Velká úprava sousedských práv dle nového občanského zákoníku řeší mnohé věci a zdá se, že přinejmenším v několika zásadních věcech vychází z logiky věci a úpravy tedy doznaly značných změn. Jak to však bývá, ani nyní to však neznamená, že bude se sousedskými spory konec.
Shrabané listí po zimě, ostříhané větve nebo trávu po vertikutaci už si na zahradě definitivně nespálíte. Tedy pokud nechcete zaplatit tučnou pokutu. Od 1. března začala platit novela zákona o ochraně ovzduší, která nepřipouští žádné výjimky.
Pálení biologického odpadu bylo v ČR dlouhodobě problematické - někde ho obce tolerovaly, jinde přísně zakazovaly. Zákon totiž do letošního března umožňoval obcím vydávat vlastní vyhlášky, takže pravidla se lišila doslova z vesnice na vesnici. Tato roztříštěnost vedla k častým nedorozuměním a sousedským sporům.
Od 1. března 2025 už ale podobná polemika končí. „V řadě měst a obcí platil zákaz spalování bioodpadu již před touto novelou, a to na základě místních vyhlášek. Novela tedy sjednocuje pravidla pro celou Českou republiku,“ potvrzuje por. Bc. Lucie Pipiš, tisková mluvčí ředitelství HZS ČR.
Novela zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, zakazuje plošně spalování biologicky rozložitelného odpadu na volném prostranství. Důvodem je nejen snaha o zlepšení kvality ovzduší, ale i sladění s evropskou legislativou. Nově tedy neplatí žádné výjimky ani individuální vyhlášky obcí.
Čtěte také: Soused hromadí odpad: Co s tím?
„Zákon říká, že v otevřeném ohništi lze spálit jen suché rostlinné materiály, které nejsou znečištěné nebo jinak kontaminované cizorodými chemickými látkami. Porušením tohoto ustanovení se fyzická osoba dopustí přestupku dle ustanovení § 23 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně ovzduší,“ upozorňuje čtenáře Kupi.cz kpt. Irena Brodská z odboru komunikace policejního prezidia.
„Ze zákona o odpadech vždy vyplývalo, že se má s listím, větvemi nebo posečenou trávou nakládat jako s biologicky rozložitelným odpadem, zakazoval tedy takovýto odpad spalovat například na zahradách.
„Spalování trávy a listí na zahradě není jen neefektivní - je také extrémně znečišťující. Emise prachových částic, CO2 nebo benzo[a]pyrenu jsou stovky až tisíce krát vyšší než u řízeného spalování ve spalovnách s filtry a monitoringem,“ říká Krejčí.
Jestliže se sousedům nebude líbit, že na zahradě pálíte větve nebo starou trávu, můžou vás nahlásit. A to nejen obecnímu úřadu, ale i hasičům nebo přímo policii. Tyto orgány pak mají povinnost situaci prověřit a zahájit správní řízení. K udání může dojít i anonymně, takže nemusíte ani vědět, kdo vás nahlásil.
„Pokud soused odmítá i přes upozornění přestat pálit mokré rostlinné materiály, je možnost tuto skutečnost oznámit na Policii České republiky. Policisté celou věc zaevidují a oznámí k projednání příslušnému správnímu orgánu, tedy obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností,“ vysvětluje Brodská.
Čtěte také: Problémy se sousedem a zamořování ovzduší
Obvykle dostanete pokutu jen pár tisíc korun, ale zákon umožňuje uložit pokutu až do výše 50 000 Kč. To už je dost na to, aby si každý rozmyslel, jestli mu pálení shrabaného listí opravdu stojí za riziko.
„Za tento přestupek lze uložit pokutu do 50 000 Kč. Výše uložené pokuty je na uvážení správního orgánu obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Policie ČR není věcně příslušná za tento přestupek ukládat pokuty v příkazním řízení,“ potvrzuje Brodská, že konečné slovo mají městští úředníci.
Úřady i Ministerstvo životního prostředí upozorňují, že porušení zákona může být klasifikováno i jako závažné, a to tehdy, pokud dochází k opakovanému spalování, ohrožení okolí nebo obtěžování sousedů kouřem. Pak zaplatíte klidně i oněch 50 000 Kč. Hasiči také upozorňují, že se nesmí nejen spalovat, ale taky vypalovat porosty.
