Ekologické zemědělství v České republice: Argumenty pro a proti

Rozšíření ekologického zemědělství na více než 11 % z celkové výměry zemědělské půdy v ČR určuje rostoucí význam tohoto šetrného způsobu hospodaření v naší zemi. Podobně je tomu i v celé EU a mnoha dalších zemích světa.

Zejména v zahraničí bylo dosud publikováno velké množství odborných a vědeckých výsledků a studií, které hovoří v mnoha aspektech pro ekozemědělství a biopotraviny. Také u nás vyšly desítky podpůrných studií, které postupně vydával svaz PRO-BIO, Bioinstitut, MZe ČR, PRO-BIO Liga, Green marketing, univerzity, specializované výzkumné ústavy a další odborné instituce - členové České technologické platformy pro ekologické zemědělství. Stát dokonce financoval několik informačních a propagačních kampaní, které s podloženými argumenty informovaly o prospěšnosti ekozemědělství a kvalitě biopotravin.

Možná právě proto, že je rozvoj tohoto oboru v ČR relativně úspěšný, začaly se objevovat zejména v loňském roce stále častěji mediální útoky proti biopotravinám. Trend přízně médií se obrátil, dříve pozitivně vnímaný obor byl v poslední době v médiích prezentován převážně negativně.

Smutné na tom bylo, že byly znovu používány nesprávně argumenty, mýty, o kterých jsme si jako propagátoři ekologického zemědělství a biopotravin mysleli, že jsou i u nás již mnoho let vyvráceny. Například Bioinstitut vydal v roce publikaci „90 argumentů pro ekologické zemědělství“, deset ročníků významné mezinárodní konference Bioakademie přivedlo do České republiky desítky předních odborníků a politiků z celého světa.

Jenže asi to bylo málo, možná je pravda, že by mělo být vyvrácení těch nejčastěji opakovaných mýtů sepsáno ve srozumitelné podobě a v souvislostech na jednom místě.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Argumenty pro ekologické zemědělství

Ekologické zemědělství v Česku je stále ve fázi rozvoje. Řada lidí vůbec nevnímá environmentální aspekty ekologického zemědělství, nevidí za ním čistou vodu a živou půdu, bez čehož se neobejde nikdo z nás. Nemůžete vypěstovat zdravé a chutné potraviny na půdě, která je často mrtvá, ve které nenajdete jedinou žížalu a nepřežije tam ani krtek.

Nemůžete očekávat zdravou krajinu tam, kde je voda plná pesticidů a hormonů. Tyto problémy ekologické zemědělství řeší a biopotraviny jsou jen vrcholem celé pyramidy. Základem je způsob hospodaření v krajině a vracení organické hmoty do půdy. Kvalita půdy je alfou a omegou všeho. Samozřejmě, že biopotraviny jsou potřeba, a doufám, že se brzy dočkáme rozšíření nabídky českých biopotravin například i pro školy a školky nebo nemocnice a další veřejná zařízení. Tam kvalitní biopotraviny prostě patří.

Ve většině případů zaberou hlavně ekonomické argumenty, až později začnou zemědělcům docházet hlubší souvislosti. Máme ve svazu jeden podnik, jehož přístup je přesnou ukázkou toho, jak se situace mění. Předseda tohoto podniku přešel na ekologické zemědělství v roce 2010; také kvůli ekonomické stránce věci.

Sám dnes říká, že za socialismu používali DDT, protože všichni říkali, že je to tak správně. Ovšem přišlo se na to, že není. DDT tak nahradili postřiky, pesticidy a chemií s tím, že si zase mysleli, že je to tak správně a jinak to nejde. A nebylo. Nyní, kdy se jim vrací do půdy život, mají v ní krtky, žížaly, chovají zdravá zvířata a voda, která je pod jejich pozemky, je čistá, tak zjistili, že ekologické hospodaření je ta trvale udržitelná cesta.

