Využití odpadních produktů ze sóji

25.11.2025

Sója luštinatá (Glycine max L.) je považována za jednu z nejdůležitějších plodin dominující celosvětové zemědělské produkci a zároveň se řadí mezi nejstarší plodiny. Sója má původ na území Číny, kde probíhala i její domestikace a je zde tradičně pěstována již po tisíce let. Přestože má sója původ v Asii, největší současné producenty nalezneme na opačné straně Tichého oceánu, a to zejména Brazílie, USA a Argentina. Ani Asie však nezaostává, a proto společně s Čínou a Indií se pak těchto pět zemí podílí na více než 92 % světové produkce sóji. V roce 2023 produkce sóji dokonce přesáhla hranici 400 milionů tun. Spojené státy, Brazílie a Argentina pak představují hlavní vývozce sóji.

Sója se používá jako nastavovadlo téměř do všeho včetně salámů. Používá se na výrobu NÁHRAŽKOVÉHO JÍDLA, které se snaží VYPADAT JAKO jídlo, které má nahradit. Není tedy ekologičtější i zdravější podporovat malé místní tradiční hospodáře, jejichž zvířata se pasou, a ne třeba nadnárodní výrobce těchto imitací jídel balených v plastu?

Historie a současnost pěstování sóji

Sója je asi metr vysoká rostlina s lusky, ve kterých se nachází sójové boby. Jedná se o jednu z nejstarších kulturních plodin. Původně pochází z Číny a pěstovala se už více jak 2000 let před naším letopočtem. Sóje vyhovuje teplejší podnebí tropů a subtropů.

V článku v Úrodě č. 5/2024 se tématem zabývá Ing. Veronika Sedláková, Ph.D. (Agritec Plant Research, s. r. Pokud jde o samotné zařazení sóji z hlediska hospodářského významu, globálně spadá do kategorie olejniny, a to z důvodu využití pro produkci jedlého oleje. Z celosvětového měřítka patří pěstování sóji v Evropě k minoritním produkcím, nicméně v rámci Evropy patří sója mezi nejpěstovanější plodiny především v jižní a východní Evropě. Produkce sóji v zemích EU činí přibližně 3 mil. tun a v evropských zemích mimo EU okolo 9 mil. tun, uvádí autorka. Do zemí EU je dováženo zhruba 14 mil. tun sójových bobů a 18 mil. tun vedlejších produktů získaných při dalším zpracování a výrobě sójových produktů. Vysoká poptávka po sóji, sójových produktech a sójovém proteinu v Evropě tvoří zásadní argument k rozšíření pěstování sóji ve střední Evropě a severnějších oblastech Evropy, kde je prozatím považována za minoritní plodinu. Soběstačnost Evropy v pěstování této plodiny by vyžadovalo osetí 9-12 % orné půdy výhradně sójou. Zájem Evropy o diverzifikaci systému osevních postupů, kde v současné době dominují obilniny a řepka olejka, by zařazením sóji, tedy luskoviny, byl podpořen a je velmi žádoucí. Tento produkt ocení především spotřebitelé se zájmem o ekologické zemědělství a udržitelný systém hospodaření.

Využití sóji a jejích produktů

Vyrábí se z ní tofu, tempeh, sójové omáčky, miso, natto, různé sójové nápoje, jogurty, pomazánky i uzeniny. Kromě toho se v průmyslu využívá také k výrobě bionafty, kosmetických přípravků, olejů, mýdel a plastů.

Čtěte také: Keramika bez azbestu

Sója se používá jako nastavovadlo téměř do všeho včetně salámů. Používá se na výrobu NÁHRAŽKOVÉHO JÍDLA, které se snaží VYPADAT JAKO jídlo, které má nahradit.

Sójové boby nejčastěji obsahují zhruba 20 % tuku a 35 - 37 % bílkovin. Pro využití sójových bobů jako zdroje krmiva je nezbytná jejich další úprava, jejíž součástí vždy musí být zahřátí bobů nebo výsledného produktu. Důvodem nutnosti zpracování je úprava bílkovin pro lepší zpřístupnění trávicímu traktu a likvidace dalších faktorů bránících stravitelnosti.

