Když se soused sbírá odpadky: Problémy a řešení

Představte si voňavou, uklizenou domácnost, kde je vše na svém místě. Podle odborníků by to měl být klid a harmonie. Jsou i lidé, pro které je takový pořádek nedosažitelný. Na opačném pólu stojí ti, ve kterých jakákoli odchylka od jimi definovaného pořádku, spouští velký stres.

Možná je to váš soused nebo babička, kdo je přímo posedlý sbíráním jakéhokoliv majetku. V domě, garáži a na zahradě se jim kupí masy nepotřebných věcí, které někde našli a přivlastnili si je. V extrémních případech nedbají o vlastní hygienu, neuklízí si a nevadí jim ani plesnivé jídlo v lednici či na zemi. Jsou to lidé s Diogenovým syndromem.

Co je to Diogenův syndrom?

Jedná se o duševní poruchu spočívající v nadměrném shromažďování věcí, a dokonce i zvířat. Lidé, kteří trpí tímto onemocněním, nemají schopnost posoudit správnou míru toho, co potřebují vlastnit a nějakým způsobem sbírat. Nepotřebné věci si majetnicky skladují po celém domě, bytě, zahradě a garáži. Lidé s touto diagnózou často do své péče přijímají také psy, kočky a jiná zvířata, o něž se ale následně nedokáží zodpovědně postarat. Onemocněním jsou většinou zasaženi lidé nad 60 let, muži i ženy. Mírně vyšší výskyt byl zaznamenán u žen. Ve většině případů jsou to nadprůměrně inteligentní lidé. Syndromem trpí zhruba 1 člověk z 2 000 lidí.

Diogenův syndrom: Příznaky

Toto onemocnění není mezi lidmi příliš známé. Často jsou to naši sousedé nebo blízká rodina, u nichž vidíme, jak rádi sbírají a shromažďují věci. Nehodnotíme to jako problém a ani nás nenapadne, že by to mohl být příznak nějaké nemoci. Máme pocit, že jsou tito lidé jakýmsi způsobem šťastní a spokojení, protože mají novou věc či milé zvířátko. Pokud se ale hranice zdravého sběratelství zvrhne v abnormální „křečkování”, je většinou pozdě.

Všechny věci, které nutně potřebuje, mohou být poházené po celém jeho bytě a zahradě. Zanedbává sám sebe. Může mít blechy, vši, zacuchané vlasy, neostříhané nehty a neumývá se. V těch nejhorších případech je podvyživený a dehydratovaný. Tito lidé často žijí sami, sociálně se izolují, nemají rádi kontakt s lidmi. Někdy jsou agresivní, tvrdohlaví, emočně nestabilní a nedůvěřiví. Po domě jim mohou kvůli nepořádku a nečistotám běhat hlodavci.

Čtěte také: Soused hromadí odpad: Co s tím?

Lidé s Diogenovým syndromem reagují na pocit zoufalství, který mají. Cítí, že pro ně na světě není místo, proto se od něj a reality chtějí izolovat. Potřebují si vytvořit vlastní svět, kde jim bude bezpečno. Hromada věcí jim vytváří ochranný štít přede všemi, kterým nevěří.

Jak léčit Diogenův syndrom?

Ve většině případů si nemocní lidé nedokáží sami přiznat, že mají problém. Neléčí se a žádnou pomoc nevyhledávají. K identifikaci Diogenova syndromu proto často dochází až v nejhorší fázi nemoci a iniciují ji blízcí lidé či známí. V případech, kdy se Diogenův syndrom začíná léčit až ve fázi, kdy dochází k tělesnému zubožení zasaženého člověka, nelze počítat s pozitivními výsledky léčby. Nemocní lidé se často dostávají až do nemocnice, a tam z nich polovina umírá. Čtvrtina odchází do ústavní léčby a druhá čtvrtina se léčí v domácím prostředí.

Diagnózu stanovuje psycholog či psychiatr. Ten předepisuje také léky, avšak nejdůležitější je psychoterapie. Jedná se o komplexní psychiatrickou léčbu, která se zaměřuje především na příčiny vzniku této nemoci. Nejlepších výsledků vykazuje, pokud se jí účastní také nejbližší členové rodiny či přátelé nemocného člověka. Může probíhat v ústavu, ale také v domácí péči, která je pro pacienta samozřejmě nejefektivnější. S léčbou může pomoct také speciální pečovatelka.

