Recyklace skla: Proces, význam a výhody

Sklo patří mezi dobře recyklovatelné materiály a zároveň mezi tradiční obalové i stavební suroviny. Za vynálezem skla prý vězí Egypťané, někdy kolem roku 3 000 př. n. l. si z něj vyráběli ozdoby a jiné ptákoviny. V principu není sklo vlastně ničím jiným než roztaveným pískem s příměsemi jako jsou potaš, soda nebo oxid vápenatý. Vyrábí se především z křemičitého písku a dalších příměsí.

Správné třídění skla umožňuje jeho opakované využití a snižuje spotřebu surovin i energie. A říká se, že až přes 60 % sklářských písků lze při výrobě skla nahradit recyklátem.

Druhy skla a jejich třídění

Sklo dělíme na bílé a barevné, rozbitné a nerozbitné a taky na čisté a špinavé. Pro běžné potřeby stačí rozdělovat sklo na čiré a barevné. Ke sběru čirých skel slouží bílé kontejnery, ke sběru barevných skel kontejnery zelené. Mnohé skelněné obaly jsou rovněž zálohované (např. lahve od piva).

Někde jsou kontejnery zvlášť na bílé a barevné sklo, jinde pouze na sklo barevné. Proč? Barevné sklo kvalitu recyklovaného barevného skla zásadně neovlivní, ale příměs barevného skla znehodnocuje sklo čiré. Tam, kde se bílé sklo samostatně nezpracovává, se proto sbírá jen sklo barevné. Nicméně moderní dotřiďovací linky dokážou různě barevná skla od sebe oddělit.

Mezi vhodné sklo patří nejrůznější sklenice, lahve, tabulové sklo… Naopak sklo, které není vhodné k dalšímu užití, je plexisklo, varné sklo, žárovky, zrcadla, autoskla.

Čtěte také: Skleněný odpad a brusné materiály

Proces recyklace skla

Recyklace skla je v principu mrhání energií. Základním předpokladem úspěšné recyklace skla je jednodruhovost vstupní suroviny. Nejvhodnější pro recyklaci je čisté obalové sklo. Sklo má tu výhodu, že se dá snadno recyklovat.

Prvním krokem je separace podle barvy - čiré sklo do bílých kontejnerů, barevné do zelených. Etikety ani víčka není nutné doma odstraňovat. Vyčištěné sklo se drtí na střepy (tzv. skleněný recyklát) o velikosti přibližně 3 mm až 2,5 cm. Tento materiál musí splňovat přísné normy.

Z kontejnerů putuje sklo na tzv. střepiště. Jsou to speciálně upravené plochy, které jsou vyhrazeny pro manipulaci se střepy. Odpadní sklo určené k recyklaci musí splňovat přísné normy zejména co do obsahu znečišťujících složek. Ve 100 kg skleněných střepů může být pouze 10 g keramiky, 6 gramů kovů a půl gramu nemagnetického odpadu. Nesmí zde být obsažen žádný netavitelný materiál.

Skleněné střepy proto nejprve putují na třídící linku, kde je za pomocí mnoha procesů (magnetický separátor…) připravena čistá směs střepů určená k drcení. Tato směs je poté nadrcena na částice o velikosti několika mm až po zhruba 2 cm. Drcené střepy se poté míchají s dalšími surovinami a vzniká tzv. sklářský kmen, který je za teploty cca 1500° C roztaven v peci. Vzniklá tavenina je následně ve výrobních strojích přeměněna na např. lahve a další skleněné výrobky.

Vzniklé výrobky rovněž musejí projít výstupní kontrolou, simulují se nárazy pro zjištění pevnosti a rovněž se kontroluje možná přítomnost znečišťujících složek či neroztavených částí.

Čtěte také: Přírodní zelené sklo

Recyklace tabulového skla

Tabulové sklo, tedy okna, výlohy, skleněné desky, se recykluje podobně jako obalové sklo, ale většinou odděleně kvůli odlišnému chemickému složení. Po demontáži se odstraní rámy, těsnění, fólie nebo kovové části. Kvůli jinému složení se většinou nerecykluje společně s obalovým sklem.

Recyklace autoskla

Autosklo, ač čiré, obsahuje vysoké procento železa, a proto se nesmí používat na výrobu skla bílého. U autoskel je drcení složitější. Ta jsou totiž polepena ochrannou fólií, která se musí odstranit.

Výhody recyklace skla

Výhodou skla není recyklovatelnost, ale možnost opakovaného použití obalů. Skleněné obaly patří mezi materiály s dlouhou tradicí opakovaného použití. Přesto jejich podíl postupně klesá. Sklo tvoří přibližně 8-10 % komunálního odpadu.

Výhodou recyklace skla je, že kvalita materiálu se opakovaným zpracováním prakticky nesnižuje. Do výroby nového skla lze běžně přidávat 60-80 % skleněných střepů, což výrazně šetří energii i primární suroviny (písek, vápenec, soda).

Zřejmě největší výhodou starého skleněného odpadu je fakt, že se dá recyklovat prakticky donekonečna. Nový skleněný výrobek může být navíc tvořen až 100% recyklovaným sklem. Dochází tím k významné úspoře přírodních zdrojů (sklářské písky, dolomit…). Dochází rovněž k úspoře energie, která by jinak byla nutná při těžbě surovin a samotném sklářském procesu. Rovněž odpadá problém se skládkováním a tím zbytečné tvorbě nových či rozšiřování stávajících skládek.

