Kolik v přírodě Prosečnice a okolí

Dějiny 20. století jsou v našem okolí stále přítomny také díky celé řadě drobných památek. Patří mezi ně nejen pomníky a pamětní desky, které byly zřízeny přímo proto, aby upomínaly na nějakou událost či osobnost, ale i třeba různé nápisy na zdech. Za nenápadnou, napůl setřenou stopou se často skrývá zajímavý příběh. Zkuste si schválně někdy v okolí svého domova povšimnout opomíjených památníků či napůl setřených podpisů minulých generací.

Bohužel lomy kolem Prosečnice kdysi krásné klidné místo kousek za Prahou se trochu změnily co jsem tam nebyl. Skoro u každého kempu přibyla konstrukce a plachta "nastálo" až mi některé přístřešky připadaly jak chatičky a dojet si do kempu autem?! No nevím každému co jeho jest ale bojím se aby to někoho nepodnítilo k nějaké akci proti všem trempům co si tam jdou jenom odpočinout kdyby tedy někdo neřezal v noci dříví a to nemyslím chápání A vrcholem jest zbudování vyhlídky nad lomen v doubí s drátěnkou a betonovou lavičkou . Vše je samozřejmě vyznačeno v mapách .....

Památky a události v krajině

O skalním městečku Kalich poblíž Malé Skály v Českém ráji se vypráví, že sloužilo v pobělohorských dobách jako úkryt nekatolíků a místo konání jejich tajných mší. Výzdoba, kterou tu můžete nalézt, je ale novější a vztahuje se k roku 1915. V napjatém ovzduší první světové války si tehdy česká společnost připomínala 500. výročí upálení Mistra Jana Husa. Neoficiálně byl tenkrát odhalen například velký Husův pomník na pražském Staroměstském náměstí, doprovodnou slavnost ale už nepovolily rakouské úřady.

V 1. světové válce bojovaly na rakouské straně tisíce vojáků pocházejících z českých zemí. Pomník na snímku stojí na velkém vojenském hřbitově u vísky Gorjansko ve slovinském Krasu. Upomíná na smrt moravského dělostřelce, který padl na italské frontě krátce po vstupu Itálie do války na straně Dohody.

Snad každá větší obec má svůj pomník věnovaný padlým ve světových válkách. Ten na snímku pochází ze vsi Petlarnbrand neboli Žebrácký Žďár v Českém lese a byl vystavěn v roce 1924. Žebrácký Žďár byl převážně německou obcí a padlí z 2. světové války, která přišla později, už nebyli připomenuti jmény. Oslavovat padlé nacistické vojáky nebylo příhodné, a tak na konflikt upomínají jen data vymezující dobu, kdy se odehrával. Žebrácký Žďár byl po 2.

Čtěte také: Dubi Skolka v Přírodě: Co nabízí?

Monumentální památník u středočeských Ždánic vystavěla z žuly a železobetonu v letech 1935-36 Agrární strana na paměť svého předsedy Antonína Švehly. Další dějinné zlomy ale přepsaly jeho význam - po zřízení protektorátu byla odstraněna Švehlova busta a když se agrárníci dostali po 2. světové válce do nemilosti, byl pomník změněn na památník obětí nacismu. Na obelisk, který dříve nesl Švehlovu bustu, byla dotesána jména padlých, později byl přebroušen a doplněn oslavným nápisem.

24. dubna 1937 se do uhelného dolu Ferdinand poblíž Chomle na Radnicku provalily důlní vody ze starých neznámých štol dolů Pistorius, David a Prkénka. Zahynulo celkem 14 havířů, kteří po sobě zanechali 27 sirotků. Hlavní podíl na neštěstí měly staré a nepřesné důlní mapy nedostatečně dokumentující činnost firem, které na stejném území těžily dříve. Horníci sice vedení dolu upozorňovali na riziko průvalu, nikdo ale nebyl nakonec potrestán, protože k rozhodující chybě v mapách došlo už v roce 1862 a jejich autoři byli dávno po smrti.

