Skautská činnost se tradičně odehrávala z velké části v přírodě. V poslední době se můžeme stále častěji setkávat s pojetím skautingu, který se z velké části odehrává v klubovnách či jiném městském prostředí. Výpravy se stávají u některých oddílů jen občasnou záležitostí, jakýmsi nepravidelným doplňkem. Přitom vytváření vztahu k přírodě, k regionu, kde žijeme, i objevné výpravy a expedice do vzdálenějších míst patří mezi nejúčinnější metody, které podněcují mladého člověka v jeho další cestě.
Navíc je třeba překročit propast mezi izolovaným člověkem dneška, žijícím v umělém, často virtuálním světě, a přirozeným světem, tedy reálným světem, který nás obklopuje. V době pandemie koronaviru se vyjevují problémy spojené se způsobem života moderní civilizace odtržené od přirozeného světa. Zároveň se stále více ozřejmují i limity častého využívání moderních technologií u dětí a mladých lidí.
Na jedné straně úžasným způsobem přispívají k možnosti udržet kontakt a realizovat některé výchovné impulzy a vzdělávací či pracovní aktivity. Na druhé straně se zvýraznila rizika spojená s jejich nuceným častým používáním (jde zejména o zvýšenou míru narušení sociálních vztahů, vznik depresí, zpohodlnění, vznik a rozvoj závislostí, ztrátu návyků, poruchy pozornosti…). Jedna z cest, kterou můžeme být jako skauti světu užiteční, jsou právě časté a pravidelné vycházky a výpravy do přírody, i když v kontextu situace byť jen po malých skupinkách.
Naléhavost pobytu a pohybu v přírodě byla zřejmá již před pandemií, nyní je o to větší. Různé výzkumy poukazují na důležitost pohybu a pobytu v přírodě ve vztahu k rozvoji imunity jako nejlepší prevence a jeho pozitivního vlivu na psychické zdraví. V tomto ohledu můžeme udělat právě v této době velmi užitečný kus práce a podpory mladé generace, když ji budeme pravidelně vytrhávat z umělého světa a ukazovat jí cesty ke světu přirozenému. To můžeme realizovat i v obtížné nákazové situaci tím, že poskytneme rodinám náměty na výpravy a vycházky a třeba jim i nabídneme některé aktivity.
Pro naše účely používáme termín vycházka (kratší, zpravidla do půl dne), výprava (jednodenní či vícedenní) a expedice (náročná delší výprava do „divočiny“, spíše u starších skautů a skautek, RR, dospělých). Skautské vycházky, výpravy a expedice mají svůj výchovný záměr, zpravidla jsou spojené s různými výzvami a plánovanými překážkami, poznáváním a rozvíjejí různé dovednosti. Slovo výlet je spojeno spíše se zábavou a hodí se více do rodinného či školního prostředí.
Čtěte také: Inspirace pro skautské hry v přírodě
V naší zemi máme skvělé podmínky pro realizaci vycházek, výprav a expedic. Málokde najdeme na tak malém území takovou přírodní a kulturní rozmanitost. Krajiny pískovcové se svými soutěskami a skalními věžemi a labyrinty, krajiny sopečné se svými homolemi (a dokonce i „dýchající“ sopkou), krajiny vápencové s jeskyněmi, lomy a tajemnými štolami, travertinovými kaskádami a vodopády, krajiny stepní, krajiny lužních lesů připomínajících Amazonii, krajiny horské se svými hřebeny, rašeliništi i skalními výchozy, krajiny rybniční…
V každém kousku naší země potkáme stopy lidské historie. Hrady, zámky, zříceniny, hradiště, křížky u cest, aleje, parky, staré sady… Patří sem pochopitelně i současné zásahy do krajiny a její soudobé utváření. Každá krajina má svůj příběh, svou náladu a možná i své poselství. Abychom toto mohli pochopit a smysluplně použít při výpravách s dětmi, je třeba krajinu zkoumat a poznávat. Stávat se její součástí, naslouchat jí a zároveň do ní vstoupit svým vědomím.
Vůdci oddílu se vyplatí shromažďovat zajímavé tipy na výpravy do blízkého i vzdálenějšího okolí, vést si jakousi databázi se zajímavostmi k dané oblasti. Budete-li chtít jít více do hloubky, doporučuji nastudovat v základních rysech informace o geologickém podloží, krajinných tvarech, vodstvu, fauně i floře dané krajiny. Další úroveň jsou stopy historie, osídlení i pověsti a příběhy, které se k příslušné krajině vážou.
Nelekejte se, nemyslím nic složitého ani rozsáhlého. Když se vypravíte třeba do Českého krasu a pak někdy do okolí Žulové u Jeseníku, můžete pozorovat souvislost mezi horninou, porostem a vodou. Voda se jinak chová na vápenci než na žule, rostliny se v obou případech také liší a stopy lidské činnosti se projevují rovněž trochu odlišným způsobem… Dětem i sobě tak můžeme lépe otevírat oči a rozumět krajině, abychom po ní nechodili jako slepí.
