Škola v přírodě a (ne)očkování: Jaká jsou rizika a omezení?

Debata o povinném očkování a snaha o rozvolnění stávajícího systému nejsou v Česku ničím novým, kdykoliv se otevře zákon o ochraně veřejného zdraví. Nejinak tomu je i s novelou reagující na dvě evropská nařízení, kterou se včera zabýval sněmovní zdravotnický výbor.

Zatím k ní byly předloženy dva pozměňovací návrhy, oba směřované na zrušení nutnosti doložit povinná očkování při účasti dětí na táborech, školách v přírodě a dalších pobytových akcích. Oba návrhy však výbor zamítl. Že se odpůrci očkování nedočkají úlev, ba spíše naopak, dal najevo i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.

Ten totiž chce, aby zdravotní pojišťovny začaly vymáhat úhradu léčby chorob prokazatelně vzniklých v důsledku odmítání očkování. „Došli jsme k závěrům, že to současná legislativa umožňuje, a budeme tedy po zdravotních pojišťovnách chtít, aby to vymáhaly. S očkováním souvisejí oba doposud předložené pozměňovací návrhy (předpokládá se ovšem, že na plénu při druhém čtení jich bude předloženo více).

Současná legislativa a očkování

V českém systému očkování a legislativě týkající se očkování se nachází několik „perliček“ a „absurdit“, které jen těžko mohou uniknout očím přemýšlející veřejnosti. Co to jsou ty často skloňované represe? Čím jsou rodiče státním aparátem tlačeni do očkování svých dětí? Jaké páky naši zákonodárci vymysleli?

Je to především zákaz vstupu neočkovaných či jen částečně očkovaných dětí do mateřských škol a později bránění jejich účasti na školách v přírodě a zotavovacích akcích. Neplatí to ale vždy a pro všechny. Od září 2017 je nově zavedeno povinné předškolní vzdělávání pro děti, které dovrší k 31. srpnu daného kalendářního roku pět let.

Čtěte také: Školy v přírodě a aktivity

Jak vyplývá mj. ze společného stanoviska Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, budou do posledního ročníku mateřské školy přijímány i 5 leté neočkované děti. Avšak pouze ty, které se narodily do 31. srpna. Děti narozené od 1. září přijaty nebudou, ačkoli je pravděpodobné, že některé děti narozené zejména začátkem září půjdou příští rok již do první třídy.

Neočkované děti ve věku 3 - 5 let však nadále do mateřských škol být přijímány nemohou. Máme tedy takový právní stav, podle kterého budou často v jedné třídě mateřské školy společně děti očkované (ve věku 3 - 5 let) i nekompletně očkované (ve věku 5 - 6 let). Ještě v roce 2016 bylo přitom zcela nemyslitelné, aby neočkované nebo nedoočkované děti byly do mateřských škol přijímány mezi ostatní děti.

Desítky lékařů, vakcinologů a pediatrů se zásadně braly proti takovému stavu a snášely velká množství různých argumentů, proč je nezbytné neočkovaným dětem zabránit v přístupu do kolektivů. Zabránit i přesto, že něco podobného provádí dětem již pouze posledních pět zemí na území celé Evropy (viz mapa). Novela školského zákona však nařídila všem povinnou účast v posledním roce předškolního vzdělávání v mateřských školách.

Všechny dosud používané odborné argumenty, proč je nezbytně nutné, aby neočkovné či částečně očkované děti neměly přístup do mateřských škol, tak vzaly rázem úplně za své. Pan poslanec David Kasal (ANO), mj. místopředseda Pracovní komise pro problematiku očkování, veřejně odůvodnil tyto nové právní předpisy (novelu školského zákona) tím, že pětileté děti jsou údajně přeci jen už o něco odolnější, a proto i jako neočkované do dětských kolektivů vlastně mohou.

Je zvláštní, že si naši odborníci uvědomili takto jednoduchou a elementární skutečnost až po mnoha letech vnitrostátních represí neočkovaných dětí. Ještě absurdnější stav však nastává nástupem dítěte do první třídy základní školy. Tady spolu běžně děti očkované i neočkované sdílí společný prostor třídy po celý školní rok. Avšak na týden do přírody spolu již vyjet nemohou, těm neočkovaným a nedoočkovaným je totiž účast na školách v přírodě odepřena.

