Současné trendy v ochraně přírody a krajiny v České republice

06.03.2026

Česká krajina procházela v posledních desetiletích významnými změnami. Proměny se nevyhnuly ani chráněným územím, jako jsou národní parky (NP), chráněné krajinné oblasti (CHKO) a lokality soustavy Natura 2000. V těchto územích se navíc střetává více zájmů, které musí odpovědný správce vyvažovat. K zodpovězení otázky, jak krajinu spravovat a čemu by měla sloužit - ať už jde o funkce produkční, rekreační, nebo o ochranu přírody -, mohou pomoci právě výstupy hodnocení změn krajiny.

Monitoring krajiny

Pětiletý projekt nazývaný jako „Monitoring krajiny“ byl realizován ve Výzkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., mezi lety 2018 a 2022 v rámci smlouvy s Ministerstvem životního prostředí. Měl za cíl jednotlivé správy NP a CHKO a celý resort vybavit informacemi o vývoji krajiny ve všech 30 velkoplošných zvláště chráněných územích (VZCHÚ). Stejné analýzy byly zpracovány i pro vybrané lokality Natura 2000 a také pro území, kde se uvažuje o vyhlášení NP nebo CHKO.

Metodika

Data o využití krajiny byla pořízena manuální vektorizací, tzn. digitalizací informace z mapových podkladů v prostředí programu ArcGIS. Vzhledem k práci s rozmanitými datovými zdroji bylo možné v rámci krajinného pokryvu vyčlenit devět kategorií (orná půda, trvalé travní porosty, zahrady a sady, vinice a chmelnice, lesy, vodní plochy, zastavěné plochy, rekreační plochy a ostatní plochy). Ty byly zpracovány na základě vojenské topografické mapy Československa v měřítku 1 : 25 000 vzniklé mezi lety 1952 a 1956, dále byla použita vojenská topografická mapa z let 1988 až 1995, základní topografická mapa pořízená v letech 2002 až 2006 a nakonec byly využity letecké snímky z let 2016 až 2020. Tyto čtyři časové horizonty, zjednodušeně pojmenované jako 1950, 1990, 2004 a 2016, zachycují krajinu v zásadních milnících, které ovlivnily její další vývoj.

V 50. letech 20. století probíhala kolektivizace zemědělství, již bylo vysídleno německé obyvatelstvo a zároveň začaly vznikat první CHKO. Rok 1990 znamenal změnu politického a ekonomického režimu se zásadními konsekvencemi pro krajinu, např. změny v zemědělství, ale také v ochraně přírody a krajiny spolu se zákonem 114/1992 Sb. V roce 2004 jsme vstoupili do Evropské unie, což s sebou přineslo mnohé změny i do české krajiny, např. nová opatření v rámci Společné zemědělské politiky a v ochraně přírody. Nad daty z let 2016 až 2020 se pak zpracovával současný stav území.

Minimální velikost mapovaných polygonů byla 0,8 ha s minimální šířkou 40 m. Podobným způsobem a v analogických časových intervalech byla zpracována i data antropogenního tlaku na krajinu. Mezi ty řadíme zástavbu, rekreační plochy a liniovou infrastrukturu (vleky, lanovky, elektrické vedení) a dále silnice, zpevněné cesty a ulice, přičemž plochy zástavby a rekreace byly vymezeny nad velikost 0,2 ha. Zvlášť byla z krajských úřadů zajištěna data o zastavitelných plochách ukazující na možný budoucí potenciál rozvoje území.

Čtěte také: Český pohled na ekologii

Pro zpracování těchto detailních dat byly použity přesnější podklady v měřítku 1 : 10 000 - nejstarší časový horizont byl zpracován na základě vojenských topografických map z let 1957 až 1971 a dále pak ze základních topografických map z let 1988 až 1993.

