Skládky a jejich dopad na životní prostředí

18.04.2026

Skládky představují zařízení na likvidaci odpadů, kde jsou odpady ukládány na zabezpečeném území, vylučujícím resp. minimalizujícím negativní vlivy na životní prostředí.

Environmentální dopady odpadů v historii

Člověk přešel k produktivnímu způsobu hospodaření zhruba před 11 tisíci lety v rámci tzv. neolitické revoluce.

Přesto ještě dlouhou dobu trvalo, než se odpady vzniklé lidskou činností začaly nějak projevovat na životním prostředí.

Stalo se tak až v době bronzové (konec 3. až počátek 1. tis. př. Kr.), během níž se mimo jiné začalo poprvé výrazněji projevovat znečištění půdy těžkými kovy.

Negativní dopady se ale výrazněji projevily až ve středověku, kdy neřešení odpadové problematiky někde dokonce vedlo k epidemiím moru či cholery.

Čtěte také: Skládky a ekologické problémy

Skutečný problém ovšem nastal až s nástupem průmyslové revoluce v 18. století.

Ačkoli se tento zlom projevil v mnoha ohledech pozitivně, provázely jej i některé negativní faktory.

Narůstala totiž výroba a spotřeba, což šlo ruku v ruce s radikálním zvyšováním počtu lidí na Zemi a jejich rostoucími potřebami.

Navíc se začaly ve velkém produkovat syntetické materiály (např. plasty), s nimiž si příroda neumí tak úplně poradit, alespoň ne v krátkodobém časovém horizontu.

Konkrétní kontaminace odpady v moderní době

V současném světě jsou odpady velkým problémem, neboť kontaminují všechny vrstvy biosféry, tedy půdu, vodu i vzduch.

Čtěte také: Dopad černých skládek

Životních prostředí rostlin a živočichů včetně člověka tedy není právě nejčistší, ba právě naopak.

Přítomnost odpadů se negativně projevuje ve všech světových oceánech.

A takový Velký pacifický odpadkový pás, který je minimálně desetkrát větší než rozloha ČR, je skutečně příznačným pro počínání moderního lidstva.

Ani mořské ekosystémy tedy nejsou ušetřeny vlivu odpadů.

Průmyslová výroba člověku přináší mnoho dobrého. Pokud se ovšem něco pokazí, může to být velmi nebezpečné, jako např. v roce 2010 v maďarském městě Ajka.

Čtěte také: Skládka a odpady s.r.o. - Co potřebujete vědět

Zde došlo k protržení hráze odpadní jímky továrny na výrobu hliníku, načež unikl červený kal.

Výsledek? Deset mrtvých a obrovské škody na životním prostředí.

Skládky odpadu jsou obecně rizikové, přičemž některé dosahují skutečně obřích rozměrů.

Problémem jsou kupříkladu skládky pneumatik. V roce 2012 vypukl v kuvajtském městě Al Jahra požár pěti milionů použitých pneumatik a do ovzduší se dostaly v obrovském množství toxické látky i malé prašné částice.

Rizika spojená se skládkami

Šíření povrchovým splachem - kontaminované srážkové vody tvořící povrchový splach ze skládek se infiltrují mimo ochranné prvky do horninového prostředí, resp. do povrchových vod.
Šíření podzemních stokem - určitá část skládkových vod s nízkou kvalitou, která se projevuje v prvé řadě vyšší mineralizací a nízkým či vysokým pH, se infiltruje do podloží skládky a odtud prvou (mělkou) zvodní nebo hlubšími zvodněmi migruje mimo těleso skládky. Horninové prostředí může být tvořeno průlinovými nebo puklinovými horninami.
Šíření emisemi - skládky TKO obsahují zpravidla značný podíl organické hmoty. V průběhu provozování i po uzavření skládky dochází k uvolňování tzv. skládkových plynů - zejména methanu a oxidu uhličitého. V některých případech unikají i těkavé organické látky (BTEX, chlorované uhlovodíky atp.), které se uvolňují hlavně ze zbytků chemických látek bytové chemie (čisticí prostředky, ropné látky, barvy atp.). Kolem každé skládky tak vždy vzniká oblast, která se označuje jako imisní.
Prachové emise - podle typu odpadů je běžné, že na řadě skládek dochází k úletu prachových částic z povrchu skládky, na jejichž povrchu bývají nasorbovány zpravidla těžké kovy. I v tomto případě vzniká kolem skládky oblast, v níž se projevuje zvýšený obsah prachových částic v ovzduší.

Požáry skládek

Skládky odpadu vnímá mnoho z nás jako hromady různorodého odpadu a harampádí, které se nás netýkají.

V poslední době ale můžeme v médiích čím dál častěji postřehnout informace o požárech skládkovaného odpadu, které mají negativní vliv nejen na obyvatele v okolí, ale i na životní prostředí či ekonomiku.

V České republice vznikají každoročně miliony tun odpadu.