Čtěte také: Příroda Libá a ubytování

Něco jiného je ale lyžařský výcvik či jiná akce školy, přesněji řečeno - jinak nazvaná. „Kouzlo“ se skrývá v § 8 a 9 zákona o ochraně veřejného zdraví. § 9 stanoví Podmínky účasti dětí ve škole v přírodě a na zotavovací akci. Jednou z nich je, že se dítě podrobilo stanoveným pravidelným očkováním nebo má doklad, že je proti nákaze imunní nebo že se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci.

Již z názvu § 9 je zřejmé, že dítě, které nesplní tuto podmínku, na školu v přírodě jet nemůže za žádných okolností. Pokud škola však nazve akci jinak, např. adaptačním pobytem, ozdravným pobytem či se jedná např. o lyžařský výcvik, potom neočkované dítě jet na takovou akci může.

Klíčovou roli zde tedy kromě názvu akce hraje také počet dětí, které se akce účastní, délka trvání akce a účel. Účel ponechme trochu stranou, tam problém nebývá a škola se se svými akcemi do definice zotavovací akce „vejde.“ Rozhodující je tedy počet dětí a délka akce, přičemž musí pro naplnění definice zotavovací akce být splněny obě podmínky současně.

Odborné versus politické hledisko

Je zcela zřejmé, že otázka represivních opatření vůči nekompletně očkovaným dětem je otázkou politickou, nikoli otázkou odbornou, což potvrzují také slova vědeckého sekretáře České vakcinologické společnosti Romana Chlíbka, který přímo hovoří o absurditách v zákonech: „Jak je docházka čtyř- a pětiletých dětí do školky ošetřena v zákoně, je věc ministerstev a zákonodárců.

O narovnání tohoto právního stavu se pokusil již dvakrát Senát PČR. Poprvé to bylo v roce 2015, kdy vrátil Poslanecké sněmovně novelu zákona o ochraně veřejného zdraví s pozměňovacími návrhy, které ukládaly mateřským školám povinnost pouze zjistit stav očkování dětí, aby v případě vzniku nějakého konkrétního infekčního rizika mohlo být správně zareagováno a mohla být přijata vhodná opatření s ohledem na zdravotní stav dětí v kolektivu.

Čtěte také: Školy v přírodě a očkování dětí

Stejnou povinnost také ukládal organizátorům akcí pro děti. V roce 2016 se o to pokusil Senát znovu, tentokráte svou vlastní novelou zákona o ochraně veřejného zdraví (sněmovní tisk č. 743), která povinnost očkování pro účast na školách v přírodě, lyžařských kurzech a dalších zotavovacích akcích rušila zcela. Ačkoli byla novela schválena naprostou většinou členů Senátu (hlasováno v poměru 53:0, zdrželo se 5), nedala jí vláda ČR své souhlasné stanovisko (hlasováno v poměru 9:1, viz eKLEP) a procesně tak její projednávání v Poslanecké sněmovně zablokovala.

Vláda odepřela neočkovaným 6 letým a starším dětem jet na školu v přírodě přesně v době, kdy novelou školského zákona nařídila povinnou docházku do mateřských škol i 5 letým neočkovaným dětem. K omezování základních lidských práv a svobod dětí a jejich rodičů dochází v ČR v oblasti očkování zjevně iracionálními, absurdními a nesmyslnými právními předpisy.

Je dle našeho názoru legitimní ptát se po tom, kde se děje tak zásadní chyba? Proč a na jaké úrovni selhávají kontrolní mechanismy? Kdo se snaží a má zájem na takovém stavu vnitrostátního práva? Jakými nástroji poté tento veřejný škůdce dosahuje přijímání absurdních, nesmyslných a odborně neodůvodnitelných právních předpisů nebo je alespoň dokáže udržovat v platnosti?

Tyto otázky jsme položili v říjnu 2016 všem našim poslankyním a poslancům. Tato naše snaha však zůstala téměř bez odezvy. Bez adekvátní politické odezvy zůstala také Petice proti represivnímu přístupu státu v otázce očkování vyzývající mj. ke zrušení zákazu přijímat neočkované nebo částečně očkované děti do dětských kolektivů.

Naše Společnost zorgnizovala před senátními volbami na podzim roku 2016 také průzkum mezi kandidáty do Senátu PČR, při kterém jsme zjistili, že přístup budoucích senátorů a Senátu PČR k tématu očkování a k fyzické eliminaci neočkovaných a nedoočkovaných dětí z kolektivů zůstane pravděpodobně stále velice kritický.

