Siluety lidí v přírodě jsou fascinující a emotivní fotografie, které dokážou vyjádřit krásu a zranitelnost v kontrastu s mocí a klidem přírody. Někdy vzniknou samy od sebe, jindy je obtížné je získat, i když se o to snažíme.
Jediné, co potřebujeme ke špičkové siluetě, je protisvětlo. Čím větší, tím lepší. Při focení venku je dokonalým protisvětlem obloha. Při svítání a západu slunce máme obrovskou výhodu, že je slunce nízko nad obzorem a můžeme vyfotit téměř libovolný objekt jako siluetu.
Zde ale pozor, nefoťme slunce, když je příliš ostré. Polední slunce by nám jednak mohlo poničit fotoaparát a v horším případě i zrak. Nezapomínejme, že objektiv je optika, tedy něco jako dalekohled! Je na to jednoduchá pomůcka. A pak už je to jen na naší fantazii.
Všimněte si, že siluetám sluší jednoduchost. Na první dobrou musí být z tvaru siluety zřejmé, co jsme fotili. Objekt musí být rozpoznatelný. Vybírejme proto tvary, které lze jednoznačně identifikovat.
Pokud je na fotografii více objektů, pozor na jejich vzájemné doteky. Pokud by se větev stromu dotýkala lodě, vznikla by silueta neurčitého tvaru. Pokazili bychom tedy jednoduchost a rozpoznatelnost. Pro mozek diváka je nesmírně náročné poznat, co je jeden objekt, co druhý, kde jeden končí a kde druhý začíná.
Čtěte také: Návody: Dětské siluety v přírodě
Pokud přeci jen chceme fotit v pokročilejších režimech, můžeme klidně použít i režim priorita clony nebo času. I v těchto režimech vznikne silueta sama. Stačí jen dobré protisvětlo. Zde je již těžší vykouzlit to správné protisvětlo. Vlastně to je naprosto jednoduché. Dnešní mobily umí skvělé věci. Někdy je třeba trochu ztmavit expozici.
Níže si řekneme pár tipů, které vám pomohou k pořízení zajímavých snímků přírody:
Na trhu je dnes velmi široký výběr fotoaparátů, jak se správně zorientovat? Bez ohledu na značku chcete něco s vyšším počtem snímků za vteřinu, co dokáže rychle vyprázdnit mezipaměť na kartu a spolehlivě ostří. Z hlediska snímače bych doporučil fotoaparát full frame formátu, ale myslete na jednu věc: tu a tam se vyplatí přepočet u crop faktoru, který vás dostane k fotografovanému objektu zase o kousek blíže. Záložní tělo se vždycky hodí, časem i kvůli váze. :-)
Jsou asi tím nejdražším, co si lze pořídit. To platí jak pro kvalitní zoomy, tak především pevná skla od předních výrobců. Mohu skoro garantovat, že jak vezmete jeden z těchto objektivů do ruky a vyzkoušíte ho v akci, bude už jen otázkou času, kdy si ho pořídíte. Pokud fotíte na Nikon, pak bych doporučil začínat s pevným ohniskem 300 mm f/4 VR. U Canonu pak 400 mm f/5.6 nebo 300 mm f/4. Neskutečně ostrá skla, která ostří rychle a spolehlivě, neunikne vám ani letící pták. Pro všechny ostatní jsou tu zoomy 100-400, které jsou už dnes kvalitou velmi srovnatelné s pevnými skly. Do batohu bych si ale hodil i něco nestandardního, třeba kratší ohnisko, které vám umožní zapojení prostředí, ve kterém zvíře žije. Nudných atlasovek už bylo dost.
Není nic horšího, než nosit techniku celý den na zádech v nepohodlném batohu. Začínal jsem na batohu Lowepro Flipside 400 AW. Ten jsem pak vyměnil za jiné batohy stejnojmenné značky, abych se opět vrátil k sourozenci zmiňovaného batohu. Do Lowepro Flipside Trek 450 AW dám 300 mm f/2.8 spolu s 2 těly a dalším objektivem, bundu, svačinu, vodu a příslušenství a celý den si chodím v naprosté pohodě.
Čtěte také: Focení lidí v zimě
Stativ není nikdy od věci. Často mnoho hodin čekám a chci mít fotoaparát připraven k akci, až na pár vteřin nastane. Z auta na cestách často fotíte, protože působí jako přirozený kryt, a jakmile otevřete dveře, zvěř uteče. V takovou chvilku se hodí tzv. "bean bag", který můžete naplnit až na lokaci prakticky čímkoliv. Hodí se i srolovaný kousek karimatky. Pod lokty - když ležíte nebo si klekáte do bláta apod. Stačí třetina. Odrazná deska také pomáhá, a to zejména na makro hmyzu, rostlin, květin apod. Ta se po sbalení do batohu vejde a odražené světlo dodá vaší fotce nový rozměr. Finálně je vždy dobré myslet na rychlé karty a náhradní baterie.