Změny krajinného pokryvu a struktury krajiny

Pokud se podíváme na změny krajinného pokryvu v NP a CHKO, je patrná především zvyšující se dominance lesa. Podíl lesa se na území všech NP a CHKO zvýšil během sledovaného 70letého období z 55 na 63 %. Nejintenzivněji pak les přibýval do roku 1990. Naopak docházelo k ústupu intenzivnějších forem zemědělského hospodaření v podobě poklesu podílu orné půdy (z 23 na 9 %), oproti tomu po mírném poklesu do roku 1990 se celkově zvýšila výměra trvalých travních porostů ze 17 na 21 %. Zároveň změna z orné půdy na trvalé travní porosty byla po celou dobu tou plošně nejrozsáhlejší se zvyšující se intenzitou směrem do současnosti.

Vývoj napříč jednotlivými chráněnými územími se však velmi různí. Národní parky jsou obecně více zalesněné (nárůst lesa ze 70 na 79 %) a jak v případě orné půdy, tak trvalých travních porostů byl zaznamenán významný pokles jejich rozlohy. Vyšší je taky celková stabilita, kdy se krajinný pokryv v národních parcích nezměnil v daných čtyřech časových horizontech na 83 % území, zatímco v CHKO došlo ke změnám na 30 % jejich rozlohy.

Z hlediska změn krajiny lze všech 30 VZCHÚ rozdělit do dvou základních skupin. V jedné jsou převážně „lesní“ území - CHKO a všechny národní parky vykazující vyšší stabilitu krajinného pokryvu a taky území převážně zalesněná. Typickými zástupci jsou horské CHKO jako Beskydy, Jeseníky nebo Jizerské hory. Druhá skupina území v sobě zahrnuje i rozsáhlejší část kulturní, člověkem značněji pozměněné krajiny, mezi zástupce patří například České středohoří, Český kras nebo Blaník.

Z takového rozdělení plynou i hlavní hodnoty a možná ohrožení. Lesní území jsou hodnotná pro svou stabilitu a celistvost lesních ekosystémů, ohrožující jsou pak aktivity a struktury vedoucí k nežádoucí fragmentaci území. U území s více otevřenou zemědělskou kulturní krajinou je přínosem diverzita a harmonický vývoj lidských činností a přírody.

Čtěte také: Úvod do ekologie - recenze

Sledovali jsme i to, zda se liší podíl stabilních částí krajiny podle doby vyhlášení CHKO. Při rozdělení na skupiny území vyhlášených mezi lety 1955 a 1970, 1971 až 1988 a 1989 až 2016 nejsou mezi územími z tohoto pohledu zásadní rozdíly.

Antropogenní tlak

Hodnocení zastavěných a rekreačních ploch ukázalo jejich setrvalý nárůst. Zajímavé je, že zatímco zástavba je více zastoupena a rostla v CHKO, zastoupení rekreačních ploch je vyšší v národních parcích vlivem jejich značné rozlohy v Krkonošském národním parku. Zástavba a rekreace jsou napříč územími rozloženy nerovnoměrně. Zástavby více přibylo v CHKO nedaleko větších měst, a to zejména po roce 1990 jako součást efektu suburbanizace. Jde například o CHKO Český kras a Moravský kras nebo České středohoří a Jizerské hory. Navíc současné zastoupení zastavěných ploch koreluje s rozlohou zastavitelných ploch, lze tedy předpokládat, že se rozdíly mezi územími budou spíše prohlubovat a tlak na zástavbu bude především tam, kde již nyní je zastavěných ploch více.

Plochy rekreace jsou více zastoupeny na horách, protože jsou mezi ně zahrnovány i lyžařské areály, jichž zejména po roce 1990 významně přibývá, a to i spolu s liniovou infrastrukturou, jako jsou lanové dráhy a vleky.

Své zákonitosti má i vývoj sledovaných komunikací. Délka silnic se v součtu mnoho neproměnila - lokálně docházelo k uzavírání silnic, často právě s ohledem na zájmy ochrany přírody, jinde nové úseky silnic vznikly. Nárůst ulic pak koreluje s nárůstem zástavby. Jiná je situace u zpevněných cest. V převážně zalesněných území, tedy včetně národních parků, došlo ke stagnaci nebo rozšíření jejich sítě, zřejmě ruku v ruce s lesnickými a rekreačními aktivitami.