Zahradní bioodpad, jako jsou listy, tráva nebo zbytky rostlin, je nejlepší kompostovat přímo na vlastní zahradě. Pokud nemáte kompostér, můžete si ho pořídit - obce často nabízejí dotace nebo je poskytují zdarma. Kompostování je ekologické a ještě získáte kvalitní hnojivo.
Další možností je využití sběrných dvorů nebo hnědých popelnic na bioodpad, jejichž svoz zajišťuje každá obec podle veřejného harmonogramu. Tyto nádoby jsou určeny právě pro rostlinné zbytky, které následně končí v kompostárnách nebo bioplynových stanicích.
Čtěte také: Legislativa Ohledně Odpadků v České Republice
Zákaz se nevztahuje na rekreační ohně, takže si nadále můžete bez obav opéct špekáčky nebo posedět s přáteli u táboráku. Je ale nutné dodržet několik podmínek - například používat jen suché dřevo a nerozdělávat oheň za větrného počasí nebo v blízkosti hořlavých materiálů.
„Je důležité rozlišit mezi spalováním zeleného odpadu, který lze kompostovat, a pálením dřeva jako paliva například při rekreačních ohních. Povoleno zůstává rozdělávání ohňů pro soukromé a společenské účely, například při opékání špekáčků, oslavách nebo posezeních s přáteli,“ říká Pipiš z HZS ČR.
Stejně tak není problém topit v krbu nebo kotli, pokud splňuje zákonné normy a spalujete vhodné palivo. Vždy by ale mělo jít o dřevo určené ke spalování - nikoliv například mokré větve.
Nový občanský zákoník dnem 1. 1. 2014 nabyl účinnosti a přinesl tak změny i v zákoně č. 89/2012 Sb, týkající se soukromoprávních pravidel ve vztahu k dřevinám rostoucím na pozemcích jednotlivých vlastníků. Sousedské spory. Kolik se do těch dvou slov vejde komických i tragických příběhů, kolik soudních sporů, a přitom by někdy stačilo si jen naslouchat a mít pochopení pro nějaký ten vlastní kompromis.
Pokud do naší zahrady výrazně přesahují větve a kořeny stromu, který roste na vedlejším pozemku, majitele požádáme, aby ho porazil. Pro nás ani pro něj to však není tak jednoduché. Když odmítne, s žalobou se můžeme obrátit na soud, aby mu to nařídil.
Pak se nejspíš odvoláme na občanský zákoník, § 1017, podle něhož vlastník nesmí vysazovat stromy s obvyklou výškou více než 3 m ve vzdálenosti do tří metrů od hranice pozemků. Jestliže tam už takový strom roste a my jako sousedé shledáváme rozumný důvod, proč nám vadí, máme podle téhož paragrafu právo žádat, aby ho odstranil.
Rozumným důvodem by mohlo být, že stíní „nad míru přiměřenou poměrům“, o čemž pojednává i § 1013 občanského zákoníku. Asi budeme muset dokázat, že strom v sezoně vrhá na podstatnou část naší zahrady po celý den takový stín, že nelze vytvořit záhony a pěstovat zeleninu, protože by se jí nedařilo.
Pokud soud shledá, že je naše žaloba oprávněná, sousedovi odstranění stromu uloží, a bude to na jeho náklady. Jenže co když jde o strom, k jehož pokácení je nutné rozhodnutí správního orgánu, třeba podle § 8 zákona o ochraně přírody a krajiny? I to bude zřejmě soud zjišťovat. A pak se může stát, že sice uzná naše argumenty, ale strom přežije. Možná jen souseda vyzve, aby ho vhodně upravil nebo nechal upravit odborníky.
Povolení se mimo jiné nevyžaduje pro pokácení ovocných dřevin, které jsou na pozemku evidovaném v katastru nemovitostí jako zahrada nebo zastavěná plocha a nádvoří (kolonka druh pozemku), stejně tak pro dřeviny o obvodu kmene do 80 cm měřeného ve výšce 130 cm.
