích v přirozeném i značně pozměněném prostředí. Norek americký je vázaný na různé vodní ekosystémy, ideálním prostředím jsou pro něj mělké pomalu tekoucí eutrofizované vody. Žije samotářsky kromě období rozmnožování (konec zimy a začátek jara).

Popis a chování

Americký norek má protáhlé štíhlé tělo s krátkýma nohama, uzpůsobené pohybu v norách a plavání. Samci dorůstají délky těla kolem 35-45 cm (samičky 31-38 cm) a hmotnosti až 2,3 kg, zatímco samice bývají lehčí (do 1,1 kg). Ocas měří dalších zhruba 15-25 cm.

Srst je velmi hustá, nepromokavá a v zimě delší a jemnější než v létě. Zbarvení bývá jednotně tmavě hnědé až černohnědé, spodina těla může být o něco světlejší a na bradě mívá bílou skvrnu. Na rozdíl od norka evropského nemá americký norek bílý horní pysk - evropský druh má kolem čenichu nápadný bílý „rámeček“.

Čtěte také: Choroš obecný: Zeměpisné rozšíření

Ve volné přírodě je norek americký převážně samotářský a silně teritoriální. Žije skrytě poblíž vod - obývá břehové porosty okolo pomalu tekoucích řek, potoků, rybníků či mokřadů. Aktivní bývá hlavně za soumraku a v noci, ačkoliv někdy vyrazí na lov i ve dne.

Své doupě si staví v břehu u vody, často využije opuštěnou noru po ondatře nebo bobrovi, případně dutinu ve stromě. Každý jedinec si hájí lovecký revír, který si výrazně značkuje silně zapáchajícím sekretem. Samec mívá teritorium, v němž se mohou pohybovat 2-3 samice, a konkurenční samce agresivně odhání, zvláště v období páření.

Norek je mrštný pohybem - na souši uběhne až 6 km/h a nečiní mu potíže vyšplhat na strom. Výborně plave a potápí se; ve vodě se pohybuje svižnými vlnivými pohyby těla a vydrží pod hladinou i kolem minuty.

Potrava a chování Norci jsou oportunisté - zajímají se o širokou škálu potravy, od drobných savců až po ryby a hmyz. V jeho domovině patří mezi hlavní kořist ondatry. Součástí jeho “evropského menu” jsou drobní savci, nejčastěji různé druhy hlodavců, ale i mláďata o něco větších zvířat. Rád si pochutná na rybách, ptácích i jejich vejcích, na chráněných obojživelnících a plazech.

Při lovu spoléhá hlavně na bystrý zrak a sluch, čich má překvapivě slabší. Často číhá poblíž břehu a bleskově útočí do vody; samice údajně loví kořist ve vodě častěji než samci. Dokáže pod hladinou pronásledovat rybu desítky sekund a mnohé vodní ptáky přepadá znenadání - ulovenou kachnu či lysku jednoduše stáhne pod vodu a utopí.

Norci někdy zabijí více kořisti, než hned spotřebují, a přebytky si schovávají na později.

Po svém teritoriu se norek aktivně pohybuje. V noci urazí až jeden a půl kilometru. umí dobře pracovat s kyslíkem, zvládne se tedy potopit i na delší dobu a lovit kořist přímo pod vodou. své území si samci i samičky vymezují pomocí pachových žláz.

Domovské okrsky jedinců stejného pohlaví se obvykle nepřekrývají a vzhledem k velikosti norka dosahují zvláště u samců poměrně velikých hodnot (u samců 10 - 50 km2, u samic okolo 2 km2). V době rozmnožování podnikají dospělí samci dlouhé cesty s cílem najít samice pro páření a v tuto dobu je výskyt několika dospělých samců na jednom území běžný. Naopak překryvy domovských okrsků mezi jedinci různého pohlaví jsou naprosto běžné.

Rozmnožování

Doba páření norků amerických nastává od ledna do března (v chladných oblastech až do dubna). Během této doby samec vyhledává více samic a páří se s nimi - druh je polygamní. Délka březosti se pohybuje v rozmezí 33 - 80 dní. Příčinou velkého rozptylu délky březosti je odložená implantace, kdy oplozené vajíčko zastavuje svůj vývoj a zůstává inaktivní až do doby, kdy dojde k jeho implantaci v děloze.

