Spalování plastů: Vliv na ovzduší a životní prostředí

Výroba a následná likvidace použitých plastů ve spalovnách přidává do ovzduší více než 850 milionů tun skleníkových plynů. To představuje ekvivalent znečištění, které za rok vypustí 189 nových 500megawattových uhelných elektráren. To je skrytý příspěvek využívání plastů k změně klimatu, který spočítala mezinárodní organizace Center for International Environmental Law.

Analýza Center for International Environmental Law (Centra pro mezinárodní právo v oblasti životního prostředí, CIEL) vypracovaná s partnery z environmentálních organizací komplexně zmapovala emisní zátěž, která je spojená s výrobou a likvidací plastů. Ze zjištěných dat a trendů vyplývá, že pokud by využívání plastů pokračovalo dál neudržitelným tempem, budou do roku 2050 plasty zodpovědné za 13 % celkového „uhlíkového rozpočtu“. Tedy takového množství, které je možné na zemi ještě vypustit, aby se růst teploty udržel pod 1,5 °C. Jen v příštích 10 letech by mohly emise z životního cyklu plastů dosáhnout na objem 1,34 gigatun ročně. To odpovídá emisím z více než 295 500 megawattů uhelných elektráren, které by pálily uhlí na plný výkon.

Zpráva uvádí, že při výrobě jedné tuny plastů vznikne asi 1,89 tuny emisí skleníkových plynů. Většina emisí uhlíku spojených s plasty pochází z výrobní fáze životního cyklu, ale zdroj znečištění lze najít také na konci cyklu.

Emise ze spalování plastů v průběhu času:

Jak připomínají autoři zprávy, téměř každý kus plastu začíná jako fosilní palivo a skleníkové plyny jsou spojeny s každou fází životního cyklu plastů: těžbou a dopravou fosilních paliv; rafinací a výrobou plastů a nakládáním s plastovým odpadem. Zátěž pro životní prostředí představují také plasty rozptýlené v oceánech, volné krajině nebo řekách.

„Příspěvek plastů k vypouštění emisí je spojený už s jejich dopravou. Zemní plyn nebo ropa putují ze stovek tisíc vrtů přes síť milionů kilometrů plynovodů, dochází k nesčetným únikům při odvětrávání a spalování, většinou ve formě oxidu uhličitého a metanu. Abychom však získali úplný obraz o těchto dopadech, zkoumali jsme také emise z nákladních automobilů a těžkých strojů, které tento gigantický průmysl obsluhují,“ okomentoval výpočet emisního zatížení spojeného s plasty jeden ze spoluautorů analýzy Matt Kelso z FracTracker Alliance.

Čtěte také: Propan-butan a jeho vliv na ovzduší

Zpráva mapuje také přispěvatele emisí mezi výrobci plastů. Jde například o novou továrnu ExxonMobil na výrobu etylenu v rafinérii Baytown na pobřeží Mexického zálivu. Zpráva kalkuluje, že ročně vyprodukuje až 1,4 milionu tun emisí. Dalším příkladem je plánovaná továrna na zpracování zemního plynu společnosti Shell v Pensylvánii (USA), která by mohla ročně vypustit až 2,25 milionu tun emisí skleníkových plynů. Jak sami autoři analýzy připomínají, jde o pouhé dva příklady z více než 300 nových petrochemických projektů v USA, které jsou zapojeny do produkce plastů nebo plastových přísad.

V Evropě se celkové emise skleníkových plynů z plastu odhadují na 132 milionů tun v roce 2017 - očekává se jejich růst o dalších 90 milionů tun ročně například v důsledku rozvoje spalování odpadů.

Likvidace plastů a další emise

Problém s plasty nekončí jejich výrobou. Emise logicky vznikají při jejich spálení v energetických zařízeních pro využití odpadu, ale také na skládkách. Zpráva uvádí, že samovolný rozklad plastového odpadu, typicky polyethylenu nejčastěji používaného pro výrobu jednorázových plastů, uvolňuje metan, ethan, propylen a ethylenové plyny.

„Tento nečekaný objev ukazuje, že degradace a rozpad plastů představuje dříve neevidovaný zdroj skleníkových plynů. Očekává se, že bude narůstat, zejména kvůli rostoucí produkci plastů a jejich hromadění v životním prostředí,“ uvádí podrobná zprávy CIEL.

Ucpané oceány

Mezi další negativní dopady plastového odpadu na životní prostředí patří vliv mikročástic na schopnost oceánů absorbovat oxid uhličitý, hlavní skleníkový plyn. Dosud tento efekt zůstával mimo pozornost klimatických studií. Právě oceány přitom absorbují značné množství skleníkových plynů. Jde až o 40 % veškerého oxidu uhličitého produkovaného člověkem od počátku průmyslové éry. Plasty rozptýlené ve vodě však tuto schopnost oceánů mohou významně narušit. Oxid uhličitý v oceánech „spotřebuje“ plankton, kterým se živí malí vodní živočichové. Ovšem ti mohou místo něj pozřít mikroplastové částečky.

Čtěte také: Energie z biomasy: dopady na ekologii

Řešení

„Potřebujeme snížit emise o 45 % do roku 2030,“ říká Carroll Muffett z CIEL. „Plasty však přispívají k pravému opaku. Jakmile se dostanou do oběhu, začínají ovlivňovat klima. Především pokud nejsou recyklovány, což se dnes týká drtivé většiny,“ dodává Carroll Muffett.

