Evropské emise: Aktuální informace o zákonech a cílech

Evropská unie se zavázala k ambiciózním cílům v oblasti snižování emisí skleníkových plynů. V úterý pozdě večer dosáhla dohody na právně závazném klimatickém cíli snížit do roku 2040 emise skleníkových plynů o 90 procent oproti úrovni z roku 1990.

Tento cíl bude v praxi vyžadovat 85procentní snížení emisí evropského průmyslu. Evropský zákon o klimatu stanoví cíl klimatické neutrality do roku 2050 jako právně závaznou povinnost pro všechny členské státy EU.

Ekonomické nástroje pro dekarbonizaci

Pro zpomalení změny klimatu je nezbytné modernizovat všechny sektory ekonomiky a vytvářet nástroje, které zajistí podmínky pro dekarbonizaci. Jedněmi z ekonomických nástrojů jsou uhlíkové daně nebo obchodování s emisními povolenkami. Systému zpoplatnění, tzv. EU ETS (EU Emissions Trading System), podléhají v současnosti velké elektrárny, teplárny, těžký průmysl nebo letecká a námořní doprava.

Nový systém emisních povolenek ETS2

Nový systém tzv. ETS 2 naváže od roku 2028 na stávající systém obchodování s emisními povolenkami (ETS 1), který funguje od roku 2005. Zpoplatní přitom emise ze silniční dopravy, spalování v budovách a malé energetiky a průmyslu, které v současnosti nespadají pod ETS 1. Díky tomu dojde k narovnání trhu jak pro producenty emisí, tak pro podniky využívající nízkoemisní zdroje energie (např. biomasu či biopaliva).

Zatímco ETS 1 v současnosti pokrývá přibližně 35 % všech emisí skleníkových plynů EU, ETS 2 pokryje dalších 39 %. Více než 70 % unijních emisí tak bude podléhat zpoplatnění.

Čtěte také: Soudní dvůr EU a ochrana přírody

Kde emise spadající pod ETS 2 vznikají?

V silniční dopravě hrají zásadní roli auta se spalovacími motory, v menší míře pak autobusy a nákladní vozidla. V případě budov nejde o emise vznikající při jejich stavbě, ale primárně o emise vznikající při lokálním vytápění, ohřevu vody nebo vaření či ty, které produkují malé teplárny a výtopny.

Záměrem jejich zpoplatnění je motivovat domácnosti i podniky k využívání nízkoemisních způsobů dopravy, zateplení domu či pořízení tepelného čerpadla. Pro nepřekročení sociálně udržitelné ceny pro domácnosti pracuje systém s mechanismy pro případ nadměrného nárůstu ceny povolenky.

Princip fungování systému obchodování s emisními povolenkami

Systém pro obchodování s emisními povolenkami je jedním z nástrojů zpoplatnění emisí založených na principu znečišťovatel platí. Producenti skleníkových plynů zařazení do systému (např. elektrárny) musí za každou tunu emisí vypuštěnou do atmosféry vyřadit jednu povolenku. Jejich množství na trhu je však omezené (princip cap-and-trade) a v čase se na základě předem stanovené trajektorie snižuje, což vytváří tlak na růst ceny povolenky.

Povolenky si jednotlivé provozovny nakupují buď v aukcích, od sebe navzájem, nebo v některých případech dostávají určité množství zdarma. To například v rámci EU ETS platí pro průmyslová odvětví, která by v důsledku vyšších výdajů na povolenky mohla ztratit konkurenceschopnost vzhledem k producentům ze třetích zemí, kde jsou emise zpoplatněny méně či vůbec, nebo by hrozil tzv. únik uhlíku do těchto zemí.

Od roku 2026 (s postupným náběhem od roku 2023) však začíná fungovat mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (Carbon Border Adjustment Mechanism, CBAM), který dovoz emisně náročných produktů do EU zpoplatní, čímž dojde k narovnání podmínek s domácími výrobci.

Čtěte také: Evropská unie a klima

Sociální klimatický fond

Od roku 2026 do roku 2032 bude fungovat Sociální klimatický fond, pro nějž bude na úrovni EU alokována částka ve výši až 65 miliard eur (Česko bude moci využít přibližně až 40 miliard korun). Úkolem každého členského státu EU bude vypracovat Sociální klimatický plán, ve kterém představí, jak chce využít prostředky z fondu s ohledem kompenzování možných negativních dopadů povolenek na nízkopříjmové domácnosti a mikropodniky.

