Symboly, civilizace a příroda: Význam smajlíků a další témata

Znak srdce je jedním z nejběžněji používaných symbolů, od reklamních billboardů po emoji smajlík srdce v digitálním světě, vídáme ho každý den. A ačkoliv se znak ani ikona srdíčka ani zdaleka nepodobá orgánu, který má vyobrazovat, všichni ihned víme, co znamená. Okolo Valentýna se s tímto motivem setkáváme asi nejčastěji, protože právě k Valentýnu a lásce zcela neodmyslitelně patří.

Motiv srdce se na Valentýna objevuje na přáníčkách, v dekoracích i na špercích. U ručně vyráběných dárků má motiv srdce navíc ještě hlubší význam než u kupovaných výrobků. Každé vystřižené, namalované nebo navlečené srdíčko v sobě nese čas, péči a osobní záměr tvůrce.

Jak tomu tak bývá, existuje několik různých verzí historie. Nejdéle sahá legenda o tom, že symbol vznikl v době civilizace v údolí Indus. Tamní lidé si představili srdce podobně jako vypadaly listy jejich posvátného stromu Fíkus religiosa. Pokud tomu tak je, má tato ikona v podstatě spirituální význam a vypovídá o tom, že naše srdce je spojené s naší duší. Motiv srdce v různých obměnách najdeme ale i ve starověkém Egyptě.

Ve středověké poezii a literatuře bylo srdce často zmiňováno jako sídlo lásky. Ačkoli dnes víme, že lidské emoce vznikají v mozku, po staletí lidé věřili, že city, především láska, sídlí v srdci. A pravděpodobně právě proto se tato ikona stala univerzálním dorozumívacím prostředkem, pod kterým si všichni představíme to stejné - lásku a náklonnost. Často se také používá místo poděkování.

Dnes je srdce všudypřítomným symbolem lásky. Najdeme ho na Valentýnských přáních, ve filmech, na sociálních sítích (například v podobě „lajku“ ♥) i v módním designu. Srdce se ve šperkařství používá už po staletí. Dnes je srdce nejoblíbenějším motivem romantických šperků - od jednoduchých přívěsků až po propracované designové kousky.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Velké oblibě se také těší licí hmoty jako je Jesmonite, kreativní beton nebo křišťálová pryskyřice. Za pomoci silikonové formy ve tvaru srdce si z těchto hmotu můžete vylít třeba podtácek nebo srdcovou krabičku na nezbytnosti. Originální doplňky je možné vytvořit také ze samotvrdnoucí nebo polymerové hmoty.

Ať už tvoříte cokoliv z lásky, nemusí to být jen ve tvaru srdce. Velmi krásný a zároveň osobní dárek je vlastnoručně vyrobené scrapbookové album například s fotkami ze společných cest nebo jiných dobrodružství. Vyřádit se při jeho tvorbě můžete s papíry s motivy, washi páskami, samolepkami nebo můžete obrys srdce malovat (a milovat, a malovat a milovat,... :)) akvarelovými, olejovými, akrylovými barvami či spreji a fixy.

Symbol srdce a jeho význam prošel dlouhou cestou od starověku až po dnešní digitální věk. Přesto jeho význam zůstává stále stejný - vyjadřuje lásku, náklonnost a citovou blízkost. Takže až příště někomu pošlete ❤️, vzpomeňte si, že posíláte nejen symbol, ale i kus historie a emocí!

Lidé po staletí věřili, že emoce sídlí v srdci. Motiv srdce lze při valentýnském tvoření využít mnoha způsoby - od jednoduchých siluet až po propracované prvky. Skvěle funguje jako hlavní dominantní motiv na přáníčkách, ale také jako drobný detail na špercích či dekoracích. Díky své jednoduchosti a silné symbolice se srdce snadno přizpůsobí jak minimalistickému, tak hravému stylu tvoření.

Dospívání a přechodové rituály

Puberta se obvykle projevuje dříve u dívek, a to mezi jejich jedenáctým až třináctým rokem věku. U chlapců většinou nastává o něco později, nejčastěji mezi třináctým a patnáctým rokem. Dívky i chlapci v této době výrazně vyrostou (dívky v průměru až o dvacet, chlapci o třicet centimetrů), přibírají také na váze.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Nejvýraznější proměnu přináší samozřejmě pohlavní dozrávání, které u dívek vrcholí první menstruací a u chlapců první polucí. „U chlapců byl rituál přechodu do dospělosti spojen se zkouškou odvahy, síly, nezávislosti a samostatného důmyslného řešení úkolu. Tak, aby se chlapec stal sebevědomým mužem ochraňujícím život - ženy, děti, komunitu i životní prostředí. U dívek šlo o objevení vlastní posvátné ženské energie, jejímž prostřednictvím je udržován veškerý život. Šlo o to, aby dívka zakořenila ve své ženské sebeúctě, ve vědomí svého spojení s hlubší moudrostí přírody a vesmíru. Nemusí si nic dokazovat, nemusí lačnit po vnějších atributech slávy nebo moci.

