Cílem této práce je zmapování života, díla a odkazu významného občana města Trutnova, Antonína Justa, Čestného občana města Trutnova, držitele Kulturní ceny města Trutnova a čestného kronikáře města Trutnova.
Přiblížím město, ve kterém strávil svůj produktivní život. Popíšu význam osobnosti pro místo a dobu a tutéž problematiku o kronikách a kronikářích. Uvedu jeho práci pedagogikou, spisovatelskou, básnickou, politickou a hlavně kronikárskou.
Tuto trutnovská osobnost, vpravdě renesanční, zářila na pomyslném trutnovském nebi v letech 1948 až 2018. Pokusím se přiblížit celý jeho život od dětství přes studia, totální nasazení, založení rodiny, zaměstnání až po jeho pohřeb.
Představím jej jako pedagoga, kronikáře, spisovatele a básníka, historika a popularizátora trutnovských dějin i jako angažovaného občana v různých funkcích. Připomenu některá jeho ocenění, která za svůj plodný život obdržel.
Tyto cíle se pokusím realizovat v pěti kapitolách. V první z těchto kapitol se budu věnovat použitým pramenům a literatuře. V soupisu knižních pramenů uvedu knihy dle rejstříku Národní knihovny. Popíšu, kdo se danému tématu věnoval.
Čtěte také: Od přírody podřadné: Recenze a analýza
Přiblížím jednotlivé prvky archivního fondu Státního okresního archivu v Trutnově, totéž u pozůstalosti předané Muzeu Podkrkonoší v Trutnově a uvedu orální zdroje. Ve druhé kapitole se budu věnovat osobnosti a jejímu významu pro lokalitu.
Uvedu její definice z pohledu psychologického, filozofického či sociologického. Ve třetí kapitole popíšu kronikárskou problematiku. V její první podkapitole objasním pojem kronika, seznámím s její historii a některé důležité přiblížím.
Posléze uvedu legislativní rámec, ve kterém kroniky vznikaly a dnes se pohybují. Ve druhé podkapitole se zaměřím na osobu kronikáře. Představím některé významné historické kronikáře a ukážu, jaký by měl dobrý kronikář být.
Ve čtvrté kapitola s názvem Trutnov přiblížím město v devíti podkapitolách. V nich popíšu historii, polohu a přírodní poměry, obyvatelstvo, město Trutnov, úřady, školství, kulturu a sport, zdravotnictví a péči o seniory, průmysl a dopravu.
Pátá kapitola je jádrem diplomové práce, je tedy nejobsáhlejší a nejčlenitější. V té se již budu plně věnovat osobě Antonína Justa. V první podkapitole popíšu jeho život v zásadních životních etapách.
Čtěte také: Boží Dar: Nesouhlas s vymezením CHKO
Seznámím čtenáře s jeho dětstvím a dospíváním, s jeho rodinným životem a zaměstnáním a vše zakončím pohřbem. Ve druhé se budu věnovat jeho pedagogické práci. Projdu všechny školy, na kterých působil, a přiblížím jejich historii.
Budu sledovat jeho kariérní vzestup a pád. Ve třetí podkapitole zmapuji kronikárskou činnost, kterou vykonával po značně dlouhou dobu. Přiblížím městskou kroniku a úspěchy, kterých při jejím psaní dosáhl.
Ve čtvrté podkapitole představím Antonína Justa jako spisovatele a básníka, jeho knihy historické, popularizující i sbírky poezie. popularizaci trutnovské historie v periodikách, se zvláštním zřetelem na Radniční listy.
V šesté, poslední, podkapitole ukážu Antonína Justa jako angažovaného občana, jak v politických funkcích, tak i ve sportovních. Na závěr připomenu ocenění udělená Antonínu Justovi městem Trutnov, legislativu těchto cen a vývoj, který udělení předcházel.
Zpracované informace by pak měly být dostatečným důkazem, že se Antonín Just svým životem a dílem zasloužil o kultivaci a rozvoj města Trutnova. Vyjmenované okruhy zpracuji především na základě prostudování archivních materiálů Státního okresního archivu v Trutnově, pozůstalosti předané do Muzea Podkrkonoší v Trutnově, materiálů ze spisovny Města Trutnova a jeho odborů.
