Zorientovat se v záplavě předpisů a nařízení, se kterými se setkáváme nejen při plnění pracovních povinností, ale i v běžném životě, je docela náročné. Ovšem nerespektováním základních pravidel často způsobujeme nepříjemnosti sobě nebo druhým a mnohdy nás to stojí i nějaké peníze.
A to je i případ nedodržování zásad, které se týkají vypouštění odpadních vod do kanalizace. Většina z vás vypouští do kanalizace pouze splaškové vody, tzn. vody použité v domácnosti, tudíž k prohřeškům vůči těmto zásadám běžně nedochází, příp. jen výjimečně. Bohužel jsou dosud domácnosti, kde toaleta slouží spíš jako zařízení pro likvidaci odpadů.
Tohle jste jistě mnohokrát slyšeli, ale málokdo ví, že existuje dokument, který stanovuje podmínky pro vypouštění odpadních vod do veřejné kanalizace a specifikuje látky a materiály, které se nesmí do kanalizace dostat. Tento dokument se nazývá Kanalizační řád. Pro ty, kteří se s ním chtějí seznámit, nebo si něco konkrétního vyhledat, je k dispozici na našich webových stránkách.
Je v zájmu každého, aby kanalizace i čistírna odpadních vod fungovaly co možná nejhospodárněji. Dodržování a případné nedodržování kanalizačního řádu totiž přímo ovlivňuje náklady na provoz a tím i cenu stočného.
Z praxe víme, co vše je možné nalézt v kanalizačním potrubí nebo na čistírně odpadních vod (ČOV). Standardně jsou to dětské pleny, hygienické potřeby, vlhčené ubrousky, hadry, ale je to např. i stavební materiál, peněženky, uhynulá zvířata a různé neobvyklé nálezy jako např. věnec špekáčků.
Čtěte také: Baterie a recyklace
Velké škody napáchá olej litý do odpadu, který v potrubí ztuhne a nabalí na sebe další nečistoty, které potom vedou k ucpávání kanalizace nebo poškození čerpadel a dalším problémům na čistírně odpadních vod. Zjednodušeně řečeno to, že různé odpady končí v kanalizaci, způsobuje jednak technické problémy a současně prodražuje provoz kanalizace a ČOV.
To má v konečném důsledku dopad na každého z nás v částkách, které platíme za odvádění odpadních vod (stočné). Kanalizační řád specifikuje látky, které nejsou odpadními vodami, a jejichž vniknutí do kanalizace musí být zabráněno, a také nejvyšší míru znečištění odpadních vod vypouštěných do kanalizace. Splaškové vody obvykle tyto požadavky splňují, proto se také jejich kvalita běžně nekontroluje.
Avšak v případě odpadních vod vypouštěných z různých provozoven, průmyslových a zemědělských objektů atd. to může být jinak. Kanalizační řád stanovuje limity ukazatelů kvality např. pro obsah organických látek, nerozpuštěných látek, dusíku, fosforu, tenzidů, kovů, tuků a olejů, ropných látek atd.
Pokud tyto limity nějaký producent odpadních vod nesplňuje, musí zajistit tzv. předčištění těchto vod tak, aby bylo zabezpečeno dodržení požadavků kanalizačního řádu. Z tohoto důvodu musí mít např. provozovny s produkcí odpadních vod s vyšším obsahem rostlinných a živočišných tuků osazeno před vyústěním jejich vnitřní kanalizace do kanalizace veřejné odlučovač tuků.
Stejně tak musí být různé plochy a objekty s vysokým rizikem úniků ropných látek opatřeny odlučovačem ropných látek (lehkých kapalin). Co se týká průmyslových odpadních vod, ty mohou obsahovat různé chemické látky, které mohou způsobovat jednak potíže v čisticím procesu na ČOV nebo mohou negativně ovlivnit kvalitu čistírenských kalů.