Už E. T. Seton popisuje svoji zkušenost, že nestačí děti vyvézt do přírody. Je potřeba jim nabídnout podnětné impulzy v nejrůznější podobě. Jak tedy přistupovat k programové přípravě výprav?
Čtěte také: Recenze Skautských Základen
První rovina je promýšlení výchovných cílů. Co sledujeme výpravou jako celkem i jednotlivými prvky programu? Druhá rovina je výběr krajiny (trasy). Třetí rovina představuje spolupráci v týmu - jak si rozdělíme přípravu a vedení jednotlivých programů v rámci týmu oddílové rady. Čtvrtá rovina je příprava a obstarání pomůcek.
Vlastní průběh může mít různou podobu. Zpravidla putujeme krajinou, na vhodných místech činíme zastávky, při nichž si vytváříme prostor pro různé impulzy, výzvy, aktivity, hry… Jako pomůcku jsem stanovil několik kategorií, nad nimiž přemýšlím při přípravě výprav a k nimž se snažím vázat promýšlené cíle.
Tyto kategorie nejsou dogma, jsou spíše vodítko. Jistě tam řada věcí chybí. A určitě není nutno realizovat vždy všechny. K řadě důležitých věcí dochází vlastně jen tak mimoděk. Např. už jen tím, že se dítě vyrovnává s nepřízní počasí - větrem, deštěm, zimou - zvyšuje svou odolnost a posiluje svou imunitu.
Součástí výprav by měl být nějaký prostor pro volnou hru, kterou si děti samy vymyslí a zrealizují. Nemělo by být tedy všechno organizované ze strany vedoucích a rádců a děti by neměly být pouze v roli konzumentů programu. Pro nás se tím vytváří užitečný prostor pro pozorování, jak se přirozeně projevují jednotlivé děti.
Osvědčilo se nám, když se součástí každé výpravy stala nějaká větší prožitková hra. Prožitkovou hrou myslím činnost, kterou připravujeme s cílem, aby při ní došlo k různým interakcím mezi účastníky, kteří prožívají a řeší různé situace. Do hry přitom vstupují emoce. Tím se učíme poznávat sami sebe i druhé, empatii, rozlišování efektivních a neefektivních postupů.
Čtěte také: Co obnáší skautské znalosti přírody?
V období vlčat a světlušek bychom měli prozkoumat všechna zajímavá místa našeho okolí (přírodní památky, chráněná území, přírodní zajímavosti jako údolí, skalní útvary, staré sady, louky, vypravit se proti proudu řek a potoků, prostě prozkoumat do hloubky okolí svého bydliště). S přírodními zajímavostmi pochopitelně souvisejí různé odrazy lidské činnosti. Součástí výprav je tedy rovněž zkoumání historických památek, kulturních zajímavostí atd. Smysl spočívá ve vytváření vztahu ke svému domovu a vnitřní „zapouštění kořenů“ a „srůstání“ s krajinou svého domova.
Výpravy v této věkové kategorii můžeme tematicky rozdělit např. takto:
Kromě zkoumání okolí vyrážíme jednou za rok s vlčaty na velkou expediční výpravu do vzdálenějších míst, v našem případě do Českého ráje, kde zkoumáme skalní soutěsky. Jinak větší výpravy necháváme věkové kategorii skautů a skautek, aby se vlčata a světlušky měly na co těšit.
Klíčovým zadáním pro věk vlčat a světlušek je učit se vnímat krásy přírody a světa kolem. Důležitý rozměr této věkové kategorie je pozorování přírody a tvořivé až umělecké činnosti v přírodě. Součástí výprav by rovněž mělo být vyprávění příběhů a pověstí, které se k danému místu vážou.
Ve věku skautů a skautek bychom se mohli vypravovat do vzdálenějších míst. Co třeba navštívit a postupně prozkoumávat jednotlivé chráněné krajinné oblasti, národní parky a další zajímavá místa? Splout alespoň některé naše řeky a putovat alespoň některými horami. Navštívit vybrané hrady a zříceniny, prozkoumat vybraná historická města…
Příklady výprav do přírody:
U skautů a skautek by měly hrát výraznější roli aktivity zaměřené na emoční prožívání krajiny, hodnoty, vztahy a programy zaměřené spirituálně. Skauti a skautky se učí přírodu poznávat, rozumět souvislostem. Kromě vnímání krás přírody a světa kolem je učíme všímat si rozporů, které mezi člověkem a přírodou vznikají.
V roverském věku přicházejí ke slovu náročné expedice, zimní přechody hor, zahraniční putování atp. Dochází zde k vědomému propojování člověka s přirozeným světem. Dříve jsme se učili vnímat krásu přírody, později jsme se naučili ji poznávat a rozumět souvislostem. Nyní přichází na řadu rozvíjení pocitu sounáležitosti a z toho vyplývajících osobních důsledků pro životní styl člověka.
Ve věku vlčat, světlušek, skautů a skautek je třeba uchovat četnost výprav (ať už jednodenních či vícedenních, oddílových či družinových) alespoň jedenkrát měsíčně. Pokud by četnost klesla pod tuto úroveň, nabízí se otázka, zda jde ještě o plnohodnotnou skautskou činnost. U všech věkových kategorií je potřeba překračovat chápání přírody jako pouhé kulisy k našim aktivitám.
