Záchranné stanice a ochrana přírody v České republice

Záchranou volně žijících zvířat se zabývají stanice pro handicapované živočichy, které jsou začleněny do Národní sítě záchranných stanic, koordinované Českým svazem ochránců přírody. Stanice pokrývají svou působností celé území ČR a ročně jimi projde víc jak 30 000 zraněných nebo jinak ohrožených živočichů.

Každoročně se do rukou lidí dostává velké množství zraněných zvířat - mláďat, vyčerpaných, nevyspělých nebo jinak handicapovaných živočichů. Jejich počet velmi rychle narůstá, což mj. úzce souvisí s překotnou urbanizací a exploatací krajiny, rozvojem průmyslu, dopravy a energetiky. Současně narůstá i počet lidí, kteří chtějí pomoci jak konkrétním handicapovaným zvířatům, tak i snahám ochránců přírody negativní vlivy člověka na divoká zvířata eliminovat.

Historie záchranných stanic

Počátky snah o systematickou péči o handicapovaná volně žijících zvířata se rodily především v sokolnických a ochranářských kruzích v 70. letech 20. století. V roce 1977 poprvé zazněl záměr vybudovat specializované zařízení. V říjnu 1983 vznikla v Bartošovicích na Moravě první záchranná stanice. Po ní následovaly stanice v Praze, Chomutově, Horažďovicích a v dalších místech. V 80. letech se státní ochrana přírody (tehdejší Český ústav ochrany přírody) pokusila o vytvoření funkčního celorepublikového systému záchrany handicapovaných zvířat, bohužel neúspěšně.

Až v roce 1997 vyzval Český svaz ochránců přírody (ČSOP) několik desítek tehdejších zařízení k systematické a dlouhodobé spolupráci s cílem vytvořit funkční systém záchrany handicapovaných živočichů, který by svou působností pokryl celé území České republiky. Na výzvu pozitivně zareagovalo devět subjektů, které se smluvně zavázaly, že se na území své působnosti odborně postarají o každého nalezeného handicapovaného jedince volně žijících druhů živočichů. Tak vznikla Národní síť záchranných stanic.

Současnost Národní sítě záchranných stanic

V současné době je členem Národní sítě 28 záchranných stanic, z nich 3 jsou zřízeny při zoologických zahradách, 15 provozuje ČSOP, 7 jiné neziskové organizace, 1 státní ochrana přírody a 2 městská zařízení. Národní síť funkčně pokrývá území celé České republiky. Hlavním cílem je zajistit pomoc dočasně handicapovaným volně žijícím živočichům a umožnit jejich plnohodnotný návrat do volné přírody.

Čtěte také: Kvalita ovzduší v České republice

Nejvyšším orgánem Národní sítě je valná hromada členských stanic, v čele sítě stojí rada, tvořená z poloviny zástupci členských stanic a z poloviny zástupci odborných institucí, jako jsou například Státní veterinární správa, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR či Ministerstvo životního prostředí. Český svaz ochránců přírody, jehož role ve fungování Národní sítě záchranných stanic je především koordinační, organizační, metodická a propagační, považuje tuto instituci za jeden ze svých klíčových národních programů.

Výsledky činnosti záchranných stanic

Záchranné stanice Národní sítě každoročně přijímají okolo 10-11 tisíc zvířat. Rekordní počet byl překonán v roce 2012, kdy bylo přijato celkem 13 841 jedinců. Více než polovinu přitom tvoří 10 nejčastěji přijímaných druhů. V posledních letech zaznamenávají zejména stanice, na jejichž území jsou větší města, stále větší nárůst počtu přijímaných netopýrů - hvízdavého a rezavého. Je nutné zdůraznit, že do výkazů o příjmech živočichů stanice se nezaznamenávají záchranné transfery, tedy přemístění netopýrů z ohrožujícího na vhodné místo, ale výhradně pacienti, kteří vyžadují zvláštní a delší péči. Většinou se jedná o zesláblé jedince, kteří pravděpodobně v důsledku masového a z hlediska živočichů často velmi nešetrného zateplování domů přišli o svá tradiční zimoviště. Do záchranných stanic se samozřejmě dostávají i vzácné a ohrožené druhy.