Ekonomika podniku funguje lépe a navíc ušetří obrovské sumy za chemii. A oproti sousedům, kteří podnikají v konvenčním zemědělství, jsou na tom lépe z hlediska výnosů, i když je sucho, protože jejich půda plná humusu a organiky si vodu dokáže podržet daleko déle a kořenový systém rostlin si vodu dokáže lépe vytáhnout. Vidí, že ekologické zemědělství skutečně funguje správně nejenom proto, že to někdo tvrdí. A to nemluvíme o malé rodinné farmě, ale o podniku s téměř 500 hektary.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Dopady na životní prostředí

Už teď mají změny světového klimatu masivní dopad na přírodní i člověkem vytvořené systémy. Zemědělství je na jedné straně postiženo silnými dopady klimatických změn, na druhé straně však zároveň patří k jejich původcům. Podíváme-li se na emise skleníkových plynů v Německu, bylo zemědělství s 63,6 mil. t CO2-ekv. v roce 2018 odpovědné za 7,4 % celkových emisí plynů poškozujících klima. Nejdůležitějšími zdroji emisí jsou zde emise metanu z chovu zvířat a emise oxidu dusného ze zemědělské půdy.

Thünenův Institut Spolkové republiky Německo dospívá v jedné metastudii v roce 2019 k závěru, že ekologické zemědělství dosahuje v ochraně klimatu v přepočtu na jednotku plochy lepších výsledků než konvenční způsob hospodaření. Celkově jsou zde emise v přepočtu na jednotku plochy u půdy obdělávané organicky a biodynamicky průměrně o 40 % nižší než u konvenčních parcel. V přepočtu na výnos jsou výsledky méně jednoznačné a nelze zde konstatovat rozdíly mezi konvenční a organickou variantou; biodynamická varianta však i tady vykazovala nižší emise.

Jednou z největších předností ekologického zemědělství ve srovnání s konvenčními produkčními systémy je vyšší tvorba humusu. Důvodem jsou většinou rozmanitější osevní postupy v ekologických podnicích: plodiny jako jetelotráva napomáhají tvorbě humusu, při níž se CO2 ukládá v půdě a nemůže škodlivě působit v atmosféře.

Kromě toho mívají osevní postupy ekologických podniků menší podíl okopanin, které jsou velkým odbourávatelem uhlíku. V ekologickém zemědělství se dále aplikuje více organických hnojiv, tedy hnoje nebo kompostu, které stabilizují obsah humusu v půdě. Obecně je extenzivní užívání půdy šetrnější vůči klimatu než intenzivní užívání. Jak vyplynulo z výzkumů, vede intenzivní užívání půdy k masivním ztrátám uhlíku v půdě.

Ekologické zemědělství a biodiverzita

Ekologické zemědělství (dále EZ) má více pozitivních efektů na ochranu přírodních prvků a na krajinu než zemědělství konvenční. Na ekologicky obhospodařovaných plochách bývá zaznamenán vyšší obsah organické hmoty v půdě, větší oživení a vyšší biologická aktivita. Ekologický zemědělský systém vykazuje nižší nebo stejné množství vyplavovaných dusičnanů ve srovnání s konvenčním zemědělství. Srovnávací výzkumy dokazují až o 50 % nižší vyplavované množství živin na hektar z EZ.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Jedním z hlavních cílů ekologického zemědělství je udržení kvalitní půdy. Půda se v tomto systému ozdravuje a vyživuje. Vysoký obsah organické hmoty, který je v EZ do zeminy dodáván, znamená půdu zdravou a úrodnou, která zadržuje vodu a obsahuje potřebné živiny pro rostliny. Ekologický zemědělec je na zdraví půdy závislý. Čím kvalitnější zemina, tím větší výnos. V KZ je závislost na zdravé půdě rapidně menší, protože jsou živiny plodinám dodávány formou anorganických hnojiv.

Jedním z hlavních cílů EZ je podpora biodiverzity, s níž souvisí podpora kvality půdy, protože i v půdě je pro její vývoj potřebná rozmanitost organismů - o diverzitu živých systémů je nutno pečovat jak pod zemí, tak nad zemí a ve vodě. Ekologické zemědělství podporuje biodiverzitu zařazováním pestrých osevních postupů a budováním remízků, které slouží jako útočiště pro živočichy. Tím jsou zároveň k pěstování využívány menší plochy než v KZ. Jejich počet je na evropských polích EZ o 50 % vyšší než v případě KZ. V okolí ekologických farem se oproti konvenčním nachází o 34 % více druhů zvířat a rostlin.