Jak dívky, tak chlapci v naprosté většině žádnými výraznějšími přechodovými rituály neprocházejí, a snad právě zde jsme u kořenů novodobého fenoménu „nedospělých dospělých“, věkově zralých lidí, kteří však způsobem svého života setrvávají v nezralé dětinskosti nebo závislosti na svých rodičích či na nejrůznějších náhražkách smysluplného života. Obě pohlaví zažívají během puberty v západní kultuře významné kulturní deficity i poškození.

Co se dívek týká, jsou vystaveny cílené a masivní reklamě, do které mnohá průmyslová odvětví vkládají skutečně hodně energie a peněz. Téměř vše, co je dívkám předkládáno, se zaměřuje na jejich fyzický vzhled a konzum. Dokonce i ty, které po vleku módních trendů netouží, narážejí na bariéru kulturně dané představy a nezřídka bývají pohlceny. Velké obavy vzbuzuje zjevný nedostatek schopnosti současných dívek žít aktivní autentický život a jejich malá odolnost vůči vnucovaným trendům. Mnohé se odpojují od skutečného smyslu svého života, posléze pak ale reagují „voláním o pomoc“ v podobě duševních poruch.

U chlapců je zřejmě největší bolestí absence přesvědčivých mužských vzorů. K podstatným mužským transformačním okamžikům vždy patřilo opuštění světa žen (rozumějme především vymanění se z péče matky) a poznání hranic vlastních možností, a to obvykle v přírodním prostředí. Jenže současní chlapci v naprosté většině případů žádnými přechodovými rituály neprocházejí.

V pubertě se mozek bez milosti zbavuje svých nejslabších spojení a ponechává jen ta, o nichž zkušenost svědčí, že jsou užitečná. Toto synaptické tříbení sice pokračuje i v dalším životě, ale nejvíc k němu dochází právě během dospívání, kdy synapse nesoucí nejvíce zpráv zesílí a ty slabé jsou naopak odříznuty. V dospívajícím mozku dochází ke zrání čelních laloků, jejichž funkce nám pomáhá plánovat, přemýšlet, ovládat impulzy a činit moudrá rozhodnutí.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Zároveň nesmírně záleží na tom, jak jsme vztahy s nimi pěstovali v době, kdy byli malými dětmi. Jak naznačuje Andrew Fuller, kvůli dočasné pubertální „emoční nesvéprávnosti“ záleží opravdu hodně na chování nás dospělých. Vůbec nejdůležitější je samozřejmě situace v rodině, která - vyjdeme-li z podobenství o rodině jako sociální děloze - v čase puberty v optimálním případě začíná pracovat k sociálnímu porodu.

S tím, jak se dospívající touží osamostatnit, přehodnocuje pro něj dosud významné názory svých rodičů a porovnává je s názory vlastní generace. K mimořádným střetům dochází, když se děti začnou vymezovat vůči politickému přesvědčení nebo náboženství svých rodičů. Ani zde není řešením lpění na vlastních postojích.

Dospívající mají větší potřebu spánku, než měli jako děti - potřebují asi devět a čtvrt hodiny. Raději chodí pozdě spát a vstávají později než dříve, kdy byli dětmi. Mozek většiny teenagerů není vybaven na vstávání před osmou nebo devátou hodinou ranní.

Čas puberty dětí je obvykle dobou, kdy se rodiče blíží ke středu života nebo ho už překročili. Velkou výzvou bývá, pokud puberta koreluje s rodičovskou krizí středního věku. Psychologické zdraví rodičů bezprostředně utváří zdraví jejich dětí. Je důležité, aby rodiče chápali nejen to, co se děje s jejich dospívajícími potomky, ale také to, co se děje s nimi samými.

Invazní druhy v českých lesích

Zatímco lesníci v současnosti řeší především kritickou situaci českých lesů v souvislosti s nástupem sucha a kůrovcovou kalamitou, české lesy obchází mnohem větší hrozba. V porostech se šíří nepůvodní druhy dřevin, včetně nebezpečných invazních druhů. Invazní druhy mohou napáchat v krajině mnohem větší škody, než kůrovcová kalamita. S kůrovcem smrkovým se totiž krajina dokáže dlouhodobě vyrovnat, i když hospodářské škody, které způsobuje, jsou velké. Proti invazním druhům je však příroda bezbranná.