Nyní je tedy nasnadě ptát se opět našich poslanců a zejména pak představitelů parlamentních i neparlamentních politických stran a uskupení, jak se postaví k otázce represivních opatření vůči neočkovaným či jen částečně očkovaným dětem v letošních nadcházejících volbách a zejména pak po nich.

Vyzýváme také Vás, rodiče-voliče, kterým není toto téma lhostejné, ptejte se svých kanditátů, jak se staví k otázce represivního vynucování očkování. Dejte jim vědět, že Vás téma zajímá. Požadujte změnu současného systému. Nikdo jiný to za Vás neudělá a ani udělat nemůže.

Pokuty za neočkování a rozhodnutí NSS

Rodičům, kteří se rozhodnou své děti neočkovat nebo očkování odložit, už nehrozí pokuta. Minulou středu o tom rozhodl Nejvyšší správní soud (NSS). Soud přijal argumentaci Ligy lidských práv, která upozornila na fakt, že vyhláška o očkování proti infekčním nemocem odporuje článku 4 Listiny základních práv a svobod.

Končí tak mnohdy značně necitlivá praxe úředníků hygienických stanic, kteří ukládali rodinám až dvacetitisícové pokuty za neočkování či odložení vakcinace dítěte, a to i v případech, kdy rodiče s očkováním přestali kvůli značným vedlejším účinkům. Rodiče, které Liga před Nejvyšším správním soudem zastupovala, se po negativních reakcích svého dítěte na hexavakcínu rozhodli v očkování s výjimkou tetanu nepokračovat. Hygienická stanice jim za to uložila pokutu osm tisíc korun. Stát jim teď bude muset peníze vrátit.

„Rozhodnutí NSS tak částečně uzavřelo kapitolu totalitního přístupu zákazů a příkazů a dává českým rodičům více svobody, ale také odpovědnosti při rozhodování o zdraví svých dětí,“ komentuje verdikt soudu předseda Ligy David Zahumenský. Soud zároveň jasně řekl, že samo ministerstvo zdravotnictví nemůže rozhodovat o tom, jakým očkováním se mají děti podrobit.

Povinné očkování sehrálo historicky kladnou roli při kontrole a snížení výskytu řady nemocí. Zkušenosti z mnoha starších členských států EU, například z Rakouska, Německa, Švýcarska nebo Velké Británie, ale ukazují, že vhodně zvolenou informační kampaní je možné dosáhnout vysoké proočkovanosti i bez represe namířené vůči rodinám.

Odpadá zde přitom nejen narušování důvěry mezi rodiči a pediatry, kteří hygienikům neočkování dítěte hlásí, ale rodiče jsou také transparentněji informováni o přínosech a rizicích spojených s očkováním. I když rodiče již není možné pokutovat za to, že se očkovací vyhláškou neřídí, některé nepřímé sankce stále zůstávají v platnosti.

Dítě, které nebylo řádně naočkováno, nesmí být přijato do mateřské školy a nemůže ani na tábor, školu v přírodě či lyžařský výcvik. „Takto přísné opatření, které brání dětem v přístupu ke vzdělávání a dalším aktivitám, považujeme za nepřiměřené. I kdyby dítěti chybělo byť jen jedno očkování, proti němuž se třeba ani jinde v Evropě neočkuje, a kdyby všechny ostatní děti naočkovány byly, přesto se toto dítě například školy v přírodě účastnit nesmí.

Rozhodnutí NSS tak otvírá diskusi o tom, jakým způsobem má český stát zajistit podmínky pro ochranu zdraví dětí. Změnu nevyhovujícího systému by měla přinést dlouho očekávaná reforma zdravotnictví. Podle Ligy, která se problematikou povinného očkování dlouhodobě zabývá a nyní zpracovává analýzu přístupů k očkování dětí v Evropě, je nutné, aby nový ministr zdravotnictví dokončil přijetí připravené vyhlášky o zrušení plošného očkování proti tuberkulóze, po kterém odborníci dlouhodobě volají.

Důležitost očkování

Očkování je efektivní způsob ochrany člověka před zákeřnými infekčními nemocemi. Aktuální průzkum potvrdil, že s povinným očkováním souhlasí 88 % českých žen. S touto podmínkou souhlasí častěji mladší ženy do 32 let a také ženy z Prahy a českých regionů. Další více než čtvrtina žen tuto podmínku respektuje, i když jim přijde částečně omezující.