Sójový extrahovaný šrot je výrobkem, který vzniká po vylisování a extrakci oleje ze sójových bobů. Výrobek je nejčastěji používaným krmivem s obsahem asi 43 - 48 % dusíkatých látek (NL) a 0,5 - 1,5 % tuku. Extrakci provádějí velké podniky - v České republice je jediným zpracovatelem podnik Setuza, a. Plnotučný sójový šrot nebo vločky je produkt, obsahující asi 40 % bílkovin a 20 % tuku, který vzniká tepelnou úpravou sójových bobů - nejčastěji zpracováním na extrudéru, mikronizéru, roasteru, toasteru a následným sešrotováním nebo vločkováním. V České republice existuje několik podniků schopných provádět zmíněnou úpravu, v prvním pololetí roku 2002 mají přibýt další dva. Produkt je vysoce hodnotným komponentem krmných směsí pro drůbež a mladé kategorie prasat. Částečně odtučněný sójový šrot nebo vločky vznikají stejným postupem jako plnotučné produkty, následně jsou však z produktu vylisovány asi dvě třetiny oleje.

Zdravotní aspekty konzumace sóji

Sója a sójové výrobky se staly v posledních letech velmi oblíbené a populární. V současné době se však objevují informace, že tato potravina není tak zdraví prospěšná, jak se dosud mohlo zdát. Odkud se vzala, pro koho je vhodná a na co si dát pozor? Pojďme si o sóje povědět více.

Sója je považovaná jako plnohodnotná náhrada živočišných bílkovin. Jeden kilogram sóji obsahuje tolik bílkovin, jako 4 kilogramy masa. Vyrábí se ze sójových bobů a řadíme ji mezi zeleninu. Tato potravina pochází z Číny, kde byla objevena před více než čtyřmi tisíci lety. Velká část úrody bývá zpracována na rostlinný olej. Kromě bílkovin v sobě ukrývá celou řadu cenných látek, jako je vápník, železo, vitaminy skupiny B, olej s vysokým obsahem nenasycených mastných kyselin, vitamín, E, fosfolipidy, vlákniny, hořčík a také významné esenciální aminokyseliny. Naopak neobsahuje nezdravý cholesterol.

Čtěte také: Odpadní voda jako hnojivo

Odborníci poukazují na to, že sója není tak zdravá, jak se o ní dosud tradovalo. Je potřeba si dát na určité aspekty pozor. Na to upozorňuje také specialistka na zdravou výživu PharmDr. Margit Slimáková. Sója se nestane naším nepřítelem pouze tehdy, pokud ji budeme konzumovat ve fermentované podobě. Při fermentaci se rozkládají látky a fytáty, které našemu zdraví škodí. Zůstanou pouze zdraví prospěšné látky. Fermentovanou sóju konzumují v asijských zemích zcela běžně. Bohužel v Evropě a také v Americe se často zpracovává sója nefermentovaná, která již není pro náš organismus tak přínosná.

Takto upravená sója a sójový výrobky pomáhají snižovat karcinom prsu. Japonky a Číňanky, které jí sójové produkty zcela pravidelně, trpí mnohem méně rakovinou reprodukčních orgánů a mají také nižší obsah cholesterolu. Je to dáno tím, že v sobě ukrývá fytoestrogeny, tedy estrogeny v přírodní podobě bez vedlejších účinků, což je prospěšné pro ženy v menopauze. Sója obsahuje cennou látku genistein, který ochraňuje naše tělo před trombózou a zároveň snižuje přilnavost krevních destiček. Velký význam má také pro lidi, kteří trpí srdečními a cévními nemocemi. Obsahuje lecitin, který povzbuzuje správnou činnost mozku. Pravidelná konzumace odstraňuje zácpu a zlepšuje zažívání.