Novorozená mláďata váží jen okolo 8 gramů, jsou slepá a pokrytá jemnou šedavou srstí. Veškerou péči obstarává matka - mláďata kojí zhruba 5-6 týdnů, poté je postupně učí lovit. Asi ve 3 měsících věku se mladí norci osamostatňují a rozcházejí se hledat vlastní teritorium. Pohlavní dospělosti dosahují ještě před prvními narozeninami (cca v 10-11 měsících).

O mláďata, jichž bývá ve vrhu nejčastěji pět, se stará výhradně samice. Po narození jsou mláďata slepá, závislá na mateřském mléku. Začínají vidět až po 25 dnech. Po tuto dobu matka pečlivě mláďata ochraňuje a kojí, po šesti týdnech dochází k odstavu a samice učí mladé lovit.

Stopy a trus

Stopy - otisky tlapek v blátě nebo ve sněhu obvykle norka prozradí. Rozlišit je od stop ostatních lasicovitých šelem ale může být těžké. Jsou o něco menší než stopy vyder, díky kratším nohám vytvářejí ve sněhu cesty široké 10-15 cm. Přední tlapky ukazují čtyři prsty, zatímco zadní mají obvykle pět.

Trus - i trus se mírně podobá trusu vydry. Je ale o něco užší (0,5-1 cm) a chybí mu typický rybí zápach. Místo pro vylučování si norkové pečlivě vybírají.

Dopad na ekosystém

Invazní výskyt norka amerického představuje vážnou hrozbu pro mnohé původní živočichy. Jako oportunní predátor dokáže zdecimovat populace druhů, které nemají proti takovému dravci vyvinutou obranu.

Základními složkami potravy norka amerického v Evropě jsou drobní savci (především hlodavci a hmyzožravci), ptáci, obojživelníci, ryby a někteří bezobratlí.

V České republice bylo prokázáno, že jeho přítomnost snižuje hnízdní úspěšnost vodních ptáků nebo v některých oblastech existenčně ohrožuje populace raka kamenáče, užovky podplamaté a některých druhů obojživelníků. Vysokým stupněm predace ovlivňuje přirozené zoocenózy mokřadních ekosystémů (hryzec vodní, různé druhy kachen, skorec vodní, konipas bílý a horský, ledňáček říční, užovka podplamatá či rak kamenáč aj.).

Norci výrazně snižují hnízdní úspěšnost vodních ptáků - například kachny, lysky či rybáci přicházejí o snůšky i mláďata ulovená norkem. Ohroženi jsou také obojživelníci (skokani, kuňky aj.), neboť norek loví žáby nejen ve vodě, ale i na souši. Mimořádně citlivou obětí jsou naši původní raci (zejména rak říční a rak kamenáč), kteří mizí z lokalit, kam pronikl norek.

Studie v ČR potvrdily, že výskyt norků může místně vést až k existenčnímu ohrožení celých populací raků či užovky podplamaté. Ze Slovenska je zdokumentován případ, kdy jediný norek vyhubil největší hnízdní kolonii rybáka obecného o stovkách hnízdících párů.

V neposlední řadě americký norek vytlačuje některé původní konkurenty - jeho expanze v Evropě úzce souvisí s úbytkem dříve rozšířeného norka evropského. Protože americký druh je větší, agresivnější, má širší škálu potravy a umí lépe plavat, dokázal zaujmout ekologickou niku evropského norka a na mnoha místech ho nahradil. Navíc přenáší virovou aleutskou chorobu norků, na kterou jsou norci evropští vysoce citliví.

V mnoha částech Evropy dochází ke střetům mezi norkem americkým a naším původním norkem evropským. Jelikož americký norek je větší, silnější a konkurenčně zdatnější, vytlačuje evropského i z posledních zbytků jeho původního areálu. V České republice však k vymizení evropských norků nepřispěl americký uprchlík ale člověk neomezeným lovem a ničením přírodních stanovišť. Evropští norci tak na našem území zmizeli dříve, než začali v Evropě vznikat první kožešinové farmy.

Není to ale jen přímý konkurenční boj mezi těmito dvěma druhy, norek americký navíc funguje jako přenašeč choroby, na kterou sám zpravidla nezahyne ale norci evropští ano. Ačkoli na první pohled je norek americký evropskému bratranci velmi podobný, jedná se spíše o podobnost na základě využívání stejného prostředí (konvergenci). Geneticky jsou vzdáleni natolik, že norek americký byl nově zařazen mezi jiný rod (Neovison).