Sběratelé vs. hromadiči

Lidé sbírají leccos. Každý z nás měl možná v životě sběratelské období. Sbírali jsme pogy, kartičky hokejistů, samolepky do alba nebo céčka. Větší znalci možná kameny, známky nebo mince. Děti sbírají leccos - klacky, kameny nebo listí. I dospělí mají své libůstky. Starožitnosti, keramika, komiksy, mince, ti movitější třeba auta. O sběratelích se ale bavit nechceme. Ti, kterých se týká nezdravé hromadění, mají k získaným předmětům jiný postoj. Pro naše účely budeme hromadičem nazývat člověka, který sbírá věci patologicky.

Hromadičova ‚‚sbírka‘‘ se neomezuje na předměty jednoho druhu nebo povahy. Sbírá vše, co ‚‚by se mohlo někdy hodit‘‘ nebo jednoduše cokoli bez jasného účelu, jen proto, aby věc měl. Hromadič není schopen věci vytřídit a zbavit se jich, ačkoli mohou být rozbité nebo se jedná dokonce o odpadky. Pro hromadiče má jejich majetek a věci velmi silnou hodnotu a považují ho za svou součást. Jejich porucha jim brání podívat se na ně s odstupem, roztřídit je a zvážit jejich funkčnost nebo praktickou hodnotu. K majetku mají emocionální vztah a představuje jejich životní kotvu. Nezřídka si uvědomují, že jejich jednání je iracionální. Vyklizení prostoru je pro hromadiče extrémní stresová situace. Je to jako s alkoholikem. Nestačí ho nechat jednou vystřízlivět. Napije se znovu.

Čtěte také: Problémy se sousedem a zamořování ovzduší

Hromadění jako duševní nemoc

Patologické shromažďování je duševní nemoc, která se odhadem týká 2 až 5 % populace. Často je spojena s jinými duševními obtížemi, s prožitým traumatem a se samotou. V zahraničních publikacích se můžeme dočíst, že hromadění patří mezi časté příčiny ukončení nájemní smlouvy a vystěhování. Většina lidí, kteří hromadí, hromadí tajně, se za své chování stydí nebo se bojí reakcí svého okolí. Proto se o něm často dozvídáme skrze sousedské stížnosti.

Ačkoliv se hromadění liší od sběratelství a nepořádku, může s nepořádkem a špínou v závažných případech souviset. Sousedi si mohou stěžovat na zápach, či na množící se hlodavce a hmyz. Lidé, kteří hromadí, nehromadí pouze věci, ale mohou hromadit i zvířata, to může být rovněž důvod k sousedským stížnostem. Byt s mnoha zvířaty může zapáchat nebo zvířata mohou dělat hluk. V domovech hromadících lidí zvířata často žijí v nevyhovujících podmínkách. Většina osob, které patologicky shromažďují, nechce pouštět jiné lidi do svého bytu, proto často neřeší, když se jim rozbije nějaký spotřebič, nebo něco v bytě přestane fungovat (nechtějí pozvat opraváře). Protékající záchod, dřez, odpad, sprchový kout apod.

Varovné signály, které poukazují na problém se shromažďováním:

• Má ve svém domově místnost, kam nikoho nechce pouštět (nebo vás vůbec nebude chtít pustit domů).
• Neustále a dlouho mluví o svých věcech.
• Má problém se předmětů zbavovat.
• Přináší domů příliš často nové věci.
• Má svůj byt natolik přeplněný, že je problém se v něm volně pohybovat, sednout si na židli, využívat kuchyň k vaření nebo koupelnu k hygieně.

Možnosti řešení situace

Jako snadné řešení těchto případů přeplněných bytů by se mohlo zdát vyvezení věcí/odpadu a uklizení bytu. Pro lidi, kteří hromadí, nejsou jejich věci odpad, ale bohatství, ke kterému mají často sentimentální vztah. Jejich věci jim mohou připomínat minulost, jejich blízké, být součástí jejích identity. Mohou v nich vzbuzovat jistotu spojenou s budoucností, že jsou připraveni přežít, nebo někoho potěšit. Mohou je považovat za cenné a krásné. A to i přesto, že většinou přesně neví, co vše vlastní.

Při nedobrovolném vyklizení věcí z bytu mohou tito lidé svůj majetek bránit, mohou si ublížit nebo ztratit důvěru vůči těm, kteří se do úklidu pustili. Navíc je zde vysoká míra recidivy a v poměrně velkém množství případů, lidé, kteří shromažďovali, vyčištěné byty opět zaplnili novými věcmi. Stres, který osoby, jenž hromadí zažívají při vyklízení jejich bytu, může jejich tendence k hromadění ještě zvýšit.

