Pozice vodního záchranáře a jeho vybavení

08.03.2026

Možná jste někdy uvažovali o tom, jak se stát záchranářem nebo záchranářkou na volné vodě. Naše země, plná krásných jezer, řek a přehrad, představuje i svá nebezpečí. Stát se záchranářem nebo záchranářkou na volné vodě je nejen cesta k naplněné kariéře, ale také cesta ke zlepšení bezpečnosti našich vodních prostředí.

Kvalifikace vodního záchranáře

Krok směrem k této smysluplné kariéře začíná získáním kvalifikace. Kvalifikace Záchranář/Záchranářka na volné vodě je na dosah ruky a může vám otevřít dveře do světa záchranných operací. Získání kvalifikace Záchranář/Záchranářka na volné vodě vyžaduje úspěšné absolvování zkoušky z profesní kvalifikace. Podrobný kvalifikační standard je k dispozici na webu Národní soustavy kvalifikací a poskytuje informace o tématech, kterými se budete při získání kvalifikace zabývat.

Požadavky na uchazeče u zkoušky

Před zahájením vlastního ověřování musí být uchazeč seznámen s pracovištěm a s požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) a požární ochrany (PO). Minimální potápěčskou kvalifikací CMAS P*/PADI Open Water Diver (OWD) nebo ekvivalentní kvalifikace (na základě uznávání kvalifikací mezi jednotlivými systémy) a písemné doložení minimálně 40 ponorů v celkové délce trvání minimálně 20 hodin a Osvědčením Vůdce malého a rekreačního plavidla (min.

Uchazeč si ke zkoušce přinese odpovídající sportovní oblečení, plavky a obuv. Autorizovaná osoba připraví ke zkoušce 5-10 příkladů modelových situací ke každému kritériu hodnocení, na kterých je ověří. Předmět pro vylovení je na metě 15 m. Uchazeč se při provedení nadechne, zanoří, uplave celou vzdálenost pod vodou a v cíli, na metě 15 m rovnou vyloví předmět, tj. Postižený je oblečen v potápěčském obleku a v úplné potápěčské výstroji.

Průběh zkoušky

Soubor otázek pro testy stanovuje autorizovaná osoba podle požadavků hodnoticího standardu. Při každé zkoušce musí být ověřeny všechny kompetence kvalifikačního standardu. Pro každé kritérium existuje několik otázek. Za úspěšné splnění testu se považuje 80 % správně zodpovězených otázek s tím, že pro každé kritérium musí být správně zodpovězeno alespoň 80 % otázek.

Čtěte také: Hortenzie řapíkatá - tipy pro pěstování

Soubor otázek pro ústní ověřování stanovuje autorizovaná osoba podle požadavků hodnoticího standardu. Při každé zkoušce musí být ověřeny všechny kompetence kvalifikačního standardu. Každé kritérium je zohledněno v několika otázkách.

Vybavení a mentální příprava

Být záchranářem na volné vodě však vyžaduje více než jen znalosti. Klíčové je také vybavení a mentální příprava - od záchranného plavidla až po ochranu před nebezpečím. Mentální příprava je také důležitá. Záchranáři na volné vodě čelí náročným situacím a stresujícím okamžikům.

Vodní záchranná služba Českého červeného kříže (VZS ČČK)

Vodní záchranná služba Českého červeného kříže (dále VZS) je organizace s celostátní působností věnující se vodnímu záchranářství, vzdělávacím aktivitám a záchranářskému sportu. Je kolektivním členem Českého červeného kříže (dále ČČK) a v rámci IZS patří k ostatním složkám, které poskytují pomoc hlavním složkám IZS na vyžádání a nemusí držet stálou pohotovost (Dubský, Hanuška, Skalská 2010: 13).

Historie VZS sahá až do roku 1967, kdy byla oficiálně založena. Velkou zásluhu o vznik VZS měl Jeroným Řepa, který v 50. letech působil na katedře tělesné výchovy Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, kde vyučoval záchranu tonoucích (Kozmová 2015: 14). Od roku 1989 je VZS členem Mezinárodní organizace vodní záchrany - International Lifesaving Federation (dále ILS).