Vybrané lokality Natura 2000

Nad rámec VZCHÚ byly provedeny analýzy i pro vybrané lokality Natura 2000. Jednalo se o území v Krušných horách (EVL Klínovecké Krušnohoří, EVL Krušnohorské plató, PO Novodomské rašeliniště - Kovářská, PO Východní Krušné hory) a dále o území z velké části se překrývající s vojenskými újezdy Boletice (EVL i PO), EVL Hradiště a PO Doupovské hory a Libavá (EVL i PO). Na jižní Moravě pak šlo o lokality na soutoku Moravy a Dyje (EVL Niva Dyje, EVL Soutok-Podluží a PO Soutok Tvrdonicko) a také o PO Bzenecká Doubrava - Strážnické Pomoraví.

Čtěte také: Ekologická likvidace

V rámci uvedených skupin lze vysledovat některé podobné znaky, ale i odlišné základní trendy. Krušnohorské lokality jsou vymezeny v převážně stabilně zalesněné krajině s minimem zástavby a rekreace, navíc se zde les dále během sledovaného období rozrůstal. V lokalitách Natura 2000 s překryvem s vojenskými újezdy došlo k poměrně velké změně krajinného pokryvu. Díky vojenskému využití zde nepozorujeme intenzivnější lidské aktivity, lokality především zarůstají lesem a současně relativně velká část území zůstává trvalými travními porosty. Vyšší podíl lesa a méně zástavby (v porovnání s průměrem CHKO) jsou charakteristické pro území podél řeky Moravy.

Jak si stojí nově připravované NP a CHKO z hlediska vývoje krajiny?

V programovém prohlášení vlády se explicitně vyjmenovávají tři nová území, která se mají stát NP nebo CHKO. Jedná se o NP Křivoklátsko, Soutok (v programovém prohlášení zmíněn jako NP, nyní se projednává jako CHKO) a CHKO Krušné hory.

NP Křivoklátsko by měl vzniknout z centrální části stejnojmenné CHKO a z hlediska sledovaných jevů je ostatním již vzniklým národním parkům podobný - jedná se o stabilně vysoce zalesněnou oblast (97 % území tvořil po celou sledovanou dobu les) s minimem antropogenních struktur. Les dominuje i u Soutoku a Krušných hor. U obou území jsou zároveň jen minimálně zastoupeny antropogenní struktury. Krušné hory zapadají do skupiny horských CHKO vyznačujících se vysokou stabilitou a lesnatostí. Jádrové oblasti území jsou tvořeny stávajícími lokalitami Natura 2000. Zastavěných ploch je v území spíše méně, jejich rozloha ale znovu narůstala po roce 1990 a ještě významnější nárůst prodělaly rekreační plochy.

Trendy do budoucna

Naše národní parky a chráněné krajinné oblasti představují pestrou paletu území, nicméně některé trendy ve změnách krajiny mají společné. Jedná se zejména o nárůst rozlohy lesa a trvalých travních porostů, v největší míře změnou z orné půdy. Taktéž narůstá rozloha zastavěných a rekreačních ploch, byť nerovnoměrně napříč územími.

Z výzkumu dále plynou možné hodnoty a problémy jednotlivých území. Na jedné straně jsou převážně stabilně zalesněná území s rozrůstající se sítí cest a v případě atraktivních horských oblastí i ploch rekreace, zejména v podobě lyžařských areálů a s tím spjaté infrastruktury. Na straně druhé jsou území s vyšším zastoupením luk, pastvin a polí s úbytkem cest a zjednodušením krajinné struktury, kde je důležité udržení diverzity krajiny a harmonického vztahu mezi člověkem a přírodou.

