Stanoviště ledního medvěda a jeho budoucnost v měnícím se klimatu

Lední medvědi jsou navždy spojeni s arktickým mořským ledem, kde loví svou tulení kořist. Jeho domovem jsou sněhové a ledové pláně kolem severního polárního kruhu v Evropě, Asii i Severní Americe.

Lední medvědi možná do pár dekád zmizí z arktické přírody. Jen od počátku tisíciletí jejich populace klesla o pětinu. Vyplývá to ze studie, kterou zveřejnil tým amerických vědců v prestižním časopise Science. Hlavním viníkem je teplejší voda v oceánech, což způsobil částečně člověk a částečně přirozený vývoj. Lední medvěd v důsledku hubne a chřadne.

Ohrožení ledních medvědů a jejich přirozené prostředí

Jako jedna z největších šelem nemá lední medvěd na souši svého přirozeného nepřítele - jedinými protivníky jsou jiní lední medvědi nebo lidé. V současné době se počet ledních medvědů odhaduje asi na 26 tisíc.

Vědci se domnívají, že většina ledních medvědů omezuje cestování do domovských oblastí několika set km. To je důvod, proč domovský areál ledního medvěda může být obrovský - mnohem větší než u jiných medvědů. Velikost areálu ledního medvěda závisí na dvou hlavních faktorech: kvalitě mořského ledu a dostupnosti jejich tulení kořisti.

Američtí biologové sledovali lední medvědy po dobu tří let, vždy deset dnů v dubnu, s pomocí speciálních obojků s kamerou. Zjistili, že ledy tají rychleji a zvířata kvůli tomu ztrácejí přirozená stanoviště pro lov.

Čtěte také: Hortenzie řapíkatá - tipy pro pěstování

„Pokud se (teplá) období zkracují a led v letním období mizí rychleji, v podstatě pod ledními medvědy podtrháváme koberec a oni ztrácí základnu pro lov tuleňů,“ vysvětluje spoluautor studie George Durner.

Lední medvědi přitom musejí ulovit a sníst jednoho tuleně každých pět až deset dní, jinak dramaticky ubývají na váze. Vynucená klimatická dieta spolu se ztenčováním ledové plochy nabízí nepříznivou prognózu: lední medvěd dosavadním tempem na většině míst do padesáti až sedmdesáti let vyhyne.

„Myslím, že než se něco zlepší, dojde spíš ke zhoršení situace, a pokud to bude pro lední medvědy nepříznivé, může to celé negativně ovlivnit i nás lidi v mnoha ohledech,“ upozornil Durner.

Před dvěma měsíci šokovalo svět video kanadského fotografa a biologa Paula Nicklena, který natočil zuboženého vyhladovělého medvěda, který bezcílně bloumá ledovou krajinou a po několika minutách se vyčerpaně sesouvá k zemi.

Nicklen chtěl drastickými záběry upozornit na mizející ekosystém a lidskou ignoranci. „Když se díváte na umírajícího ledního medvěda, je to příšerné, trhá vám to vnitřnosti, prostě hrozné. Chci, aby si lidi uvědomili, co to znamená, když vědci říkají: lední medvědi do sta let zmizí kvůli klimatickým změnám, kvůli mizejícímu ledu, chci, aby se jim tenhle obrázek vypálil do mozku,“ prohlásil fotograf.

Čtěte také: Ne každé opuštění je přestupek

Nové technologie pro ochranu ledních medvědů

Setkání s ledními medvědy v arktických oblastech nejsou žádná legrace. Arktida by mohla být brzy bezpečnější pro medvědy i lidi. Nezisková ochranářská organizace Polar Bears International pomohla vytvořit tzv. „bear-dar“, radarový výstražný systém, který varuje lidi, pokud se v oblasti nachází lední medvěd. Systém skenuje oblast, zaznamenává vše, co se hýbe, a pomocí vyškolené umělé inteligence určuje, zda se jedná skutečně o ledního medvěda.

Jakmile ledního medvěda detekuje, může spustit řadu reakcí. V rozhovoru pro CBC York uvedl, že základní balíček tohoto systému stojí přibližně 45 000 dolarů. Tato cena se bude zvyšovat s rozšiřováním sledované oblasti.

První test v Churchillu

Vývojáři poprvé otestovali systém bear-dar ve městě Churchill v kanadské Manitobě. Tam se každý rok na podzim shromažďují lední medvědi a čekají na návrat mořského ledu. V Churchillu byl pilotní detekční systém pouze doplňkem stávající infrastruktury pro detekci medvědů. Polar Bear International však počítá s větším využitím systému bear-dar v místech, která nemají takové zdroje jako Churchill.

