Spotřebitel a odpady: Ekologická fakta a tipy pro udržitelnější život

Už vás zastavil na ulici novinář a s mikrofonem v ruce se vás ptal, zda se chováte ekologicky? Pokud ano, vsadíme se, že jste mu odpověděli, že třídíte odpady. Třídění odpadů se stalo pro většinu synonymem pro ekologické chování. Překvapivým se ale může zdát, že tato vytříděná množství odpadů v ČR tvoří asi třetinu celkové­ho vyprodukovaného množství komunálního odpadu. Zbytek odpadu je skládkován či pálen. I když se snažíme o důsledné třídění a následnou recykla­ci, musíme si uvědomit, že většinou není levnou záležitos­tí, často je investičně a energeticky náročná, a i při recykla­ci vznikají odpady.

Odkud pochází komunální odpad?

Odkud pochází komunální odpad, který poté putuje především do spaloven nebo na skládku? Množství vyprodukovaného odpadu roku od roku neklesá, ale naopak mírně roste. Hlavní zásadou je nakupovat věci, které skutečně potřebujeme a které dokážeme dostatečně využít.

Řadu věcí není nutné si kupovat, můžeme si je vypůjčit. Ať už je to nářadí, sportovní vybavení nebo oblečení. Rozbitou věc můžeme nechat opravit. Tím ušetříme energii a suroviny potřebné k výrobě nové věci. Ve většině měst a v některých vesnicích existují opravny oděvů, ale také opravny obuvi, kabelek, deštníků, zipů.

Jak snížit produkci odpadu při nakupování?

• V obchodech preferujeme méně zabalené zboží.
• V obchodech preferujeme zboží zabalené do jednoho druhu obalu. Kvůli snadnější a šetrnější výrobě obalu i recyklaci vzniklého odpadu.
• Nejlepší je navštěvovat obchody, kde vám zboží prodají do vašich vlastních obalů, odváží, odlijí nebo odsypou do přinesených nádob. Těchto tzv. bezobalových obchodů v ČR v posledních letech přibývá.
• Všímejme si, kolik zboží kupujeme v plastových obalech. Není ho málo. Přitom je tento uměle vytvořený materiál přírodě velmi vzdálený. Většina plastů je vyrobena z ropy, zpět do přírodního koloběhu látek se již nezařadí.

Plasty a recyklace

Recyklace drobných plastů, mezi něž patří kelímky od jogurtů, sáčky a jiné obalové materiály, je poměrně složitá. Tyto obaly bývají vyrobeny z různých typů plastu a jejich uplatnění jakožto suroviny pro další využití je velmi malé. O něco lépe s recyklací jsou na tom PET lahve. Kontejner na PET lahve nalezneme ve většině měst a obcí. Výroba plastových lahví i jejich zpracování při recyklaci je však pro životní prostředí velmi zatěžující. Je náročná jak na spotřebu vody, tak i elektrické energie a ropy.

Voda z kohoutku vs. balená voda

Upřednostňujeme vodu z kohoutku před vodou balenou. Kohoutková voda je levná, poměrně snadno dostupná a přinejmenším stejně kvalitní jako voda v PET lahvích. Balená voda nebývá čerstvá - během převozu nebo prodeje může stát v proměnlivých podmínkách či horku několik dní, ne-li týdnů. Voda z kohoutku je pravidelně kontrolována v rámci hygienického dozoru. Namísto PET lahví využíváme lahve vratné nebo alespoň snáze recyklovatelné lahve ze skla. Pokud však již plastovou láhev máme, může být opětovně využita, třeba na přenášení tekutin.

Čtěte také: Nakládání s Odpady: Kompletní Průvodce pro Firmy

Další tipy pro snížení produkce odpadu

• Na nákupy používejme vlastní, nejlépe látkovou tašku.
• Předem balené ovoce a zelenina mají mnoho nevýhod - mimo jiné to, že si zboží nemůžeme důkladně prohlédnout, promačkat ze všech stran, zda kupujeme skutečně čerstvou potravinu.
• Určitou alternativou oproti běžným plastům jsou výrobky z bioplastu, vyrobené ze škrobu nebo jiných přírodních surovin. V přírodě se samy rozloží. Bioplasty však ztěžují recyklaci plastů, takže nepatří do kontejneru na plasty. Lépe jim bude na kompostu.
• Zakoupené oděvy, stejně jako všechny ostatní výrobky, by se měly co nejlépe využít. Není třeba každý rok obměňovat celý svůj šatník. Oblečení, které již nechceme nebo nemůžeme nosit, je možné přešít nebo darovat.
• Pokud přesto nedokážeme odolat nákupu oděvů, tak ty nejoriginálnější kousky oblečení, často daleko slušivější a elegantnější než zboží z běžných komerčních obchodů, nalezneme v obchodech second hand. Jejich výhoda spočívá v tom, že se oblečení znovu využije.