Argumenty proti ekologickému zemědělství

Pitek ovšem upozorňuje, že máme rezervy i v jiných oblastech. „Ostatní země mají mnohem menší půdní bloky, což hraje roli v tom, jak se k půdě chovají i ve výstupu zemědělských výrobků. Na pole nedodáváme organickou hmotu a obecně struktura českého zemědělství je u nás horší než v západních zemích.“

Pitek ale namítá, že u nás je extrémně velká část půdy ohrožena erozí a degradací, často se hnojí jen minerální průmyslovými hnojivy. „Klesá nám biodiverzita a naše půda zadrží jen asi 50 procent vody, než by měla,“ ukazuje na problémy.

„Strategie Farm to Fork hovoří o poměrně ambiciozních cílech, ty ale nejsou podpořeny finanční motivací,“ formuluje svou hlavní výtku k návrhům Evropské unie prezident. Pitek ukazuje na další problém: V Česku je velké množství vlastníků zemědělské půdy, ale velice malé množství těch, kteří na ní hospodaří.

„To je dáno historicky, kdy Komunistická strana Československa v rámci násilné kolektivizace zlikvidovala selský stav. Snažme se, a to i v rámci strategie Farm to Fork, přilákat zpět co nejvíc lidí, kteří by začali zakládat rodinné farmy a hospodařit.“

„Stát by měl od určité výměry půdy dotace zastropovat a preferovat nové, začínající a malé zemědělce pomocí redistributivních plateb, takže by dostávali vyšší podporu než větší podniky, které na našem území fungují. Redistributivní platbu naše komora podporuje. Zastropování nic neřeší, oponuje agrárník.

„Redistributivní platbu naše komora podporuje. Je to účinná podpora menších zemědělců a nepoškozuje větší podniky. Podporujme ale zemědělce, kteří hospodaří dobře.

Konvenční zemědělství a pesticidy

Konvenční pesticidy, tedy látky určené k tlumení chorob rostlin, hubení plevelů a živočišných škůdců, představují potenciální nebezpečí člověku, dalším živočišným formám a životnímu prostředí. Pesticidy i jiné problematické látky jako konvenční hnojiva se mohou dostávat do vod a tedy do míst přístupných člověku i dalším organismům. Buď k tomu dochází z nedbalosti (25), úletem, smyvem nebo prosáknutím, kdy je rostlina nevyužije v přemíře, nebo je nezpracuje půdní mikrobiom. Úhyn mikroorganismů v půdě má následně dopad na úrodnost zeminy.

Pesticidy a syntetická hnojiva mohou snadno zasahovat necílové organismy a znečišťovat i tam, kde nebyly přímo aplikovány. Ztrátovost aplikované chemikálie může představovat 2-25% a ta se může v závislosti na okolních podmínkách šířit na vzdálenost několika metrů až několika set kilometrů. Syntetická hnojiva znečišťují planetu stejně jako pesticidy. Způsobují úhyny mořských organismů, fauny i flory na souši a mohou zároveň představovat hrozbu lokálním obyvatelům.

Kvalita a složení produktů

Faktů pro a proti prospěšnosti ekologického zemědělství (dále jen EZ) pro naše zdraví je mnoho a kvůli dlouhodobému lobby se zdá, že není možné s jistotou říci, zdali jsou bio výrobky lepší pro naše tělo či nikoliv (4). Podle Šarapatky a spol. (22) mají bio produkty z hlediska technologické jakosti obvykle vyšší množství sušiny a tím i obsahy některých složek, jako jsou vitaminy a minerály. Zároveň jsou díky tomu navíc lépe skladovatelné. Co se týče nutričního významu, uvádí se, že bio mléčné výrobky a maso mají vyšší obsah omega-3 mastných kyselin, než je tomu u produktů konvenčního zemědělství. Dle Šarapatky a spol. (22) jsou biopotraviny pro tělo prospěšnější každopádně. Uvádí, že zlepšují zdravotní stav populace. Tento aspekt podle něj není dostatečně doceněn z důvodu obavy státu, aby nebyla zpochybněna kvalita a bezpečnost konvenčních potravin.