Rekonstruované nápisy na pěchotním srubu N-S 47 "Jaroslav" u Sedloňova upomínají na odhodlání československých vojáků bránit hranice státu proti nacistickému Německu. Československé opevnění, bez nadsázky největší stavební projekt první republiky, se po následující desetiletí stalo trvalou připomínkou dramatických událostí předvečera 2. světové války.

Unikátní jsou pozůstatky nápisu na bývalém holičství v západočeských Žluticích. Dnes už jen sotva čitelný nápis začínající "Juden werden hier..." vznikl během Křišťálové noci, rozsáhlé vlny protižidovských pogromů vyvolané záměrně nacistickými úřady v noci z 9. na 10. listopadu 1939. Nápis informoval kolemjdoucí, že v tomto podniku jsou obsluhováni Židé.

Mezi parkem, bývalou tramvajovou smyčkou a staveništěm tunelu Blanka se v pražských Letenských sadech skrývá pomník připomínající studentskou kolonii (kolej) Kolonka. Kolonka poskytovala bydlení zejména chudším studentům a vznikla do značné mísy svépomocí, byť na ni přispěli i různí sponzoři včetně prezidenta T. G. Masaryka. Stala se významným centrem studentského kulturního a společenského života. V roce 1939 byli studenti ze svých dočasných bytů vyhnáni oddíly SS v rámci zákroku proti vysokým školám a z kolejí se stala vojenská ubytovna. Kubistické budovy Kolonky byly zbořeny v 70. letech 20.

Čtěte také: Alternativní předškolní vzdělávání: Lesní mateřská škola

Nápis vytesaný do stěny štoly Mořic, která patří ke zlatému dolu Roudný na Podblanicku, upomíná na geologický průzkum, který zde byl prováděn za protektorátu. Nacistické Německo potřebovalo pro válečné účely i financování své ekonomiky celou řadu nerostných surovin a 2. světová válka byla proto u nás jedním z období, kdy byly znovu otevírány staré doly. Těžba se často nevyplácela, zároveň ale představovalo zaměstnání v hornictví a dalších strategických oborech jednu z možností, jak se vyhnout nasazení na frontě. Ekonomické výsledky jednotlivých neefektivních podniků proto jejich vedení někdy nadsazovalo, aby nebyl náhodou podnik zrušen. Zároveň docházelo k masivnímu nasazování otrockých pracovních sil vězňů z koncentračních táborů a válečných zajatců. Ti ale samozřejmě nebyli nijak motivováni k tomu, podávat kvalitní výsledky, a navíc často umírali v důsledku nemocí, nehod, nezdařených pokusů o útěk nebo týrání. Představy o efektivitě německého válečného hospodářství tak jsou do značné míry jen mýty, pokud se od nich oprostíme, uvidíme typický totalitní stát, kde byl často politický zápal jediným důvodem pro jmenování do odborné funkce, a který se dokázal udržet po několik let jen proto, že "raboval" své lidské i nerostné zdroje.

Další pomník připomíná práci a úmrtí válečných zajatců v dolu u Lampertic ve východních Čechách. Nacistické Německo potřebovalo pro válečné účely i financování své ekonomiky celou řadu nerostných surovin a 2. světová válka byla proto u nás jedním z období, kdy byly znovu otevírány staré doly. Těžba se často nevyplácela, zároveň ale představovalo zaměstnání v hornictví a dalších strategických oborech jednu z možností, jak se vyhnout nasazení na frontě. Ekonomické výsledky jednotlivých neefektivních podniků proto jejich vedení někdy nadsazovalo, aby nebyl náhodou podnik zrušen. Zároveň docházelo k masivnímu nasazování otrockých pracovních sil vězňů z koncentračních táborů a válečných zajatců. Ti ale samozřejmě nebyli nijak motivováni k tomu, podávat kvalitní výsledky, a navíc často umírali v důsledku nemocí, nehod, nezdařených pokusů o útěk nebo týrání. Představy o efektivitě německého válečného hospodářství tak jsou do značné míry jen mýty, pokud se od nich oprostíme, uvidíme typický totalitní stát, kde byl často politický zápal jediným důvodem pro jmenování do odborné funkce, a který se dokázal udržet po několik let jen proto, že "raboval" své lidské i nerostné zdroje.