Čtěte také: Jak správně používat sběrné kontejnery
Řešení obou problémů pak představuje výrazné navýšení provozních nákladů. Proto platí zásada, že odstranění takového znečištění se musí řešit u zdroje. Tzn., že producent takovýchto vod musí zajistit adekvátní předčištění.
Jednak proto, že je podstatně jednodušší odstranit nežádoucí znečištění v menších objemech tam, kde vzniká, než řešit čištění po naředění s ostatními vodami v objemech několikanásobně větších. Především je to však otázka nákladů na odstraňování znečištění nad rámec limitů kanalizačního řádu, které by měl hradit sám znečišťovatel, a nemělo by docházet k tomu, že je zaplatí prostřednictvím stočného ostatní producenti, včetně domácností, které vypouští běžné splaškové vody.
Shodneme se jistě na tom, že základní návyky si člověk snadněji osvojuje v dětství a nejlépe zábavnou formou. Proto v dubnu 2014 odstartoval projekt „DOODPADU“, který doprovází hlavní motta: Toaleta není odpadkový koš. To fakt nevyčistíš.
Cílem projektu, který pokračuje dodnes, je interaktivní formou přiblížit žákům prvního stupně základních škol systém čistění odpadní vody a upozornit na to, co do odpadu nepatří. Zájem základních škol je veliký, což nás těší také proto, že se jedná o budoucí uživatele kanalizační sítě, kterou provozujeme.
Projekt cílí nejen na děti, ale jejich prostřednictvím také na jejich rodiče a sourozence. Naší snahou je docílit změny chování a míru zodpovědnosti k životnímu prostředí nejen u dětí, ale také u dospělých, kteří v mnoha případech nemyslí na následky.
Čtěte také: Sběrné nádoby na kov Děčín
Zatímco odpad jsme se již naučili velice dobře třídit, stále zapomínáme na to, že i zacházení s odpadní vodou má svá pravidla. Od projektu si slibujeme, že se v dětech „zahnízdí“ pocit zodpovědnosti, naučí se nejen šetřit vodou, ale také si zapamatují, co způsobuje například „obyčejné vylití přepáleného oleje z nedělního smažení řízků“ do toalety či dřezu nebo jak je nepředstavitelně náročné (a to i finančně) odstranit na čistírně odpadních vod např.
Projekt chceme i nadále nabízet, protože důvodů je dost a dost.
Dobře padnoucí pytel z kvalitního materiálu udrží odpadkový koš v čistotě. A navíc, kdo by chtěl cestou k popelnici řešit nehody s rozsypanými odpadky? Nikdo. Uklízet takovou spoušť vyžaduje dost času a odolný žaludek.
Jak se vyznat v odpadkových pytlích a je jediným ukazatelem cena? A jak je to s ekologickými variantami?
Nejčastěji se odpadkové pytle vyrábí z polyethylenu. Rozlišujeme dva druhy: LDPE a HDPE.
Zkratka pochází z anglických slov low-density polyethylene a znamená polyethylen s nízkou hustotou. Vyznačuje se menší pevností, zato je ale více poddajný, elastický a má vyšší pevnost v následném tahu. Používá se například pro balení pečiva nebo výrobu igelitových tašek nebo kelímků na kávu.
Zkratka slov high-density polyethylene označuje pytle s větší hustotou materiálu. Hovorově mu říkáme mikroten. Mikroten poznáte podle typického šustění. Oproti igelitu je pevnější a odolnější i při nižším počtu mikronů.
Při výběru se vždy dívejte na počet mikronů (μ). Počet mikronů udává tloušťku materiálu. Na papír a plasty s klidem stačí sáček o tloušťce 10 μ. Pro klasický domácí odpadkový koš o objemu kolem 50 l si vyberte sílu alespoň 15 μ.
Pytel by měl do koše dobře pasovat. Menší sáček nedovolí využití plné kapacity koše. Také může sklouznout z okraje a odpadky padají mimo něj přímo do nádoby. Rozměry snadno změříte metrem. Myslete na to, aby pytel přesahoval přes okraj.