Odborníci včetně paní Slimákové poukazují na to, jak je důležité vybírat si pouze fermentované (kvašené) sójové produkty. Obsahuje totiž látky, které našemu zdraví vůbec neprospívají. Jmenujme Goitrogeny, jež potlačují funkci štítné žlázy. Fytáty omezuje využití některých živin a již zmíněné fytoestrogeny, tedy přírodní hormony, jež napodobují estrogeny, někdy fungují jako takzvané blokátory. Zvýšená hladina estrogenů může vést ke vzniku rakovin prsu nebo až k neplodnosti (estrogeny mohou snižovat kvalitu spermatu). Sója v neupraveném stavu obsahuje trypsin, díky kterému je špatně stravitelná.

Problémem je také vysoce průmyslová úprava sójových pokrmů. Jedná se především o polotovary, které obsahují izolovaný sójový protein. Sójové boby jsou čištěny a zůstávají v nich zbytky škodlivého hliníku.

Při nákupu sójových výrobků bychom se měli zaměřit na jejich složení. Na obalu se vždy dočtete, kolik sójové složky produkt obsahuje a v jaké formě. Vyhýbejte se polotovarům. Sójové produkty nejsou vhodné pro kojence. Děti do jednoho roku by ji neměly jíst vůbec, hrozí riziko alergické reakce. Sóji se nemusíte bát, pokud nejste alergičtí a vybíráme si kvalitní potraviny. Nefermentovanou sóju můžete také konzumovat, ovšem v omezeném množství.

Čtěte také: Průvodce montáží odpadní hadice

Fermentované sójové výrobky najdeme v podobě kvalitní sójové omáčky. Velmi chutný a zdravý je tempeh neboli fermentovaný sýr specifické chuti. Milovníci sóji by měli ochutnat miso, což je slaná pasta vhodná k ochucení polévek a omáček. Natto je vonící a velmi chutný fermentovaný sýr.

Ze sóji můžete uvařit výborná jídla inspirovaná asijskou kuchyní, lze ji využít jako náhražku masa, výtečné jsou také sójové nápoje. Má velmi širokospektré využití.

Ekologické dopady pěstování sóji

Celosvětově se z více než 121 milionů hektarů sklidí 334,89 milionu tun sóji. Brazílie v roce 2019 předběhla USA a stala se největším producentem sóji na světě. V Evropě jsou v první trojce pěstitelů s největšími plochami Srbsko, Chorvatsko a Rakousko. Světová produkce sóji od šedesátých let dvacátého století narostla třináctkrát. Čím si sója zasloužila takovou pozornost? Je to zejména tím, že se stala oblíbeným zdrojem krmiva pro hospodářská zvířata. Celých 77 procent světové produkce sóji se používá na zkrmení zvířaty (včetně ryb a dojných krav, které potřebují přísun kvalitních bílkovin - sojové šroty obsahují 40 až 45 procent bílkovin). Pouze 19,2 procenta její produkce se promění v potraviny určené pro lidi, 3,8 procenta je použito zejména na výrobu biodieselu.

Právě v Evropské unii totiž vzniká hned po osivu druhá základní složka pěstování sóji - agrochemikálie, tedy pesticidy. A tři evropské společnosti (německé BASF a Bayer, švýcarská Syngenta) mají 54procentní podíl na světovém trhu s agrochemií. V roce 2018 Brazílie použila více než šedesát tisíc tun pesticidů, které sice byly vyrobeny v Evropě nebo evropskými firmami v Jižní Americe, ale v samotné Evropě je jejich používání zakázáno. V roce 2019, prvním roce prezidentství Jaira Bolsonara, Brazílie navíc navýšila dovoz pesticidů o šestnáct procent na 335 tisíc tun a má jich zaregistrováno více než 2 247 druhů. Tyto pesticidy se ve formě reziduí v potravinách (jedná se zejména o sóju, třtinový cukr, kukuřici, pomerančový džus) vrací zpět do Evropské unie, a tedy i k nám, spotřebitelům. O tomto mechanismu se v akademické sféře mluví jako o „kruhu jedu“.