Další pomník připomíná práci a úmrtí válečných zajatců na Rolavě v Krušných horách. Nacistické Německo potřebovalo pro válečné účely i financování své ekonomiky celou řadu nerostných surovin a 2. světová válka byla proto u nás jedním z období, kdy byly znovu otevírány staré doly. Těžba se často nevyplácela, zároveň ale představovalo zaměstnání v hornictví a dalších strategických oborech jednu z možností, jak se vyhnout nasazení na frontě. Ekonomické výsledky jednotlivých neefektivních podniků proto jejich vedení někdy nadsazovalo, aby nebyl náhodou podnik zrušen. Zároveň docházelo k masivnímu nasazování otrockých pracovních sil vězňů z koncentračních táborů a válečných zajatců. Ti ale samozřejmě nebyli nijak motivováni k tomu, podávat kvalitní výsledky, a navíc často umírali v důsledku nemocí, nehod, nezdařených pokusů o útěk nebo týrání. Představy o efektivitě německého válečného hospodářství tak jsou do značné míry jen mýty, pokud se od nich oprostíme, uvidíme typický totalitní stát, kde byl často politický zápal jediným důvodem pro jmenování do odborné funkce, a který se dokázal udržet po několik let jen proto, že "raboval" své lidské i nerostné zdroje.

Snímek zachycuje detail památníku přísahy československých vojáků, která se konala v roce 1947 pod vrchem Krudum u Hruškové v Českém lese. Celý akt měl hned několik symbolických rovin - první z nich bylo samotné obnovení československé armády po 2. světové válce na vlastním území. Jako datum konání byly zároveň vybrány narozeniny prezidenta Edvarda Beneše, vrchního představitele státu a symbolu boje proti nacismu. Přísahalo se na prapor 1. divize generála Svobody, významného velitele československých vojsk na východní frontě a pozdějšího prezidenta. Zároveň se slavnost odehrávala na území, které bylo dříve obydleno převážně německým obyvatelstvem a v roce 1938 muselo být odstoupeno nacistickému Německu - zpěv státní hymny a husitského chorálu symbolizoval opětovné počeštění tohoto kraje. Památník zaniklého městečka Litrbachy - Čistá. Historické město, doložené už ve 14. století, dostalo svůj český název až po vysídlení německých obyvatel v roce 1946. V roce 1949 bylo ale vysídleno znovu kvůli zřízení vojenského výcvikového prostoru Prameny, opuštěné budovy byly armádou využity pro nácvik bombardování a dobývání města a téměř zcela zničeny.

Kromě známé otročiny v uranových dolech byli po roce 1948 političtí vězni nasazováni i na další pracoviště. Jedním z nich byly také lomy Amerika v Českém krasu. Nedaleko od Karlštejna vyrostl v hlubokém vápencovém lomu, dnes zvaném Trestanecký nebo Mexiko, pracovní tábor, který byl označován i jako "český Mauthausen". Práce zde byla vyčerpávající, podle vzpomínek pamětníků musel vězeň každý den ve sluncem rozpáleném lomu nalámat palicí a naložit 18 vozíků odstřeleného kamene, jinak putoval do korekce - malé betonové kobky - a dostal snížený podíl beztak už chudé stravy. Tábor byl zrušen roku 1953, velká část lomů byla do konce 60. let opuštěna a postupně se staly oblíbeným cílem trampů, nudistů a zvědavých romanticky naladěných výletníků, kteří zde prolézali temné štoly, koupali se v jezerech uprostřed skal a schovávali se před policií, která je chodila vyhánět. Vznikaly tu legendy o německém vojákovi či dozorci zvaném Hagen, který tu prý za války působil v nacistickém lágru a nyní obchází on sám nebo jeho duch po podzemí a všemožně škodí.