Hliník a jeho recyklace

Výroba hliníku je velmi energeticky náročná. Hliník se vyrábí zpracováním prvotní suroviny, rudy bauxit, těžené v povrchových dolech. Na 1 tunu hliníku se spotřebuje čtyřikrát větší množství bauxitu a velké množství ropy a energie. Proto před hliníkovými plechovkami vždy dáváme přednost vratným lahvím. Některé potraviny však nelze zakoupit jinak než v hliníkových obalech. Pokud tedy nějaký hliník máme, je důležité jej vytřídit. Hliník lze velmi dobře recyklovat. Poznáme jej podle toho, že na rozdíl od železa je nemagnetický. Jednoduchá pomůcka pro správné třídění je zkusit zkoumaný materiál zmačkat; zatímco materiál s příměsí jiných látek se opět narovná, hliník zůstane zmačkaný. Vždy je dobré kontaktovat nejbližší sběrné středisko odpadů.

Papír a jeho recyklace

K výrobě papíru je zapotřebí nejen velké množství dřeva, ale také energie a vody. Stop reklamám do schránky. Reklamní letáky nezatěžují jen životní prostředí, ale obtěžují svou existencí také nás a v neposlední řadě poštovní doručovatelky, které často reklamy distribuují. Dnes se stále více lidí připojuje k bojkotu reklamy do schránky. Učiňme tak všichni tím, že si na ni nalepíme cedulku prosím, nevhazujte letáky. Předtím, než si cokoliv vytiskneme, je dobré se zamyslet, zda text opravdu potřebujeme mít vytištěný v rukou. Papír lze velmi dobře recyklovat. Je možné jej až pětkrát opětovně využít. Upřednostňujeme tedy recyklovaný papír i výrobky z něj.

Bioodpad a kompostování

Kuchyňský odpad a odpad ze zahrádky neboli bioodpad tvoří co do skladby komunálního odpadu jeho nejvýznamnější část, obvykle kolem 30 % celkové hmotnosti. Může však tvořit i celou polovinu. Pro tento odpad existuje rozsáhlé využití. Pokud máme zahrádku, veškerý kuchyňský odpad (zbytky zeleniny, ovoce, odpad z přesazování rostlin, sáčky od čaje, ale také použité papírové ubrousky) kompostujeme. Kompostovat kuchyňský odpad však lze i bez každodenního přístupu k zahradě. Jednou z variant je komunitní kompostování ve společném kompostéru, například před sdílenou bytovkou. Jako další možnost lze doporučit žížalí kompostér; bedýnku, v níž se o rozklad bioodpadu postarají nasazené žížaly. Vzniklý humus použijeme při přesazování květin. V řadě měst je možné tento druh odpadu třídit do speciálních nádob.

PVC a jeho rizika

Dětské hračky, ale i řada jiných produktů využívaných ve zdravotnictví nebo jako obalový materiál na potraviny jsou vyrobeny z PVC. Tento materiál je rizikový pro zdraví člověka i pro životní prostředí. Při jeho výrobě, užívání, spotřebě i likvidaci vznikají toxické látky, jako jsou například dioxiny a ftaláty. Proto se nákupu hraček pro děti vyrobených z PVC raději vyhýbáme. Vhodnou alternativou jsou hračky látkové nebo dřevěné. Pro nejmenší děti můžeme pořídit hračky (např. chrastítka a kousátka) vyrobené z kukuřičného škrobu. Hračky se podobají plastovým, ale splňují ekologická kritéria a jsou kompostovatelné.

Alternativy k jednorázovým produktům

• Dáváme přednost látkovým plenám před jednorázovými.
• K životnímu prostředí příznivější alternativy existují i v případě dámské hygieny. Těmi jsou menstruační kalíšek nebo tampony z mořské houby.
• Látkové kapesníky představují jednoznačně lepší variantu než kapesníky papírové.

Kam s odpady, které nelze recyklovat?