Každý stát přitom bude muset svůj plán dotovat z nejméně 25 % z vlastních zdrojů, tedy výdaje na český Sociální klimatický plán budou činit více než 50 mld. Zbylé výnosy budou stejně jako v případě ETS 1 rozděleny mezi členské státy. Státy by je měly směřovat k upřednostňování nízkoemisních a bezemisních způsobů dopravy (veřejné dopravy, carsharingových služeb, cyklodopravy, elektromobility atd.) a renovacím budov s cílem dosáhnout vyšších energetických standardů a nižších emisí (zateplování a instalace tepelných čerpadel, kotlů na biomasu, fotovoltaiky nebo fototermiky).

Část prostředků lze použít na přímou výplatu podpory nízkopříjmovým domácnostem.

Odhad výnosů z prodeje povolenek

Logiku odhadu výnosů z prodeje povolenek lze pro zjednodušení popsat následovně. Množství emisí vyprodukovaných v dotčených sektorech v určitém roce vynásobíme průměrnou cenou povolenky v témže roce, čímž získáme celkové výnosy pro daný rok. Od těch odečteme částku vyhrazenou pro Sociální klimatický fond a zbytek na základě úrovně emisí rozdělíme mezi jednotlivé členské státy.

Pokud bychom pro ilustraci uvažovali emise vyprodukované sektory v ETS 2 v roce 2023, tedy 1 271 megatun CO2eq (skutečné emise však v druhé polovině 20. let pravděpodobně budou nižší), a průměrnou cenu povolenku ve výši 60 eur, dostali bychom se k výnosům ve výši přibližně 76 miliard eur.

Čtěte také: Klíčové body Evropské klimatické deklarace

Podobně jako například v Modernizačním fondu budou i v Sociálním klimatickém fondu prostředky rozdělovány s ohledem na rozdílnou situaci v jednotlivých státech. Stanovení podílu, který připadne danému členskému státu, vychází mj. z podílu obyvatelstva ohroženého chudobou, hrubého národního důchodu nebo emisí vypouštěných při spalování paliv domácnostmi.

Dopady zpoplatnění paliv zatíží především nízkopříjmové domácnosti a menší podniky, které typicky za pohonné hmoty a energie vynakládají významnou část svých příjmů.

K tomu, aby došlo k významnému snížení emisí skleníkových plynů v sektoru silniční dopravy a budov, je potřeba kromě jejich zpoplatnění i dalších nástrojů (např. regulací nebo dotační a investiční podpory), které společně nasměrují tyto sektory k dekarbonizaci.

V praktické rovině je pak nezbytná dostupnost materiálů a technologií pro dekarbonizaci, což úzce souvisí s otázkou průmyslové politiky EU, v současnosti reprezentované především Dohodou o čistém průmyslu (Clean Industrial Deal, CID) a související legislativou.

Ačkoliv legislativa upravující fungování ETS 2 byla na celounijní úrovni schválena už v roce 2023, do ledna 2026 ji plně transponovalo do svého národního práva 17 států z 27. V létě 2025 Česko společně s dalšími 18 členskými státy zaslalo Evropské komisi tzv. non-paper, ve kterém nastínilo požadavky na úpravy systému tak, aby mj. došlo k posílení mechanismů pro udržení ceny povolenky na sociálně přijatelné úrovni.

V polovině roku 2025 došlo na burzách ICE a EEX ke spuštění obchodování s futures kontrakty na ETS 2 povolenky. Obchodování samotných povolenek (nikoliv futures kontraktů) začne až v roce 2027 nebo 2028 na burze EEX v Lipsku. A až tehdy bude více informací o tom, jak se trh s povolenkami druhé generace chová.

Futures kontrakty jsou finanční deriváty, které představují závazek nakoupit (nebo prodat) určité aktivum (v tomto případě povolenky) za předem dohodnutou cenu k určitému budoucímu datu. Slouží hlavně k zajištění proti cenovým výkyvům nebo ke spekulaci na budoucí vývoj cen.

Emise ze silniční dopravy a budov byly k roku 2024 zpoplatněny v 18 státech světa (a v 11 případech na nižší než celostátní úrovni, například v Britské Kolumbii). Pouze budovy jsou pak zpoplatněny v dalších 8 místech, doprava ve 4.

Příklad z Rakouska

Rakousko: Tamní vláda od roku 2023 zavedla tzv. Klimabonus, kdy dochází k vrácení prostředků zpět k domácnostem.

Povinnosti dodavatelů paliv v rámci ETS2

V rámci nového systému emisního obchodování ETS2, který zahrnuje spalování paliv v sekotru vytápění budov, silniční dopravy a ostatních průmyslových činností ještě nezahrnutých ve stávajícím EU ETS1, vznikají dodavatelům paliv některé nové povinnosti. Jde především o povinnost dodávat paliva od 1. ledna 2025 pouze s povolením Ministerstva životního prostředí, monitorovat emise skleníkových plynů z paliv, které dodavatel uvedl do volného oběhu nebo dodal konečnému spotřebiteli a tyto emise každoročně vykázat.

