Oceány jsou zdrojem života a produkují přibližně 50 % zemského kyslíku. Přesto v nich ročně skončí více než 11 milionů tun plastu. To je jako kdyby se do moře každou minutu vyklopil plný nákladní vůz plastového odpadu.
Podle vědeckých studií plasty tvoří až 80 % veškerého odpadu v oceánech, do kterých se vyplavují z řek. Až 51 bilionů mikročástic plastů znečišťuje mořské ekosystémy a vážně ohrožuje život vodních organismů.
Plastový odpad zabíjí každý rok až milion mořských ptáků, 100 tisíc mořských savců, mořských želv a nespočet ryb. Plasty mají negativní vliv i na lidské zdraví. Z moře se totiž mikroplasty prostřednictvím jídla dostávají zpět k lidem.
Tuto nepříznivou prognózu však můžeme ještě zvrátit. 80 % znečištění oceánů pochází z činnosti na pevnině. Nečištěná nebo nedostatečně čištěná odpadní voda proudí do oceánu převážně z měst. Je tedy třeba zachycovat odpad přímo u zdroje.
Řada organizací a společností se snaží aktivně bojovat proti znečištění oceánů. Zde jsou některé z nich:
Čtěte také: Rak a jeho klepeta
Společnost SANITINO a GROHE ve spolupráci s německým sociálním start-upem everwave chrání oceány před plastovým odpadem čištěním řek a zachycováním odpadu dříve, než stihne do oceánu proniknout. Za každý prodaný kus zašle SANITINO společnosti everwave 4 €.
Sociální start-up everwave vznikl z neziskového sdružení s angažovanými mladými vědci a architekty a myšlenky odstranit plastový odpad z oceánů pomocí plovoucí platformy umístěné uvnitř oceánských proudů. Zakladatelka a generální ředitelka společnosti everwave Marcella Hansch přišla s tímto nápadem před 6 lety při potápění, kdy v šoku zjistila, že to, co se dotýká jejich nohou není ryba, ale plastové láhve.
V současnosti, po diskusích s mnoha odborníky, zejména mořskými biology, si aktivisti z everwave uvědomili, že oceán ve skutečnosti není tím nejlepším místem, kde začít, protože je to konečná destinace plastů. Jakmile se plast dostane do moře a oceánů, klesá do větších hloubek a škodí dřív, než se stihne zachytit. Novým cílem je implementovat tyto platformy v řekách a ústích řek.
Pomocí nejmodernější technologie se pak plast zpracovává co nejudržitelnějším způsobem. Vize projektu však není jen vyčistit oceány, ale také zvýšit povědomí o problému plastů prostřednictvím práce s veřejností s cílem přimět lidi, aby změnili své chování. Právě proto přesahuje spolupráce společnosti SANITINO, GROHE a německého sociálního start-upu rámec finanční podpory. Společnosti GROHE a everwave upozorňují i veřejnost na problém plastů a zvyšují tak povědomí o udržitelnějším způsobu života.
Po 5 letech výzkumu a testování vypustila společnost The Ocean Cleanup první systém pro úklid oceánu. 8. září 2018 systém nejdříve zamířil ze Sanfranciského zálivu na poslední testy před oficiální instalací. Po úspěšném splnění všech testů byl 17. října vypuštěn na svou první trasu.
Čtěte také: Nakládání s odpadem: sběrné dvory
Pokud by k úklidu oceánu byly využívány pouze konvenční metody (lodě a sítě), zabral by úklid oceánu tisíce let a stál by několik desítek miliard dolarů. S pomocí nového pasivního systému od společnosti The Ocean Cleanup by mohla být odstraněna polovina odpadu z Velké tichomořské odpadkové skvrny již během 5 let a za zlomek ceny.
Systém je složen z 600 metrů dlouhého plováku umístěného na hladině oceánu a ze zkoseného 3 metry hlubokého lemu. Plovák poskytuje vztlak systému a zabraňuje plastu, aby přes něj přeplul, lem zabraňuje odpadům uniknout spodem. Plastový odpad i čistící systém jsou poháněny mořskými proudy, systém je ale navíc na rozdíl od odpadu poháněn i větrem a vlnami, protože plováky sedí na hladině oceánu, kdežto odpad je primárně pod hladinou.
Systém zachycuje plast v rozsahu velikostí od několika milimetrů až po velké kusy, jako jsou zbytky rybářských sítí tzv. Ghost net, které mohou být až desítky metrů široké. Tento projekt by mohl být schopen do roku 2040 odstranit 90 % plastových odpadů v oceánech, pokud se vypustí dostatečné množství těchto systémů a zredukuje se vyhazování nových odpadů do oceánů.
Přes oblast Velké tichomořské odpadkové skvrny nevedou žádné vytížené námořní trasy. Pro případ, že by loď proplouvala oblastí, kde se vyskytuje čistící systém, byla zavedena rozsáhlá opatření, jejichž cílem je minimalizovat možnost střetu lodí se systémem. Každý systém bude vybaven svítilnami, reflektorovými radary, navigačními signály, GPS a majáky proti kolizi. Automatický identifikační systém (AIS) bude nepřetržitě přenášet polohu systému proplouvajícím lodím.