Z hlediska příčiny příjmu rozdělují stanice v jednotné evidenci Národní sítě živočichy do pěti hlavních kategorií. Z uvedených údajů vyplývá, že mláďata tvoří okolo 40 % všech příjmů záchranných stanic. Z toho asi polovina mláďat se ve stanici ocitá zcela zbytečně, jenom v důsledku toho, že je neznalí lidé v přírodě považovali za opuštěná a odchytili je. Zejména v oblasti kontaktu lidí s mláďaty divokých zvířat je třeba zmínit osvětovou činnost stanic. Na toto téma vydávají desítky tiskovin, přímo oslovují širokou veřejnost prostřednictvím výukových a osvětových programů. I tak je to zatím málo a prokazatelné výsledky tohoto působení jsou nedostatečné. Pro úspěšnější eliminaci tohoto problému je nezbytné systematicky oslovovat nejmladší generaci - žáky prvního stupně základních škol a zejména děti v mateřských školách. Na to však stanice mají velmi málo finančních i lidských zdrojů a stát jim to rozhodně neusnadňuje. Péče o mláďata veverek není možná bez intenzivního kontaktu s člověkem. Úspěšnost jejich návratu do přírody je i přesto vysoká.

Paralelně s výchovným a osvětovým působením se stanice snaží co nejvíce uplatnit svoji poradenskou roli a jejím prostřednictvím propagovat myšlenku, aby člověk, který přijde do kontaktu se zvířetem, nejdříve zavolal odborníky ze záchranné stanice a teprve potom konal. Více jak polovinu mláďat dnes již pracovníci záchranných stanic zachrání po telefonu tím, že nálezci sdělí, co má dělat. V tomto ohledu se jeví snaha pražského i některých dalších magistrátů směrovat nálezce zvířat místo na odborníky v záchranných stanicích na dispečink městské policie jako kontraproduktivní.

Druhou nejčastější příčinou příjmu bývají zranění, způsobená především kolizí s dopravními prostředky (dlouhodobě tvoří okolo 22 % všech příjmů zraněných zvířat), poškození jiným živočichem (16 %), popálení na sloupu vysokého napětí (14 %) a náraz do překážky (12 %).

Čtěte také: Kolín: Emisní stanice - informace

Třetí nejčastější příčinou příjmů je poškození živočichů v důsledku jejich ocitnutí se ve špatné době na špatném místě. Patří sem například probuzení hybernanti (zejména ježci a netopýři), zvířata spadlá do nejrůznějších šachet, jímek či komínů, ptáci zalétlí do míst, odkud neumí sami odletět, zvířata uniklá ze zajetí atd. V kategorii „ostatní“ pak jsou zvířata s infekčním či parazitárním onemocněním, zvířata otrávená či pocházející z nelegálních chovů. Rovněž jsou do této kategorie zařazovány kuriozity, jako třeba netopýr lapený na mucholapku, srnec zaklíněný parožím v mříži, netopýři popálení v plynových kamnech apod.

Osvětové aktivity stanic Národní sítě se v těchto oblastech soustředí především na prevenci nárazů ptáků na překážky (skleněné stěny či elektrovody) či na úhyny na lidských stavbách (například na zabezpečení komínů a nádrží s vodou). V některých větších stanicích vznikají i stálé expozice ilustrující příčiny zraňování živočichů a možnosti jejich odstranění. Návštěvníci stanice se tak mohou seznámit nejen s nebezpečnými zařízeními, ale i s konkrétními zvířaty, kterým takové zařízení nevratně ublížilo. A nutno zmínit, že návštěvníků záchranných stanic Národní sítě je ročně okolo 150 000. Výchovný efekt je v tomto smyslu mnohem důležitější než fakt, že záchranné stanice ročně zachrání před smrtí okolo 5 000 zvířat včetně vzácných a zákonem zvláště chráněných druhů.

Financování záchranných stanic

Zajištění běžného provozu stanic Národní sítě stojí okolo 30 milionů Kč ročně. V roce 2011 dosáhly náklady na jedno přijaté zvíře průměrné částky 2 727 Kč. Průměrné náklady na zabezpečení péče o handicapované živočichy na území jedné obce s rozšířenou působností ORP za jeden rok učiní 178 000 Kč.

Provozní výdaje jednotlivých členských stanic se přitom pohybují od 250 tisíc do 3,3 milionu korun ročně a závisí na velikosti území, které stanice zabezpečuje, jejím vybavení a především na množství zajišťovaných činností, a tedy na počtu zaměstnanců/dobrovolníků pracujících ve stanici.

Podpora státu prostřednictvím Programu péče o krajinu tvoří sice jen 18 % z příjmů, ale je zásadní pro udržení základních služeb, které Národní síť jako celek státu a veřejnosti přináší. O tuto dotaci však musí ČSOP každý rok opakovaně usilovat a není jisté, zda ji v příštích letech bude dostávat. Dalšími zdroji, které ČSOP využívá na podporu činnosti stanic sítě, jsou veřejná sbírka Zvíře v nouzi (cca 1 milion Kč ročně) a dar Lesů ČR, s.p. (1 milion Kč ročně).

