Skauting je jedno z nemnoha výchovných hnutí, které základní charakteristiku své výchovné metody zakotvují ve stanovách a tak z ní tvoří závazné pravidlo. V podstatě se dá říci, že výchova, která se podstatně odchýlí od této základní charakteristiky, přestává být výchovou skautskou. To platí jak v českém kontextu (Junák), tak v kontextu mezinárodním (WAGGGS a WOSM).
Jeden z nejpozoruhodnějších rysů skautingu je živelnost, s jakou se vyvíjel - přinejmenším ve svých počátečních fázích. Skautská metoda není něco, co objevil Baden-Powell. On, jeho spolupracovníci a následovatelé jí jen zaznamenali a zformulovali.
Skautská výchovná metoda závazně charakterizuje skautskou výchovu. Vychází ze zásad stanovených již zakladatelem skautského hnutí, které byly ověřeny více než sto lety praxe i poznatky moderní pedagogiky. Je založena na osmi základních prvcích, které dohromady tvoří vnitřně provázaný, nedělitelný systém. Jestliže v našich oddílech chceme dělat skutečný skauting, měli bychom skautské výchovné metodě dobře porozumět a v každodenní skautské činnosti cíleně pracovat se všemi jejími prvky. Pouze ve svém celku pomáhá účinně naplňovat poslání skautingu.
Mezi hlavní prostředky skautské výchovné metody patří: týmová práce v malých skupinách, sebevýchova a seberozvoj, motivace dětí pomocí příběhů, pobyt v přírodě s partou kamarádů, průvodcovská role dospělých a postupné přebírání zodpovědnosti. Důležitými principy skautingu je respektování mravních hodnot a služba společnosti.
Skautská výchova je především sebevýchovou, v níž klíčovou roli hraje upřímný dobrovolný závazek snažit se žít podle skautských principů. Složením slibu se skaut hlásí k hodnotám, stejně jako ke společenství, se kterým tyto hodnoty sdílí. Zákon mu pomáhá tyto hodnoty nacházet v každodenním životě.
Čtěte také: Provoz skautské chaty v přírodě
Skautská výchovná metoda se opírá o vlastní aktivitu a činnost; vychází z přesvědčení, že člověk se nejlépe něco naučí tím, že to dělá; že znalosti, dovednosti i postoje si osvojí nejlépe za pomoci vlastních prožitků a zkušeností. Z této zásady není vyjmuta ani výchova mravní; skauting neusiluje jen o to, aby člověk nebyl špatný; usiluje o to, aby dobro činil. Proto je součástí skautské sebevýchovy i zásada vykonat každý den alespoň jeden dobrý skutek.
Výchova mladých lidí je účinná, jen zaujme-li je a hovoří-li k nim jazykem, kterému rozumí a který je oslovuje.
Naplňování skautského poslání se neobejde bez spolupráce se společenstvími na všech úrovních, od místních po celosvětové, v rámci skautského hnutí i mimo něj. Skauti a skautky v rámci služby nejčastěji působí v místní komunitě a přispívají při tom k řešení lokálních i globálních výzev. Zkoumají potřeby, na které svou činností chtějí reagovat, a službu provádí v partnerské spolupráci s ostatními aktéry. Tato zkušenost a její reflexe rozvíjí dovednosti a postoje potřebné k přijímání aktivní a odpovědné role ve společnosti.
Příroda je pro člověka přirozeným prostředím, ve kterém se vyvíjel a které potřebuje v mnoha různých ohledech pro svůj život. O to víc je zásadní pro nás skauty, jelikož je součástí naší výchovné metody. Z toho důvodu je dobré s přírodou okolo nás vědomě pracovat a nespokojit se s ní jen jako s kulisou pro program. V přírodě realizujeme velkou část naší činnosti, jezdíme tam na výpravy a tábory. Jak s ní ale pro naše potřeby zacházet?
Člověk a příroda spolu dlouhodobě koexistují, v kontextu Česka ji lidská společnost do velké míry přeměnila. Vznikla kulturní krajina a ta se stále se proměňuje, do ní se s různou intenzitou vpisuje lidská činnost, někdy méně a někdy více harmonicky. Přírodu ale člověk potřebuje, což lze hezky ukázat na konceptu tzv. ekosystémových služeb. Ty představují přínosy, jež příroda člověku poskytuje. Může to být utržené jablko u klubovny, les zmírňující odtok vody na naše tábořiště při velké bouřce nebo západ slunce na puťáku. Navíc se koncept ekosystémových služeb snaží o vyčíslení hodnoty přírody řečí peněz, což může být pro někoho srozumitelnější.
Čtěte také: Inspirace pro Skautskou Stezku Já a Příroda
Tento pohled na přínosy, které nám příroda a krajina poskytují, může být užitečný a návodný pro vědomé rozdělení toho, jak na ně během naší činnosti nahlížíme.
Kompetence skautské výchovy používáme v naší organizaci, abychom si ujasnili, co je ve výchově důležité. Pomáhají zpřesnit to, co je ve skautské výchovné metodě, principech a poslání. Můžeme si je představit jako 24 velkých cílů, kterých chceme dosáhnout. Kompetence skautské výchovy existují pro všechny věkové kategorie i s rozepsanými projevy (konkrétními cíli).