Zvlášť v případě dětí není vhodné zohledňovat pouze individuální zájmy. Je třeba si uvědomit, že při pobytu v kolektivu riziko nákazy stoupá,“ říká Mgr. Svůj nezpochybnitelný význam má i doporučené očkování, v případě letních měsíců, táborů a dovolených, kdy se děti často pohybují venku. Při vodních radovánkách může být právě poslední ze jmenovaných příčinou nepříjemného a bolestivého zánětu středního ucha.

To, že je očkování jedinečným moderním výdobytkem, který chrání zdraví celé společnosti, si uvědomují všechny vyspělé státy. Přesto se přístup k očkování v jednotlivých zemích liší. Obvykle se daří dosahovat vysoké proočkovanosti i tam, kde je očkování doporučené, ale ne povinné. Itálie zavedla povinné očkování proti 12 infekčním onemocněním před nástupem do státní školy a přísné postihy pro rodiče za jejich nedodržení.

V Německu budou vysokou finanční pokutou postiženi rodiče, kteří nebudou konzultovat očkování se svým lékařem. Navíc, Česká republika v současnosti patří k zemím s nejnižším výskytem tuberkulózy nejen ve světě, nýbrž i v Evropě. Definitivně zhodnocen a uzavřen je zatím rok 2015, ve kterém bylo v ČR zachyceno 518 nových případů onemocnění. To je vyjádřeno v incidenci číslem 4,9.

Kolize zákonů a povinné předškolní vzdělávání

Počátkem září nastane kolize dvou zákonů, které upravují pravidla pro přijímání dětí do školek. První norma totiž říká, že přijaty mohou být pouze řádně očkované děti. Druhá však zavádí povinné předškolní vzdělávání pro pětileté děti, a to i ty neočkované. V Česku odmítá očkovat dítě povinnými vakcínami pět až deset procent rodičů.

Podle zákona o ochraně veřejného zdraví takové dítě nesmí do mateřské školy, na dětský tábor, sportovní soustředění nebo školu v přírodě. Pokud by je školka přijala, hrozí jí až půlmilionová pokuta. Loni v září však byla schválena novela školského zákona, která od 1. září 2017 zavádí povinné předškolní vzdělávání pro pětileté děti.

„Z očkování není možné dělat překážku pro plnění povinnosti předškolního vzdělávání dané ze zákona,“ vysvětluje novelu tiskový odbor ministerstva školství. „Jediný správný výklad kombinace školského zákona a zákona o ochraně veřejného zdraví je ten, že přijímat lze pouze očkované děti s výjimkou těch dětí, pro něž je předškolní vzdělávání povinné.

Rodiče, kteří chtějí zapsat neočkované dítě do školky, se mohou odvolávat na dva nálezy Ústavního soudu z února 2011 a ledna 2016. Tuto výjimku chtěl loni na jaře využít právník Zbyněk Valenta z Prahy, školka ji však neuznala. „Moje pětiletá dcera Thea nebyla jako předškolačka přijata do mateřské školy, a to z důvodu, že není očkovaná, přestože jsem u zápisu uplatňoval žádost o ústavní výjimku,“ popisuje.

Letos dívka absolvovala zápis do základní školy, na přání rodičů dostala odklad a nyní ji čeká povinný nástup do školky, ačkoli je stále neočkovaná. „Najednou systému nevadí, že naprosto neočkovaná Thea bude sdílet všechny místnosti jako jsou jídelna či toaleta s ostatními dětmi. Tento případ není ojedinělý.

Podobný problém řešila i rodina dítěte, které bylo přijato do školky s výjimkou z očkování a celý rok školku navštěvovalo. Před koncem školního roku přišla do školky kontrola z Krajské hygienické stanice a žádala vyloučení tohoto dítěte. Mnohdy se nepřijetí týká i částečně očkovaných dětí, kterým chybí například jen MMR vakcína (proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám).

Přesto ministerstvo zdravotnictví neeviduje rostoucí počet neočkovaných dětí ve školkách. „Docházka neočkovaných dětí do školek je stále výjimečnou záležitostí. Její slova potvrzuje i mluvčí hygienické stanice Středočeského kraje Dana Šalamunová, podle které jsou případy neočkovaných dětí ve školkách ojedinělou záležitostí.

Podle Michalcové se každoročně k zápisu dostavují i rodiče neočkovaných dětí, které však školka nemůže přijmout. Odmítnuté děti pak nejčastěji končí v alternativních soukromých školkách, jež provozují neziskové organizace bez registrace u ministerstva, nebo v dětských skupinách v okolí bydliště.

