Současné vnímání environmentálního prostředí v České republice

Počátky environmentálního hnutí u nás můžeme vystopovat za minulého režimu. Tehdy vrcholila ekologická krize, zejména na konci 70. a 80. let. Fatální situace byla v Podkrušnohoří, kde se ke znečištěnému ovzduší přidružovaly další ekologické problémy, jako otrávené řeky.

Miroslav Vaněk vydal knihu Nedalo se tady dýchat, jejíž název odkazuje na dokument Charty 77 Aby se dalo dýchat. Tyto názvy popisují dobu, kdy u nás vznikalo envirohnutí.

Vláda nechtěla slyšet, že je něco v nepořádku a dusila lidi, kteří si troufli kritizovat režim nebo upozorňovat na to, že je něco v nepořádku. Na druhou stranu to není tak, že by se nesmělo vůbec kritizovat nebo že by se nesmělo psát nic, co by poukazovalo na nějaká negativa. Ale mělo to vždycky hranice, které v zásadě určovala vládnoucí komunistická strana, a byly věci, které byly z hlediska strany nepřijatelné, které už byly postihovány.

V té době s tím lidé byli schopní pracovat. V 50. a 60. letech existovala klasická cenzura. Během uvolnění kolem roku 1968 se hranice rozvolnily, předběžná cenzura byla nakonec zrušená a kritika se mohla téměř svobodně artikulovat. V normalizačním období se šrouby opět utáhly, principem omezení svobody slova ale byla spíše autocenzura. Klasická cenzura, jak fungovala v padesátých a částečně ještě v šedesátých letech, nebyla obnovena.

Strana ale skrze kádrovou politiku obsazovala posty v médiích tak, aby v nich byli loajální lidé, což byl v mnohém efektivnější nástroj kontroly. V expertních časopisech se mohly říkat daleko kritičtější věci, protože vládní orgány věděly, že tyto časopisy čte omezený okruh čtenářů.

Čtěte také: Úvod do ekologie - recenze

Pokud někdo psal něco, co se báli otisknout i v odborných časopisech, vycházelo to v samizdatu, zpravidla jako dokument Charty 77. Například pokud to byla přímá kritika celostátní politiky, kritika Sovětského svazu a sovětské politiky vůči životnímu prostředí, později otázky kolem Černobylu.

V 80. letech se to zkoušelo s různou mírou kritiky i v časopisech jako byla třeba Nika, která se v té době stala hlavním ekologickým časopisem a měla desetitisíce čtenářů. Byl to velmi čtený časopis, který formálně vycházel pod pobočkou Státního ústavu pro památkovou péči a ochranu přírody v jedné pražské městské části.

Ekologie oproti tomu měla výhodu v tom, že životní prostředí bylo i z hlediska socialistických elit významné téma, o kterém se mělo mluvit. A navíc to bylo téma, které do velké míry bylo viditelné. Umíraly lesy v Krušných horách a v Krkonoších.

Prostor toho, co se dalo říct nebo napsat, se znovu začal zvětšovat v druhé polovině osmdesátých let, protože lidé, kteří by měli dohlížet na dodržování pravidel, postupně přestali být přesvědčení o jejich smysluplnosti a začali silněji vnímat prohlubující se problémy. Tím se dá vysvětlit i skutečnost, že v řadě časopisů, které byly poměrně čtené, postupně vycházely věci, které pojmenovávaly z hlediska moci nepříjemné problémy, byť třeba ne vždycky úplně přímočaře.

Přijde mi zajímavé, že přesto, že tehdejší vláda měla zájem zlepšovat životní prostředí, tak neexistovalo dnešní ministerstvo životního prostředí. To vzniklo až po revoluci, v roce 1989. Téma životního prostředí bylo schované buď mezi rezorty, anebo to byl odbor na ministerstvu vnitra, tuším, které to mělo formálně v gesci. Ona existovala rada vlády pro životní prostředí, která tohle právě řešila.

Čtěte také: Ekologická likvidace

Koncem osmdesátých let již mělo Československo zhruba 170 zákonů a dalších právních předpisů vztahujících se k ochraně životního prostředí. V roce 1983 nechal vypracovat souhrnnou zprávou o životním prostředí, Rozbor ekologické situace v Československu. Byl to expertní a interní vládní dokument, který byl poměrně kritický.

Podstata problému spíše spočívá v závislosti státního socialismu na produkci těžkého průmyslu. V druhé polovině 80. let se zdálo, že se něco začíná hýbat. Připravovala se mezivládní dohoda s NDR, Polskem o omezení produkce oxidů síry a jiných škodlivin, zejména se to týkalo tepelných elektráren.