Švýcarská organizace The SeaCleaners představila Mantu - první recyklační loď, určenou ke sběru a zpracování velkého množství plovoucího plastového odpadu z moří. Podle oficiálních webových stránek bude loď minimalizovat spotřebu energie, uhlíkovou stopu a provozní náklady tím, že jako preferovaný způsob pohonu bude používat plachty.
Čtěte také: Zapojení dobrovolníků do úklidu České republiky
Hlavním důvodem, proč o tomto plavidle píšeme na MyPower.cz, je skutečnost, že k výrobě elektrické energie používá hned několik typů obnovitelných zdrojů - mimo jiné energii ze slunce, vody a větru. Naší pozornosti rozhodně nemůže ujít téměř 500 m² fotovoltaických panelů, které budou vyrábět přibližně 100 kWp elektrické energie. Když bude loď poháněna plachtami, pustí se do akce dva hydroelektrické generátory, které budou dodávat až 100 kW elektřiny. V souladu s mezinárodními předpisy bude loď vybavena dvěma dieselovými motory. Jejich úkolem bude umožnit manévrování při nízkých rychlostech a zajišťovat bezpečnost posádky.
Manta je vybavena hybridním pohonným systémem, který kombinuje automaticky řízené plachty z modelu DynaRig a šroubové pohonné jednotky poháněné elektromotory. Manta je obratná, energeticky účinná a může dosáhnout maximální rychlosti přes 12 uzlů (cca 22 km/h). Celá loď je vysoká 62 metrů, široká 26 metrů (46 metrů s vysunutými „solárními křídly“) a dlouhá 56,5 metrů. Na palubě budou připraveny také dva menší čluny Mobula 8 a Mobula 10 (i zde je název inspirovaný podvodním světem - konkrétně rejnoky).
Plachetnice Manta napodobuje rejnoka mantu, který proplouvá vodou a mezi svými trupy filtruje plastové nečistoty. Z nástinu mise vyplývá, že Manta má čtyři metody sběru a zařízení, které třídí, zpracovává a znovu využívá až 100 % shromážděného odpadu. Ponese také nejmodernější vědecké zařízení pro geolokaci, kvantifikaci a záznam podrobností o znečištění.
Podle dat publikovaných výrobcem katamaránu je do oceánů každou minutu vypuštěno těžko představitelných 17 tun plastového odpadu. Manga je prezentována jako konkrétní řešení proti znečištění, které má přinést řadu průkopnických řešení. Má fungovat jako ukázka inovativních technologických řešení pro nakládání s odpady a jejich opětovné využití, jakož i coby demonstrace čistých lodních technologií pro „chytrá zelená plavidla“.
Sběrné systémy jsou schopné zachytávat plastový odpad od velikosti 10 milimetrů. Loď je schopná přímo na místě zpracovat 90 až 95 % shromážděného odpadu. Její systém se skládá z třídicí jednotky, kde se ručně třídí odpad podle druhu, a z jednotky pro přeměnu odpadu na energii, jež prostřednictvím pyrolýzy přeměňuje odpad na elektřinu. Primárním účelem Manty je přeměna odpadu na energii, nikoli jeho skladování, protože to by zvyšovalo hmotnost lodi a její spotřebu.
Odpad, který není okamžitě znovu využit, se balí do velkých pytlů a ukládá na palubu nebo trup lodi. Kapacita skladu odpadu je 140 m3 (přibližně 50 tun). Kromě toho jsou zde dva kontejnery o objemu 33 m3: jeden na sítě a druhý na nebezpečný odpad.
Konstruktéři provedli kompletní posouzení životního cyklu lodi a posoudili její dopad na životní prostředí ve všech fázích. To zahrnuje vše od první fáze montáže (včetně těžby potřebných zdrojů), až po poslední fázi ekologické likvidace. Výsledkem je, že trupy lodi Manta budou vyrobeny z 95 % z recyklovatelné oceli a nástavba s kabinou a velitelským můstkem bude vyrobena ze 100% recyklovatelného hliníku. Díky své energetické nezávislosti má loď téměř neomezený dojezd, což jí umožňuje rychle dosáhnout jakéhokoli místa na celém světě.
Každá čtvereční míle oceánu je podle OSN zároveň místem, kde se nachází téměř 50 tisíc kusů odpadků, z nichž většina ohrožuje živočichy v moři - buď plasty požijí, nebo v nich uvíznou. Větší kousky plastů, především zbytky rybářských sítí, mohou zvířata uvíznout - savcům a ptákům brání v pohybu a dýchání, ryby si o pevná plastová vlákna sítí zase mohou pořezat citlivé části těl.
Plasty se v tělech opeřenců usazují a brání jim přijímat běžnou potravu, tudíž nebozí tvorové hynou hladem. Do změti odpadů se chytají ryby či želvy, načež se nedokážou vysvobodit a umírají.
