Secesní malířství: Krása, harmonie a příroda v umění přelomu století

07.03.2026

Secese, známá také jako Art Nouveau, Jugendstil, Modern Style nebo Floreale, byla posledním univerzálním výtvarným slohem, který na přelomu 19. a 20. století zasáhl všechny oblasti života. Secese je fascinující umělecký styl, který je charakterizován krásou, harmonií a dokonalostí. Vyniká portréty svůdných dam zdobených květinami a mořskou pěnou.

Znaky secesního malířství

Secesní malířství se vyznačuje několika charakteristickými znaky:

Ornamentálnost: Bohaté zdobení a ornamenty, často s přírodními motivy.
Lineárnost: Důraz na linii, zejména plynulou vlnící se křivku, tzv. "secesní křivku".
Plošnost: Zobrazení objektů spíše plošně než plasticky.
Stylizace: Zjednodušení a stylizace přírodních tvarů, jako jsou listy, květy a siluety stromů.
Asymetrie: Upřednostňování asymetrických kompozic.
Neobvyklé barvy: Záliba v jemných a neobvyklých lomených barvách.
Prolínání pohádky, baladičnosti a erotiky: Časté zobrazování mytologických a fantazijních bytostí.

Inspiračním zdrojem secese a její ornamentiky byla organická příroda. Secese milovala květiny, secesní květinou se stala lilie, která symbolizovala čistotu a cudnost. Nejcharakterističtějšími secesními ptáky byli labuť a páv pro svou exkluzivnost, vznešenost a drahocennost.

Žena v secesním umění

Ženu chápali secesní umělci ve dvou extrémních polohách - buď jako světici a pannu, nebo ztělesnění zla. Novinkou bylo také zobrazování ženy. Nebyla už nadále zobrazována s cudně sklopenými zraky, ale naopak s přímým a provokativním pohledem, často s erotickým nádechem v celkovém výrazu, který dával tušit, že se pozorovatel setkává sice s žádoucí, ale zároveň také sebejistou a i trochu záhadnou osobností.

Žena byla oslavována jako bohyně i svůdkyně, jako síla přírody i zdroj neklidu. Ve šperkařství období secese se zrcadlí hluboká dichotomie ženského zobrazení, která vychází z tehdejších společenských napětí. Na jedné straně stojí romantizovaná, éterická žena - jemná, s rozpuštěnými vlasy, s něžnými rysy a mírumilovnou aurou. Na opačném konci spektra se však objevuje femme fatale - žena-fantazie, často s ptačími křídly, se svůdnými gesty a pohledem, který fascinuje i děsí.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Významní umělci secese

Mezi nejvýznamnější umělce secese patří:

Alfons Mucha: Český malíř a grafik, proslulý svými plakáty a cyklem Slovanská epopej.
Gustav Klimt: Rakouský malíř, známý svými dekorativními obrazy s erotickými motivy.
René Lalique: Francouzský sklář a šperkař, průkopník Art Nouveau šperků.

Alfons Mucha

Alfons Mucha, narozený 24. července 1860 v Ivančicích na Moravě, se stal jedním z nejdůležitějších umělců evropské secese. Jeho styl můžete poznat hned - krásné ženské postavy, ozdobné rámy, květinové vzory a také hluboký duchovní rozměr a silná vlastenecká nota. Přišel na svět do rodiny ovdovělého soudního zřízence Ondřeje se třemi dětmi, ve kterém přesto (nebo právě proto?) našla zalíbení vzdělaná a umělecky nadaná Amálie. Říká se, že právě po ní Alfons zdědil svůj výtvarný talent. A další vzpomínky vypráví o tom, jak dříve maloval, než chodil. Dokonce mu prý maminka přivazovala šňůrku s tužkou kolem krku, aby si mohl kreslit i ve chvílích, kdy se plazil po podlaze.

Kromě kresby byl Alfons od mládí výborný i ve zpěvu. Vlastně díky němu navštěvoval Slovanské gymnázium v Brně, kde už jako dvanáctiletý získal stipendium jako sborista na Petrově (tedy v místní katedrále sv. Petra a Pavla). Talentu měl na rozdávání, ale také bohémskou náturu. V roce 1894 získal Alfons Mucha příležitost, kterou chytil za pačesy. V tiskárně Lemercier naléhavě hledali umělce, který by vytvořil plakát pro slavnou herečku Sarah Bernhardtovou a její divadelní hru Gismonda. Mucha návrh dokončil za několik dní. Výsledek byl zcela jiný než plakáty té doby: jemná, protáhlá postava, mírné pastelové barvy, květinový rám a výrazný vzor.