V ideálním případě jsou vytříděny a putují k recyklaci nebo k dalšímu využití.

V opačném případě končí odpad v černých popelnicích, odkud může putovat na legální skládky odpadu nebo k energetickému využití.

Podle oficiálních údajů máme na našem území na 178 oficiálních skládek odpadu.

Specifickou kategorií jsou černé skládky - bohužel ani v 21. století se nejedná o memento dob minulých, kdy jsme u nás neměli propracovaný komplexní systém umožňující pohodlné třídění odpadu, a tak lidé odváželi odpadky za humna.

Právě tyto skládky se navíc často stávají zdrojem požárů. Jsou totiž skladištěm odpadu bez patřičných povolení a často bez jakéhokoli zabezpečení.

I když má 99 % Čechů možnost třídit odpad, černé skládky stále vznikají a obsahují spoustu nevytříděných materiálů.

Příčiny požárů skládek

Příčiny požárů bývají různé - při skládkování, resp. při rozkladu odpadu dochází k jeho zahřívání a ke vzniku různých plynů.

Vlivem čím dál vyšších teplot tak častěji dochází k samovznícení skládek, příčinou ale může být i nedbale odhozený nedopalek, technické závady v zařízeních či na manipulačních strojích a v extrémních případech i úmyslné zapálení.

Při hoření skládkovaného odpadu dochází k uvolňování toxických látek i prachových částic - samozřejmě v závislosti na druhu odpadu (při hoření plastů budou vznikat jiné látky než při hoření textilu či bioodpadu).

Do vzduchu se tak mohou dostávat i plynné zplodiny včetně těkavých organických látek, saze obsahující polycyklické aromatické uhlovodíky a těžké kovy (olovo, kadmium, rtuť, arsen).

Při hoření plastů vznikají například chlorované dioxiny, které patří mezi nejnebezpečnější látky. Jsou velmi stabilní, hromadí se v půdě, ve vodě i v organismech a dostávají se do potravního řetězce.

I v případech, kdy se vyskytují ve stopových množstvích, mají vážné negativní účinky na zdraví - jsou karcinogenní, narušují hormony a oslabují imunitu.

Ekonomické dopady požárů skládek

Požáry skládek jsou obrovsky ekonomicky náročné, přičemž reálné škody jsou často nulové.

Po zahrnutí všech nákladů na nasazení sil a prostředků požární ochrany k uhašení jednoho požáru se mohou denní náklady pohybovat mezi 500 tisíci až 1 milionem korun.

Požární jednotky musí zároveň řešit otázku dodávek hasební vody, která je dnes nedostatkovým zdrojem.

Příklad - na likvidaci požáru skládky na Mostecku koncem srpna 2017 bylo během čtyř dnů nasazeno celkem 58 hasičských jednotek, 117 vozidel, které jsou během zásahu téměř permanentně nastartovány, a navíc bylo spotřebováno téměř 13 milionů litrů vody.

Dopady na životní prostředí

Dalším negativním faktem je dopad na životní prostředí.

K velkým problémům těchto typů požárů patří také přítomnost enormního množství toxických plynů a biologických, resp. chemických látek.

Prevence vzniku odpadu a skutečná recyklace

Na skládkách končí řada cenných materiálů, které by při lepším managementu nemusely být vůbec vyhozené bez dalšího využití.

Ministerstvo plánuje představit slevy na poplatky pro řádně třídící obce.

Institut cirkulární ekonomiky upozorňuje, že zatím není jasné, jak bude zvýhodnění pro obce fungovat a zda reálně povede ke snížení množství odpadů, které končí zbytečně na skládkách.

„Obce, které například kompostují odpady v domácích kompostérech, by měly mít možnost toto jednání zohlednit při procesu získání slevy,“ říká Soňa Jonášová z Institutu cirkulární ekonomiky.

Institut současně usiluje o zavedení opatření, která podpoří reálnou recyklaci odpadů, a tím je zejména podpora zeleného zadávání veřejných zakázek, které zohlední produkty vyrobené z recyklátů.

U komunálních odpadů bude potřeba docílit v roce 2035 minimálně 65% míry recyklace.

Dnes se recykluje jen asi třetina a navíc se za recyklaci považuje prosté třídění. To se však mění, nově bude za recyklaci považován materiál, který skutečně vstupuje do recyklačních zařízení.

U plastů tak Českou republiku čeká velká výzva, neboť se dnes v průměru polovina obsahu žlutých nádob na plasty odváží na skládky nebo k energetickému využití.

„S koncem skládkování se rozjede recyklační průmysl a suroviny budou mít konečně reálnou hodnotu.

Navíc na tom vydělají přímo obce, které namísto odložení odpadu na skládku jej budou moci zpeněžit.

Odpady se přemění na zdroje a skládky přestanou být tikající bombou v naší krajině a přírodě,“ doplňuje Soňa Jonášová.

tags: #skládky #a #životní #prostředí #dopad