Obrovská skládka plastu, která se utvořila uprostřed Pacifiku, rozvrací ekosystémy a komplikuje mořským tvorům život. Spolu s odpadem se však do srdce oceánu dostávají také invazní druhy, jimž se na zmíněném smetišti překvapivě daří.
Podle loňské studie Global Plastics Outlook vyprodukuje průměrný obyvatel USA za rok 221 kilogramů plastového odpadu, u Evropanů se jedná o přijatelnějších 114 kilogramů a nejšetrnější jsou Japonci a Korejci s 69 kily. Z globálních 353 milionů tun odpadních plastů se pouze 9 % recyklovalo, 19 % putovalo do spaloven, 49 % se vyvezlo na skládky a celých 22 % proniklo do neregulovaného prostředí včetně oceánů.
V roce 2019 se podle uvedené studie dostalo do vodních toků 6,1 milionu tun plastů, z toho 1,7 milionu skončilo v oceánech. Ze světových měst nejvíce odpadků vyprodukuje New York, na druhém místě je Mexico City a za ním Tokio.
Nejhůře jsou na tom města, která zažívají rychlý průmyslový a populační boom. V Bombaji a Jakartě množství odpadu ani nelze spočítat, jelikož jej obyvatelé ze zvyku vyhazují do moře. Podle serveru World Atlas nejvíce odpadků v přepočtu na jednoho obyvatele produkuje Kuvajt - 5,72 kilogramů denně, na druhém místě je španělský ostrov Antigua v Karibiku - 5,5 kilogramů a za nimi jsou další karibské ostrovy. Na desátém místě je Nový Zéland s 3,68 kilogramy a hned za ním Irsko.
Podle zákona je odpad každá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl či povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů. Rozlišujeme 2 základní kategorie odpadů - odpady nebezpečné a odpady ostatní. Právě nebezpečným odpadům je potřeba věnovat pozornost z pohledu ochrany životního prostředí a ochrany zdraví lidí.
Prevence rizik spojených s odpady je možná použitím jiných metod likvidace odpadů - kompostování, resp. průmyslová fermentace, prosté spalování ve spalovnách nebo spalováním za vysokých teplot. Oba způsoby spalování vyžadují nejméně dvoustupňové čištění emisí. V prvním stupni elektrostatický odlučovač zachytí pevnou složku emisí. V druhém stupni polosuchý nebo mokrý odlučovač zachytí jemnou frakci tuhých emisí, a to hlavně emise plynné, toxické látky přítomné ve formě par nebo aerosolu.
Při hoření odpadů vznikají z různých organických látek, hlavně plastů, polycyklické aromatické uhlovodíky, polychlorované bifenyly, ale také dibenzofurany a dioxiny.
V dnešní době je eliminace plastových odpadů klíčovým tématem a hledají se nové a inovativní způsoby, které by pomohly nacházet nová řešení. Od aktivního sběru plastů v oceánech přes nahrazování plastů za jiné materiály až po recyklaci a inovativní metody rozkládání plastů.
Nejnovějším slibným směrem v boji proti nežádoucímu působení plastových odpadů jsou výzkumy zaměřené na mikroorganismy, které dokážou rozkládat plasty. Nedávný výzkum švýcarských vědců vedl k objevu bakterií, které jsou schopny za normálních podmínek rozkládat plasty. Tento výzkum by mohl vést k vývoji nových technologií pro recyklaci plastového odpadu.
V hustě zalidněném Japonsku přišli japonští inženýři s důmyslným řešením. Jak píše The Japan Times, ostrov je vybudován z popela z vysokoteplotních spaloven odpadu a z kalu z čističek smíchaného se zemí. Až bude ostrov zcela přeplněn, jeho západní část by měla sloužit jako překladní terminál pro nákladní lodě. Ostrov začali Japonci budovat již v 70. letech, nedlouho potom, co tehdejší guvernér vyhlásil „válku odpadkům“.
Ulice města se v souvislosti s rychlým průmyslovým rozvojem totiž doslova plnily odpadky. V roce 1989 město vyprodukovalo 4,9 tun odpadu ročně. Japonci navíc poctivě třídí. Spalitelný odpad (například zbytky z kuchyně, papír a oblečení) pak putuje do výhní spaloven, kde je vystaven teplotě až 850 stupňů Celsia. Popel se pak vyváží na ostrov v Tokijské zátoce.
Japonsko uzavřelo Expo 2025 po šesti měsících s více než 28 miliony návštěvníků. Téma „Navrhování budoucí společnosti pro naše životy“ zdůraznilo globální výzvy a spolupráci národů při hledání společných řešení.
Výstava Expo 2025 v Ósace se stala nejen místem setkání kultur, ale také ukázkou inovativního přístupu k udržitelnosti. Demontáž ikonického dřevěného kruhu Grand Ring a dalších pavilonů je součástí ambiciózního plánu snižovat odpad a znovu využít materiály. Japonská asociace pro světovou výstavu si klade za cíl znovu použít více než 20 % stavebních materiálů z pavilonů. I když některé exponáty a zbytky materiálů se stanou odpadem, plánuje se recyklovat až 98 % z nich.
tags: #sběr #odpadu #na #moři #metody