Standardně fotím v modu priorita clony (A, Av,...) a s automatickým časem závěrky a pouze si s fotoaparátem u oka hýbu hodnotou ISO, pokud je potřeba. Po očku zkontroluji dostatečný čas závěrky a fotím. To vše samozřejmě do formátu RAW k dalšímu zpracování v PC. Výslednou fotku fotím primárně k tomu, abych si ji mohl nechat vytisknout.
Velmi důležitý bod. Myslete na kompozici. Pták by měl pokud možno "letět do fotografie" apod. Pravidlo zlatého řezu je určitě na místě. To platí zde, stejně jako v jiných žánrech, většina lidí se ale nechá unést sílou momentu a kompozice nebo pozadí jsou pro ně vedlejší. Pro vás by právě toto mělo být jedním z rozhodujících faktorů, zda vůbec snímek pořídit. Úhlem záběru jsem myslel to, že fotíme vždy v úrovní očí zvířete. Fotce to dodá hloubku, myslete na to! Kratší ohnisko zase pracuje ve váš prospěch, do fotky dostanete i prostředí, ve kterém zvíře žije.
Používám již řadu let zadní tlačítko AF-ON. Ostření na spoušti mám vypnuté. Jedním z hlavních důvodů je rychlá schopnost reakce. Celé ostření jsem tak zjednodušil na střední AF bod, který je neustále v režimu SERVO, ale pouze při namáčknutí a držení tlačítka AF-ON. Pokud mi ale zvíře chvíli postojí, mám ihned prostor pro zaostření a překomponování. To je pro mě stále klíčové. Střední bod je navíc obyčejně citlivější a přesnější než ostatní. Načtěte si někde návod na AF-ON, jakmile to pochopíte, začnete to také používat.
Jsou velmi důležité. Fotky, které jsou jedinečné, nevznikají náhodou. Jsou plánované a promyšlené. Autor dal mnoho času studiu druhu - aby se naučil jeho zvyky, časy krmení, období páření apod. Procházky parkem jsou fajn a možná se vám něco povede, snažil bych se ale maximálně připravit a znalost přírody je v tomto žánru naprosto nezbytná. Nesmíme zapomínat ani na etiku chování v přírodě a její ochranu. Dodržujte pravidla a nechoďte pro fotku "přes mrtvoly".
Čtěte také: Domácí násilí: Kde hledat pomoc?
EXIF je soubor informací zapsaný v každém vašem snímku. Zaznamenává model fotoaparátu, ohnisko a model objektivu, expoziční hodnoty, údaje o autorovi, datum a třeba i GPS lokaci, pokud ji váš fotoaparát podporuje. Tyto informace lze ve vaší knihovně zpětně dohledat a dozvědět se z nich, že když jsem například fotil kamzíky v horách, kvetl tam v červenci už vřes. A ten kamzík v popředí s rozkvetlým vřesem zkrátka vypadá lépe. Za rok se na lokaci vrátím a fotku vyladím k dokonalosti. Modelových situací je hodně, někdo si dokonce vede fotografický deníček "kdy, kde, jak a co fotit".
Asi nejdůležitější ze všech rad. Člověk musí být trpělivý, nebo aspoň zarputilý a cílevědomý. Dobré není nikdy dost dobré, jde to lépe. Zvířata nemůžete někde honit po lesích. Naučte se znát prostředí, v němž pracujete, buďte v něm jako doma a fotky se dostaví. Musíte zkrátka splynout s přírodou. Fotografický kryt se ukázal jako vhodná volba, připravte se ale, že v něm za soumraku a svítání budete hodně hodin. To je zkrátka realita. Případná čekaná na hranici lesa a pole se také vyplácí.
Všem přeji mnoho zážitků ze světa přírody a třeba někdy při focení zvířat v Bavorském lese na viděnou.
Fotografování aktu je jednou z nejstarších a nejvíce respektovaných forem umělecké fotografie. Když je tento druh fotografie zasazen do přírodního prostředí, vzniká unikátní harmonie mezi lidským tělem a přírodní krásou. Příroda nabízí neomezené možnosti pro kreativní vyjádření. Kombinace přirozeného světla, textur a barev přírody s křivkami lidského těla vytváří dynamické a emocionálně nabité obrazy. Tato symbióza umožňuje fotografovi aktu zachytit jedinečnou krásu a zranitelnost modelu v kontrastu s mocí a klidem přírody.