Čtěte také: Oslava Přírody: Počátky
Nejdříve jsem se zaměřil na nejobsáhlejší pramen, kterým jsou knihy napsané Antonínem Justem. Tématem této práce je Antonín Just, významná osobnost Trutnovská, a jeho přínos pro město. Národní knihovna vede u jeho jména 15 knih. Zjistil jsem však, že zde jedna práce chybí, přestože má korektně přidělený ISBN. Jde o knihu Trutnov známý neznámý.
Jeho knihy lze zařadit do dvou hlavních žánrů. Tím hlavním a masivnějším je žánr historicky naučný, až historicky popularizační. Druhým je poezie.
Dále je potřeba jeho knihy oddělit i časově. Do roku 1989 je v jeho díle patrné působení politických poměrů doby anebo snaha „nenaštvat orgány schvalující tehdy vydávání knih. Knihy, jako jsou například Patnáct vítězných let na Trutnovsku: 1945-1960 nebo Cestou bojů a vítězství: Z dějin dělnického hnutí a KSČ na trutnovském okrese, už svým názvem napovídají, že patří do této kategorie.
Částečně jiná je kniha 700 let Trutnova: 1260-1960, která je opravdu historická, ale i zde jsou kapitoly například o historii dělnického hnutí. V této éře už jen vychází neutrální knížka Minulost a dnešek elektráren Poříčí.
Po roce 1989 je ráz jeho tvorby daleko víc přímočarý a ryze historický. V publikacích Trutnov v kresbách Miloše Tryzny a Trutnov na dobových pohlednicích je jakýmsi průvodcem ilustrací.
Spíše propagační charakter mají knihy Kostely: sakrální stavby na území města Trutnova a bývalých integrovaných obcí a Trutnov: Czech Republic, vydané Městem Trutnov. Opravdu historické jsou však knihy Trutnov známý neznámý a Národní dům v Trutnově: 1900-2000, vydaná ke 100. výročí otevření Národního domu v Trutnově. Jako populárně naučné lze označit knihy Z historie Trutnova trochu jinak: slovem i obrazem: 1260-2010 a Trutnov v 18.
Druhým žánrem, kterému se věnoval, je poezie. Taje daleko užší a subtilnější. Začíná básnickou prvotinou Přicházím, která je částečnou reflexí na válku, během níž vznikala. manželky. Jsou to básnické sbírky Žena a Ještě ohlédnutí. Absolutně posledním dílem je kniha Žena a Měsíc.
Jedinou knižní publikací, zabývající se životem a dílem Antonína Justa, je Sborník příspěvků k 85. narozeninám Antonína Justa. Vydalo ji Muzeum Podkrkonoší v roce 2006. V prvních třech příspěvcích se věnuje životu a bibliografii Antonína Justa.
Dalšími knižními zdroji jsou almanachy středních škol, kde Antonín Just vyučoval. Jsou to almanachy Gymnázia Trutnov, Střední zdravotnické školy Trutnov, Obchodní akademie Trutnov a Střední lesnické školy Trutnov.
Nyní se dostáváme k neknižní literatuře. Za svůj život přispěl Antonín Just svými články do mnoha novin a časopisů. Mezi nejdůležitější, nejpřínosnější a pro účel této práce nejdůležitější jsou jeho pravidelné měsíční příspěvky do Trutnovského zpravodaje.
Pod názvem Z historie města, které je naším domovem, vycházejí od roku 1984 do roku 1988, pod názvem Proměny našeho města v roce 1989 a Trutnov známý neznámý v roce 1990. O Antonínu Justovi vyšlo také několik článků, téměř vždy při příležitosti jeho jubileí.
Mezi další vytěžené zdroje patří legislativa ČR, spisovna Městského úřadu s legislativními dokumenty Města Trutnov a zápisy ze zastupitelstva a rady z roku 2015, další zápisy rady a zastupitelstva uložené v Státním okresním archivu v Trutnově, tentokrát z let 1992 a 2001.
Pod tímto slovem si každý představí něco jiného. Tak jako mnoho dalších slov i ono má základ v latině. Latinské persona (per sonare - proznívati, zníti skrz) označuje masku, která pomáhala vylepšit akustické vlastnosti lidského hlasu. Zároveň by však bylo možné hledat kořeny ve spojení „per se esse", snad přeložitelné jako „být o sobě, být sebou."