Ukazuje to právě šíření dubu červeného. Ten pochází ze Severní Ameriky, na naše území byl přivezen v 19. století nejdříve jako okrasná dřevina do zámeckých parků. Tuzemští lesníci ho však začali sázet kvůli jeho rychlému růstu. Přestože našim dubům nesahá kvalitou dřeva ani po kotníky, je klasifikován jako stejně hodnotná listnatá dřevina. Lesníci v jeho vysazování pokračují, přestože invazní charakter této dřeviny začíná být zřetelný napříč Evropou.

„Semenáče dubu červeného vytvářejí tak hustý porost, že mnohdy znemožňují růst původních druhů dřevin. Jeho žaludy se mohou z místa cílené výsadby šířit na velké vzdálenosti a ve vymezených plochách ho rozhodně neudržíme,“ popisuje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky v Českých Budějovicích.

Paradoxně také invaze dubu červeného a dalších nepůvodních dřevin se skrývá v rostoucím podílu listnáčů v českých lesích. Ochranářská organizace proto doporučuje, aby namísto dvou základních kategorií dělící porosty na jehličnany a listnáče byla do základního členění zavedena ještě třetí povinná kategorie: nepůvodní druhy. Jen tak dostaneme skutečně reálný obraz o stavu českých lesů.

Nárůst podílu listnáčů za cenu šíření nebezpečných invazních druhů představuje dlouhodobě pro českou krajinu výrazně větší riziko než sucho a kůrovec. Invazní druhy se navíc často šíří právě tam, kde je les oslabený. Mohou tak v budoucnu „dorazit“ oblasti, které nyní ničí sucho či kůrovec.

Jako „lék“ na kůrovcovou kalamitu jsou často pěstovány také nepůvodní jehličnany. „Například hojně vysazovaná jedle douglaska se dnes zdá být dokonalou náhradou za náš domácí smrk sužovaný kůrovcem. Roste rychle a zdánlivě nemá žádné škůdce. Pravda je ale taková, že každý druh stromu má své kůrovce, cizopasné houby a jiná onemocnění,“ upozorňuje Lukáš Čížek z Entomologického ústavu Biologického centra Akademie věd ČR.

U mnohých cizokrajných druhů, které jsou dnes považovány za odolnou alternativu ke smrkům, tak podle něj mohou za desítky let lesníci řešit podobný problém, jako nyní při kůrovcové kalamitě. Právě proto, že u nás zatím nemají přirozené nepřátele. Navíc jde o rychle rostoucí dřeviny, které mnohdy mají mechanizmy k potlačení konkurence ostatních rostlin.

„Například dobře známý akát, který je u nás vysazován již od 18. století, dokáže zcela zničit lokality, které zaroste. Málokomu asi ujde, že v akátovém lese kromě akátu neroste téměř nic jiného. Vylučuje totiž do okolí jedy, které omezují růst jiných rostlin a navíc dokáže po svém pokácení vyprodukovat mnoho mladých stromků z kořenů i z pařezu,“ upozorňuje Miloslav Jirků. „Akát je proto takřka nezničitelný. Výsledek je děsivý. Sterilní porosty akátu, které v přírodě nic není schopno regulovat,“ dodává Miloslav Jirků.

Podle vědců navíc nepůvodní dřeviny mohou fungovat jako rezervoáry a šiřitelé nemocí a škůdců, které zasadí domácím dřevinám další ránu. Odborná veřejnost sice na nebezpečí invazních rostlin upozorňuje již desítky let, nebyly však provedeny žádné kroky k systémovému řešení. Plantáže cizích dřevin, včetně invazních druhů, vznikají jako houby po dešti,“ uzavírá Miloslav Jirků.

Vliv počítačových her na vývoj dětí

Přitom právě hra jako činnost vykonávaná z radosti a pro potěšení má podstatný vliv na fyziologickou i psychickou rovnováhu jak zvířat, tak i lidí. Hra kojence je srovnatelná s mimoděčnými, bezmyšlenkovitými hrami zvířat, ani batole ještě pro své bábovičky nepotřebuje přítomnost vrstevníků, avšak již zdravé čtyři až pětileté děti jsou závislé na interakci s jinými dětmi a tím se nevědomky sociálně učí (osaměle si hrající dítě naznačeného věku může být duševně postiženo).