Podle novely zákona č. 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, funguje systém EU ETS2 od 1. ledna 2025 pouze v režimu monitorování emisí dodavateli paliv a s povinností paliva dodávat pouze s povolením Ministerstva životního prostředí.

Na základě hlasování Evropského parlamentu ze dne 10. února 2026 ohledně změny Klimatického zákona EU bude povinnost dodavatelů paliv vyřazovat emisní povolenky v EU ETS2 posunuta o jeden rok. Emise z dodaných paliv budou tedy zpoplatněny od 1. ledna 2028.

Povinnými osobami v ETS2 nejsou koneční spotřebitelé jako je tomu ve stávajícím ETS1, ale dodavatelé paliv.

Na co se vztahuje ETS2?

Nový systém emisního obchodování ETS2 se vztahuje na:

• kapalná paliva, která jsou předmětem spotřební daně,
• pevná paliva, která jsou předmětem daně z pevných paliv,
• plynná paliva, která jsou předmětem daně ze zemního plynu a některých dalších plynů,
• používaná ke spalování v sektoru budov, silniční dopravy a ostatních činností ještě nezahrnutých ve stávajícím ETS.

Výjimku z ETS2 mají ti dodavatelé, kteří dodávají paliva výhradně pro některý z níže uvedených účelů. Ti tedy nemusí žádat o vydání povolení k dodávání paliv ani plnit žádné další povinnosti v rámci ETS2. Jde o dodavatele dodávající výhradně:

• biomasu nebo paliva vyrobená výhradně z biomasy, které splňují kritéria udržitelnosti podle zákona o podporovaných zdrojích energie a zákona o ochraně ovzduší,
• letecké pohonné hmoty benzinového typu uvedené pod kódy nomenklatury 2710 12 31 nebo 2710 12 70 a tryskové palivo uvedené pod kódem nomenklatury 2710 19 21,
• paliva spotřebovaná jiným způsobem než spálením,
• paliva spotřebovaná provozovateli zařízení v rámci činnosti uvedené v příloze č. 1 zákona o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů.

Povolení k dodávání paliv

Dodavatelé paliv mohou od roku 2025 dodávat paliva pouze s povolením Ministerstva životního prostředí. Nedílnou součástí žádosti o povolení k dodávání paliv je zpracování monitorovacího plánu.

Monitorovací plán slouží k určení postupů, podle kterých dodavatelé zjišťují emise z paliv, která dodají nebo spotřebují. Tyto zjištěné emise dodavatelé paliv musí vykazovat jednou ročně v rámci ročního výkazu emisí vždy do 30. dubna. Spotřebitel paliva žádné povinnosti nemá.

Evropský systém emisního obchodování (EU ETS)

Emisní obchodování je nástroj motivující ke snižování emisí skleníkových plynů co nejefektivnějším způsobem. Subjekty, které mají možnost redukovat emise s nižšími náklady, mohou uspořené emisní povolenky nebo jiné emisní kredity prodat těm, u nichž by taková redukce byla nákladnější.

Evropský systém emisního obchodování (EU ETS) zahrnuje přibližně 11 000 zařízení ze sektorů energetiky, výroby oceli a železa, cementu a vápna, celulózy a papíru, sklo-keramického průmyslu, chemického průmyslu, rafinérií a dalších odvětví a rovněž provozovatele letecké a námořní přepravy v 30 státech. EU ETS pro stacionární zařízení, leteckou dopravu a námořní dopravu pokrývá cca 1,5 mld. t CO2 ročně. V roce 2030 mají emise v EU ETS být o 62 % nižší než v roce 2005. K roku 2023 již došlo ke snížení emisí v sektorech zahrnutých v EU ETS o 48 % oproti roku 2005, za ČR činí toto snížení téměř 46 %.

V ČR je EU ETS upraven zákonem č. 383/2012 Sb. Zákon stanovuje, na jaká zařízení se systém vztahuje a jaká jsou práva a povinnosti jejich provozovatelů. Provozovatelé monitorují své emise, vykazují je každoročně Ministerstvu životního prostředí a vyřazují za ně povolenky. Část povolenek dostanou provozovatelé bezplatně, zbytek si mohou koupit na trhu nebo v aukci.