• Staré léky odevzdáváme do kterékoliv lékárny, kde mají povinnost je od občanů odebírat.
• Baterie odnášíme tam, kde jsme je zakoupili. Preferujeme napájení elektrických spotřebičů ze sítě. Pokud musíme využít baterie, zvolíme nabíjecí akumulátory.
• Nevyužité nátěry patří do nebezpečného odpadu. Dáváme přednost vodou ředitelným, ekologicky šetrným barvám.
• Podobně všechny použité aerosolové spreje patří do nebezpečného odpadu. Jejich opětovné využití je však nemožné, proto se snažíme výrobky ve spreji nahradit jinými, lépe recyklovatelnými obaly.
• Zářivky jsou nebezpečným odpadem, proto je odnášíme do sběrných středisek odpadů.
• Elektronický odpad odevzdáváme v obchodech, kde jsme jej zakoupili nebo také ve sběrných střediscích odpadu.

Další ekologické tipy

• Před návštěvou rychlého občerstvení dáme přednost klasické restauraci, případně vlastní svačině. Vyhneme se tak zbytečné spotřebě věcí na jedno použití (papírové tácky, umělohmotné příbory, ubrousky apod.).
• Z hlediska životního prostředí platí: čím blíže byla věc vyrobena, tím lépe. Nakupováním lokálních produktů navíc podporujeme místo či region, ve kterém žijeme. To s sebou přináší vyšší záruku dobré kvality, dostupnosti a ceny výrobku.
• Nespalujeme odpad doma! Při spalování odpadů v kamnech nebo na ohništi vzniká mnohem více škodlivin než v průměrné spalovně.

Likvidací odpadů ve spalovnách nebo jejich skládkováním dochází ke znečišťování ovzduší, kontaminaci půdy i vod a celkovému zhoršení životního prostředí. Abychom této velké zátěži předcházeli, je důležitá prevence vzniku odpadů. Nakupujme s rozmyslem tak, abychom si nepořizovali větší množství obalového materiálu než samotné věci. Přemýšlejme, než si něco zakoupíme. Šetříme tím nejen životní prostředí, ale i peníze, tedy plody naší vlastní práce. Dalším příznivým krokem je opětovné využití věcí, jejich půjčování nebo oprava.

Čtěte také: Efektivní třídění odpadu v Mníšku pod Brdy

Třídění odpadu a recyklace

Teprve poté následuje třídění odpadu za účelem recyklace. Třídíme vždy, pokud je to vzhledem k danému materiálu možné. Odpad, respektive některé látky v něm obsažené, lze recyklovat. Recyklace zahrnuje oddělení určitých látek/složek, jejich zpracování a opětovné použití pro další výrobky. Kovy a sklo je možné recyklovat zpravidla neomezeně. Pokud se plastový odpad dostane do životního prostředí, vlivem fyzikálních vlivů se postupem času rozkládá na malé částice, tzv. mikroplasty. Ty na sebe mohou vázat různé škodlivé látky (např.

V Česku se odpad dosud částečně ukládá na skládky. Konec skládkování je v Česku naplánovaný na rok 2030. Odpad by se poté měl pouze či recyklovat nebo spalovat. V různých částech světa je úroveň nakládání s odpadem dosti rozdílná, problémem je např. Problémem souvisejícím s produkcí odpadů je omezená životnost výrobků. Často se uplatňuje tzv. plánované opotřebení, kdy je výrobek navržen tak, aby se po určité době používání rozbil a zákazník byl nucen koupit si nový. K nákupu nového zboží též lidi mnohdy tlačí marketing společností.

Jak snížit spotřebu a produkci odpadu?

1. Současná společnost je založená ve velké míře na spotřebě. Pocit štěstí bývá často dosahován právě skrze materiální statky. Takový pocit štěstí však poměrně rychle vyprchává a člověk potřebuje stále nové a nové impulzy, tedy má nutkavou potřebu nakupovat stále nové a nové věci. To opravdu nejlepší, co pro naši planetu můžeme udělat je však pravým opakem, tedy využívat méně z jejích zdrojů. Jak toho můžeme docílit? Především bychom před každým nákupem měli uvážit, zda danou věc opravdu potřebujeme a pokud ano, zda existuje nějaký ekologičtější produkt. Nekupujme proto zbytečnosti, a ani více věcí, než skutečně potřebujeme.
2. V dnešní době je spousta věcí "na jedno použití", a my jsme neustále pobízeni k nákupu nových a vylepšených produktů. Přehlížíme přitom fakt, že stejný výrobek, pouze o něco starší již doma máme. Tyto výrobky se mnohdy dají snadno opravit, vylepšit nebo opětovně využít. Mohou tak déle sloužit k tomu účelu, ke kterému byly vyrobeny, nebo je naopak lze využít na něco úplně jiného.
3. Každá věc, i ta nejkvalitnější a nejekologičtější, se někdy dostane na konec svého životního cyklu. Pokud je to možné, než abychom ji vyhodili, předejme ji k recyklaci. Třiďme odpady, by se použité materiály mohly dále využít.