V mladším školním věku už mohou počítače dětem zdokonalovat reflexy, napomáhat ovládání impulzů, rozvíjet některé jejich myšlenkové dovednosti. Děti mohou právě skrze počítačovou zdatnost vylepšit v dětském kolektivu svoji sociální pozici. Je důležité, aby kromě počítače měli stále smysl i pro ostatní radůstky časů rozbitých kolen a malin nezralých, třeba aby milující rodiče tu a tam vytočili rozbitým oknem nebo zatoulaným štěnětem.

Opravdu, právě v počítačových hrách si bez rizika postihu nebo blamáže můžeme vyzkoušet divergentní myšlení, schopnost navrhnout řadu možných řešení daného problému, konkrétně problému, pro nějž neexistuje pouze jedno správné řešení. Řada počítačových her procvičuje tvořivost, původnost a pohotovost oproštěnou od dosavadních zaběhaných algoritmů, tedy vlastnosti životně důležité pro existenci v první polovině jednadvacátého století.

I nejprimitivnější počítačové hry učí dítě uživatelsky to blikající plechové monstrum spustit, natáhnout program z diskety od kamaráda, poradit si, když něco hapruje, vyznat se bez školení i bez manuálu. Jde tedy o svérázné samostudium nového fenoménu, kterému jsme se my dospělí neučili a nemohli učit ani v dětských hrách, ani ve škole.

Pro pubertální a adolescentní mládež se v našich zemích stal dnes počítač již samozřejmostí. Omladina si na něm připravuje rozvrh hodin školní výuky, domácí úkoly, referáty, malé a přehledné taháky, plagiáty laboratorních prací i čtenářských deníků, dokonce někdy smolí i soukromý deník. Rovněž počítačové hry k současnému dospívání patří a - oproti třeba návykovým látkám nebo hracím automatům na peníze -nejenom neškodí, nýbrž v přiměřených proporcích mohou rozvíjet i osobnost mladého člověka.

Ve většině her existuje funkce SAVE, která uloží aktuální stav hry na disk, a funkce LOAD, jež umožní návrat ke dříve uložené pozici. Před každým důležitým rozhodnutím tedy máme možnost uložit si aktuální stav, takto zajištěni potom zkusit situaci nějakým způsobem vyřešit a v případě neúspěchu uložený stav znovu vyvolat a záležitost pojmout jiným způsobem. To vše znovu a znovu, tak dlouho, dokud nedosáhneme optimálního řešení. Navíc v některých hrách existuje funkce AUTOSAVE, která pravidelně ukládá pozice na disk automaticky - v případě neúspěchu nám takováto pojistka umožní návrat alespoň k samočinně uloženému stavu. To může mít negativní vliv na hráčovu schopnost nést odpovědnost za svá rozhodnutí.

Na druhou stranu výrobci počítačových her již kalkulují s používáním systému SAVE / LOAD a produkují hry natolik složité, navíc založené na náhodě, že bez těchto funkcí není možné hru dohrát: hráč musí neustále experimentovat, zkoušet všechno možné. Takovéto neodhazování flinty do žita se zase naopak může v praktickém životě hodit a jde o transfer, opak interference.

Počítač je k dispozici kdykoli a navíc v našem nesoukromějším teritoriu, nepáchne mu z úst, nemá hlad a nemluví vulgárně, není nám nadřazen ani podřízen národnostně či sociálně, nevyžaduje soucítění a netrpí předsudky, neotěhotní a kdykoli s ním můžeme komunikaci přerušit: lze jej tedy považovat za ideálního partnera k práci i ke hrám. Avšak přílišným obcováním s počítačovými hrami naše schopnost přizpůsobit se jiným lidem skomírá na úbytě.

Již nyní existují programy s jistou mírou umělé inteligence, které jsou někdy obtížně rozpoznatelné od člověka. Jejich předností je skutečnost, že umějí svým komunikantům chápavě naslouchat. Suplují tím psychology a psychiatry, o etičnosti takových programů však raději pomlčím. Jak vidno, hranice elektronické komunikace splývají - u partnerů jsou nejasné nejenom pohlaví či věk, ale i lidský původ. Z toho pak plyne nedůvěra v reálnost našich komunikačních partnerů.

tags: #smajlíci #příroda #civilizace #význam

Oblíbené příspěvky:

• Důležitost třídění odpadu
• Švýcarská příroda
• Ekologický tisk
• Pravidla pro nakládání s odpady
• Ekologické odličovací houbičky