Hnutím se to dá nazvat možná až v osmdesátých letech, ale pro jeho formování jsou zásadní léta sedmdesátá. V té době vzniká nejenom Hnutí Brontosaurus (později, v druhé polovině osmdesátých let, mělo víc jak 25 tisíc členů), ale třeba i zmiňovaný Ústav ekologie průmyslové krajiny ČSAV nebo Ekologická sekce Biologické společnosti ČSAV. První výhonky bych ale viděl už někde na konci 50. let, kdy kolem Otakara Leiského vzniká nejprve při Národním muzeu Sbor ochrany přírody, z něho potom vznikl TIS, který měl v 60. letech zhruba 15 tisíc členů. TIS byl nejdůležitější ekologickou organizací vlastně po celá 70. léta.

Strana potřebovala mít hnutí pod kontrolou. Lidé z TISu se přelili do Českého svazu ochránců přírody, což byla státem mnohem lépe kontrolovatelná organizace, s řadou regionálních, lokálních poboček, které mohly v řadě případů mít docela autonomii. A ve kterých vyrostlo spoustu lidí, kteří sehráli roli v 90. letech nebo později v rámci ochrany přírody, ale i politiků, kteří si nějakým způsobem uvědomovali důležitost otázek ochrany životního prostředí. S TISem je spojený i časopis Nika. Ta začíná vycházet 1978 jako interní zpravodaj TISu. Po zrušení TISu se časopis převedl na jinou organizaci.

Ten dojem - zpětně viděno - byl mylný. Neexistovala možnost takové množství lidí účinně kontrolovat. A z mého pohledu rozdíl mezi TISem a Brontosaurem nebyl zase tak propastný. A dnes těžko říct, co byla poslední kapka vedoucí ke zrušení TISu.

Čtěte také: Přehled současných klimatických problémů

Nespokojenost nevyplývala jen z toho, že se zhoršilo životní prostředí. To se v řadě oblastí výrazně zhoršilo už v šedesátých a v sedmdesátých letech - a přesto to tehdy nevedlo k pádu režimu. Tu dynamiku nevysvětlíme, pokud neporozumíme tomu, jak moc se během posledních dvou desetiletí státního socialismu změnila československá společnost. Učeně se to dá popsat jako proměna od industriální k postindustriální modernitě. V praxi to znamenalo, že lidé od konce 60. let začali vnímat nemocné lesy nebo stav ovzduší mnohem citlivěji - a tohle vnímání se ještě výrazně zesílilo během osmdesátých let.

Společnost, která ještě 10, 15, 20 let předtím by z velké většiny vítala výstavbu moderních bytů, a byl by to zásadní argument pro legitimitu režimu, tak v osmdesátých letech, kdy lidé mají doma ústřední topení a teče jim teplá voda, o to citlivěji vnímá kolaterální škody, které modernizace způsobuje. A mocenské komunistické elity si tohle dlouho nepřipouštěly.

V Maďarsku ekologické hnutí bylo poměrně silné a právě kolem Gabčíkova se to ukázalo. Na jednu stranu ekologická témata ta hrála v zásadní roli na podzim 1989. Sametová revoluce z jistého úhlu pohledu začala v Teplicích už před 17. listopadem. A bezprostředně po revoluci vzniká ministerstvo životního prostředí. První ministři životního prostředí byli významné osobnosti environmentálního hnutí. Bedřich Moldan, Ivan Dejmal, Josef Vavroušek. Díky nim se velmi rychle se přijímají různá opatření, která jsou úplně zásadní pro ochranu životního prostředí. Limity těžby uhlí, osazení elektráren a tepláren filtry.

Na druhou stranu - a to je z hlediska ekologie právě ta smutnější část příběhu - je pozoruhodné, že se hnutí postupně rozpadá. A není to důsledek toho, že by se všechny problémy vyřešily. Mnoho environmentálních témat přetrvává nebo se dokonce prohlubují. Některé přehradní nádrže jsou napuštěny nebo dobudovány až v 90. letech. Automobilismus se stává po revoluci větším problémem, zastavování orné půdy akceleruje… Kromě toho se otevírá problém klimatické krize, která před nás staví ekologické otázky v globální perspektivě. Přesto u nás ve svobodných podmínkách liberální demokracie masové environmentální hnutí skomírá a, myslím, že se to dá minimálně o devadesátých letech říct, postupně odumírá.

Jakýmsi zlomem otevírajícím právě tuhle neslavnou kapitolu českého environmentálního hnutí, jsou léta 1992-1993, kdy končí období řešení klíčových problémů životního prostředí. A ochrana životního prostředí a ekologie se dostávají do zvláštní pozice. V politice dominuje ODS a ochránci přírody a ekologové jsou vnímáni jako potížisté, když to řeknu hodně jemně.