Používané dusičnany v reakci s dalšími látkami mohou například způsobovat poškození DNA, oxidační stres (29). Další obavy vyvolává běžné a preventivní používání antibiotik v KZ. V EZ se hospodářským zvířatům nesmí podávat za účelem stimulace růstu nebo produkce. Využívané hormony, stejně tak jako pesticidy, jsou považovány za potenciální endokrinní disruptory. Jde tedy o substance s významnou schopností narušení hormonálních funkcí (8). Nepřetržité vystavení malému množství hormonů je spojováno se zvýšeným výskytem a vývojem rakoviny, sexuálních dysfunkcí, zvětšování rozdílu poměru mezi muži a ženami (7), s poruchami plodnosti, vývojovými vadami a možné podpory vzniku endometriózy (15).

Řada studií prokazuje, že bioprodukty obsahují podstatně nižší rezidua pesticidů než konvenční produkty. Nicméně i produkty ekologického zemědělství mohou být zatíženy malým množstvím zbytků pesticidů z okolního prostředí. Srovnávání bioproduktů a konvenčních produktů ukazují, že obecně je obsah dusičnanů v zelenině vypěstované v režimu EZ o 10 až 50 % nižší než v zelenině z konvenčního zemědělství.

Ekonomické a sociální aspekty

Ekologické zemědělství se vyznačuje vyšší potřebou lidské práce a je vhodné pro okrajové výrobní oblasti a menší rodinné podniky. To znamená odmítnutí minerálních hnojiv a pesticidů, kterými KZ disponuje a které jsou hlavním důvodem jeho energetické a surovinové náročnosti. Pokud se člověk rozhodne hospodařit ekologicky, je odhodlán jít méně jednoduchou cestou, protože v ní vidí smysl. Díky této vnitřní motivaci může být i plnění podmínek EZ důslednější. EZ je dle Petra Konvaliny (19) systémem s menšími výnosy z důvodu menší produkce, a i to je důvodem vyšší ceny produktů.

Dopady konvenčního zemědělství na půdu

Pokud konvenční zemědělství bude pokračovat tak, jako doteď, pocítí to každý z nás. Jakýkoliv prudký déšť nám udělá povodeň a naopak delší, nikterak nestandardní výpadek srážek zase pocítíme jako sucho. Za druhé půda ztratí schopnost plodit, nebude na ní možné vyprodukovat dostatek potravinových plodin. Zatím jsme v přebytku, ale to dlouho nemusí platit. Potravinová soběstačnost bude klesat. Bude míň zvířat, rostlin, protože nebudou mít pestré prostředí, aby měly podmínky k životu. Souvisí to naprosto se vším. Neúrodná a zničená půda “Nebezpeč...

Srovnání ekologického a konvenčního zemědělství

Jak si české ekologické zemědělství stojí ve srovnání s Německem a Rakouskem? Za západními státy jsme v ekologickém zemědělství pozadu 15-20 let. Plochy na ekologické zemědělství bychom přitom měli, ale chybí nám podpora široké veřejnosti a státu. V Německu nyní například řeší povinné procento biopotravin ve veřejném stravování, jako to již mají Dánové nebo Slovinci. A téměř všechny státy, kde má ekologické zemědělství ze strany státu opravdovou podporu, mají bio povinně ve školách a školkách, ve státních úřadech a dalších veřejných institucích. Tam vidím prostor a velký potenciál pro rozvoj ekologického zemědělství v Česku.

V současné době máme ve Svazu PRO-BIO přibližně 600-650 ekologických sedláků, jejich počty se meziročně mění. Na ekologické zemědělství přejdou z konvenčního hospodaření ročně desítky zemědělců.