I v případě, že je některý z pesticidů v Evropě identifikován jako vysoce nebezpečný a evropští zemědělci ho nemohou používat, je možné ho stále legálně prodávat mimo EU. Tento dvojí standard uplatňovaný Evropou způsobuje celou řadu zdravotních a environmentálních problémů. Například zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva Baskut Tuncak po návštěvě Brazílie označil v tiskové zprávě nebezpečné látky a odpady a upozornil, že země je na „strmé cestě regrese“ a směřuje ke „stále toxičtější budoucnosti“.

První emisní stopa tak vzniká z výroby, balení a přepravy pesticidů z EU do Brazílie. Tyto pesticidy jsou určeny mimo jiné pro pěstování sóji, u které jsou v Brazílii povoleny až dvakrát vyšší rezidua pesticidů než v Evropě, u fazolí je to až čtyřistakrát více.

Mezi deset nejpoužívanějších pesticidů v Brazílii patří glyfosát, 2.4 D, acefát, minerální oleje, chlorpyrifos, rostlinné oleje, atrazin, mancozeb, methomyl, diuron. Jejich účinky jsou různé - od zcela neškodných až po extrémně toxické.

Hlavními hrozbami pro biologickou rozmanitost Brazílie jsou fragmentace a ztráta původních biotopů, zavlečení cizích druhů a exotických chorob, nadměrné využívání rostlin a zvířat, využívání hybridů a monokultur v agroprůmyslu a programech obnovy lesů, znečištění a změna klimatu. Ztráta původních biotopů je zdaleka nejvýznamnější příčinou, která ohrožuje původní druhy.

Používání herbicidů a geneticky modifikovaných rostlin skýtá nebezpečí vývoje tzv. „superplevelu“, tedy plevelu, který je vůči účinným látkám postřiků odolný. Tento problém byl u glyfosátu poprvé zaznamenán již roku 1996 v Austrálii a například v USA je v posledních letech čím dál častější. Odolné plevele se na monokulturních polích šíří velice rychle a v současné době již postihují miliony hektarů půdy. Zatím farmářům stačí použít vyšší koncentraci či kombinaci pesticidů, do budoucna mohou mít „superplevele“ celospolečenský dopad.

Změna ve využití půdy způsobená odlesňováním za účelem rozšíření půdy pro pěstování sóji je hlavním přispěvatelem uhlíkové stopy Brazílie a představuje 36 procent celkových emisí této země v letech 2010 až 2015. Celkové emise skleníkových plynů z brazilského vývozu sóji v tomto období se odhadují na 223,46 milionu tun. Největší uhlíkovou stopu má sója, která pochází ze severní brazilské oblasti Matopiba (území tvořené státy Maranhão, Tocantins, Piauí a Bahía) a státu Pará, kde je pěstování sóji přímo spojeno se změnou ve využití půdy.

Po jejím dopravení do některého z evropských přístavů putuje do skladů, zpracoven a nakonec do finální výroby v Česku. Sója tak od sklizně projde i desítkou různých skladišť a destinací, než se dostane na náš talíř nebo do žlabu zvířatům. Například trasa z jednoho z hlavních míst produkce sóji v Sorisso až k nejdůležitějším zpracovatelům olejnin v ČR, firmě Setuza, která sídlí v Ústí nad Labem, vyjde zhruba na 13 000 kilometrů.

České krmivářské a potravinářské firmy totiž nekupují sójový šrot nebo sójové boby přímo z Brazílie, USA nebo Argentiny, ale z Německa, Nizozemí, Slovenska, Belgie, Rakouska a Ukrajiny. Část této sóji je sice v daných zemích vypěstována, většina ale pochází právě z některého ze tří zmíněných amerických států. Jenže to už dohledat nelze, protože statistiky dovozu z konkrétních zemí původu nejsou sledovány, celní statistiky sledují pouze množství dovážené sóji. Legislativní povinnost uvádět konkrétní zemi původu navíc není stanovena.

Tuzemská výroba sóji, jak pro potravinářské účely, tak pro zvířata, je v režimu non-GMO, ovšem podle Evropského sdružení výrobců krmiv (FEFAC) je 85 procent vyrobených krmných směsí v EU označeno jako geneticky modifikovaný materiál. Pokud tedy konvenční chovatel nebo zpracovatel masa a mléčných výrobků explicitně nedeklaruje, že zvířata z daného podniku nebyla krmena GMO sójou, jediná evropská i česká legislativní záruka toho, že zvířata a produkty z nich neobsahují GMO sóju (nebo jakýkoli jiný GMO materiál) je z certifikovaného ekologického zemědělství, kde je používání GMO obecně zakázáno.

