Ohrožená příroda v České republice

Část společnosti to možná ani nevnímá, ale rychlost, s jakou mizí kulturní a historická krajina, je znepokojivá. Přitom se to děje vždy v ekonomickém zájmu. Mají však ekonomické zájmy skutečně tak vysokou prioritu, že jimi lze devastaci krajiny omluvit?

Nejnápadnější je asi povrchová těžba uhlí a odstrašujícím případem je likvidace historického města Most v 60. letech minulého století. Bylo by však naivní svalovat vše na komunistický režim, protože stejné uvažování panovalo i na Západě. Uhlí tu ale nebude věčně a řešení problémů nenabízí.

Naši předkové vtiskli české krajině svým hospodařením tradiční tvář definovanou pastvinami, úzkými pásy polí, alejemi, háji, rybníky a ovocnými sady. Tuto její podobu změnila komunistická kolektivizace. Pole byla přeměněna na nedozírné lány, většina nejmalebnějších říčních údolí přehrazena. Mnoho z těchto změn však není nevratných. Vzorem pestré krajiny mohou být Bílé Karpaty či České středohoří. Nejenže je taková krajina líbezná, poskytnout nám toho může více, než tušíme.

Podaří se českým soukromým zemědělcům zastavit nešetrný způsob hospodaření s půdou? Mohou dnes malé statky jít vzorem velkoplošnému zemědělství, které půdu a krajinu devastuje? Většina lidí dnes žije ve městech, venkovské farmy a jejich vztah k půdě zničil komunistický režim, a proto jsou dnes pouta s krajinou zpřetrhaná.

Záchrana ohrožených zvířat je týmovou hrou, a to jak v případě chovu v lidské péči, tak i v rámci projektů vypouštění zvířat do volnosti. Projekt návratu kriticky ohrožených poláků malých je ukázkovým příkladem takové spolupráce. Podhrázský spolu s týmy odborníků ze Zoo Ohrada a Zoo Ostrava právě zakončil další etapu projektu návratu poláků malých do přírody. V polovině srpna jsme vypustili dalších 19 poláků do několika lokalit v jižních Čechách, kde je nyní můžeme monitorovat, dodal Podhrázský.

Čtěte také: Madagaskarský šamanismus

Aby bylo vypouštění úspěšné, je vhodná lokalita jedním z klíčových faktorů. Lokalita musí ptákům zajistit bezpečí, dostatek potravy a následně i vhodné podmínky k rozmnožování. Z důvodu možnosti monitoringu ve volné přírodě jsou vypouštění jedinci před vypuštěním označeni. U potápivých kachen se osvědčilo označení na zobáku, které je používáno bezmála 20 let i v jiných evropských zemích. Známé batůžky s vysílačkami jsou u potápivých ptáků naopak nevhodné, ptákům naruší strukturu peří a otevře průchod chladné vodě na tělo ptáků.

Kriticky ohrožený polák malý (Aythya nyroca) patřil dříve k nejhojnějším kachnám nejen v České republice, ale i ve velké části Evropy. Od poloviny minulého století se začala drasticky snižovat početnost jejich populace související zejména se změnami v krajině, hlavně například vysušováním mělkých, zarostlých mokřadů. Ty jsou pro hnízdění tohoto druhu zcela stěžejní. Ještě v 70. letech minulého století poláci malí pravidelně hnízdili v Poodří, jižních Čechách a na jižní Moravě, ale již začátkem tohoto století u nás jako hnízdící druh zcela vymizeli. Od té doby naštěstí dochází k napravování chyb z minulosti, tedy obnovují se původní mokřady a zdá se, že i poláci malí na to celkem rychle reagují a opět se pomalu stávají součástí naší hnízdní létající fauny. Zatím vzácně, ale doufejme, že tento trend bude pokračovat.

Poláci malí hnízdí v hustém podrostu, hnízdo staví na zemi, samice snáší osm až deset vajec, inkubace trvá 25-27 dnů a podílí se na ní oba rodiče, ale o vylíhlá mláďata pečuje pouze samice. Patří jak již bylo řečeno mezi potápivé kachny, a při hledání potravy se dokáže ponořit poměrně hluboko pod hladinu. Ve volné přírodě se živí převážně částmi vodních rostliny, drobnými vodními živočichy, zejména vodním hmyzem, měkkýši a malými rybkami. Dospělý samci jsou kaštanově hnědí s tmavším hřbetem a křídly a bílými okraji křídel. Na břiše májí velkou bílou skvrnu, díky které jej můžeme snadno rozeznat od podobných samic poláka chocholačky. Samice se zbarvením podobají samcům, jen v porovnání s ním májí jednotvárnější barvu a tmavé oči.