Jednoznačně je potřeba zapracovat na podpoře ze strany státu, a to nejen z hlediska dotací na hospodaření, ale hlavně na reálné podpoře biopotravin. Stát by měl jasně říct, že pro budoucnost české potravinové produkce má ekologické zemědělství velký smysl, chce ho podporovat a plochy v ekologickém zemědělství rozšiřovat. Stát by měl také zohlednit, že ekologické zemědělství pomůže zemi v řešení řady problémů do budoucna, se kterými si doposud neví moc rady. Jsou to například retence vody v krajině, ochrana klimatu, ale také udržení biodiverzity nebo například boj proti erozi.

Ze strany státu by také měla přijít podpora pro dodávku bioproduktů do škol, školek, nemocnic, LDN a dalších zařízení, kam jednoznačně patří. Tohle se bohužel neděje a odpovídá to zájmům skupin, které jsou momentálně u moci. Ekologické zemědělství samozřejmě nerozvíjí chemický průmysl a je nevítanou konkurencí pro konvenční zemědělská družstva, která pěstují zejména řepku, pšenici a kukuřici.

Bio, a to navíc regionální, by bylo dostupné v každé vesnici. Děti by měly biopotraviny na svačinu a stát by cíleně podporoval další rozvoj ekologické produkce. Pro spotřebitele by také nebyl problém sehnat v běžném obchodě biochleba nebo biozeleninu v top kvalitě, jako je tomu třeba v Německu.

Na nabídku biozeleniny a bioovoce, kterou najdete na českém trhu v zimě, je často smutný pohled. Takové produkty by na západ od nás byly neprodejné, ale nic lepšího tu nyní není. Ceny jsou navíc výrazně vyšší než v Německu. Například 250 g biomásla koupíte na německém trhu za cenu cca 55-60 Kč. U nás 150 g biomásla koupíte za 65 Kč, což je pro českou rodinu s českým platem prostě příliš drahé. To se do budoucna musí změnit.

Mýty a fakta o ekologickém zemědělství

V souvislosti s infekčním onemocněním, které způsobuje toxická modifikace baktérie Escherichia coli a v důsledku prvního podezření, že zdrojem nákazy byly španělské biookurky se začaly v tuzemských médiích objevovat informace, které zpochybňovaly bezpečnost biopotravin obecně. Zazněla i tvrzení, že ekologické zemědělství je z hygienického hlediska rizikové a že jsou biopotraviny neprávem zařazovány do certifikovaných programů kvality, a to i přesto, že původní podezření bylo vyvráceno.

Nejčastěji uváděli kritici biopotravin argument, že ekologické zemědělství hygienicky rizikové, protože využívá k hnojení statková hnojiva. V ekologické produkci i v konvenční produkci se samozřejmě mohou používat statková hnojiva. Chlévský hnůj je směs výkalů, steliva se zbytky krmiva, která prochází procesem zrání, kdy dochází díky působení vysokých teplot k hygienizaci od škodlivých patogenů.

Hnojí se však do půdy, takže do pomyslného kontaktu hnoje s rostlinou dochází jen přes kořeny. Hnojení zeleniny tekutými statkovými hnojivy na list se nepoužívá, neboť by stejně nebylo účinné. Organický dusík, aby byl pro rostlinu využitelný, se musí nejprve v půdě mineralizovat na formy přijatelné pro rostliny. Navíc by hnojení na plody bylo u nás porušením zákona o hnojivech, neboť se musí tekutá statková hnojiva zapravovat do půdy do 24 hodin.

Kořenová zelenina je plodina druhé trati - tzn. nehnojí se hnojem přímo k ní, ale k předplodině. Nikde v Evropě nesmí zemědělci používat na konzumní části plodin a plody žádná hygienicky riziková hnojiva.

Správné používání statkových hnojiv v souladu s předpisy kontroluje ÚKZÚZ v rámci svých standardních kontrol i úředních kontrol ekologického zemědělství. Podle našich zkušeností se inspektoři s rizikovým používáním statkových hnojiv ekozemědělci nesetkali. Navíc je každý ekozemědělec ještě jednou ročně kontrolován privátní certifikační organizací, která má pověření ministerstva zemědělství.