V roce 2020 bylo v ČR vyrobeno celkem 2 462 658 tun krmných směsí pro hospodářská zvířata, přičemž sójový extrahovaný šrot tvořil 292,4 tun. Čeští zemědělci sklidili z pěstebních ploch o rozloze 14,3 tisíce hektarů 33 tisíc tun sójových bobů vypěstovaných jako non-GMO. Většina těchto bobů je určena k výrobě potravin, ačkoli po vylisování potravinářského oleje vzniká masa použitelná pro krmiva. Celkový dovoz sójových bobů v roce 2020 byl 22,4 tisíce tun, deklarovaná dovozní cena činila 9 220 korun za tunu. Z ČR bylo vyvezeno celkem 2,8 tisíce tun sóji za deklarovanou vývozní cenu 11 530 korun za tunu.

Alternativy a soběstačnost v pěstování sóji

Jednou z možností, jak naplnit požadavky chovatelů po kvalitních zdrojích dusíkatých látek českého původu, je pěstování těchto zdrojů a produkce přímo u nás. Nejperspektivněji se v současnosti jeví pěstování sóji. Provozní pokusy - více či méně úspěšné - se u nás realizují již více než 60 let. Největšího rozšíření pěstování sóje bylo u nás dosaženo na počátku devadesátých let. Přestože mnoho zemědělských podniků již v té době získalo první praktické zkušenosti s jejím zkrmováním, většího podílu na jejím využití u nás se nedosáhlo.

Skupina pracovníků sdružených v Zemědělské agentuře, s.r.o. zavádí u nás pěstování kanadských odrůd sóje. Kanadské podmínky jsou podobné našim. Jedná se hlavně o to, že Kanada leží ve stejném zeměpisném pásu jako Česká republika.

Většina praktických zkušeností našich chovatelů je spjata se zkrmováním sójového extrahovaného šrotu, který se k nám běžně dováží.

U sójového extrahovaného šrotu je principiálně jedno, jakého původu sója je. Výsledný produkt má obdobné parametry. U sójových pokrutin a zejména sójových plnotučných bobů je situace jiná. Jedná se o krmivo, které pokud není dále nijak technologicky ošetřeno, může svým obsahem antinutričních látek snížit očekávaný nutriční efekt. K nejvýznamnějším antinutričním látkám obsaženým v sóje patří inhibitor proteázy trypsinu, snižující využití přijatého proteinu a projevující se tak v nižší, než očekávané produkci. Mezi další patří lektiny, které mají aglutinační efekt, projevující se u prasat krvácením ve střevě. Významnou antinutriční látkou obsaženou v sóji jsou saponiny. Jde o látky snižující povrchové napětí tekutin. Problémy mohou způsobit u telat, u kterých vyvolávají nadmutí. Plnotučné neošetřené sójové boby obsahují enzym lipoxygenázu, která snižuje oxidační stabilitu a tím i skladovatelnost sóji.

Spolehlivě jsou antinutriční faktory odstraněny déletrvajícími vysokými teplotami. Existuje mnoho technologických procesů (autoklaving, mikronizace, extruze, jetsploding), jejichž popis je nad rámec tohoto článku, které tento efekt dosahují. Tyto technologické procesy se podílí také na odstranění hořké chuti sójových bobů. Uvedené technologické postupy mohou mít i negativní dopad v tom, že mohou poškodit některé aminokyseliny a vitamíny citlivé na teplo. U skotu lze však i tohoto dopadu pozitivně využít k protekci sójového proteinu při průchodu bachorem, tzv. by-pass efekt. Cílem technologických úprav je tedy maximální snížení antinutričních látek v sóji při současném zachování kvality proteinu. Protože v naší republice uvedená zařízení existují, dá se předpokládat, že budou praktickými chovateli plně využívána.