Při vynášení odpadků se s ním pak lépe manipuluje. Vyhnete se také jeho sesunutí dovnitř koše. Existují i pytle s elastickým lemem, které tento nešvar eliminují. S pytli o objemu 240 l ochráníte před dlouhodobým usazováním nečistot dokonce i popelnici.
Skončila doba, kdy jste na sáčku museli dělat uzel. Dnes je většina kvalitních sáčků a pytlů na odpad vybavena nějakým systémem pro snadnější a pohodlnější manipulaci. Plastovou pásku zabudovanou do lemu pytle po naplnění jednoduše zatáhnete a pytel je uzavřen. Ucha, která vypadají jako u mikrotenového sáčku svážete k sobě.
S ekologií a plasty to tedy není vůbec jednoduché. Teď jste z toho jeleni a vůbec nevíte, jak šetřit vlastním přičiněním životní prostředí? Pokud chcete se bioodpadu zbavujete na vlastním domácím kompostu, dbejte na to, abyste vybrali pytle, které jsou označeny certifikátem „OK Compost HOME“.
Rozdělujeme je na biodegradabilní a oxodegradabilní. Biodegradabilní plast se rozloží působením bakterií za specifických podmínek.
Papír, plasty, sklo, plechovky, bioodpad. Když jednotlivé druhy odpadu oddělíte, snáze se zrecyklují. Někdy není nutné sáček z koše vyhazovat po prvním použití.
Víte, že pytle do koše mohou i vonět? Vůně někdy není vše a v případě košů na toaletách nebo kosmetických salonech to platí dvojnásob. Zde oceníte sáčky s antibakteriální složkou.
Pytlový sběr má v České republice mnohaletou tradici. Občanům poskytuje možnost pohodlného třídění přímo v domácnosti, takže výsledná separace dosahuje vyšší kvality. Obcím pomáhá udržet kontrolu nad náklady za svoz odpadů, protože ho z domácností mohou zajistit svépomocí.
V rámci sběru odpadů Ministerstvo životního prostředí (MŽP) podporuje i tzv. door-to-door systém sběru komunálních odpadů. „O zavedení a nastavení systému však rozhoduje každá obec samostatně,“ zdůrazňuje tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí.
Obce při zavádění systému door-to-door (lze použít nádoby nebo pytle) zohledňují např. typ bytové zástavby. „Systém pytlového sběru lze jednoduše zavést u rodinných domů ve vilové zástavbě, naproti tomu komplikované je jeho zavedení na hustě zastavěném sídlišti, kde by byla manipulace s pytli složitá a mohlo by docházet k případnému znečišťování okolí,“ varuje tisková mluvčí.
Pytlový sběr se používá v mnoha obcích a městech. Do pytlů se nejčastěji sbírají plasty, nápojové kartony a plechovky. „V několika obcích jsem zaznamenal i samostatný sběr PET lahví,“ uvádí Milan Havel, specialista na toxické látky a odpady z neziskové organizace Arnika.
Pytlový sběr je podle něj vhodný v lokalitách, kde jiným způsobem nelze sbírat některé komodity (nápojový karton, plechovky, plasty) i v místech, kde chce obec zavádět systém sběru od domu (D2D).
„V některých obcích funguje motivační systém, založený na množství vytříděných surovin v pytlích označených čárovými kódy, jinde obec sama pytle sváží a následně se surovinou obchoduje či ji předává svozové firmě z jednoho místa,“ vysvětluje Havel.
Zároveň podotýká, že pokud chce obec zavádět systém svozu vytříděných odpadů od domu - D2D, pak nákup pytlů je levnější než pronájem nádob.
„Správně nastavený systém pytlového sběru může obcím přinést celou řadu výhod. Pytle si mohou obce svážet samy, stačí jim k tomu dodávka, valník apod. Provozní náklady jsou pak mnohem nižší, protože motohodina kukavozu je velmi drahá. Svozová firma navíc musí generovat zisk,“ připomíná předseda spolku Naše odpadky Radek Staňka.