Ekologická zemědělská prvovýroba i zpracování biopotravin podléhá přísné kontrole celého zemědělského systému, včetně potravin z dovozu, jako všechny ostatní potraviny dostupné na našem trhu. Dosavadní prověřování dovezené bioprodukce a součinnost státních dozorových organizací přesvědčily o funkčnosti tohoto systému.

Na téma porovnání kvality konvenčních a bioproduktů dnes již také existuje celá řada studií, jejichž výsledky jsou závislé na výběru hodnocených ukazatelů a samozřejmě na interpretaci výsledků.

Dalším argumentem proti biopotravinám bylo tvrzení, že nepoužívání fungicidů v nich zvyšuje obsahy mykotoxinů. Kontrola ekologického zemědělství se zaměřuje i na kvalitu krmiv a bioproduktů i s ohledem na kontaminaci mykotoxiny. Úřední kontrolou nebyla zjištěna kontaminovaná krmiva nebo rostlinné bioprodukty.

Bezpečnost biopotravin s ohledem na kontaminaci mykotoxiny mj. zkoumala i Vysoká škola chemicko-technologická Praha a došla i v rámci mezinárodních výzkumných projektů k závěru, že ekologický způsob pěstování nezvyšuje kontaminaci mykotoxiny.

Tvrzení, že jsou biopotraviny zdrojem mykotoxinů, se vždy opíralo o úvahu, že se v ekozemědělství nesmí používat fungicidy, tedy chemické látky určené k potlačování houbových chorob, které mohou být mimo jiné zdrojem mykotoxinů, tudíž „logicky“ musí bioprodukty plísně a jejich metabolity - mykotoxiny obsahovat.

Absenci fungicidů však kompenzuje mimo jiné nepoužívání minerálních dusíkatých hnojiv, což vede k tomu, že plodiny v ekologickém zemědělství jsou méně náchylné k napadení houbovými chorobami. Toto uvedení na pravou míru však již médii nikdy přejata nebylo.

VŠCHT dlouhodobě sleduje mykotoxiny v bioprodukci. Ve spolupráci s ČZU, Výzkumným ústavem Kroměříž, Výzkumným ústavem pícninářským v Troubsku či VÚRV Praha, výzkumnými subjekty, které při polních experimentech zajišťují striktní dodržování podmínek ekologického zemědělství, jsme opakovaně prokázali, že mýty o vyšší úrovni kontaminace biopotravin mykotoxiny nejsou průkazné.

Co se týče parazitů, člověku samozřejmě hrozí určitá rizika, pokud nedodržuje základní hygienické návyky. Může onemocnět toxokarózou, tj. napadení škrkavkami, jejichž vajíčka se mohou v prostředí vyskytovat, může onemocnět i toxoplazmózou, kterou například trpí kočky, ale tato rizika nelze dávat do souvislostí s biopotravinami živočišného původu, které jsou uváděny do tržní sítě.

To se týká samozřejmě i rizika trichinel, čili svalovce. Státní veterinární dozor totiž kontroluje chovy hospodářských zvířat, veterinární dozor je i na jatkách a prověřuje se i vepřové maso na trichinely, zejména pokud jde o maso divokých prasat, které je uváděno do oběhu. U nás se vyskytl poslední případ onemocnění lidí v roce 1954.

V ekologických chovech je věnována pozornost celé řadě preventivních opatření od správného ošetření pastevního porostu, střídání pastevních areálů, správné hygieny chovného prostředí po pravidelné sledování a odčervování zvířat. Tato opatření jsou stejná u obou systémů hospodaření - ekologického i konvenčního.

tags: #ekologicke #zemedelstvi #argumenty #pro #a #proti

Oblíbené příspěvky:

• Výběr sáčků na odpadky pro trek
• Klimatická Opatření v ČR
• Fotografie lesů: Hledání klidu a inspirace
• Význam environmentální výchovy
• Zdroje Dodatkové Energie