„Svět se topí v plastech a přehlížíme producenty plastů jako zdroj skleníkových plynů. Existují však způsoby, jak můžeme problém s plasty vyřešit. Je třeba skončit s výrobou plastových produktů na jedno použití a podpořit přechod na koncept nulového odpadu,“ doporučuje řešení Courtney Bernhardt z Environmental Integrity.

Na tomto receptu se shodují autoři analýzy i s Evropskou komisí. Ta loni představila Plastovou strategii EU, jejímž cílem je postupně redukovat spotřebu jednorázových plastů nebo zlepšit recyklovatelnost plastových produktů. Zjištění obrovského množství emisí, které je spojeno s životním cyklem plastových výrobků však dává celé debatě o plastové závislosti nový impuls.

Každoročně lidé vyhodí do moří miliony tun plastů, ale jen malá část z nich je vidět. Kam mizí zbytek? Mezinárodní tým vědců se nyní snaží vyřešit záhadu neviditelných plastů.

Spalování odpadu, zejména plastů, produkuje vysoké množství nebezpečných látek obsažených buďto v popílku a popelu anebo v emisích do ovzduší a vody. Studie upozorňuje, že spalování odpadu tak přispívá ke všem třem propojeným problémům, souhrnně nazývaným jako trojitá planetární krize. Jsou jimi úbytek biodiverzity, změna klimatu a toxické znečištění.

Čtěte také: Ochrana Ovzduší a Spalování Odpadu

„Spalování odpadu a takzvané zařízení na energetické využití odpadů (ZEVO) představují toxické minové pole pro okolní komunity a produkují toxické emise a odpady, které ohrožují planetu,“ uvádí Jindřich Petrlík, spoluautor studie a vedoucí programu Toxické látky a odpady v Arnice. „Popílek ze spaloven je vysoce nebezpečný odpad obsahující některé z nejvíce toxických látek. Podle Světové banky je celosvětově spáleno přibližně 11 % vyprodukovaného odpadu, přičemž toto číslo je ještě vyšší u plastů. Podle Programu OSN pro životní prostředí (UNEP ) jde až o 17 % plastového odpadu.

Spalování plastů a jiných materiálů produkuje dioxiny, skupinu chemických látek globálně regulovaných pro jejich extrémní toxicitu. Studie také upozorňuje na problematiku chemické recyklace plastů, která má podobně negativní dopady jako spalování, protože tím většinou končí její produkty namísto opravdové recyklace.

„Chemická recyklace plastů je mýtus a neměla by být považována za ekologické řešení plastové krize,“ varuje Gilbert Kuepouo, výkonný ředitel CREPD. „Projekce ukazují, že do roku 2050 by spalování plastů pro výrobu energie mohlo vytvářet více skleníkových plynů než spalování všech fosilních paliv. Spalování odpadu nepomáhá řešit trojitou globální krizi, naopak k ní přispívá.

Studie upozorňuje, že spalovny nejsou součástí cirkulární ekonomiky, ale naopak pokračují v lineárním přístupu k nakládání s odpady.

Studie "Spalovny odpadů a životní prostředí" přináší důležitá data pro veřejnou diskuzi a rozhodování v oblasti nakládání s odpady a zdůrazňuje nutnost nahradit skládky spíše předcházením vzniku odpadů a jejich recyklací než spalováním. Studie dokumentuje, jak v České republice vzniká nadkapacita zařízení pro energetické využití odpadů, která může vyústit až v potřebu dovozu odpadů ze zahraničí.

Její autoři, Nikola Jelínek, Jindřich Petrlík a Sarah Ožanová z organizace Arnika, zdůrazňují, že spalování odpadů je zastaralý a neudržitelný způsob nakládání s odpady, který způsobuje vážné škody životnímu prostředí, lidskému zdraví a globálnímu ekosystému. Spalovny odpadů jsou také zdrojem dalších chemických látek a plastů, které se v přírodě nerozkládají a způsobují překročení planetárních mezí co se týče chemického znečištění.

Studie také vyvrací mýtus, že emise ze spaloven jsou pod kontrolou. “Toto tvrzení se opírá o měření těch nejnebezpečnějších látek v emisích během pouhých dvou dní v roce. Takto si kontrolu nepředstavujeme,” komentovala to jedna z autorek studie, Nikola Jelínek. “Na analýze provozovaných zařízení na energetické využití odpadů jsme zdokumentovali, že většinou nedokážou ekonomicky fungovat bez dotací z veřejných zdrojů. I známá spalovna Amager Bakke v Kodani je spíše ekonomickou zátěží, a navíc likviduje cenné zdroje fosforu v odpadech,” shrnul Jindřich Petrlík jednu z důležitých kapitol studie zaměřenou na ekonomiku spaloven.

Investice do spalování odpadů nejsou zpravidla dobře zhodnoceny, protože spalováním odpadu ztrácíme cenné suroviny, které mohly být recyklovány nebo znovu využity. Spalovny odpadů soutěží s recyklačními zařízeními o stejné finanční prostředky a suroviny.

Autoři studie považují za nejvhodnější alternativu nakládání s odpady prevenci vzniku odpadů, jejich třídění a recyklaci, včetně kompostování bioodpadů.

tags: #spalování #plastů #vliv #na #ovzduší #studie

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce pro české občany o pálení odpadu
• Portrét v přírodě a Photoshop
• Nášlapný koš Toro – recenze
• Význam recyklace
• Současná ekologie v kostce