Vztah k člověku a regulace populace

Norek americký má složitý vztah s člověkem - stal se totiž produktem lidských chovů i škůdcem v přírodě. V zajetí je chován od 19. století kvůli kožešině, která byla ceněna v módním průmyslu. V České republice probíhal intenzivní chov norků zejména v druhé polovině 20. století na specializovaných farmách.

Časté úniky (nebo i záměrné vypouštění) však vedly k založení životaschopné populace ve volné přírodě. Své někdy sehrály i neuvážené akce aktivistů - jak už bylo zmíněno, roku 2005 byly na Svitavsku vypuštěny stovky šelem najednou. Tyto události měly tragický dopad na okolní faunu, přestože byly míněny jako „osvobození“ chovaných zvířat.

V reakci na etické a ekologické problémy spojené s kožešinovým chovem zakázala Česká republika od roku 2019 provoz kožešinových farem. Tím sice ustal přísun nových norků z farem, avšak ti již vypuštění v přírodě zůstávají.

Norci nadále ovlivňují hospodářství - na rybích farmách působí škody lovem ryb a drobné útoky zaznamenali i chovatelé drůbeže v blízkosti vody. Setkání člověka s norkem ve volné přírodě je ale spíše letmé.

Mnozí norci jsou plaší a skrytí, avšak jedinci odchovaní na farmách někdy ztrácejí plachost a mohou se odvážit blíže k lidem. Není výjimkou, že hladový norek sleduje rybáře a čeká na příležitost přilepšit si z jejich úlovku.

V Česku je norek americký oficiálně považován za invazní a nežádoucí druh - nemá žádnou zákonnou ochranu a za určitých podmínek je možné ho celoročně lovit či odchytávat. Podle Bernské úmluvy je dokonce doporučena úplná eradikace tohoto nepůvodního druhu. I v dalších zemích Evropy proto probíhají programy na hubení norků.

Podle myslivecké legislativy patří norek k druhům zavlečeným a v přírodě nežádoucím, lze ho za určitých podmínek usmrcovat, ale může to provádět pouze myslivecký hospodář nebo myslivecká stráž. Norek americký nemá v České republice žádný ochranářský statut, je zmíněn mezinárodní dohodou Bernskou konvencí v doporučení č. 77 (1999) o eradikaci nepůvodních druhů pozemních obratlovců.

Vzhledem k negativním dopadům invazního šíření norka amerického je důležitá nejen regulace populace formou odchytů a odstřelu, ale i zavádění preventivních opatření, která omezí jeho přítomnost v citlivých lokalitách.

Kromě tradičních metod - jako jsou živolovné pasti nebo bariérové systémy (ploty, ohradníky, elektrické ohradníky) - se v posledních letech uplatňují i moderní technologie.

Velkým přispěním by ve snahách o regulaci norků amerických na našem území bylo jeho zařazením mezi lovnou zvěř.

Norci se, snadněji než kuny, dají také chytat do drátěných (nebo dřevěných) sklopců a to především během zimního období, kdy je nedostatek potravy. Dalším vhodným obdobím pro chytání je září a říjen, kdy dochází k osamostatňování mláďat.

V zájmu ochrany živočichů místních biotopů přistupují ochránci přírody k řadě opatření. Půjde o dlouhodobou záležitost, první výsledky by ochranáři měli znát až koncem letošního roku. Ani případné radikální kroky patrně trvalý úspěch na poli eliminace norka amerického nepřinesou. Norek je rozšířen všude v okolí a bude tedy tyto lokality znovu obsazovat.

Svoboda nicméně přišel se zajímavým postřehem. Myslí si totiž, že norka amerického by ve volné přírodě mohl úspěšně lovit výr velký.

Omezovat jeho výskyt. Z Operačního programu životní prostředí i dalších zdrojů podporujeme jak jejich mapování, tak samozřejmě i omezování jejich šíření. Již dnes regulaci tohoto druhu zajištují myslivci,“ vysvětluje ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).

Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství připraví návrh dalšího přístupu k tomuto druhu v situaci po jeho zařazení na unijní seznam.

tags: #rozšíření #norku #v #přírodě #výskyt

Oblíbené příspěvky:

• Vánoční projev Zemana
• Vytápění obnovitelnými zdroji v ČR
• Ohrožená stanoviště v Evropě
• Průvodce Výběrem Košů
• Informace o skládce Rokycany