Ideálním místem pro první praktické použití se proto stala vzdálená výzkumná stanice Eureka. Meteorologická stanice se nachází na ostrově Ellesmere v Nunavutu a zaznamenala v posledních letech více návštěv ledních medvědů. S mizením věčného ledu totiž lední medvědi rozšiřují svá teritoria na sever, do oblastí, kterým se dříve vyhýbali. Dostávají se tak někde více do blízkosti lidí, podobně jako výzkumníci z Eureky.

Sběr důležitých dat

Do této výzkumné stanice dorazil systém bear-dar před půl rokem. Během několika příštích let bude shromažďovat data a sloužit jako příklad pro další arktické komunity.

Čtěte také: Český Těšín: Dopravní uzel

Bear-dar pomohla vyvinout společnost Spotter Global, která se primárně zaměřuje na vojenské zakázky a prodej sledovacích systémů americké vládě.

Adaptace ledních medvědů na Špicberkách

Zatímco většina populací ledních medvědů trpí nedostatkem potravy kvůli mizejícímu mořskému ledu, medvědi na norském souostroví Špicberky tloustnou. Nová studie odhaluje překvapivé důvody jejich úspěchu. Lední medvědi bývají často symbolem dopadů klimatické změny, protože jejich přežití závisí na mořském ledu. Jeho úbytek nutí tyto mocné predátory plavat delší vzdálenosti za potravou nebo trávit více času na souši, kde žijí ze svých tukových zásob. Mnoho populací ledních medvědů je ohroženo hladomorem.

Výzkumníci na norských Špicberkách však u tamní populace ledních medvědů objevili něco nečekaného. Když hladina mořského ledu kolem souostroví klesla, medvědi ztloustli, uvádějí v nové studii publikované v časopise Scientific Reports.

Medvědi v Barentsově moři kolem Špicberků jsou sledováni v rámci každoročního jarního monitoringu od roku 1987. Takto dlouhodobá data s pravidelnými měřeními představují pro vědce poklad, protože umožňují odhalovat vzorce a trendy. V tomto případě si všimli, že populace zůstává stabilní, přestože tento region ztrácí led dvakrát rychleji než jiná stanoviště ledních medvědů.

Aby zjistili, co se děje, výzkumníci analyzovali tělesnou velikost a obvod hrudníku 770 dospělých ledních medvědů odchycených během monitoringu v letech 1992 až 2019. Tělesná kondice tak může naznačovat, jak se populaci daří.

Na základě zkušeností z jiných populací vědci očekávali, že medvědi budou hubnout s ubývajícím mořským ledem. „Sám jsem viděl na Špicberkách, jak rychle mořský led mizí," popisuje hlavní autor studie Jon Aars, vedoucí vědecký pracovník Norského polárního institutu. „Bylo by přirozené očekávat, že úbytek ledu bude mít na medvědy negativní dopad, včetně jejich tělesné kondice."

Nová zjištění však odhalila opak. Tělesná kondice medvědů klesala mezi lety 1995 a 2000, poté se však opět zlepšila, přestože region po roce 2000 rychle ztrácel mořský led. „Trochu mě to překvapilo, když jsme zjistili, že se kondice ve skutečnosti zlepšila místo zhoršení," přiznává Aars. „Je to dobrá zpráva, že si vedou tak dobře, přestože nikde jinde v Arktidě mořský led nemizí tak rychle."

Proč se špicberským medvědům daří

Jedním z vysvětlení jejich úspěchu může být skutečnost, že zatímco medvědi v mnoha jiných populacích na souši neloví - výdej energie se jim nevyplatí vzhledem k získaným kaloriím - špicberští medvědi konzumují více suchozemských zvířat než dříve.

Tito lední medvědi „mají alternativy, které jinde nemají vždy k dispozici," vysvětluje Aars. Loví například soby, jejichž populace vzrostla po zotavení z nadměrného lovu člověkem. Sobi poskytují zdroj potravy během léta, kdy lední medvědi obvykle hladoví.

Další možností je, že zmenšující se mořský led může nutit tuleně kroužkované shlukovat se do hustších skupin kolem zbývajících ploch ledu, což z nich dělá snadnější cíl pro lov.

Budoucnost špicberských medvědů

Ať je důvod jakýkoli, tato zpráva bohužel není tak pozitivní, jak se zdá. „Myslím, že je to malé okno naděje," hodnotí Alice Goddenová, vedoucí vědecká pracovnice z University of East Anglia v Anglii, která se studie neúčastnila. Podle ní dlouhodobý výhled pro medvědy pravděpodobně není dobrý. „Dostupnost potravy bude skutečně rozhodující pro jejich přežití," upozorňuje s tím, že množství potravy závisí na rychlosti růstu teplot v důsledku emisí uhlíku.