Každé fotografování aktu v přírodě je pro mě jedinečným příběhem. Není to jen o světle a krajině - ale o člověku, který se rozhodne ukázat se tak, jak je. A právě v tom je obrovská síla. Mnoho lidí přichází s ostychem, s pochybnostmi o vlastním těle, s obavou, jestli se „na to hodí“. A právě ti pak odcházejí s největší vnitřní proměnou. Protože akt není o dokonalosti. Je o přijetí. O odvaze. O tom, co je pod povrchem. V přírodě navíc mizí tlak a umělost - nahrazuje je ticho, volnost a přirozený rytmus.
Fotografování aktu je pro mě víc než jen služba - je to forma vizuální terapie. Pracuji vždy diskrétně a s respektem. Před každým focením si povídáme, domlouváme styl, náladu, míru odhalení. Neexistuje žádný vzor. Existuje jen vy a vaše pohodlí. Ať už chcete jemné siluety v ranní mlze, kontrastní záběry ve zlatém světle nebo minimalistický akt u vody - vše plánujeme tak, aby výsledek odpovídal vám.
Pokud o fotografování aktu v přírodě přemýšlíte, ale ještě jste se neodhodlali - napište mi.
Vracíte se po celodenním výletu domů jen s pár záběry? Nebo přímo vyrazíte za účelem focení do lesa, ale tam vás múza opustí? Buď už máte za sebou desítky tisíc přírodních fotek a hledáte jen třešničky na dortu, nebo možná míjíte příležitosti, které se vám nenápadně naskýtají podél cesty. Co se týče focení, v přírodě máte obrovskou volnost. Můžete si chodit (téměř) kamkoliv a fotit cokoliv. Jenže i v tom je kámen úrazu. Co vlastně ze všech možností vybrat?
Záběry na okolní kopce a hory jsou klasika, která nevymizí. Neměli byste zapomínat i na rozšíření záběru vytvořením panorámatu. Když už jste se dostali do místa s rozhledem, zkuste se dívat i po detailech. Ohnisko kolem 20.0 mm (v přepočtu na full-frame) bývá běžné. A pokud máte dokonce možnost fotit s teleobjektivem od 400 mm výše, můžete „vyzobávat“ malé zajímavosti všude okolo.
Kromě luk existuje i celá řada jiných „detailů“ a jeden z nejvýraznějších jsou cesty. Nemusíte za každou cenu hledat cesty asfaltované a ani v dáli. Dostáváme se ke skutečným detailům.
Houby v mechu nebo květiny v trávě jsou fotogenické, byť kolem nich nemusí být hezké okolí. Stačí si dřepnout a rostliny fotit zblízka a z jejich výšky. Houby v lese. Nevýhoda podobných záběrů je, že tu bývá tma. Podobně detailní záběry nafotíte ve správné sezóně také v korunách stromů, obvykle poblíž vesnic. I v případě, že kolem vás není žádné ovoce, jsou stromy fotogenické. Kromě pohledu po směru slunečních paprsků je efektní i snímek proti nim. Není-li k dispozici mlha, je tu stále hra se světlem, ale v jiné formě. Je to vlastně využití omezení fotoaparátu ve svůj prospěch.
Senzor nezvládne pokrýt celý světelný rozsah scény, takže pokud do záběru vtěsnáte najednou velmi světlé pozadí a velmi tmavý objekt v popředí, zůstane „správně“ nasvícené jen jedno z toho (pokud nepoužijete speciální zpracování jako například HDR).
Vedle listí je k dispozici další anonymní prvek, kterým je tráva, případně mech. Je výhodné najít nějaký další bod, který dodá fotce na zajímavosti - například pařez, kořeny stromu nebo menší kytičky. Všimněte si, jak lze jedno téma pojmout fotograficky úplně odlišně. Ukázali jsme si běžná zákoutí, kolem kterých pravděpodobně jdete na spoustě výletů a byla by škoda je minout bez povšimnutí.
Výčet tady samozřejmě nekončí a rozhodně doporučuji se dívat po dalších příležitostech. Vhodná mohou být například jezírka, ale i malé kaluže (a v nich odrazy okolní přírody), lidské výtvory jako jsou vzdálené hrady, kapličky či navršené kamenné mohyly, a samozřejmě i zvířata, která po cestě náhodně potkáte.
tags: #siluety #lidi #v #prirode #tipy #na