Čtěte také: Škola v přírodě: Riziko a očkování Priorix

Pomník generálmajora Antonína Sochora na křižovatce pod hradem Stohánek poblíž Stráže pod Ralskem sděluje jen to, že tento hrdina SSSR zahynul při plnění služebních úkolů. Celá historie je ale složitější a dodnes skrývá neobjasněná místa. Antonín Sochor vstoupil do armády už za první republiky. V roce 1939 za dobrodružných okolností uprchl do Polska a přihlásil se do Československé vojenské skupiny Ludvíka Svobody. V Sovětském svazu byl spolu s dalšími československými exilovými vojáky internován v pracovních táborech, po napadení SSSR Německem se zapojil do bojů na východní frontě, nejprve jako velitel úspešné čety průzkumníků, později pak motorizovaných jednotek. Byl schopným důstojníkem, několikrát byl během bojů na dnešní Ukrajině a v Karpatech zraněn a následně i vyznamenán za statečnost. Po válce sloužil u generálního štábu a roku 1948 byl tajně pověřen výcvikem části jednotek vznikajícího státu Izrael. Jakmile se ale ukázalo, že se Izrael nestane spojencem Sovětského svazu, byl odvolán a dále působil jako profesor pěchotního učiliště v Milovicích a velitel školy středních velitelů. Sochor ale zároveň nebyl fanatickým komunistou a nejen pro své styky s Izraelem se tak přes své hrdinství na východní frontě stával nepohodlným. Znepřátelil si zároveň vlivného přednostu Obranného zpravodajství, agenta NKVD a spolubojovníka z východní fronty Bedřicha Reicina, jednoho z nejnebezpečnějších mužů komunistické garnitury. Autonehoda, při které bylo Sochorovo auto smeteno v noci na 16. srpna 1950 nákladním automobilem právě na výše zmíněné křižovatce, proto dodnes vyvolává řadu otázek.

Tramping a příroda

Československý tramping byl naším prvním masovým moderním hnutím mládeže. Měl v sobě zároveň i jistý protestní rozměr. Už první generace trampů ve 20. a 30. letech 20. století hledala prostřednictvím táboření v přírodě únik od sešněrovanosti všedního života. Hnutí mělo i svou radikálnější část, ve 30. letech sympatizující zejména s levicí a posmívající se prudérním "měšťákům" a prvorepublikovému četnictvu, které mělo potlačovat domnělé trampské excesy. Postupem času se ale zároveň tramping stával součástí mainstreamu, což je dobře vidět třeba na stoupající popularitě trampské písně nebo rozmachu budování chatových osad, a protestní rozměr se z něj vytrácel. Po roce 1948 byli trampové ale opět zaháněni do částečné ilegality - komunistický režim neměl v oblibě neorganizovaná hnutí, která nemohl ovládnout, podezřelá byla i inspirace Amerikou. Trampové byli vykreslováni jako závadová mládež, k postupnému přijímáni trampingu na milost docházelo až v 60.

Rytina z žulových lomů u Prosečnice v Posázaví upomíná na založení trampské osady Modrý orel, právě v době, která byla trampingu nepříliš příznivá.

Poněkud zvláštní pomník v podobě křídla z vojenského letadla stojí zapomenut v Čertově Dole v Orlických horách. Nese nápis "Zde zahynul při plnění internacionální povinnosti gardový major Viktor Pavlovič Gagarinov, člen KSSS.

Rok 1968 připomínají také staré nápisy pod mostem u Petrohradu na Rakovnicku, při silnici Praha - Karlovy Vary.