V současné době se v rámci dalšího pětiletého období mimo jiné věnujeme porovnání samotných území NP a CHKO a jejich bezprostředního okolí a potenciálu pro vyhlašování nových CHKO a NP. Výstupy z obou projektů včetně atlasu a geoportálu lze nalézt na stránkách www.monitoringkrajiny.cz.

Hlavním cílem projektu je vytvoření výzkumného centra, které bude generovat výstupy využitelné jak pro strategické plánování v oblasti ochrany přírody, krajiny a biodiverzity, tak pro řešení aktuálních problémů, které se v krajině a jejích ekosystémech objevují. Předmětem zájmu výzkumného centra jsou krajina, specifické typy ekosystémů (lesní ekosystémy, agroekosystémy) a biodiverzita, včetně fenoménu biologických invazí.

Centrum si klade za cíl formulovat nové systémy monitoringu a vytvořit provázaný systém hodnocení jevů a procesů definujících současnou podobu krajiny, ekosystémů a na ně navázané biodiverzity. Konkrétními cíli projektu jsou: (i) vývoj a etablování standardizovaného monitoringu krajiny na úrovni ČR, (ii) vyhodnocení dynamiky lesních ekosystémů a agroekosystémů v kontextu změny klimatu, včetně míry jejich degradace, (iii) návrh komplexního hodnocení stavu a změn biodiverzity a identifikace významných faktorů jejího ohrožení s důrazem na problematiku biologických invazí, (iv) rozvoj nástrojů komplexního monitoringu, vytvoření metodických podkladů pro strategické rozhodování a návrh managementových opatření ke zmírnění dopadů změny klimatu na krajinu a ekosystémy v podmínkách ČR.

Nástrojem k naplnění těchto cílů bude sdílení informací a dat, jejich syntéza a společná interpretace v rámci širokého multioborového týmu. Na úrovni krajiny (WG A Resilientní krajina) budou hodnoceny zejména recentní trendy změn krajiny na základě stávajících datových zdrojů a současně budou rozvíjeny inovativní systémy monitoringu s využitím dat dálkového průzkumu Země. Vedle toho budou vyhodnoceny poznatky z funkčnosti opatření v pilotních krajinách z hlediska dopadů managementu krajiny v kontextu měnících se klimatických podmínek (koncept Smart Landscapes).

V rámci hodnocení stavu a dynamiky lesních ekosystémů (WG B Lesní ekosystémy) bude pozornost věnována především jejich odezvě na změnu klimatu a dopadům probíhajících disturbancí, kde se předpokládá komplexní hodnocení probíhajících změn hlavních typů porostů na území ČR včetně vyhodnocení jejich odolnosti v kontextu změny klimatu. Specificky se projekt zaměřuje na problematiku kůrovcové gradace a otázky následné obnovy lesních ekosystémů. Současně se centrum zaměří na ochranu přírodních lesních stanovišť a jejich biodiverzity.

Podobně komplexně je pojaté také řešení problematiky agrosystémů (WG C Agrosystémy a půda). Na základě vyhodnocení dosavadního vývoje a současného stavu budou identifikovány hlavní problémy agroekosystémů a navržen systém hodnocení a podpory klíčových vlastností zemědělské půdy. Významný objem výzkumných kapacit je směřován na problematiku monitoringu, modelování a hodnocení biodiverzity (WG E Funkční biodiverzita).

Komplexní uchopení vychází z konceptu monitoringu indikačních druhů, geostatistických přístupů modelování biodiverzity s využitím DPZ a vyhodnocování velkých databází o distribuci druhů i habitatů. Teoretické poznatky i výstupy prediktivních modelů by se pak měly odrazit v důkladném vyhodnocení ohrožujících faktorů a v revizi stávajících nástrojů ochrany biodiverzity. S problematikou biodiverzity úzce souvisí fenomén biologických invazí (WG D Invaze). Veškeré výstupy jednotlivých pracovních skupin budou v průběhu řešení projektu vzájemně provazovány, aby byla finální syntéza a návrhy opatření co možná nejvíce ucelené v rámci WG F Syntéza.