Podpora osob, které hromadí

V zahraničí existují služby, které jsou zaměřené na podporu lidí, kteří patologicky shromažďují. Jejich činnost se skládá většinou ze tří částí: Výzkumná (snaží se zjistit co nejvíce informací o lidech, kteří hromadí a ověřují účinnost metod užívaných při práci s těmito lidmi). Vzdělávací (snaží se informovat rodinné příslušníky, majitele bytů, policii, hasiče, sociální pracovníky, úředníky a soudce o této duševní nemoci, aby co nejvíce předcházeli nuceným vystěhováním a retraumatizaci osob s tímto onemocněním).

Čtěte také: Legislativa Ohledně Odpadků v České Republice

Podpora osob, které hromadí, je zpravidla postavena na dvou pilířích: Harm Reduction přístup a kognitivně behaviorální terapie a medikace. Každý klient má svého case managera, který pracuje s ním a jeho podpůrnou sítí. Jak bude podpora pro konkrétního člověka vypadat, záleží na několika faktorech. Mezi nejzákladnější patří závažnost situace, která se posuzuje zejména podle toho, do jaké míry je daná osoba schopná si uvědomit a pochopit problematičnost svého chování a dále na tom, jak má dotyčný člověk domov zanesený věcmi (do jaké míry jeho věci omezují standartní funkce bytu - vaření, hygiena, odpočinek). Na zjištění míry rizika u patologického shromažďování existuje několik psychometrických škál. Pro zmenšení hromadících návyků klientů a zlepšení jejich situace je nejdůležitější práce s motivací, bez ní je jen malá šance na úspěch.

Můžete se setkat s tím, že lidé, kteří hromadí, budou odmítat vaši nabídku podpory. Někteří z nich nebudou své chování považovat za problematické, jiní nebudou věřit, že se mohou skutečně změnit. Někdo nebude souhlasit s tím, jakou mu nabízíte podporu při řešení jeho problémů, nebo vám nebude věřit, či se vás bude bát. Proto je práce na motivaci klienta úzce spojena s prací na společném vztahu vzájemné důvěry. Až když vám bude klient důvěřovat, můžete s ním smysluplně hovořit o tom, že změna jeho chování je nejen důležitá, ale také možná.

První návštěva v bytě

Pokud se návštěvy obáváte, nejděte na ní sami (ale čím méně lidí, tím lépe). Při příchodu ke klientovi mu poděkujte za to, že vás pozval do jeho domova. Požádejte ho, jestli by vás svým bytem neprovedl. Vysvětlete mu, proč tam jste. Návštěva slouží zejména k zhodnocení rizika, zda by se mohl klient v bytě zranit, nebo dojít k nějaké havárii. Vezměte si s sebou pevné desky, abyste si mohli dělat poznámky i ve stoje, něco k pití, své věci můžete dát do ledvinky, abyste nemuseli baťoh nebo tašku nikde odkládat. Počítejte s tím, že si možná nebudete moci odskočit na toaletu.

Můžete si sebou vzít plastové rukavice, respirátor, vlhčené ubrousky, pracovní oblečení apod. Můžete se klienta zeptat, zdali by mu nevadilo, kdybyste v bytě fotografovali. Fotografie mohou sloužit k tomu, že si zaznamenáme místa a objekty, které jsou nejvíce rizikové. Klient se vás může během návštěvy jeho bytu ptát na řadu věcí, snažte se odpovídat přímo a pravdivě.

Během první návštěvy se snažte zjistit závažnost situace a klientovy potřeby. Na základě rozhovoru s klientem a toho, co jste v bytě viděli, vyplňte nějakou z psychometrických škál, která vám s tím pomůže. Nebo nějaký formulář, např. Na dalším setkání společně vytvořte individuální plán (krátkodobé a dlouhodobé cíle, plán na další návštěvu apod.). Proberte nejrizikovější oblasti. Pobavte se o možnostech individuálních nebo skupinových terapií.

Přístup Harm Reduction

Přístupu Harm Reduction (minimalizace škod) můžete využít i u těch klientů, jejichž motivace je nižší a méně si uvědomují problematičnost svého chování. Základem tohoto přístupu je zabránit největším rizikům, aniž by muselo dojít k velkým změnám v životě klientů. Klient nemusí přestat hromadit, a i přesto se může jeho situace podstatně zlepšit.

Rozdíl mezi snahou co nejrychleji vyklidit zahromaděný byt a přístupem Harm Reduction se dá ilustrovat takto: Pokud by sociální pracovník s klientem usilovali pouze o rychlé vyklizení bytu (což nemusí být dlouhodobé řešení), mohl by se pravděpodobně zeptat: „Proč máte tuto věc?" (nechcete se jí zbavit?).