Kresba těžní věže pod skalním převisem poblíž Hradčan nedaleko od Doks je připomínkou dlouhodobého působení sovětských vojsk ve vojenském výcvikovém prostoru Ralsko. Dvacet let pobytu okupačních vojsk vedlo na území vojenských prostorů Ralsko a Milovice, které jim připadly, ke značné devastaci, zároveň ale zákaz vstupu dokázal ochránit i jinde málokdy vídané přírodní hodnoty. Vedle sebe se tu tak nacházejí ropnými látkami znečištěné spodní vody, i bývalé tankodromy, kde na travnatých loukách kvete řada vzácných bylin. Zvláštní kapitolu tohoto postsověstkého dědictví tvoří také již nevyužívané vojenské objekty a celá opuštěná panelová městečka, která jsou v posledních dvaceti letech buď rekonstruována na levné bydlení, nebo naopak demolována.

Technické zajímavosti na trati Čerčany - Praha hl.

Informace o trati: Čerčany - Praha hl. Posázavský pacifik je velmi oblíbenou tratí mezi rekreanty a turisty, kteří si nechtějí lopotit po pražských památkách a raději dávají přednost přírodě. Velký význam má tedy pro osobní dopravu, nicméně ani ta nákladní nebyla bezvýznamná. Dnes je rutinní provoz doplněn mnohými jízdami historických souprav tažených parními lokomotivami. Historie trati se začíná psát s příchodem roku 1882, kdy České obchodní dráhy zprovoznily trasu mezi Nuslemi a Modřany. Byla využívána hlavně pro potřeby zdejšího cukrovaru. Roku 1898 byla zprovozněna vlečka podolské cementárny a několik let sloužila i osobní dopravě. Zrušena byla po druhé světové válce. Ve dvacátém století vůbec doznala řadu změn, zejména v trasování. První přeložka u Modřan je zmiňována ve spojení s rokem 1926, další se datuje k roku 1930. Tehdy byl totiž zrušen tunel pod pražským Bohdalcem. Za války byla železnice uzavřena, protože nacisté využívali tunely jako kryty pro podzemní továrny. Začátkem šedesátých let se přeložky dočkal i úsek mezi Vršovicemi a Krčí. Mimo to byla zlikvidována zastávka Praha-Spořilov. A co současnost? Nyní je trať č. 210 do Čerčan modernizována a například České dráhy sem pravidelně v rámci programu ČD Nostalgie vypravují historické soupravy.

Věhlasné motocykly Jawa se v Týnci nad Sázavou vyrábějí již od roku 1931, kdy zdejší továrnu založil František Janeček. Před tím však působil v areálu na pražském Pankráci. Aby mohl jednostopé stroje montovat, zakoupil licenci Wanderer. Později z jeho závodů odjížděly v malých sériích i automobily. Než se však Janeček dostal k výrobě dopravních prostředků, byla jeho továrna zbrojovkou. V šedesátých letech musela Jawa pankrácké působiště opustit a využít služeb strakonické motorárny ČZ a areálu ve Strašnicích. Za komunistů byla Jawa na špici motocyklových výrobců a své výrobky vyvážela do celého světa. Po revoluci nastal útlum výroby, neboť vláda jedné strany do vývoje tohoto druhu průmyslu nedala ani korunu a motocykly začaly být zastaralé. Mimo to se tuzemský trh začal čím dál více obracet na západ. Nyní Jawa stále vyrábí, nicméně produkce už není dávno nikterak masová.

Žampašský most je druhým největším mostem svého druhu v Evropě. První místo drží Landwasserviadukt ve Švýcarsku. Stavba se klene nad údolím Kocour a potokem Studený. Mostovka leží na sedmičce oblouků o dvanáctimetrové rozpětí. V kolonce výška je zapsána cifra 41,73 a je tedy jen o necelý metr nižší, než pražský „Nuselák“. Stavba mostu byla zahájena v roce 1898 a dokončena o dva roky později.

