Ekologie je věda, která se zabývá studiem vztahů mezi organismy a prostředím. Definic pojmu ekologie existuje celá řada. „studium struktury (angl.
Posléze se ekologie diferencovala se na víceméně samostatné podobory: ekologie rostlin (resp. geobotanika), lesní ekologie, ekologie savců, ekologie ptáků, ostrovní ekologie, hydrobiologie, ekologie člověka a další. Z ekologie se etablovaly další předměty: etologie (věda o chování zvířat), sociobiologie (věda srovnávající chování zvířat a lidí - přináší originální nástroje porozumění vztahu člověk-příroda viz např. Keller, 1997[3], Mohrig, 1987[4]) a environmentalistika (nauka o životním prostředí a jeho problémech). Nejdůležitějšími pojmy ekologie jsou ekosystém, ekologická nika, populace a ekologická rovnováha.
Jednou z hlavních disciplín sociální ekologie je sociologie města, která se věnuje sociálnímu chování lidí ve městech.
V 80. a na počátku 90. let Keller publikoval sérii textů věnovaných soudobé sociologické teorii a s využitím jejích konceptů v knize Nedomyšlená společnost (1992) popularizační formou pojednal o některých problematických aspektech moderních společností. Úvod do sociologie (1992) se stal populární učebnicí sociologie a dočkal se opakovaných vydání (5. vyd. 2004). Určitým završením této linie je kniha Dvanáct omylů sociologie (1995). Nezájem o sociologii je výsledkem „kocoviny“ z těchto nesplněných očekávání, které sociologie sama podporuje a tak reprodukuje jeden ze základních patologických rysů moderní doby, jímž jsou přehnaná očekávání v pokrok.
V 90. letech charakterizuje Kellerovu esejistickou sociologii zájem o ekologická a environmentální rizika. Vztah velkých ideologických směrů - liberalismu, konservatismu a socialismu - k ekologickým výzvám analyzuje kniha Šok z ekologie, aneb politické systémy v rozpacích (1996), podle níž tyto systémy nejsou schopné reflektovat aktuální ekologické hrozby. Sám Keller dává prosperující společnost do souvislosti s čistým životním prostředím a sociálním bohatstvím. Společnosti ekonomického růstu a spotřeby však ničí jak životní prostředí, tak mezilidské vztahy. V knize Sociologie a ekologie (1997) Keller hledá styčné plochy obou oborů.
Čtěte také: Keller o sociálním ekologickém státu
Od roku 2000 Keller zaměřuje své bádání především k problematickým dimenzím fungování moderní společnosti. Linie výkladu sleduje zhoršující se podmínky pro střední třídy.
K periodizaci modernity Keller využívá koncept Petera Wagnera v případě prvních dvou období - „omezeně liberální“ (konec 18. století až druhá třetina 19. století) a „organizované modernity“ (konec 19. století až druhá třetina 20. století) - současnost představuje jako „společnost sítí“.
Proměnu smyslu vzdělání reflektuje kniha Vzdělanostní společnost? (2008, spoluautor L. Tvrdý), která je v kontextu Kellerovy tvorby výjimečná poměrně úzkým propojením teoretické analýzy s konkrétním empirickým výzkumem.
Jako jeden z nemnoha sociálních teoretiků dokázal nabídnout celistvou a poměrně komplexní diagnózu stavu moderní společnosti i sociologické výpovědi o ní. Kritika je přitom vedena dvojím směrem. Jednak dovnitř k samotné sociologické teorii a jednak ven směrem k sociálním procesům a silám, které vedou k formám panství, jež jsou nelegitimní z pohledu ideálů otevřené demokratické společnosti a jejích institucí, jež modernita vydobyla ve jménu těch nejvíce znevýhodněných (sociální stát, politická, ekonomická a sociální práva).
Mezi jeho explicitně marxistickou linií úvah před rokem 1989 a v současnosti není patrný zlom.
Čtěte také: Ekonomika, společnost a Ahold
Témata ekologických výzkumů posledních let se zaměřují především na studium mezidruhové konkurence, heterogenity zdrojů (např. Tilman, 1982)[5], vztahu diverzity a stability ekosystému (např. McNaughton, 1988)[6], významu velikosti ostrova nebo zdroje (např. McArthur, Wilson 1963), úlohy predátorů, parazitů a chorob a mykorrhizy (např.
Od počátku 90. let se Keller angažuje také jako veřejný intelektuál v diskuzích na aktuální společenská témata s ekologickým, politickým a sociálně-politickým zaměřením; publikuje především v deníku Právo. Odmítá neoliberální trendy aplikované do současných politik a naopak podporuje silný sociální stát.
Kellerova sociologie je tematicky velmi pestrá, přesto v ní lze vysledovat tři relativně samostatné okruhy, které charakterizují tři následné fáze ve vývoji jeho sociologie. Zároveň se však často v jednotlivých dílech prolínají, takže je vhodné mluvit spíš o třech rozdílných akcentech v různých etapách jeho sociologie. První tvoří zájem o samotnou sociologii, její teorii, dějiny a současnost, kterým lze charakterizovat jeho sociologii především v 80. letech. Druhým okruhem je prizmatem ekologických hrozeb pojatá problematika vztahu společnosti k vnějšímu přírodnímu prostředí, jež dominuje jeho textům v letech 90. Po roce 2000 se do centra Kellerovy pozornosti dostávají vnitřní problémy moderních společností: krize sociálního státu, problémy tzv.
E. P. Odum v roce 1958 studoval invaze rostlin a živočichů a poukázal na propojenost lidských aktivit a přírodních procesů (Odum, 1977)[2]. Jeho kniha Základy ekologie se stala učebnicí pro několik generací ekologů a změnila způsob nazírání světa. Tuto učebnici vřele doporučuji všem zájemcům o hlubší porozumění problematice.
Ekologie zažila ve 20. století, hlavně díky hydrobiologům (limnologům a oceánografům), ohromný rozvoj (to má svou logiku - ryby a mořské savce lze v umělém prostředí pozorovat mnohem hůře, než suchozemská zvířata, např. vlky; proto biologové zabývající se těmito organismy na vztah organismus - prostředí kladli veliký důraz jako první).
Čtěte také: Propojení sociální pedagogiky a environmentálních studií
tags: #socialni #ekologie #j #keler