Čtěte také: Vše o nádobách na tříděný odpad

Recyklace skla je efektivní způsob, jak udělat něco dobrého ve prospěch našeho životního prostředí a přírody. Recyklace materiálů je zásadním krokem k udržitelnější budoucnosti, jelikož zdroje na naší planetě nejsou neomezené.

Vliv recyklace skla na energetickou náročnost a emise CO2

Náhrada surovin používaných pro výrobu skla přináší snižování výrobních nákladů. Používání recyklovaného skla šetří neobnovitelné přírodní zdroje (písek, dolomit, vápenec, živec atd.) a znamená i méně zásahů do přírody, vede k poklesu energetické náročnosti výroby a snižuje objem emisí CO2 vznikajícím rozkladem sody, vápence a dolomitu při tavení. V neposlední řadě odlehčí skládkám komunálních odpadů a nevyvolává potřebu skládek nových.

Recyklace plochého skla

Energetická náročnost výroby plochého skla se pohybuje mezi 9,1 - 10,1 GJ/t utavené skloviny. Při zvýšení objemu střepů ve vsázce o 1% se sníží spotřeba energie na tavení o 0,25% na tunu utavené skloviny.

Emisní faktor u plochého skla je v současnosti asi 595 kg CO2 / t utavené skloviny. Zvyšování objemu skleněných střepů ve vsázce snižuje objem emisí CO2 do ovzduší ze surovin používaných pro výrobu skla a snižuje se spotřeba plynu. Vzhledem k tomu, že cca 78% objemu emisí CO2 při výrobě skla pochází ze spalování zemního plynu a cca 22% ze surovin, potom lze říci, že při zvýšení objemu střepů ve vsázce o 1% se sníží produkce emisí CO2 o 0,42% na tunu utavené skloviny.

Recyklace obalového skla

Energetická náročnost u výroby obalového skla se pohybuje mezi 4,5 GJ/t - 5 GJ/t utavené skloviny. při zvýšení podílu střepů ve sklářské vsázce o 10% klesne energetická náročnost výroby skla o 2,5% (za základ je brána 35% vsázka střepů) při 60% vsázce střepů klesne energetická náročnost o cca 7,5% při 80% vsázce střepů (je možné pouze u výroby zeleného skla) klesne energetická náročnost o cca 11,5%

Emisní faktor se u obalového skla v současnosti pohybuje mezi 350 - 400 kg CO2/t utavené skloviny. při základní vsázce střepů 35% se snižuje objem emisí CO2 o cca 18,5% při 60% vsázce střepů klesne objem emisí CO2 o cca 32,1% při 80% vsázce střepů (je možné pouze u výroby zeleného skla) klesne objem emisí CO2 o cca 42,8%

Využití recyklovaného skla

Sklo je plně recyklovatelný materiál, který má různorodé uplatnění v mnoha oblastech.

• Skleněné obaly
• Skleněná vlákna
• Izolační materiál
• Dekorativní sklo

Ze skleněných střepů je ale možné vyrábět i materiály nové: skelnou moučkou, pěnové sklo, speciální abraziva, a v neposlední řadě i skleněná vlákna. Některé výrobky mají zajímavé vlastnosti, ze skelné vlny je například možné vytvořit bezpečný izolační materiál.

Pěnové sklo

Z odpadního skla lze vyrábět tzv. pěnové sklo. Jemně rozemleté střepy se smíchají s přísadou (obvykle uhlíkovým práškem nebo jiným nadouvadlem) a zahřejí asi na 800-900 °C. Vznikající plyny vytvoří v roztaveném skle póry a výsledkem je lehký, pevný a nehořlavý materiál. Používá se jako tepelná izolace, zásypový materiál nebo stavební prvek.

Výrobní technologie pěnového skla spočívá v rozdrcení odpadových střepů na skelnou moučku. Tato skelná moučka je následně smíchána s chemickými činidly, která samotná nepředstavují žádnou ekologickou zátěž pro životní prostředí. Tím se vytvoří umělé sopečné sklo, pemza, nebo-li právě pěnové sklo. Vnitřní stavba pěnového skla se skládá z malých uzavřených skleněných buněk, které drží pevně u sebe. Díky tomu sklo dokonale zabraňuje prostupnosti chladného či teplého vzduchu z okolí, který by mohl negativně ovlivnit teplotu izolovaných prostor. Tyto buňky také zajišťují, že zrno absolutně nepropustí vodu. Tím je vyloučen vznik kapilár a následné promrzání materiálu. Slouží nejen jako izolace, ale zároveň jako nosný materiál.

Nespornou výhodou pěnového skla je jeho nehořlavost - třída reakce na oheň pěnového skla je A1. Bod měknutí pěnového skla je nad 700 stupňů Celsia. Pěnové sklo je také odolné vůči chemickým i mechanickým vlivům, jako jsou povětrnostní podmínky, organické a anorganické chemikálie. Objemová hmotnost sypaného materiálu je jen 150kg/m3, což představuje 1/10 až 1/20 váhy kamenného štěrku. Je stoprocentně ekologické a může být zpětně recyklovatelné na původní skleněný materiál.

tags: #sklo #recyklace #proces

Oblíbené příspěvky:

• Červená kniha: Ochrana živočichů
• Ekologická literatura pro mládež
• Stanoviště a charakteristika břízy zakrslé
• Význam piktogramů v přírodě
• Ekologické Aktivity ve Školství