Štolu Václav u Žampachu začali horníci kutat v roce 1828, aby odvodňovala nedaleký zlatonosný důl Pepř. Dolování zlaté rudy však nebylo úspěšné a práce v druhé polovině 19. století ustaly. K obnově došlo až v roce 1939 a poslední zlatokopci odsud odešli v roce 1968. Štola dodnes plní svoji odvodňovací funkci. O místo se starají nadšenci a prohlídku ložiska je nutné předem objednat.

Skála Pikovická jehla je vysoká zhruba 45 metrů a je tvořena neooproterozoickými horninami Barrandienu - Jílovského pásma, které zde reprezentují hlavně výlevné vyvřeliny. U úpatí masivu je možné bivakování.

Bývalý silniční most v Davli má v rodném listě rok 1906 a dnes slouží už jen pro pěší. Spojuje centrum obce se zdejším nádražím. Na tom by nebylo nic tak zajímavého, kdyby si stavbu pro své filmování nevybrala hollywoodská studia. Zahrál si totiž ve válečném snímku Most u Remagenu z roku 1968. Když 21. srpna téhož roku začala okupace vojsky Varšavské smlouvy, někteří sovětští vojáci se zalekli kulis a domnívali se, že je Československo již obsazené US Army. Před tím však americká vojenská technika, kterou do tuzemska přivezli filmaři, posloužila jako propagandistický důkaz nutnosti „osvobozeneckého“ zákroku. Ve filmu si zahrál i nedaleký železniční most u Skochovic.

Vodní dílo z roku 1936 se skládá z jezu, plavebních komor a elektrárny. Elektrárna je využívána coby vyrovnávací a průtočná a je zároveň posledním stupněm Vltavské kaskády regulujícím odtok do metropole.

Lahovická estakáda neboli Radotínský most je se svými více než dvěma kilometry délky nejdelší stavbou svého druhu v České republice. Do provozu byl most slavnostně uveden v září 2010 a je součástí jižního obchvatu metropole - spojuje dálnice D5 a D1.

Modřanské laguny jsou jedním z mála zvláště chráněných biologických území na území hlavního města. Laguny se nacházejí v pásu podél řeky Vltavy v místě jejího soutoku s Berounkou. Soustava, kterou tvoří plavební komora a jez, byla vybudována v letech 1978 až 1984. Usnadňuje lodní dopravu ve zdejší říční úžině a v nedalekém Radotínském přístavu. Zdymadlo je nejmladší z vodních staveb vybudovaných pro zabezpečení splavnosti Vltavy.

Branický most byl budován mezi lety 1949 a 1955 pro železniční dopravu a pěší. Nyní je na mostovce položena jen jedna kolej, druhá není vzhledem k objemu přepravy potřeba. Některé zdroje dokonce uvádí, že po provedení zátěžových zkoušek nebyl provoz na druhé koleji doporučen.

Branický pivovar založili pražští sládci už v roce 1898, aby o dva roky později vystavili první várku. Zlatavý mok se v Braníku vařil až do roku 2007, poté byla výroba stejnojmenného piva přesunuta na protější břeh, do smíchovského pivovaru Staropramen. Asi pětihektarový areál poté spadl do rukou developerů, nyní jej údajně vlastní soukromý investor. Slávu zdejšího pivovaru dnes připomíná jen komín a znak na hvozdě sladovny.

Havlíčkovy sady či Grébovka je rozlehlý park anglického typu na pražských Vinohradech. Prostor začal vzkvétat mezi lety 1871 a 1888 v okolí dvoupatrové novorenesanční vily průmyslníka Moritze Gröbeho, společníka firmy Lanna a Šebek. Dalšími dominantami areálu jsou vinice a Viniční altán či usedlost Dolní Landhauska. Park je podle dendrologů velmi hodnotný, neboť v něm roste 120 druhů domácích i exotických dřevin. Žije tu I 25 druhů ptáků.