Červený seznam cévnatých rostlin České republiky hodnotí riziko vyhynutí pro 1743 druhů cévnatých rostlin. Z celkového počtu 3713 druhů známých z území České republiky byly vybrány druhy, které již byly hodnoceny předcházejícím červeným seznamem jako ohrožené a nově je poprvé v ČR přehodnotil do kategorií a dle kritérií Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN). Hodnocenými kritérii jsou populační pokles, areál a rozloha výskytu, populační početnost, případně kvantitativní analýzy. Pro hodnocení byla využita data z Nálezové databáze ochrany přírody a databáze Pladias.

Z hodnocených druhů je 495 vyhynulých nebo regionálně vymizelých (EX, EW, RE), 284 bylo klasifikováno jako kriticky ohrožené (CR), 412 jako ohrožené (EN), 212 jako zranitelné (VU).

Čtěte také: České mincovny a ochrana přírody

V rámci záchranného programu ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) vypustil v národní přírodní rezervaci Libický luh zhruba sto housenek hnědáska osikového, který patří mezi kriticky ohrožené druhy. V lese by housenky měly zakuklit a vytvořit novou populaci.

Úbytek hmyzu je podle něj jedním z největších problémů ochrany přírody. Hmyz mizí především kvůli způsobu hospodaření v krajině. Na vybraných místech proto podporujeme sečení a pastvu či speciální opatření v lesích. Pro vybrané druhy pak v krajních případech připravujeme záchranné programy.

Podle odborníků hnědásci potřebují dostatek světla, tedy méně hustý les. Nesnášejí ale extrémně velké paseky a holá místa. Vyhovuje jim prosvětlený les s jasany, jehož listy se housenky hnědáska živí. V Libickém luhu jsme mohli obnovit podmínky pro jeho výskyt například vyřezáním dřevin, jejichž semena jsou roznášena vzduchem, řekl koordinátor záchranného programu Václav John.

Ačkoliv lesy v Česku podle agentury pokrývají větší plochu než začátkem minulého století, vyskytuje se v nich méně rostlinných a živočišných druhů. Hnědásek dříve běžně žil v Polabí a na jižní a střední Moravě v nížinných lesích, které bývaly více prosvětlené. Současná podoba krajiny už motýlům nevyhovuje a i druhy, které zatím nejsou ohrožené, se stávají vzácnými.

Červený seznam bezobratlých České republiky hodnotí riziko vyhynutí pro 4 kmeny bezobratlých: vířníky, kroužkovce, měkkýše a členovce, druhů známých z území České republiky. Z členovců jsou hodnoceny skupiny korýšů, štírků, štírů, sekáčů, pancířníků, stonožek, mnohonožek a většina skupin hmyzu. Hodnocení bylo poprvé provedeno bezvýhradně dle kritérií Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN). Hodnocenými kritérii jsou populační pokles, areál a rozloha výskytu, populační početnost, případně kvantitativní analýzy. Pro hodnocení byla využita data z Nálezové databáze ochrany přírody, případně další projekty systematických mapování. Na tomto základě kolektiv 110 autorů, specialistů na systematické skupiny rozřadil hodnocené druhy do kategorií červeného seznamu.

Čtěte také: Ochrana přírody v numismatice: Ledňáček

Z 5483 hodnocených druhů je 463 vyhynulých nebo regionálně vymizelých (EX, EW, RE), 961 bylo klasifikováno jako kriticky ohrožené (CR), 1089 jako ohrožené (EN), 1261 jako zranitelné (VU).