Kompetence jsou členěny do 6 oblastí výchovného programu. Toto rozdělení už známe ze současných stezek a z metodik: Co umím a znám, Kdo jsem, Moje kamarádství, Můj domov, Svět okolo nás, Příroda kolem nás. Ukážeme si to na pěti kompetencích týkající se Přírody kolem nás.
| Podoblast | Kompetence |
|---|---|
| Pobyt v přírodě | Rád pobývá v přírodě a umí se v ní chovat. |
| Vnímání přírody | Prožívá krásu a jedinečnost přírody, vnímá a poznává příběhy krajiny. |
| Poznávání přírody | Učí se porozumět přírodě a krajině kolem sebe. |
| Hodnota přírody | Uvědomuje si hodnotu přírody, rozvíjí a kultivuje svůj vztah k přírodě. |
| Šetrné chování | Chová se šetrně a ví proč. |
Jedním z bodů skautské výchovné metody je Příroda. Pod tento bod spadá například: přespávání v přírodě, ochrana vzácných druhů a mnoho dalšího. Kompetence jsou konkrétnější a zároveň nám říkají, na co všechno bychom neměli zapomenout.
Kompetence odráží vývoj kluků a holek. Co je přesně třeba zvládat, v každé věkové kategorii, definují tzv. projevy. Projevy zvládnutí kompetence u skautů a skautek navazují na projevy zvládnutí téhož u světlušek a vlčat.
Čtěte také: Příklady recyklace v umění
Příroda pro nás může být otevřenou encyklopedií a laboratoří. Tábory a výpravy jsou ideální příležitostí pro rozumové poznávání přírody - od rozpoznávání jednotlivých druhů organismů přes pozorování jejich chování, sledování přírodních zákonitostí až po propojování dílčích znalostí, popř. využití kontextu, který příroda nabízí.
Je dobré si klást otázky typu: „Proč se zrovna daná věc děje na tomto místě? Jak krajina vypadala dříve (a z jakého důvodu) a jak to ovlivňuje její současnou podobu?“
Kromě cíleného poznávání a pozorování jednotlivých druhů lze využít i obyčejnou vycházku. Ta často vede k mnoha dotazům, jež se můžeme snažit společnými silami s oddílem nebo kmenem zodpovědět, nejlépe s povolaným průvodcem, který dokáže navést na správné odpovědi či je přímo poskytnout. Propojování těchto dílčích znalostí vede k poznání provázaného systému přírody v její celistvosti.
Vztah k přírodě lze budovat skrze emoce a smysly. Emoční a smyslový vjem pomáhá zachytit přírodu v celé šíři možných projevů, jak je můžeme jako lidé pojmout. Navíc přináší podnětné, v dnešní městské uspěchané době tolik potřebné klidné prostředí. Příroda rozvíjí naše pozorovací schopnosti i trpělivost.
V našich programech lze využít smysly - poslouchat klid i cvrkot na louce, pozorovat mraky, ochutnávat jedlé plody, vonět k aromatickým bylinám, trénovat hmat na různých površích (dotýkáním se hornin nebo pomocí bosonohých stezek).
Příroda je galerií a tělocvičnou zároveň. Působí na nás její estetika, krása i různé tvary skal, kopců nebo stromů. Je pro nás inspirací pro osobní život, zdrojem jak pro fyzický, tak duchovní rozvoj.
Přírodu můžeme poznávat různými způsoby a zároveň se k ní při naší činnosti postavit aktivně.
Příroda je hodnotou sama o sobě, kterou bychom měli chránit. Je pro nás nezbytná a už jen z tohoto pragmatického důvodu si zaslouží naši pozornost a nebýt ničena. Proto je dobré ostatním vysvětlovat, jak se v přírodě chovat a být ohleduplní, což vyžaduje potřebné znalosti. V dalších krocích lze přiložit ruku k dílu a zapojit se do aktivit, které přírodě pomáhají.
Intenzivně ji využíváme a jsme na ní závislí. Můžeme se zdokonalovat ve využívání a zpracování přírodních materiálů pro svoje potřeby (táborové stavby), přitom je ale nutné k přírodě přistupovat udržitelně. Na akcích je dobré přemýšlet nad tím, jak se v přírodě chováme, jak táboříme. Zdali se k našemu tábořišti a jeho okolí chováme šetrně a citlivě nakládáme s přírodními zdroji, aby byly využitelné i v dalších letech táboření, zvládly se v dostatečné míře obnovovat, a zároveň aby naše táboření negativně nezasahovalo do krajiny a neblaze ji neovlivňovalo v době, kdy na tábořišti nejsme.
Příroda je pro člověka prostředí, ze kterého vzešel, a zároveň je to přirozené prostředí pro skautskou výchovu, byť se nám ho naším stále probíhajícím stěhováním do větších a větších sídel dostává v bezprostředním okolí čím dál tím méně. V tomto ohledu je vhodné ji využívat pro program, jezdit pokud možno co nejčastěji na výpravy. Příroda může být vhodným prostředím pro rozmanité hry, při kterých se schováváme za skály a stromy. Její vrtochy a vůně můžeme poznávat při puťácích a přespávání v přírodě, při východu slunce či následování azimutu.
tags: #skautská #metoda #příroda