Definicí je velmi mnoho. Gordon W. Nejvíce se jí určitě zabývá psychologie. Filozofický pohled na osobnost je posunutý jiným směrem. Je vyváženější a bere v úvahu i vnější vlivy okolí a společnosti. Opět je tu však větší množství filozofů s jejich názory. Za všechny jmenujme Vladimíra Smékala. Jeho pohled je takovýto: „Mezi biologickým organismem člověka a světem druhých lidí, společností a kulturou se klene osobnost člověka s temperamentem, vitalitou a vlohami na biologické straně a charakterem a schopnostmi na společenské straně.
pak spojuje člověka s ideálním já a duchovní podstatou člověka. Dalším pohledem je pohled sociologický, pro tuto práci zřejmě nejvýstižnější. Dle Earla Edwarda Eubanka sociologie v pojmu osobnost vyjadřovala „poslední buňku lidské skupiny" nebo prostě lidský produkt procesu socializace.
Z jejího hlediska se člověk osobností stává dlouhodobou socializací. Socializace je dlouhodobý proces začleňování jedince do společnosti. Člověk se učí být členem společnosti, hrát role v různých sociálních pozicích, osvojuje si hodnoty a normy společnosti, a tím jeho život nabývá určitých sociálních kvalit a z hlediska sociologie se z něj stává osobnost.
Jiný sociologický pohled přináší Slovník spisovné češtiny, jenž uvádí pod heslem osobnost: „1. souhrn vyhraněných vlastností určitého jedince: kouzlo jeho osobnosti, 2. výrazný jedinec jako jejich nositel, individualita: umí zapůsobit, je to osobnost, 3. Z výše uvedeného je jasné, že osobnost je něco, co lze jen těžko uchopit a svázat do definicí a pouček.
Lidé jsou různí, někteří jsou nám sympatičtí už od prvního pohledu, jiní nás naopak odpuzují. Názor pak někdy s odstupem času měníme, ale ne často. Setkáváme se spoustou lidí. Jen u některých však cítíme, že tento jedinec je osobnost. V čem to tkví? Je to v tom, že je rázný? Nebo tvrdohlavý a jde si za svým cílem, jak to vidíme u některých dětí, o nichž říkáme „z něho roste osobnosť?
Z vlastní zkušenosti však víme, že právě určitý nadhled a shovívavost je vlastní osobnostem. Nebo je to sebevědomím? Určitou roli jistě hraje také inteligence. Hlavně pak inteligence emoční. Zdá se, že vysoká inteligence, měřená inteligenčním kvocientem, je spíše na překážku.
V čem je tedy to tajemství, jež udělá z běžného lidského jedince osobnost? Vždyť každý člověk je jiný, neexistují dva úplně stejní jedinci. Bude to tedy zřejmě tím, že dotyčná osoba v nás vzbudí respekt. Někdy to v nás vyvolá úžas. Proč tohoto člověka uznávám, jsem ochoten mu naslouchat, a dokonce měnit své názory?
nevyvolá totéž jiný člověk? Není na to odpověď. Kdyby se to dalo změřit, jistě už by existovaly laboratoře a chrlily zástupy osobností. Dá se tedy jen konstatovat, že osobnost je ten, koho za ni označí druzí lidé.
Význam osobnosti pro svět, zemi, kraj, region, město či ještě menší lokalizaci je jistě neoddiskutovatelný. Stejně tak to platí pro časový úsek, řekněme pro dějiny. Přesto se i zde najdou naprosto odlišné názory. Ideologicky zabarvená kniha Georgije Valentinoviče Plechancova s příhodným názvem O úloze osobnosti v dějinách přesně vymezuje úlohu vynikající osobnosti v dějinách.
Veliký člověk není podle Plechancova hrdinou v tom smyslu, že by mohl zastavit nebo změnit přirozený běh věcí. Tvrdí naopak, že jeho činnost je uvědomělým projevem nevyhnutelného procesu. Ukazuje, že vynikaj...
tags: #sainy #od #přírody #podřadná #isbn #informace