Nejdůležitější pro formování ekologické kritiky byli spíše lidé s přírodovědným vzděláním, kteří se hodně pohybovali kolem Niky, případně toho expertního prostředí, Biologické společnosti Akademie věd. Ale je nutné zmínit, že také existuje prostředí, které je víc zakotveno v sociologii a v literatuře. A to právě kolem Veroniky, která má oproti Nice daleko blíže k humanitnímu pohledu.

Vývoj environmentálního vnímání

Životní prostředí v posledních několika desetiletích prodělal značný vývoj. Na uvedené složky, jak přírodní tak umělé, potom působí řada environmentálních činitelů. Vliv těchto činností nemusí být vždy pozitivní.

Řekové dali impuls zkoumání vztahu člověka a jeho prostředí přinesl až přelom 17. a 18. století. Podstatný rozvoj této disciplíny započal však nejdříve v 50. letech 20. století.

Environmentální problémy a globální souvislosti

Pojem "environmentální problém" chápeme v dnes obvyklém smyslu, zahrnující kromě problémů životního prostředí též otázky ekonomické, sociální, zdravotní a další. Více než polovina vědců považuje za problém č. 1 degradaci životního prostředí.

Ekonomickým růstem je dosud indukován i nárůst spotřeby téměř všech neobnovitelných i obnovitelných zdrojů. HDP je kritizován za to, že jeho růst může být v některých situacích způsoben i environmentálně nepříznivým jevem, např. katastrofou, na jejíž odstranění je třeba masivně uvolnit rezervy, vyprodukovat určitou službu, atp.

Skladba, mezinárodní a intrasociální distribuce spotřeby je velmi různorodá. Spotřeba u 80 % obyvatel Země roste. obyvatele světa dosáhl cca 5000 USD ročně, stále však asi 1300 mil. lidí žije v chudobě. Ani ve vyspělých zemích není situace optimální.

Většina vědců má za příčinu oteplování uvolňování tzv. skleníkových plynů (zejména CO2) do atmosféry v důsledku lidské činnosti, zejména při spalování fosilních paliv. Následkem jsou např. stoupající hladiny oceánů, ohrožení tichomořské korálové ostrovy, sucha např. v Africe, Střední Asii a posun vegetačních pásem ve všech oblastech, Evropu nevyjímaje.

Problémem globálního dosahu je také znečištění, a to jak vzduchu, tak i vod a půd, pocházející z průmyslové výroby, ale i ze zemědělství a především dopravy všeho druhu. Důsledky nesou ty nejchudší. Stále existuje nevyřešený problém s ukládáním vyhořelého paliva.

Za uplynulé půlstoletí narostla spotřeba neobnovitelných zdrojů několikanásobně (fosilní paliva, nerostné suroviny). konkrétně (viz [GEO2000]) 2.6x na momentálních cca 5000 USD na osobu za rok.

Udržitelný rozvoj a environmentální vzdělávání

Řešení environmentálních problémů není záležitostí ani individuálních osob, ani vlád jednotlivých zemí, ale dokonce celé mezinárodní komunity jako celku. Koncept trvale udržitelného rozvoje (sustainable development) je v těchto širších souvislostech součástí komplexní vědy zvané environmentalistika.

Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO) je celosvětově uznávaný obor, který se po několik desítek let uplatňuje i v České republice. Nový Státní program rozvíjí 35 let budovaný systém EVVO, kdy se v posledních letech nastavila jeho dlouhodobá systémová podpora a kdy je potřeba dál rozvíjet jeho kvalitu a stabilitu. Program představuje důležitou národní strategii, stanovuje východiska, vizi a ukazatele úspěšnosti a navrhuje opatření pro následující dekádu 2026-2035.

„Environmentální vzdělávání považuji za zásadní. Chceme, aby se děti a mládež učily starat o životní prostředí, které nás obklopuje a které má zásadní vliv na životy nás všech. Aby věděly, jak je důležitá biodiverzita, jak pečovat o přírodu a jak si hlavně vybudovat vztah k přírodě. Aby děti pochopily základní principy ekologického vnímání, a to v každodenních činnostech, jako je například třídění odpadu a fungování cirkularity, ale také aby rozuměly křehkému planetárnímu systému a byly připravené jednat v případě jeho ohrožení. Na to se v programu zaměřujeme,"říká ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).

tags: #soucasne #vnimani #environmentalniho #prostredi #v #ceske

Oblíbené příspěvky:

• Recenze gelových čističů odpadů
• Podmínky pro ekologické parkování v ČR
• ČR: dotace na biologicky rozložitelný komunální odpad
• Historie dělostřeleckého stanoviště v Olomouci
• Značení plastů: Průvodce