Může se to stát, když třeba uspořádáme v houštinatém lese bojovou hru. Stromy, výmoly, skalky, křoviska - to vše nám poslouží jako výborná kulisa k realizaci zamýšlené hry. Jenže u toho nesmíme zůstat. Další rovina je poznávání přírody a přírodnin ve smyslu, že se učíme úměrně věku určit, o který druh květiny, stromu, kamene, stopy zvířete atd. jde. Na to navazuje zkoumání procesů a vztahů, které se v přírodě vyskytují, jaké jsou souvislosti mezi přírodou a lidskou činností… Ani u toho však nesmíme zůstat.
Ke slovu přicházejí činnosti, které cíleně směřují k rozvoji úcty k přírodě a krajině, které nás učí vnímat ji jako hodnotu, činnosti, které nám ukazují, jak přírodu prožívat a mít ji rád. Jde tedy o rozvoj všímavosti, práci s estetikou, prožívání přírody všemi smysly. Další rovina jsou pak aktivity cílené na pomoc přírodě - sázení stromů, úklid parku, různé ekobrigády… Takové akce by neměly chybět v činnosti žádného oddílu či družiny.
Na přírodu je také zaměřeno mnoho bodů ve skautských stezkách. Ty jsou soustředěny hlavně v oblasti Příroda kolem nás (ve skautských stezkách se pak dále dělí na body Pobyt v přírodě, Vnímání přírody, Poznávání přírody, Hodnota přírody a Šetrné chování). Posloupnost bodů ukazuje základní návod, jak s přírodou pracovat. Chceme-li ji chránit, musíme k ní mít vztah a to nejde bez toho, aniž ji poznáme. Poznávání přírody je zase závislé na jejím vnímání a pobytu v ní.
Příroda nabízí autentické prostředí - snažme se tak, aby i naše programy v ní byly autentické a nenucené. Prožité zážitky si někdy říkají o společnou reflexi - i ta ale může vyplynout přirozeně, stačí, když si o nich budeme s dětmi na místě povídat, sdílet zkušenosti a přemýšlet, v čem jsou pro nás zajímavé. Zvláště jednoduché aktivity na poznávání přírody se velmi hodí již pro nejmenší děti z řad benjamíků.
Dnes máme za samozřejmé, že způsob interakce s přírodou souvisí s rozvojem dětské psychiky. Skaut vnímá přírodu jinak než benjamínek a program pro mladší věkovou skupinu nemůže být zjednodušením programu pro starší, musí stát na zcela odlišných základech. Také víme, že příroda nemá magickou moc a pouhý pobyt v ní neučiní člověka mravně čistším, nezmění jeho etické postoje ani nevede k pochopení přírodních procesů. Klíčový je rámec pobytu v přírodě, a ten vytváří převážně vedoucí.
Výzkumy ukázaly, že neurčitost hraček, které děti nalézají v přírodě, vede nejenom k většímu rozvoji představivosti a tvořivosti, ale hry v přírodě vykazují i méně genderových stereotypů než ty uvnitř. Americký pedagog Joseph Cornell doporučuje, aby dospělí nebyli organizátory, ale průvodci dětí světem přírody.
Z hlediska vztahu k přírodě může skauting benjamínkovi doplnit důležitou zkušenost přímého zážitku přírodního prostředí vnímaného všemi smysly. Takovéto zážitky přináší nejenom hlubokou emoční stopu, ale vytváří obrazy, na kterých lze stavět poznání v následujících letech.
Je to především vytvoření bezpečného prostoru pro poznávání přírody, možnosti získání zážitků, na které budou vzpomínat celý život (a nezřídka si je idealizovat). V tomto věku mohou děti ještě dohnat chybějící prožitky přímého smyslového kontaktu. Také se ukazuje, že pro rozvoj motoriky, sociální inteligence i tvořivosti je důležitá volná hra s málo specifickými pomůckami.
Pokud se rozhodneme tento potenciál rozvíjet, měli bychom nejenom jít příkladem, ale zároveň nabídnout příležitost pro konkrétní čin. V příkladech se držím vlastní zkušenosti, ale z výchovného hlediska je klíčový moment, kdy po teenagerovi něco zůstane a ví, že tady přispěl k obecnému dobru. Často je to jeho první stopa ve skutečném světě.
Výzkum provedený ve Spojených státech ukázal, že putování s batohem na zádech nejenom rozvíjí fyzické a kooperativní schopnosti, ale také zprostředkovává intenzivní kontakt s přírodou, na jejíchž rozmarech jsme během cesty závislí, učí skromnosti a soběstačnosti. Ale zároveň katapultuje náctileté mimo jejich svět a každodenní starosti. Tento nadhled je ideální příležitostí k přehodnocení dosavadních postojů a hodnot a přemýšlení o vlastní životní cestě.
tags: #skautské #hry #v #přírodě #nápady