Příušnice: Vysoce nakažlivé onemocnění, kterému lze předcházet očkováním

Příušnice, latinsky parotitis epidemica, jsou akutní virové onemocnění, charakterizované otokem slinných žláz. Jde o virové onemocnění s otokem slinných žláz a možným postižením centrálního nervového systému (meningitida), slinivky břišní, varlat, případně vaječníků.

Výskyt příušnic

Onemocnění se vyskytuje celosvětově, nejvyšší výskyt onemocnění bývá především v zimě a časně zjara. Epidemie se objevují obvykle v 2-5letých intervalech. Onemocnění postihuje převážně děti, výjimečně dospělé.

V letech 2006 až 2015 bylo v zemích EU/EAA hlášeno asi 200 000 případů příušnic s nejvyšší incidencí u malých dětí a dospívajících. V roce 1986, před zahájením očkování, bylo v ČR hlášeno 24 507 případů. V období 2008-2018 se počet hlášených onemocnění pohyboval mezi 357 případy v roce 2009 až po 5734 případy v roce 2016. V roce 2018 bylo hlášeno 537 případů onemocnění.

Hlášený výskyt parotitidy v České republice v letech 2005-2014 je přibližně 400-5200 případů ročně, tzn. průměrně 18 nemocných na 100 000 obyvatel a rok.

Trend onemocnění příušnicemi v ČR

Po zavedení očkování byl výskyt onemocnění sporadický nebo omezený na menší počet lokálních epidemií. Od roku 2005 dochází k vzestupu počtu onemocnění (v roce 2006 bylo u nás hlášeno přes pět tisíc onemocnění).

Čtěte také: Příušnice: Riziko pro nenarozené dítě

V dětském věku se onemocnění nejčastěji vyskytuje mezi 5. až 15. rokem. Onemocnět mohou i dospělí, pokud nemají protilátky. Děti do věku 6 měsíců zpravidla neonemocní, protože jsou chráněny mateřskými protilátkami, přenesenými v průběhu těhotenství přes placentu.

Původce a přenos příušnic

Původcem je RNA virus ze skupiny paramyxovirů, který se šíří vzduchem. Má neurotropní a glandulotropní afinitu. Virus se přenáší kapénkovou infekcí. Infikované osoby jsou nakažlivé 3 dny před až maximálně 9 dní po začátku onemocnění. Virus se množí v nosohltanu, odkud se šíří lymfou do uzlin. Dále se rozvíjí viremie.

Přenos infekce je vzdušnou cestou, kapénkami, vzácně pak kontaminovanými předměty. Inkubační doba (doba od styku se zdrojem infekce do prvních příznaků onemocnění) je obvykle 14 - 23 dnů.

Onemocnění je vysoce nakažlivé a šíří se vzdušnou cestou z osoby na osobu prostřednictvím respiračních kapének, které vznikají při mluvení, kašlání a kýchání nemocného jedince nebo kontaktem s kontaminovanými předměty. Virus se vylučuje slinami a močí.

Období nakažlivosti začíná 7 dní před a trvá 9 dní po začátku onemocnění. Lidé v kontaktu by měli být považováni za infekční od 12 do 25 dnů po setkání s nákazou (expozici onemocnění). Lidé s bezpříznakovou infekcí mohou být rovněž zdrojem nákazy.

Čtěte také: BMW a emise: Co dělat při zhoršení?

Zdrojem nákazy mohou být rovněž lidé, kteří jsou nemocní, ale bezpříznakoví, neprojevují se u nich žádné známky onemocnění.

Příznaky příušnic

• Malátnost
• Subfebrilie
• Pocit napětí v oblasti parotid (příušních slinných žláz), které se asymetricky zvětšují

Prvními příznaky příušnic jsou obvykle malátnost, zvýšená teplota (subfebrilie) a pocit napětí v oblasti příušních slinných žláz (parotid), které se asymetricky zvětšují. Posléze se přidávají bolesti při otevírání úst, případně i v oblasti podčelistní a podjazykové, jelikož mohou být postižené také podčelistní a podjazykové slinné žlázy.

Charakteristickým klinickým projevem příušnic je bolestivé měkké zduření jedné nebo více slinných žláz (obvykle příušních, někdy také podčelistních nebo podjazykových).

Může docházet i k otoku podčelistních a podjazykových žláz. Otok příušní žlázy je na pohmat těstovitý, kůže nad otokem není zarudlá.

Většinou je otok příušní žlázy jednostranný. Při těžším průběhu onemocnění dochází obvykle za opětovného vzestupu teplot k postižení i druhé příušní žlázy.

Čtěte také: Ekologie: Definice a vysvětlení

Asi třetina lidí má mírné nebo žádné příznaky. Otok obvykle trvá 3 až 7 dní, ovšem zhruba u třetiny nemocných se infekce nemusí nijak projevit (bezpříznakový průběh).

Parotitidě mohou předcházet nespecifické prodromální symptomy trvající 3-5 dní, jako je malátnost, horečka, bolest hlavy, svalů a kloubů. Počáteční příznaky a symptomy často zahrnují horečku, bolest svalů, bolesti hlavy, špatnou chuť k jídlu a celkový pocit nemoci.

Komplikace příušnic

Příušnice mohou být také zkomplikované např. septickou meningitidou, meningoencefalitidou, pankreatitidou nebo orchitidou.