Na základě těchto informací tým podpory stanoví s klientem cíle (jasné a realistické, u nichž jde zaznamenávat úspěšnost naplňování),) a plán jejich dosažení, např. přeuspořádat věci v bytě tak, aby kolem topení, kamen, sporáku vznikl volný a uklizený prostor. Přeskupit věci tak, aby neblokovaly okna a dveře. Uklidit stůl v kuchyni, aby vzniklo místo pro třídění věcí. Uspořádat věci tak, aby byla úniková cesta z bytu. Vyhodit zkažené jídlo a odpadky, které by mohly být obživou pro škůdce. Naučit se pár věcí vyřadit a vyhodit, nebo darovat někomu jinému. Oddělit důležité dokumenty od těch méně důležitých a zřídit pro ně složku. Zajistit dovoz jídla (klienti, co mají kuchyni plnou věcí mohou trpět podvýživou). Zajistit opravu sprchy nebo záchodu.

Tyto cíle by měly být flexibilní a měnit se podle situace klienta, je dobré si je společně sepsat, aby si je klient mohl připomínat a při návštěvách s klientem pracovat na tom, aby se na ně více soustředil (lidé s patologickým shromažďováním, kteří patologicky shromažďují, mívají problémy s koncentrací.). Pokud klienti nejsou motivovaní a nedaří se s nimi žádný cíl stanovit, je důležité s nimi nejdříve řešit uvědomění si problematičnosti stavu jejich bytu, rizika, která jsou s tím spojená a pracovat na jejich motivaci.

Skupinová terapie

Skupinová terapie: Klienti přinesou tašku nebo krabici, v které je pár věcí z jejich domova. Jsou vyzváni, aby jednu z jejich věcí umístili na stůl uprostřed místnosti. Věci na tomto stole nejsou ještě vyřazené, ale už ani nejsou plně ve vlastnictví jejich majitelů.

V tomto cvičení klienti reflektují, jaké pocity a emoce v nich rozhodnutí o vyřazeni jedné jejich věci, vyvolává. Pak všichni znovu zváží, jestli vybrali vhodně objekt k vyřazení. Terapeut sleduje reakce klientů a skupina se vzájemně podporuje. V tomto cvičení jde zejména o to, aby si klienti a terapeut uvědomili, na jakých přesvědčeních je založena jejich snížená schopnost se věcí vzdávat.

Skupinová terapie: Každý si představí místo nebo situaci, kde nejčastěji získávají nové předměty, které si pak nosí domů. Popíše, jak se cítí, když věc, kterou chce, vidí. Jak moc ji chce a následně se pokusí představit si, že si danou věc jen prohlídne, ale nezíská ji a nechá ji na místě. Tyto situace pak mohou klienti společně sehrávat a cvičit schopnost odejít bez chtěného předmětu. Následuje reflexe, jak se při tom cítí a jaké jsou výhody a nevýhody toho, když danou věc nezískají.

Otázky k zamyšlení:

• Skutečně tuto věc potřebujete? Jaký je rozdíl mezi potřebovat a chtít?
• Vyjasněte si, co znamená potřebovat, jaký je rozdíl mezi potřebnou a krásnou věcí.
• Jak je daná věc pro vás důležitá?
• Když si dané věci zbavíte, co vám to může přinést a co vám to sebere?
• Kolikrát danou věc máte? Potřebujte ji mít vícekrát? Není prošlá nebo rozbitá?
• Potřebujete danou věc vy? Je nutné sbírat věci, které nepotřebujete, ale mohl by je potřebovat někdo jiný?
• Nechcete danou věc darovat do charity nebo recyklovat?
• Máte nějaký konkrétní úmysl, co s danou věcí chcete dělat?
• Myslíte si, že danou věc užijete v nějaké dohledné době? Kdy naposledy jste danou věc použil?

Právní aspekty

Na začátku řady stížností veřejnému ochránci práv jsou spory mezi sousedy. Počet podnětů, v nichž významnou roli hraje sousedský spor, dokonce stoupá. Nejčastěji jde o problémy soužití nebo konflikty související s bydlením a užíváním nemovitostí. Minimálně každý druhý podnět ve stavebnictví tak souvisí se sousedským sporem a podobné je to u přestupků proti občanskému soužití.

Soused si zřídil stáj pro dva koně, slepičárnu i kachní chov dva metry od rodinného domu a jeden metr od hranice pozemku. Na tuto situaci se vztahuje § 1013 nového občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb. Toto ustanovení výslovně hovoří o povinnosti vlastníka zdržet toho, aby z jeho pozemku vnikal na sousední pozemek prach, kouř, pach atd. na pozemek jiného vlastníka v míře nepřiměřené místním poměrům. Zároveň by ovšem podle něj toto vnikání muselo podstatně omezit obvyklé užívání pozemku pana Robina. To už závisí na konkrétním posouzení.