Čtěte také: Stanice STOP – Česká republika

Velmi významným zdrojem investic pro záchranné stanice je Operační program Životní prostředí, osa 6.2., z něhož zatím investiční prostředky čerpalo 14 stanic. Bohužel z administrativního hlediska jde o velmi složitý proces, a proto není příliš pravděpodobné, že by tento zdroj využili ještě nějací další, personálně „slabší“ provozovatelé stanic Národní sítě. Limitující je rovněž povinná výše kofinancování projektu.

Legislativa a záchranné stanice

Záchranné stanice, a dokonce i samotná Národní síť vznikly dříve než legislativa, která jejich činnost upravuje. Je proto škoda, že zákonodárci nevyužili nabídku Národní sítě na spolupráci a vytvořili legislativu, která všem zúčastněným - státu, stanicím i zvířecím pacientům - situaci zbytečně komplikuje a žádnému z nich nepřináší užitek. Konkrétně jde o novelizaci zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, a s ní související novelizaci zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů, a příslušných vyhlášek. Stát si sice legislativně určil právo rozhodovat o tom, kdo může provozovat záchrannou stanicí, ale v praxi to umožnil skoro každému žadateli. Záchrannou stanicí byly dokonce jmenovány subjekty, které zařízení stanice předložily pouze ve formě jednoduché projektové dokumentace. Vzniklá legislativa tedy sice přidala řadu povinností subjektům provozujícím záchrannou stanici, ale nezabránila tomu, aby i nefunkční, či dokonce ještě neexistující „zařízení“ vystupovala se stejným kreditem potvrzeným od státu. V očích veřejnosti je to staví na stejnou úroveň jako kvalitně pracujícístanice, vázané řadou dalších povinností vyplývajících z členství v Národní síti.

Obecná ochrana druhů

Obecnou ochranu druhů upravuje zejména druhá část zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Důležitou součástí obecné ochrany druhů je také omezení záměrného rozšiřování geograficky nepůvodních druhů a kříženců do naší přírody. Zákon dále stanovuje způsob péče o jedince, které jsou zraněné, nemocné nebo v důsledku jiných okolností neschopné přežít ve volné přírodě a jejich případné předání do záchranné stanice.

Výjimečné postavení, které vychází z evropské legislativy (Směrnice o ptácích), mají v obecné ochraně ptáci. Oproti ostatním skupinám živočichů a rostlin se obecná ochrana ptáků týká každého jedince jakéhokoli ptačího druhu volně žijícího na území států Evropské unie. Je omezen jejich odchyt, držení a usmrcování (s výjimkou lovu podle zákona o myslivosti), úmyslné ničení a odstraňování hnízd, sběr a držení vajec a úmyslné vyrušování zejména v době rozmnožování a odchovu mláďat. Zajištění před úrazy na elektrických vedeních podle zákona č. Standardy řada E (speciální opatření druhové ochrany) se v této souvislosti týkají např.

Území působení záchranných stanic na sebe navazuje tak, aby dokázalo pokrýt celou Českou republiku. Na svěřeném území stanice ručí (na základě dlouhodobé smlouvy mezi stanicí a ÚVR ČSOP) za poskytnutí odborné péče všem nalezeným handicapovaným živočichům volně žijících druhů obratlovců s výjimkou jelena, losa a medvěda. Záchranné stanice spolupracují s orgány státní ochrany přírody, zejména s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR, Státní veterinární správou, Českou inspekcí životního prostředí a dalšími.

Nejčastěji jsou přijímána zvířata z důvodu nejrůznějších zranění (střety s dopravou, popáleniny elektrickým proudem, poranění nárazem na skleněnou plochu, postřelení a jiné nezákonné aktivity). Dalšími zvířaty, která potřebují naši péči, jsou nesamostatná mláďata (předčasně vypadlá z hnízda, zbytečně odebraná z přírody apod.).

Letos jsme dokázali nemožné, přijali jsme téměř 40 000 zraněných volně žijících zvířat, což je o 10 000 více než v loňském roce. Většina z nich se mohla vrátit zpět do přírody. Ta, která potřebují péči do konce života, našla bezpečný domov u nás. Záchranné stanice přijmou každoročně přes 30 000 zvířat, jejich počet neustále roste. Péče o zvířata je financována i díky drobným dárcům. Pomozte svým darem zachránit ohrožené živočichy a vrátit je zpět do volné přírody.

Tabulka 1: Deset nejčastěji přijímaných druhů ve stanicích Národní sítě v letech 2008-2011

tags: #stanice #ochrana #přírody #mapa #ČR

Oblíbené příspěvky:

• Skrytá tajemství Číny
• Cena skladování stavebního odpadu
• Zábavné pexeso pro děti
• Vše o znečištění oceánů
• Informace o skládce Smolina pro občany