Samovolná emise jader je proces, který zahrnuje uvolňování částic z atomových jader. Tento jev je úzce spojen s radioaktivitou.
Ionizující záření je schopno vyrážet elektrony z atomových obalů, což vede k ionizaci látky. Toto záření zahrnuje různé druhy částic a vlnění, jako jsou alfa, beta a gama záření, neutronové a protonové záření. Rozdíl mezi částicemi a vlnami je zcela setřen! Hmotnost mo kvant tohoto záření.
Při průchodu látkou interaguje ionizující záření s obalovými elektrony a atomovými jádry. Pokud částice nezasáhne atom, proletí kolem a k interakci nedojde. Větší poloměr tělíska znamená vyšší pravděpodobnost interakce.
Energie předaná elektronům je úměrná 1/v2, kde v je rychlost částice. V praxi se lineární přenos energie vyjadřuje v [keV/mm] nebo [MeV/cm].
Při interakcích ionizujícího záření vznikají sekundární (a terciální) částice, které dále interagují s látkou. Tímto způsobem vznikají kaskády částic, kde počet částic roste a jejich průměrná energie klesá. Hadronová kaskáda je doprovázena elektromagnetickou složkou. Mesony p a K, miony, popř. sekundárních elektronů, popř. vrstev při povrchu ozařované látky.
Čtěte také: Emise protonu jádra
Zpětný rozptyl záření, tedy záření odražené od tělesa, se nazývá albedo.
Zabrzdění nabitých částic v látce vede k vzniku brzdného záření. Toto záření má spojité spektrum a jeho intenzita je úměrná atomovému číslu Z a kinetické energii dopadajících elektronů. Pro brzdné záření - angl.
Při kruhovém pohybu nabitých částic v magnetickém poli vzniká brzdné záření v důsledku radiálních zrychlení.
Při interakci elektronů s atomy dochází k uvolnění elektronů z vnitřních slupek (K, L). Následné zaplnění těchto slupek elektrony z vyšších energetických hladin vede k emisi charakteristického X-záření.
Částice pohybující se v látkovém prostředí rychlostí vyšší než je rychlost světla v daném prostředí (c'=c/n) emitují Čerenkovovo záření. Podmínkou pro vznik tohoto záření je v>c/e).
Čtěte také: Fyzika samovolné emise
Spektrum Čerenkovova záření je popsáno vztahem d2W = (q2e/4p).w.[1 - 1/b2n2(l)] dl dw .
Uprostřed: lineárního urychlovače.
Při průchodu rychlých nabitých částic rozhraním dvou prostředí s různými dielektrickými vlastnostmi vzniká přechodové záření. Intenzita tohoto záření je úměrná energii nabité částice.
Neutrina jsou elementární částice, které interagují s hmotou pouze prostřednictvím slabé interakce. Vznikají při termonukleárních reakcích ve hvězdách, při radioaktivním rozpadu a v jaderných reaktorech. Schopna volně proletět i skrz celou naši zeměkouli.
Detekce neutrin je obtížná kvůli jejich slabé interakci s hmotou. K detekci se používají detektory s velkým objemem detekční látky, umístěné hluboko pod zemí nebo pod vodou, aby se minimalizovalo rušení kosmickým zářením.
Čtěte také: Samovolná emise laseru: vysvětlení
Detekce neutrin je založena na detekci produktů jejich interakcí, jako jsou elektrony, miony nebo záření Čerenkova.
Neutrina se mohou přeměňovat mezi jednotlivými druhy (elektronové, mionové, tauonové) během svého pohybu prostorem. Tento jev se nazývá oscilace neutrin a je popsán pomocí PMNS směšovací matice.
Oscilační délka je úměrná energii neutrina a nepřímo úměrná kvadrátu rozdílu hmotností obou druhů neutrin.
| Veličina | Hodnota |
|---|---|
| Účinný průřez interakce | cca s ~ 2x10-41 cm2/GeV |
| Základní hodnota interakce s nukleonem | so ~ (G2/4p).Mp = 1,6x10-38 cm2 /GeV |
tags: #samovolná #emise #jader #mechanismus