V zákoně je to definováno jako sousedské imise. Vlastník nemovitosti se musí zdržet všeho, co má za následek, že se kouř, pach, hluk a jiné rušivé jevy dostávají na pozemek souseda. Ale pozor, musí to být v takové míře, která jednak není přiměřená místním poměrům a jednak podstatně omezuje obvyklé užívání tohoto pozemku.
Pokud si myslíme, že jsou obě podmínky splněny, můžeme se obrátit na soud s takzvanou negatorní žalobou. Soud našemu sousedovi nařídí, že svého chovatelského koníčka musí vykonávat tak, aby nás to neobtěžovalo.
Chov prasete mu ale nemůže zakázat (pokud neporuší jiné podmínky, třeba hygienické, nebo se nedostane do rozporu se zákonem o týrání zvířat). Jak to udělá, je na něm. Háček je v tom, že se vše posuzuje individuálně.
Třeba na vesnici, kde i jiní obyvatelé chovají užitková zvířata, bude zápach a hluk chápán jinak, než když se ve stejné intenzitě objeví v řadové příměstské zástavbě rodinných domů, kde jsou pouze zahrádky.
Problematické mohou být i důkazy toho, jak moc nám to vadí. Asi bychom se měli nejdříve dohodnout, přijít za sousedem s nějakým řešením, nabídnout mu pomoc. Možná nás to přijde levněji než soud.
V zásadě nemusí, jen je třeba dodržovat určité zásady, potažmo paragrafy, protože i na to pamatuje občanský zákoník. Obecně platí, že na svém pozemku si můžeme dělat, co chceme, pokud to nezasahuje do práv jiných osob.
Jako vlastníci zahrady totiž máme povinnost se zdržet všeho, co by znemožňovalo nebo významně omezovalo užívání pozemků v sousedství. Sázení stromů upravuje zejména § 1017 občanského zákoníku. Soused může požadovat, abychom dřeviny nevysazovali v těsné blízkosti společné hranice pozemků, pokud má pro to rozumný důvod.
Zákoník uvádí, že stromy vysoké do tří metrů lze vysadit 1,5 m od společné hranice, pokud jsou to stromy, o kterých se ví, že budou vyšší, pak se musí dodržet třímetrová vzdálenost. Ale je to individuální, kdyby se chtěl soused časem soudit, abychom dřeviny odstranili, soud by jednak posuzoval konkrétní situaci a jednak důvody, proč mu stromy vadí.
Soused nám tedy nemusí dávat žádné dobrozdání, je však přinejmenším zdvořilé se s ním domluvit. Nehledě na to, že Občanský zákoník má i paragrafy 1024 až 1028, jež ošetřují takzvané rozhrady. Pokud totiž stromy či keře tvoří hranici pozemků, takzvanou rozhradu, pak zmiňovaná omezení (1,5 m a 3 m) neplatí.
Rozumní lidé se domluví, říká se, a tak by to mělo také být. Ne vždy je to ale pravidlem. Mnohdy jsme svědky hádek doslova o maličkosti. Měli bychom mít tedy na zřeteli, že i stromky, které vysazujeme malé, jednou vyrostou a stanou se košatými stromy, a tak bychom je neměli vysazovat v těsné blízkosti sousedova plotu. Souseda můžeme požádat o totéž. Běžně podle zvyklostí platí, že stromy vyrůstající nad 3 metry mají přípustnou vzdálenost pro výsadbu 3 metry od hranic pozemku a stromy ostatní 1,5 metru.
Dělí se na přímé a nepřímé imise. Mezi přímé imise lze zařadit například svádění vody na cizí pozemek, což je vždy zakázáno. Imise nepřímé, ke kterým řadíme prach, kouř, ale i hluk, s těmi to může být poněkud komplikovanější.
Všechny tyto imise nepřímé jsou zakázány v případě, že překračují únosnou mez. Co se však rozumí únosnou mezí, to není již tak jednoznačné. Obecně je to míra přesahující přiměřené místní poměry podstatným způsobem omezující obvyklé užívání pozemku.
tags: #co #dělat, #když #soused #odmítá #kompost