Autoři studie varují, že v určitém bodě ekosystém překročí zlomový bod a může zažít závažné, nevratné změny. „Být ledním medvědem na Špicberkách bude v budoucnu těžší," předpovídá Aars.

Srovnávat trpící medvědy s prosperujícími však není užitečné, upozorňují odborníci. „Každá subpopulace medvědů bude zcela odlišná," vysvětluje Goddenová. „Vše je třeba zasadit do kontextu jejich místního prostředí."

I když se těmto ledním medvědům v současnosti daří dobře, pokud led zcela zmizí, nepotrvá to, uzavírá Aars: „Lední medvědi nežijí nikde, kde není alespoň část roku mořský led."

Lední medvědi v ruské Arktidě

Ruští lední medvědi fascinují svět. Video, na kterém je vidět asi dvacet jedinců, kteří se zabydleli v opuštěných budovách výzkumné stanice v Rusku, se stalo virálním.

Lidi po celém světě uchvátila skupina asi dvaceti ledních medvědů, kteří na ruském ostrově Koljučin obsadili opuštěné budovy, informovala stanice CNN. Video, které se nyní virálně šíří internetem, natočil cestovatelský blogger Vadim Makhorov, uvedla stanice BBC. Na záběrech, které minulý týden přidal na YouTube, jde vidět, jak medvědi zvědavě koukají za dronem z okna, chodí mezi futry a procházejí se po ostrově v Čukotském moři. Jeden z nich se dokonce pokusil bloggerův dron tlamou chytit.

Ohrožení ledních medvědů v Grónsku

Grónsko je místo, kde jsou lední medvědi. Dneska, když chce člověk jít na expedici do Grónska, potřebuje neuvěřitelné množství povolení, ale potřebuje taky zbrojní pas, potřebuje pušku a tak dále.

V Grónsku se může stát, že se člověk setká s ledním medvědem. Medvěda jsme potkali v místě, kde bychom na něj vůbec neměli nikdy narazit, protože to bylo už na západní straně, kde od dob Nansena nikdy nikdo medvěda neviděl. Navíc jsme ho potkali 100 kilometrů ve vnitrozemní ledovce a ten ledovec tam končí přibližně padesát kilometrů od konce fjordu. Lední medvěd tam neměl co dělat, nicméně tam byl. Byl reálný a byl hladový.

Medvěd se blížil pomalu. Nevěřil svému čichu a asi očím, protože nevěřil, že tam chutnou kořist v podobě pěti lidí nalezne v takhle odlehlém místě. Naštěstí se objevil ráno, když už jsme byli vzhůru, někdy kolem šesté hodiny, takže jsme měli čas se nějakým způsobem na to setkání připravit. Mysleli jsme si, že ho zaplašíme, nicméně byl odhodlaný a hladový. Nakonec došlo na to, že jsme ho museli zlikvidovat.

Takovou věc je nutné hlásit. Měli jsme to dokonce natočené na kameru, abychom měli důkaz, že to byla sebeobrana, že medvěd šel po nás a ne my po něm.

Chov ledních medvědů v Zoo Praha

Medvědy lední chová pražská zoo od roku 1932 a zaznamenala několik významných chovatelských úspěchů. Chov medvědů ledních v zoologických zahradách totiž není nic jednoduchého, samice se často odmítají o mláďata starat nebo je usmrtí.

Umělý odchov je obtížný vzhledem ke zvláštnímu složení medvědího mléka. Poprvé na světě se to podařilo právě v Zoo Praha, a to v roce 1942.

Často kladené otázky

• Proč lední medvědi na Špicberkách tloustnou, když jim mizí led?
  Špicberští medvědi mají přístup k alternativním zdrojům potravy - loví soby, jejichž populace vzrostla, a tuleny, kteří se kvůli úbytku ledu shlukují do hustších skupin. Tyto výhody jim umožňují kompenzovat ztrátu tradičních lovišť.
• Jak dlouho vědci sledují medvědy na Špicberkách?
  Monitoring probíhá od roku 1987 v rámci každoročního jarního výzkumu. Pro aktuální studii vědci analyzovali data 770 dospělých medvědů odchycených v letech 1992 až 2019.
• Znamená to, že lední medvědi klimatickou změnu přežijí?
  Ne nutně. Odborníci varují, že jde pouze o „malé okno naděje". Pokud mořský led zcela zmizí, medvědi nepřežijí - jsou na něm životně závislí po většinu roku.
• Proč se špicberským medvědům daří lépe než jiným populacím?
  Každá subpopulace čelí odlišným podmínkám.

tags: #stanoviste #ledniho #medveda

Oblíbené příspěvky:

• Tabulka Odpadu VUT
• Jak snížit spotřebu vody
• Kočky a životní prostředí
• Obnovitelné zdroje a česká energetika
• Ekologické bydlení