Dalším ustanovením, které se na tuto situaci bezesporu vztahuje, je § 1020 výše zmíněného občanského zákoníku. Dle něj může pan Robin v případě, že pro to má rozumný důvod, požadovat, aby se soused zdržel zřizování stavby v těsné blízkosti společné hranice pozemků, což jeden metr bezpochyby je. Je tedy k zamýšlení, že ani jedna z uvedených institucí čtenářovu situaci nijak neřeší. Ideální je v této situaci asi oslovit advokáta, který by měl pomoci...

Pokud soused pálí odpad a kouř vás do značné míry obtěžuje, počínají si sousedi protiprávně. Pokud vás také trápí podobné počínání sousedů, můžete si oficiálně stěžovat a je větší šance, že uspějete, než dřív. Úředníci mají od začátku tohoto roku větší pravomoc ke kontrole domácností a způsobu jejich vytápění. Mohou rozdávat tučné pokuty, impulsem ke kotrolám jsou pro ně právě oprávněné stížnosti sousedů, kteří se cítí být ohrožováni.

V pořadu České televize (ČT) Černé ovce odvysílaném 9. 1. 2018 se objevila nepřesná odpověď na dotaz "Na koho se obrátit, když náš soused shromažďuje v bytě odpadky, a celý dům tak obtěžuje zápachem." Odvysílanou zavádějící informaci že "v této oblasti je odpovědná za kontrolu primárně Česká inspekce životního prostředí" uvádíme na následujících řádcích na pravou míru. Pokud se jedná o byt, tak jde o obydlí, kde je velmi složité podle § 7 kontrolního řádu vykonat kontrolu. Hospodaření v bytě je čistě soukromou věcí vlastníka bytu včetně toho, jak nakládá se svými věcmi. Proto věc může být řešena až ve chvíli, kdy soused nějakým způsobem svého hospodaření v bytě začne obtěžovat své sousedy a tady mohou posloužit pravidla správy domu.

Zároveň v souvislosti s možností využití právních norem platných v oblasti odpadového hospodářství je nutné si uvědomit, že je třeba nejdříve objektivně prokázat, že fyzická osoba shromažďuje ve svém bytě odpad ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o odpadech, který stanoví, že odpadem je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se ji zbavit. V pochybnostech, zda se movitá věc považuje za odpad, rozhoduje příslušný krajský úřad na žádost vlastníka této movité věci nebo z moci úřední (dle § 3 odst. 8 zákona o odpadech).

§ 12 odst. 2 zákona o odpadech ukládá obecnou povinnost, že s odpady podle tohoto zákona lze nakládat pouze v zařízeních, která jsou k nakládání s odpady určena. § 12 odst. 3 zákona o odpadech stanoví, že k převzetí odpadu do svého vlastnictví je oprávněna pouze právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která je provozovatelem zařízení k využití nebo k odstranění nebo ke sběru nebo výkupu určeného druhu odpadu, nebo osoba, která je provozovatelem zařízení podle § 14 odst. 2, nebo provozovatelem zařízení podle § 33b odst. 1 písm.

Kontrolní kompetence dle zákona o odpadech vůči fyzické osobě připadá ovšem pouze obci, což je stanoveno § 80 odst. 1 písm. a), kdy obecní úřad kontroluje, zda fyzická osoba, která není podnikatelem, se zbavuje odpadu pouze v souladu s tímto zákonem. Naopak Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) dle § 76 odst. 1 písm. V případě, že se prokáže nezákonné jednání fyzické osoby, může být věc považována za přestupek podle § 69 odst. 3 písm. a) zákona o odpadech, kdy fyzická osoba převezme odpad do svého vlastnictví, nebo písm. c), kdy fyzická osoba soustřeďuje odpad nebo s ním jinak nakládá na místech nebo v objektech, které nejsou podle tohoto zákona zařízeními určenými k nakládání s odpady. Sankci za tyto přestupky sice ukládá ČIŽP, ale jak již bylo výše uvedeno, je nezbytné, aby kontrolu u fyzické osoby provedl obecní úřad.

tags: #soused #sbírá #odpadky #problémy

Oblíbené příspěvky:

• Praktický návod na třídění odpadu
• SZAS Rajhrad: Ekologie a životní prostředí
• Petúnie na západním balkoně
• Přírodní krásy Afriky
• Recenze skládky Česká Lípa