Prvotní snaha o druhovou ochranu se objevuje ve střední Evropě v druhé polovině 19. století. Tehdy byl, v roce 1880 v Tyrolsku, zakázán sběr protěže alpské (Leontopodium alpinum), což souviselo s rozvojem turistiky, kdy se protěž stala suvenýrem každého alpského turisty. U nás byl první pokus o ochranu jednotlivých druhů realizován až počátkem 20. století. V roce 1921 vyšel oběžník Zemské správy politické v Praze o ochraně květeny, jenž obsahoval první seznam chráněných druhů pro Čechy (o rok později vyšel seznam pro Moravu a Slezsko). Teprve v roce 1958 vyšel první seznam pro celou republiku (vyhláška ministerstva školství a kultury č. 54 z 18. dubna 1958). Tento velmi děravý seznam platil dlouhých 34 let, kdy se dočkal potřebné revize ve vyhlášce 395/1992 Sb.

Vyhláška z roku 1958 obsahala pouze vzácnější druhy vědomě člověkem poškozované na základě jejich atraktivity či různého využití. Dokument nezahrnoval druhy esteticky nezajímavé, druhy poškozované nepřímo, destrukcí stanovišť. Došlo tak k rapidnímu ústupu řady běžných druhů, které jsou dnes na pokraji vyhynutí (Sedum villosum, Sesleria uliginosa, Linaria arvensis, Bupleurum rotundifolium a další) či k absolutnímu vymizení nechráněných druhů, např. Hieracium purkynei. Tímto problémem se zabývala mezinárodní konference "Flóra a člověk XX. století (1970, Pardubice)" na jejímž základě začaly vznikat první červené seznamy ohrožených druhů vyšších rostlin. První seznam pro celý evropský kontinent vyšel v roce 1976, pro tehdejší ČSR v roce 1979. Nejnovější verze Červeného seznamu pochází z roku 2017.

V ČR se dlouhodobě používalo členění kombinovaných písmen a číslic samostatně pro vyhynulé (A) a ohrožené (C) taxony. Zde, na serveru Natura Bohemica, jsme přistoupili ke členění statusů vzácnosti a ohrožení druhů dle posledního vydání ČS, které je založeno na standardizované metodice hodnocení vzácnosti a ohroženosti dle IUCN. RE (regionally extinct): regionálně vyhynulé druhy, tzn. ČK - taxony zpracované v Červené knize vzácných a ohrožených druhů rostlin (Čeřovský et al. NATURA 2000 - směrnice EU č. 2. 11. „O rozšíření rezervace jsme usilovali už dlouho. U Rakous se totiž na obou březích Jizery zachoval pás přírodě blízkého lesa, což je ve zdejší krajině zcela ojedinělá záležitost. Většina bukových porostů je tady stará zhruba 170 let a postupně se přirozeně obnovují. Některé stromy odumírají, v prolukách zmlazují nové a vzniká tak pestrý les se stromy různého stáří.

Z ohrožených druhů se v přírodní rezervaci vyskytuje například přeslička největší, tis červený, okrotice bílá, lilie zlatohlavá, hruštice jednostranná, kruštík širolistý. Rostou tu vzácné druhy hub, jako je ouško citrónové, pavučinec nancyský či zdobenec zelenavý. Žije zde řada druhů ptáků - jestřáb lesní, krahujec obecný, výr velký, krkavec obecný, lejsek šedý, holub doupňák, datel černý či strakapoud velký. V jihovýchodní části území se nachází několik menších ploch, kde se v minulosti sázely stromy, které tu nemají vhodné podmínky, jako je smrk a borovice.

Přírodní rezervace Na Hranicích chrání zdejší přírodu už od roku 1953, je tedy starší než chráněná krajinná oblast Český ráj. Původně ale zahrnovala jen necelé čtyři hektary cenných lesních porostů, ačkoli se jedná o jedno z přírodovědně nejhodnotnějších zachovalých říčních údolí v celé České republice. Jsem rád, že se rozšíření rezervace po projednání s vlastníky a obcemi podařilo prosadit. Cenné bučiny teď mají zajištěnu ochranu na obou březích Jizery - protější svahy jsou již součástí přírodní rezervace Bučiny u Rakous. Přírodě blízké lesy jsou důležité nejen proto, že jsou domovem mnohem většího spektra rostlin a živočichů než lesy monokulturní, ale také kvůli tomu, že se zde můžeme učit, jak se příroda adaptuje na klimatickou změnu.

tags: #shanim #ohrožená #příroda #v #čr

Oblíbené příspěvky:

• Čistý vzduch v ČR
• Postupy pro ekologickou likvidaci laserového odpadu
• Klimatické údaje Česko
• Odpad v České republice denně
• Složení průmyslového kompostu a popela