Dne 24. února 2026 Rada Evropské unie formálně schválila legislativní text, který jako součást balíčku Omnibus I významně zjednodušuje pravidla pro směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti (CSRD) a o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti (CSDDD). Cílem úprav je posílit konkurenceschopnost EU, snížit administrativní zátěž podniků a omezit nepřiměřené dopady povinností na menší firmy. Novela mj. zvyšuje prahové hodnoty pro povinné vykazování podle CSRD (např. na více než 1 000 zaměstnanců a tržby nad 450 mil. eur) a omezí rozsah due diligence podle CSDDD na velmi velké společnosti (nad 5 000 zaměstnanců a tržby nad 1,5 mld. eur).

Snižování emisí metanu

Metan je po oxidu uhličitém (CO2) druhým nejvýznamnějším skleníkovým plynem z pohledu celkového působení na změnu klimatu a současné oteplování klimatu zapříčiňuje přibližně ze třetiny. Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), zřízený v rámci Organizace spojených národů (OSN), zveřejnil ve své šesté hodnotící zprávě zjištění, že za účelem omezení globálního oteplování na 1,5 oC je zapotřebí do roku 2030 výrazně snížit antropogenní emise metanu.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 se stanoví cíl dosáhnout nejpozději do roku 2050 v celém hospodářství klimatické neutrality a stanoví se závazný cíl Unie dosáhnout do roku 2030 domácího snížení čistých emisí skleníkových plynů (emisí po odečtení pohlcení) nejméně o 55 % pod úroveň roku 1990. Z posouzení dopadů připojeného k návrhu tohoto nařízení vyplývá, že podle předpokladů učiněných na základě upřednostňovaného řešení v souvislosti s legislativním návrhem týkajícím se metanu a ve spojení s předpoklady týkajícími se legislativního balíčku „Fit for 55“ lze 77 % všech emisí metanu očekávaných pro rok 2030, které souvisejí s ropou, plynem a uhlím, ze sociálního a environmentálního hlediska nákladově efektivním způsobem snížit.

V současné době však neexistuje žádný právní rámec Unie, který by stanovil konkrétní opatření ke snížení antropogenních emisí metanu v odvětví energetiky. V této souvislosti by se toto nařízení mělo vztahovat na snižování emisí metanu z těžebního průzkumu a produkce ropy a fosilního plynu, z neaktivních vrtů, dočasně odstavených vrtů a trvale zlikvidovaných vrtů, ze sběru a zpracování fosilního plynu, přepravy plynu, distribuce a podzemního uskladňování, jakož i ze zařízení pro zkapalněný zemní plyn (LNG).

Pravidla pro přesné měření, monitorování, vykazování a ověřování emisí metanu v ropném, plynárenském a uhelném průmyslu, jakož i pro snižování těchto emisí, mimo jiné prostřednictvím kontrol ke zjišťování úniků a opravě netěsností (LDAR) a omezení vypouštění a flérování by měla být upravena vhodným právním rámcem Unie, přičemž je třeba zajistit ochranu pracovníků před emisemi metanu.

Dodržování povinností podle tohoto nařízení bude pravděpodobně vyžadovat investice ze strany regulovaných subjektů a náklady spojené s těmito investicemi by měly být zohledněny při stanovování sazeb s výhradou zásad efektivnosti.

Příslušné orgány a spolupráce

Každý členský stát by měl určit alespoň jeden příslušný orgán, který bude dohlížet nad tím, aby provozovatelé, podniky, provozovatelé dolů a dovozci účinně dodržovali povinnosti stanovené v tomto nařízení, a měl by o určení příslušného orgánu a jakýchkoli jeho změnách informovat Komisi. Těmto příslušným orgánům by měly být poskytnuty dostatečné finanční a lidské zdroje a měly by přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění souladu s tímto nařízením v souladu s úkoly, které jim byly konkrétně svěřeny. Příslušné orgány by měly zřídit kontaktní místo. Vzhledem k přeshraniční povaze činností v odvětví energetiky a emisí metanu by příslušné orgány měly spolupracovat mezi sebou a zároveň s Komisí.

Aby bylo zajištěno plnění úkolů příslušnými orgány, měli by provozovatelé, podniky, provozovatelé dolů a dovozci poskytovat těmto orgánům veškerou potřebnou pomoc. Jedním z hlavních mechanismů, které mají příslušné orgány k dispozici, by měly být inspekce, a to včetně kontroly dokumentace a záznamů, měření emisí a kontrol na místě. Inspekce by měly probíhat pravidelně na základě posouzení rizik, jako jsou například environmentální rizika spojená s každou lokalitou, provedeného příslušnými orgány.