REUSE - Dejte věcem druhou šanci

Snažíte se nekupovat zbytečnosti a třídíte odpad? Posuňte se jako spotřebitelé ještě dál. Nejjednodušeji lze výraz REUSE vysvětlit slovy "nevyhazujte to, použijte to znovu, pokud věc nechcete, raději ji někomu dejte, nebo prodejte". Jednodušší už to být nemůže. Jde o to dát věcem druhou šanci a prodloužit jejich životnost. Znovupoužití je zásadní pro předcházení vzniku odpadů. Vždyť naši rodiče a prarodiče tento přístup znali a využívali jej, aniž by je k tomu nutila ekologie, nebo jakákoli směrnice. Ještě před pár desítkami let se všechno používalo až do doby, dokud se věc nerozpadala pod rukama. Dnes si pořizujeme věci nové a ty staré často bezmyšlenkovitě vyhazujeme.

Pomoci s využitím starých věcí se snaží např. takzvaná Re-Use centra, která pomáhají nacházet uplatnění pro starší, avšak stále funkční či využitelné předměty, které by jinak skončily v odpadu. Pokud lidé jistou věc nepotřebují, donesou ji do re-use centra, kde tato věc najde šanci na "druhý život". I když pro nás tyto věci ztratily hodnotu, neznamená to, že nemohou udělat radost, nebo dobře posloužit někomu jinému.

Ekoznačení - Vodítko pro spotřebitele

Ekoznačení (angl. ecolabelling) je označování výrobků a služeb, které mají snížený dopad na životní prostředí po celou dobu jejich životního cyklu. Takové výrobky nebo služby lze (např. v obchodě) poznat podle jednoduchého a snadno zapamatovatelného symbolu, tzv. ekoznačky - odtud ekoznačení.

Čtěte také: Skládka a odpady s.r.o. - Co potřebujete vědět

Firmy mohou ekoznačku efektivně využít při marketingu takto oceněných produktů a spotřebitelé zase jako vodítko při nákupu ekologicky šetrnějšího zboží a služeb. V současné době používá ekoznačku Ekologicky šetrný výrobek/služba nebo Ekoznačku EU na jednom či více výrobcích přes 100 českých i zahraničních firem a jejich počet neustále roste.

Ekoznačení je dobrovolná certifikace produktů a služeb, které jsou v průběhu celého životního cyklu prokazatelně šetrnější nejen k životnímu prostředí, ale i ke zdraví spotřebitele. Jejich kvalita přitom zůstává na velmi vysoké úrovni. Nejedná se o potraviny, jde zejména o drogistické zboží, papírenské produkty, nábytek, barvy apod. Jako ekologicky šetrnou službu je možné certifikovat turistické ubytování a nově také úklidové služby.

Národní program označování ekologicky šetrných výrobků a služeb

Existují dva oficiální programy ekoznačení, garantované Ministerstvem životního prostředí. V rámci Národního programu označování ekologicky šetrných výrobků a služeb jsou produktům, které splňují stanovené požadavky týkající se jejich vlivu na životní prostředí, udělovány ekoznačky Ekologicky šetrný výrobek (EŠV) a Ekologicky šetrná služba (EŠS).

Logo ekoznačky EŠV a EŠS tvoří stylizované písmeno „e“ s nápisem Ekologicky šetrný výrobek resp. Ekologicky šetrná služba v horní části a registračním číslem označeného produktu v části spodní. Značka je zaregistrována jako ochranná známka u Úřadu průmyslového vlastnictví a jejím vlastníkem je CENIA, česká informační agentura životního prostředí. Logo ekoznačky smí být používáno pouze dle instrukcí uvedených v Grafickém manuálu pro použití ochranné známky EŠV a EŠS.

Udělování ekoznaček Ekologicky šetrný výrobek/služba a EU Ecolabel na českém trhu zprostředkovává CENIA. Přijímá a hodnotí žádosti o ekoznačku, kontroluje dodržování podmínek jejího užívání a administruje všechny související procesy.

Ekoznačka EU - neboli EU Ecolabel, je programem Evropské unie, proto je možné se s touto ekoznačkou setkat v celé EU. Aktuálně je certifikováno přes 77 000 produktů ze všech zemí EU. Ekoznačka Ekologicky šetrný výrobek/služba - je národním programem, a ve velké většině se shoduje s pravidly EU Ecolabel.

Greenwashing - Pozor na klamavou reklamu

Greenwashing je klamavá marketingová strategie, kdy firmy vytvářejí dojem, že jejich produkty nebo služby jsou ekologické, aniž by to odpovídalo realitě. Tento fenomén se objevuje napříč odvětvími - od automobilového průmyslu přes módu až po potraviny.