Zároveň dodává, že díky pytlovému sběru mohou obce vozit různé komodity najednou - tzv. za jedny kilometry. Ušetří tak čas i peníze.
U pytlového sběru si termíny svozu stanovuje sama obec, nemusí se přizpůsobovat kalendáři svozové firmy.
„Pytlovým sběrem se obec k ničemu nezavazuje. Na rozdíl od nádob, kde je odkázána na techniku svozové firmy. Na nádoby lze získat dotace. U těchto projektů je ovšem třeba dodržet povinnou dobu realizace, jinak obec musí dotace vrátit. To představuje závislost na svozové firmě na několik let,“ upozorňuje předseda spolku.
Výhodu pytlového sběru spatřuje i ve flexibilním přístupu ke změnám frekvence svozů. Záleží jen na občanech, kolik pytlů naplní a jak si s nimi doma poradí.
„Pytlový sběr se bez nádob obejde, nádobový bez pytlů nikoli,“ připomíná Staňka a vysvětluje, že při nárazové změně produkce, typické pro svátky nebo změny rodinných poměrů, pak nádobový sběr těžce reaguje na změny produkce. Vedle popelnic potom končí další odpad, v lepších případech zabalený v pytli.
„Pytel je mobilní, snadno se přesouvá, nádoba má většinou jedno místo. Co je výhodnější? Jak co komu vyhovuje,“ nechává Radek Staňka každému na zvážení.
Nicméně konstatuje, že transparentní pytle zaručují kvalitnější třídění. „Doporučuji maximálně čtyři pytle, čistota je pak lepší,“ uvádí předseda spolku s tím, že sousedské vztahy a obavy, co by tomu řekli ostatní, zpravidla donutí občany k větší péči o separaci jednotlivých komodit.
Jako benefit vidí fakt, že pytle nepostávají na ulici tak jako popelnice, ale občané je vynesou na určené místo až v den svozu.
K častým námitkám u pytlového sběru patří obavy z logistické náročnosti. Radek Staňka si ale myslí, že je dobře, když si lidé musí pytle vyzvedávat na obecním úřadě. „Jde o způsob, jak udržet komunikaci s občany. „Na popelnici lze nalepit čip i QR kód. Na pytle čip nedáte,“ podotýká předseda spolku.
Zároveň ale připomíná, proč obce zavádějí evidenční systém. Důvodem je kontrola svozové firmy. Proto je podle něj lepší využívat vlastní evidenci a nespoléhat se na systém svozové společnosti, který je zcela pod její kontrolou.
Nicméně pořízení kukavozů a jejich osázení čipy je pro řadu obcí z finančních důvodů nemyslitelné. „Největším úskalím pro pytlový sběr je trend barevných nádob. Někdo popelnice rád prodává. Svozové firmy rády vozí nádoby, ideálně s čipy, aby vyřadily regionální firmy. Pytle nepřináší nikomu příliš vysoké zisky,“ poznamenává Radek Staňka k nastavení podmínek na trhu.
Milan Havel k nevýhodám pytlového sběru zmiňuje: „Pytle může odnést vítr, mohou se roztrhnout, může je roztrhnout zvěř. Obecně si ale myslím, že pozitiva převažují. Pro pytle lze vytvořit i sběrná místa - tam, kde se nesváží pytle od domu. Speciální koše na pytle má například město Semily.“
Důležité je také pytle správně vytěžovat. „Svoz poloprázdných pytlů je drahý, zvláště pak když je sváží svozová firma. Důraz na využívání kapacity pytlů klade například město Šlapanice, které usiluje o snížení produkce odpadů a o jejich poctivější třídění. Svým občanům umožňuje pytlový sběr u plastu a papíru.
tags: #sberne #pytle #na #odpadky #vodovody #informace