Plakát se stal velmi úspěšným. Sarah Bernhardtová si Muchu ihned najala na šestiletou spolupráci, kromě plakátů jí navrhoval třeba i šperky nebo účesy a udělala z něj tak známého umělce. Přišlo období, kdy Alfons Mucha tvořil plakáty nejen pro jeviště, ale dnes by se řeklo i reklamní - na výrobky, inzeráty či jako kalendáře. Jeho práce se prezentovala v časopisech, na obalech parfémů, čokolád i cigaret.

Po návratu do Čech v roce 1910 začal Mucha pracovat na svém hlavním, nebojme se říct životním, díle: Velkém souboru obrazů nazvaném Slovanská epopej. Mucha dílo vytvářel dlouhých 18 let. Pronajal si proto velké prostory na západočeském zámku Zbiroh. Jako modelové mu mnohdy stály i obě jeho děti - dcera Jaroslava a syn Jiří - i občané Zbirohu a nedalekého okolí.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Na dnes už slavné dvacítce pláten, které mají průměrně velikost 6 × 8 metrů, zachytil důležité chvíle historie Slovanů - od mytického začátku až po nové dějiny. Aktuálně je od roku 2021 (už podruhé) celá kolekce k viděnív Moravském Krumlově.

Gustav Klimt

Gustav Klimt sice nebyl Čechem, ale na území českého státu tvořil. Jeho nejznámějším dílem je Polibek. Tento obraz uchvátil svět. Je něžný, a ač působí křehce, je v něm také spousta vášně. Polibek vnese do Vašeho domova něhu, lásku a romantiku.

Secesní šperky

Žádná jiná éra neoslavovala umění, individualitu a ženskou krásu tak odvážně jako období secese. Secesní šperky se staly symbolem estetiky, která spojovala magii přírody, mýtické motivy a jemně erotickou symboliku. Secesní šperky, které vznikaly na přelomu 19. a 20. století, představují zlatou éru kreativního designu a řemeslné dokonalosti.

Nejvýraznějším rysem secesního designu je tzv. „whiplash“ linie - volně plynoucí, ladná křivka, která evokuje pohyb a organické formy. Tento typ linie se objevuje všude tam, kde příroda tvoří s lehkostí a elegancí - v jemném ohybu květinových stonků, splývavých listech, ale také v ženských křivkách a vlasech, které se vlní jako proud vody.

Pro šperkaře období secese byla estetika a řemeslné zpracování důležitější než samotná hodnota drahokamů. Umělci se zaměřovali spíše na originalitu designu než na velikost či cenu použitých kamenů. Secesní šperky často kombinovaly žluté zlato a platinu s méně tradičními materiály. Objevovalo se ručně foukané sklo, rytá slonovina či leštěná rohovina z domácích zvířat. Diamanty se používaly převážně jako jemné akcenty, dokreslující složité motivy.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Secesní šperky by nebyly tak ikonické bez precizního uměleckého smaltování, které dodalo každému kousku doslova duši. Francouzský název znamená „propouštějící denní světlo“. Tato technika, často přirovnávaná k vitráži, propouští světlo skrze tenkou vrstvu smaltu bez zadní kovové podpory.

Secese v architektuře

Kolébkou secese byla Anglie, kde byl hlásán návrat k řemeslné výrobě jako prostředek proti ošklivosti produkované průmyslem (například hnutí Umění a řemesla). Prvním ztělesněním nových představ o architektuře se stal Red House (Červený dům), který postavil architekt Philip Webb . Vyznačuje se nepravidelností, neokázalostí, prostými detaily.

Druhém ohniskem secese byla Barcelona ve Španělsku, kde žil a svá nejvýznamnější díla vytvořil a tragicky zemřel jeden z největších světových architektů Antonio Gaudí. Jeho stavby v sobě skrývají jak gotické, tak barokní prvky. Jeho nejznámější stavbou je chrám Svaté rodiny v Barceloně (Sagrada Familia).