Tuberkulóza a preventivní opatření

Tuberkulóza patří do kategorie vážných nemocí. Jejím původcem je bakterie Mycobacterium tuberculosis, kterou objevil v roce 1882 Robert Koch, a proto se také nazývá bacilem Kochovým (BK). Onemocnění postihuje nejčastěji plíce, pak se hovoří o plicní formě tuberkulózy.

Tuberkulóza je stále jedním z nejčastějších infekčních onemocnění ve světě. Podle údajů Světové zdravotnické organizace onemocní tuberkulózou na světě ročně kolem 9 milionů osob a z nich 3 miliony zemřou. Pro dětský věk se udává ročně 1,3 milionu nových případů a 450 000 úmrtí.

Tuberkulóza vždy nejvíce postihovala sociálně slabší skupiny obyvatel, trpící nedostatečnou výživou, žijících ve velkém počtu osob v malých, tmavých a nedostatečně větraných obydlích. Až do dvacátého století byla tuberkulóza jednou z nejčastějších nemocí, jimiž bylo lidstvo sužováno, a jednou z hlavních příčin úmrtí v evropských zemích.

V důsledku úmrtí na další infekční onemocnění, jako jsou záškrt, černý kašel, spalničky, dětská obrna či tetanus, se tehdy v naší zemi konce kojeneckého věku nedožilo 25 dětí ze sta a 50 dětí ze sta se nedožilo dospělosti!

Zdrojem nákazy je nemocný člověk, který vylučuje živé bakterie svými sekrety. Nejzávažnějším zdrojem nákazy je vykašlaný hlen (sputum) při plicní formě onemocnění. Vzhledem k tomu, že většina forem dětské tuberkulózy není nakažlivá, dítě se téměř nikdy nenakazí od jiného dítěte, ale téměř vždy od dospělé osoby, se kterou je v každodenním a těsném kontaktu.

K preventivním opatřením před šířením nákazy patřilo očkování nazývané kalmetizace. Očkování proti tuberkulóze je spojeno se jménem francouzského bakteriologa Alberta Calmetta, po němž i nese název kalmetizace. Hlavní ochranný mechanismus BCG vakcíny spočívá především v prevenci rozsevu - generalizace mykobakterií, zabránění takzvaných miliárních forem nemoci, týkajících se především plic a mozkových plen.

Kalmetizace tak chrání hlavně novorozence a malé děti proti závažným formám onemocnění. Česká republika v současnosti patří k zemím s nejnižším výskytem tuberkulózy nejen ve světě, nýbrž i v Evropě. Dětí mezi všemi nemocnými bylo v roce 2015 pět. Shodné počty dětí s tuberkulózou byly zaznamenány i v posledních letech, a to bez ohledu na to, zda se plošně očkovalo, či již ne.

Další infekční onemocnění

V souvislosti s odmítáním respektive akceptováním očkování bychom také neměli zapomínat, že žijeme v centru Evropy, kterým ročně projdou desetitisíce lidé z celého světa, a to i z exotických a vzdálených oblastí, kde se stále vyskytují ve velké míře vážné choroby, s nimiž se civilizovaný svět už zdánlivě vypořádal. Je tedy pravděpodobné, že se s nimi opět zase začneme potkávat častěji, než jsme si v posledních přibližně 40 letech zvykli.

Záškrt

Bakterie záškrtu se dostávají do těla ze vzduchu prostřednictvím bakterií z těla nemocného člověka. Projevuje se šedým povlakem v krku, který zhoršuje polykání a dýchání. Díky dlouhodobému očkování, které u nás probíhá od roku 1946, se v České republice záškrt prakticky nevyskytuje.

Černý kašel

Pro černý kašel jsou typická tři stádia. První se podobá normálnímu nachlazení, kdy se dostaví rýma, únava a nechutenství. Po jednom až dvou týdnech přechází nemoc do druhého, záchvatovitého stádia, které se projevuje úporným kašlem, jehož záchvaty se dostavují 30x až 50 x denně. Kašel často provázejí zvracení a dušnost. Proti černému kašli se u nás očkuje od roku 1958 a vakcína je součástí povinného očkování dětí.

tags: #škola #v #přírodě #částečné #očkování #rizika

Oblíbené příspěvky:

• Stav recyklace papíru
• Bezdotykový koš 50 l
• Inspirativní příklady snižování odpadu v ČR
• Měření emisí: podrobný průvodce
• Statistiky recyklace