Myslím, že obdobně jako u jiných nově nastupivších zaměstnanců na pozici strojvedoucí v přípravě. Cca 1 rok v přípravě (dílna, kurzy, zácviky a ověřování znalostí včetně zákonité zkoušky). Vše jsem absolvoval v PJ Vršovice. Zákonitou zkoušku jsem skládal z hnacího vozidla řady 742, což byla také první řada, na kterou jsem měl autorizaci. Po půlročním „angažmá“ na zálohách následovaly autorizační zkoušky na další vozidla včetně seznání na vozebních ramenech PJ Vršovice. Již od dětství jsem si vytvořil citový vztah k „Posázavskému pacifiku“ - trať z Prahy do Čerčan je proto moje srdeční záležitost. Jednoznačně nejoblíbenější řadou jsou lokomotivy řady 749/751, které jsou s touto tratí neodlučně spjaty. Asi poslední jízda s pravidelně turnusovanou Zamračenou na trati 210. Byl to vlak 9064 s 749.107 z Čerčan do Prahy, který ukončil dlouholeté působení těchto legendárních strojů v běžném provozu.

Návěsti na trati

Události na trati: Čerčany - Praha hl.Návěst Traťová rychlost (bílý terč a na něm černé číslo; není-li návěstidlo z odrazek, je číslo s bílými odrazkami) přikazuje strojvedoucímu nepřekročit od tohoto návěstidla rychlost udanou číslem při jízdě vlaku nebo posunového dílu, ve kterém je zařazeno hnací vozidlo skupiny přechodnosti 3. Stejným způsobem musí strojvedoucí postupovat, pokud je rychlostník 3 seskupen s jiným rychlostníkem.

Rychlostník 20 km/h1341. 1380. Návěst Traťová rychlost (bílý terč a na něm černé číslo; není-li návěstidlo z odrazek, je číslo s bílými odrazkami) přikazuje strojvedoucímu nepřekročit od tohoto návěstidla rychlost udanou číslem při jízdě vlaku nebo posunového dílu, ve kterém je zařazeno hnací vozidlo skupiny přechodnosti 3. Stejným způsobem musí strojvedoucí postupovat, pokud je rychlostník 3 seskupen s jiným rychlostníkem.

Vlak se blíží k zastávce1160. Tabule před zastávkou se umísťuje před nejbližší následující návěstidlo s návěstí Konec nástupiště zastávky, která je umístěna na širé trati, na vzdálenost nejméně: a) 400 m - pro tratě s rychlostí 60 km/h a nižší; b) 700 m - pro tratě s rychlostí vyšší než 60 km/h do rychlosti 100 km/h; c) 1000 m - pro tratě s rychlostí vyšší než 100 km/h do rychlosti 120 km/h; d) 1550 m - pro tratě s rychlostí vyšší než 120 km/h do rychlosti 160 km/h. Pokud je vzdálenost při odjezdu ze stanice kratší než stanovená vzdálenost, umístí se tabule před zastávkou na odjezdové záhlaví; je-li vzdálenost mezi dvěma zastávkami kratší, umístí se v úrovni návěsti Konec nástupiště předchozí zastávky.

Přepněte kanálovou skupinu1232. Návěst Přepněte kanálovou skupinu (bílá, na delší straně postavená deska, na ní černé číslo uvádějící kanálovou skupinu, nad číslem symbol telefonního sluchátka, nebo bílá deska postavená na kratší straně, přičemž číslo kanálové skupiny je sestaveno z černých číslic umístěných ve sloupci shora dolů pod symbolem telefonního sluchátka) přikazuje přepnout vlakový rádiový systém na stanovenou kanálovou skupinu. Je-li na rádiovníku černé velké písmeno „X“ před (nad) číslem kanálové skupiny, informuje o zkoušce spojení s dispečerem, bez písmene X s výpravčím.

tags: #kolik #v #přírodě #prosečnice

Oblíbené příspěvky:

• Stanoviště pro ořešák královský
• Emise formaldehydu: Metodiky a význam
• Význam mechů v přírodě
• Obecné ohrožení: definice a právní aspekty
• Tipy pro snížení odpadu