V posledních dekádách dochází k proměně způsobu, jakým spotřebitelé vnímají značky. Tradičními kritérii pro výběr zboží (cena, kvalita, dostupnost) se dnes stále více prolínají faktory jako etické jednání firem, ekologická odpovědnost, společenská přínosnost a kulturní angažovanost. V reakci na tento vývoj podniky hledají nové způsoby, jak formovat veřejné mínění a působit jako čisté etické subjekty na trhu.

Příklady greenwashingu

• Vágní označení: Slova jako „přírodní“, „eko“ nebo „zdravé“ zní dobře, ale bez certifikace jsou jen marketingovým trikem.
• Zelený design obalu: Obaly s listy, květinami a zelenou barvou vytvářejí dojem ekologičnosti, i když produkt obsahuje umělá barviva, konzervanty nebo pochází z intenzivního zemědělství.
• Zdůraznění jedné „zelené“ vlastnosti: Například slogan „bez palmového oleje“ působí pozitivně, ale pokud produkt obsahuje jiné složky s vysokou uhlíkovou stopou, ekologický přínos je minimální.
• Falešné nebo nejasné certifikace: Některé značky používají loga typu „eco choice“, která nemají žádnou nezávislou kontrolu. Spotřebitel tak věří v certifikaci, která ve skutečnosti neexistuje.

Jak se bránit greenwashingu?

1. Pokud firma používá obecné fráze typu „přírodní“, „eko“ nebo „zelené“ bez konkrétních důkazů, buďte opatrní.
2. Seriózní ekologické prohlášení by mělo být podpořeno certifikáty od nezávislých organizací, transparentními reporty o udržitelnosti nebo konkrétními čísly, například „snížili jsme spotřebu vody o 30 %“.
3. Hledejte důvěryhodné certifikace.

Lze reklamovat použitou věc?

Když si pořídíte použitou věc, kupujete ji s vědomím, že byla již použita a že může být tudíž i opotřebená. Ale stále je tu možnost reklamovat. Podnikatel může běžnou záruční dobu, která je ze zákona 24 měsíců, zkrátit u použité věci až na 12 měsíců, ale právo reklamace koupí použité věci kupující nepozbývá. Takže výmluvy typu: koupili jste si použitou věc, na ní se reklamace nevztahuje, jsou nepřípustné. Nemůžete však věc reklamovat pro samotné opotřebení, nebo pro vadu, o níž kupující věděl a byla proto sjednána nižší cena.

Ano, musí být však zřetelně označené a oddělené od ostatního zboží. V dokladu o zboží nesmí chybět upozornění na skutečnost, že se jedná o použité zboží! Takže například, když si budete pořizovat automobil z autobazaru, musí být v dokladech napsáno, že se jedná již o ojetý automobil.

Co může udělat běžný člověk pro snížení odpadů?

Naprostou většinu běžného odpadu v domácnostech tvoří obalový materiál. Takže se prostě rozhodnu, že se to pokusím minimalizovat. Budu jednoduše předcházet vzniku odpadu. Nebudu si brát stále nové igelitové pytlíky na nákup pečiva, případně je použiji opakovaně, nebudu nakupovat balenou vodu v plastu. Najdu si dobrého řezníka, kam budu chodit pro maso a uzeninu do vlastních znovupoužitelných obalů, a vykašlu se na salámy v plastu.

Až si zase někdy ráno budeme k snídani připravovat chléb s máslem a džemem, zkusme se zamyslet, zda je pečivo jen rozmražený polotovar, řemeslný pecen z místní pekárny nebo jestli by nebyl nejlepší ještě vlažný vlastnoručně upečený křupavý bochník. A co džem - je vyrobený z českého ovoce? Jaký má vůbec podíl ovocné složky? Neobsahuje příliš „éček“ a konzervantů? Což takhle zkusit vlastní výrobu?

Je třeba si uvědomit, že odpady jsou v první řadě byznys, ve druhé a třetí řadě taky a až někde potom si můžeme povídat o ekologii a podobných tématech.

Planetu máme jen jednu a její zdroje jsou omezené. Lidstvo svou spotřebou výrazně překračuje její biokapacitu a je jasné, že pro přežití budeme muset udělat výrazné změny ve způsobu, jakým žijeme.

tags: #spotřebitel #a #odpady #ekologie #fakta

Oblíbené příspěvky:

• Benátky nad Jizerou: Tříděný odpad
• Dopady klimatických změn
• Přečtěte si o znečištění ovzduší
• Ryby a životní rovnováha
• Rozměry a význam košů se zámkem