Kromě toho by měly být prováděny inspekce s cílem prošetřit odůvodněné stížnosti a případy nedodržování předpisů a zajistit, aby opravy nebo výměny komponent a mitigační opatření byly prováděny v souladu s tímto nařízením, jakož i s cílem pravidelně ověřovat dodržování tohoto nařízení dovozci. Pokud příslušné orgány zjistí závažné porušení tohoto nařízení, měly by vydat oznámení o nápravných opatřeních, která má provozovatel, podnik, provozovatel dolu nebo dovozce přijmout.

Stížnosti a ověřování

S ohledem na blízkost některých zdrojů emisí metanu k městským nebo obytným oblastem a na jejich dopad na zdraví, životní prostředí a klima by fyzické nebo právnické osoby měly mít možnost podat příslušným orgánům řádně odůvodněné stížnosti na možná porušení tohoto nařízení. V této souvislosti by mělo být možné využívat portál evropské e-justice k poskytování relevantních informací, které zpřístupní členské státy, zejména kontaktních údajů příslušných orgánů, nejdůležitějších kroků postupu vyřizování stížností, jakož i práv a základních pravidel, která je třeba dodržovat.

Spolehlivý rámec pro ověřování zlepšuje důvěryhodnost vykazovaných údajů. Míra podrobnosti a velká technická složitost měření emisí metanu navíc vyžaduje řádné ověřování údajů o emisích metanu vykázaných provozovateli, podniky, provozovateli dolů a dovozci. Třebaže ověřování samotným provozovatelem je možné, ověřování třetí stranou zajišťuje větší nezávislost a transparentnost. Ověřovatelé by měli být akreditováni akreditačními orgány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008, nebo jinak zmocněni způsobem srovnatelným s nařízením (ES) č. 765/2008. Nezávislí ověřovatelé by proto měli zajistit, aby výkazy emisí vypracované provozovateli, podniky, provozovateli dolů a dovozci byly správné a v souladu s požadavky stanovenými v tomto nařízení.

Příslušní ověřovatelé by měli přezkoumat údaje ve výkazech emisí, aby posoudili spolehlivost, důvěryhodnost a přesnost údajů. Aby byla zajištěna přesnost údajů, měli by ověřovatelé v příslušných případech provádět ohlášené a neohlášené kontroly na místě. Při plnění svých úkolů a výkonu svých pravomocí podle tohoto nařízení by Komise, příslušné orgány a ověřovatelé měli vzít v úvahu informace zpřístupněné na mezinárodní úrovni, například Mezinárodním střediskem pro sledování emisí metanu (dále jen „středisko IMEO“), zejména pokud jde o metodiky agregace a analýzy údajů a ověřování metodik a statistických procesů používaných provozovateli, podniky, provozovateli dolů a dovozci za účelem kvantifikace jejich vykazovaných údajů o emisích.

Měření a vykazování emisí metanu

V té souvislosti je nezbytné zlepšit měření emisí metanu a kvalitu vykazovaných údajů, včetně údajů o hlavních zdrojích emisí metanu spojených s energií vyráběnou a spotřebovávanou v Unii. Mají-li být kvantifikace a vykazování účinné, měly by mít provozovatelé a podniky povinnost kvantifikovat a vykazovat emise metanu podle zdroje a zpřístupňovat souhrnné údaje členským státům, aby mohly zlepšit přesnost svých inventářů a výkazů. Kromě toho je nezbytné vykazované údaje účinně ověřovat.

Kromě kvantifikace na úrovni zdroje umožňuje kvantifikace na úrovni lokality posouzení, ověřování a sladění odhadů na úrovni zdroje agregovaných podle jednotlivých lokalit, čímž se zvyšuje důvěryhodnost vykazovaných emisí.

Podle údajů z inventury skleníkových plynů v Unii, která vychází z národních inventur skleníkových plynů předložených v souladu s nařízením (EU) 2018/1999, je více než polovina všech přímých emisí metanu v odvětví energetiky způsobena nezamýšleným uvolňováním metanu do atmosféry. Nezamýšlené úniky metanu do atmosféry mohou nastat během hloubení vrtu a těžby, jakož i během zpracování, uskladňování, přepravy a distribuce plynu koncovým odběratelům. K těmto únikům může docházet i v neaktivních vrtech, dočasně odstavených vrtech nebo trvale zlikvidovaných vrtech.

tags: #evropské #emise #zákon #aktuální #informace

Oblíbené příspěvky:

• Návody na recyklaci plechového kyblíku
• Přírodní koupání v Libereckém kraji
• Nádoby na tříděný odpad
• Svoz odpadu - Huslenky: Co potřebujete vědět
• Bohemian Forest Nature: An Overview