Infekce v dětském věku většinou proběhne bez dalších komplikací, ve vyšším věku se častěji objevují komplikace: zánět slinivky břišní, zánět pohlavních žláz (vaječníky, varlata) nebo velmi vzácně zánět centrální nervové soustavy (encefalitida, meningitida) s možnými trvalými neurologickými následky.

Častou komplikací bývá jednostranný zánět varlat u dospívajících chlapců (20-40 %), meningitida (10 %), zánět slinivky břišní (pankreatitida) (4 %) a zánět srdečního svalu (myokarditida). Nejobávanější komplikací bývá zánět mužských pohlavních žláz, který může vést k neplodnosti.

Následkem onemocnění může být i trvalá, většinou jednostranná, hluchota. Infekce těhotné ženy může vést k potracení plodu.

Nejčastější komplikace

• Septická meningitida: Nejčastější komplikace u dětí. Průběh je většinou mírný, až v 70 % případů probíhá nepozorovaně. Mezi hlavní příznaky patří zvýšená teplota, bolest hlavy, nauzea (pocit na zvracení), zvracení, meningeální příznaky, velmi vzácně se může rozvinout porucha sluchu.
• Meningoencefalitida: Zánět mozkové tkáně a přilehlých struktur.
• Pankreatitida: Zánět pankreatu (slinivky břišní), který se může šířit do okolních tkání a dalších orgánů.
• Orchitida: Zánět varlat, může jít o jednostranný nebo oboustranný zánět. Také se může objevit epididymitida, což je zánětlivé postižení nadvarlete. Tyto komplikace nejčastěji postihují mladé muže a adolescenty, vzácněji se objevují u dětí do 15 let. Příznakem bývá bolest, otok a zarudnutí kůže šourku nad zvětšeným varletem a stoupající teplota.
• Poruchy sluchu: Jednostranné, tranzientní nebo permanentní.
• Oční komplikace: Neuritida optického nervu, uveokeratitida, dakryoadenitida, centrální venózní trombózy.

Diagnostika příušnic

Dle klinických příznaků, nejasné případy - sérologie. Průkaz specifických IgM protilátek. Při vyšetření krevního obrazu je většinou zachyceno snížení počtu bílých krvinek.

Léčba příušnic

Léčba nekomplikovaných příušnic probíhá doma, je nutná domácí izolace do 10. dne.

Aplikuje se léčba symptomatická, tedy cílící na zmírnění otoku příušních slinných žláz. Pomáhají zde vlažné obklady, přísun chuťově neutrálních tekutin a klid na lůžku. Z léků se podávají antipyretika (ibuprofen, paracetamol a jiné).

V případě komplikace nemoci ve formě zánětu slinivky břišní (pankreatitida) je nutné dodržovat dietu (obvykle shodná s tzv. žlučníkovou dietou). Při zánětu varlat (orchitida) se aplikují chladné obklady a podávají se glukokortikoidy (léky tlumící zánětlivou reakci).

Prevence příušnic

Vzhledem k vysoké nakažlivosti je nejúčinnější ochranou proti onemocnění specifická prevence, tedy očkování. Očkováním, které bylo v ČR zahájeno v roce 1987, bylo dosaženo stonásobného snížení nemocnosti.

Od roku 1987 se proti příušnicím celoplošně očkovalo smíšenou očkovací látkou (proti příušnicím a spalničkám) - vakcínou Mopavac.

Očkování proti příušnicím, spalničkám a zarděnkám formou kombinované vakcíny je zařazeno do pravidelného očkování dětí. Od roku 2018 se první dávka podává mezi 13. a 18. měsícem věku, druhá dávka mezi 5. a 6. rokem života.

Očkování dětí se v současnosti provádí kombinovanou živou očkovací látkou proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR):

• První dávka se podává nejdříve první den třináctého měsíce po narození dítěte, nejpozději však do dovršení osmnáctého měsíce dítěte
• Druhá dávka očkovací látky se aplikuje od dovršení pátého roku dítěte do dovršení šestého roku dítěte.

Parotitická složka vakcíny vyvolává tvorbu protilátek asi u 90% vakcinovaných. Očkování nechrání stoprocentně, ale případný průběh nemoci u očkovaných je lehčí.

Očkování dospělých je možné přeočkováním jednou dávkou MMR (na základě epidemiologické situace, možném kontaktu s rizikovou populací, cestování).

Aplikace očkovací látky proti příušnicím (MMR) nemá v postexpoziční profylaxi osob vystavených tomuto infekčnímu onemocnění význam, protože jak ukázaly klinické studie, očkování v inkubační době příušnic očkované osoby neochránilo.

Příušnice a těhotenství

Pokud příušnicemi onemocní těhotná žena, nepovažuje se takové onemocnění za kritické. Je však nezbytné informovat o něm svého gynekologa a řídit se doporučeným postupem. Pokud žena příušnice už dříve prodělala, nehrozí jí žádné nebezpečí. Onemocnění zanechává trvalou imunitu.

Tabulka: Klíčové informace o příušnicích

tags: #seronegativita #priusnice #znamena #ohrozeni

Oblíbené příspěvky:

• Více o environmentální výchově
• Dluhopisy: objem, emise, kupony
• Výlety do přírody v Česku
• Environmentální výzvy v Asii
• Měření ušetřeného odpadu