Oficiální status organizace je zapsaný spolek a sídlo je na adrese Lahovská 25 v Praze. Ústředním orgánem je sedmičlenné prezidium, jehož členové jsou voleni republikovou konferencí na volební období čtyř let. V současné době je prezidentem VZS Mgr. David Smejkal. Dalšími orgány jsou představenstvo a valná hromada, vlastní právní subjektivitu pak má třicet pět pobočných spolků s místní působností.

Čtěte také: Ne každé opuštění je přestupek

Činnost VZS

V rámci plnění úkolu záchrany na otevřených vodních plochách slouží VZS na hlídaných lokalitách v letních měsících celodenní služby. Mezi tyto lokality patří zejména přehradní nádrže jako Lipno, Orlík, Nové Mlýny, Brněnská přehrada a další. VZS se také aktivně podílí na záchranářském vzdělávání v součinnosti s ostatními složkami IZS (např. školení příslušníků HZS), ale i při školení laické veřejnosti.

Velký význam VZS spočívá také v asistenci při povodních většího či menšího rozsahu (viz Řečínská 2013), při kterých mohou členové VZS nabídnout pomoc i ve vysoce specializovaných oblastech. Činnost VZS má také mezinárodní přesah, na řadě aktivit spolupracují záchranáři s kolegy ze zahraničí.

Integrovaný záchranný systém (IZS) a spolupráce VZS

Integrovaný záchranný systém (dále IZS) je systém vazeb a pravidel spolupráce, kterými se řídí jeho složky při záchranných a likvidačních pracích a přípravě na mimořádné události (Hasičský záchranný sbor ČR 2009). Jeho základními složkami jsou Hasičský záchranný sbor ČR (dále HZS) a jednotky požární ochrany zařazené do plošného pokrytí kraje, Policie ČR a zdravotnická záchranná služba ČR.

Kromě těchto základních složek fungují jako součást IZS i tzv. ostatní složky, mezi které patří organizace různého charakteru zřizované státem, kraji nebo obcemi (např. obecní policie, vyčleněné sbory armády, hygienické stanice) nebo neziskové organizace a sdružení občanů (např.

Vodní záchranná služba spolupracuje jako složka IZS nejčastěji s hasičským záchranným sborem (dále jen HZS) při živelných pohromách a jiných mimořádných událostech, a to zejména při složitých podmínkách na vodní hladině (ČČK 2016). Spolupráce se ale týká i dalších složek IZS, například sborů dobrovolných hasičů, Policie ČR nebo letecké záchranné služby.

Čtěte také: Český Těšín: Dopravní uzel

Povodňové komise a ochrana před povodněmi

V době povodně tj. Jsou ustanoveny povodňové komise obcí, měst, obcí s rozšířenou působností, krajů, ucelených povodí a ústřední povodňová komise. Tyto povodňové komise řídí a koordinují protipovodňovou ochranu na svém území. V momentě, kdy povodňová situace přesáhne možnosti povodňové komise obce a ta požádá vyšší povodňovou komisi o převzetí povodňové ochrany na jejím území, přebírá řízení ochrany před povodněmi povodňová komise vyšší. Ochrana před povodněmi je zajišťována podle povodňových plánů a při vyhlášení krizové situace krizovými plány. V kompetenci povodňových komisí je činit opatření a vydávat příkazy, které nejsou rozhodnutími podle správního řádu. Platí pouze po dobu povodně, tj. spolupracuje s Krajskou hygienickou stanicí, Krajskou veterinární stanicí, správci vodovodů a kanalizací, správci sítí elektřiny a plynu (např. Povodí Moravy, s. p. subjekty, které mohou pomoci, např. Obec provozuje lokální varovný systém, který je napojen na celostátní Jednotný systém varování a vyrozumění obyvatelstva (JSVV), budovaný Ministerstvem vnitra ČR - GŘ HZS. Lokální varovný systém zahrnuje hlásiče místního informačního systému, kterým je schopen starosta / předseda povodňové komise, případně jiný pověřený člen varovat nebo předat jiné pokyny fyzickým a právnickým osobám a organizacím, které jsou dotčeny povodní. Při vyhlášení stavu ohrožení (III. Před povodní: Zajištění nebezpečných látek např. nádrže s pohonnými hmotami, oleji nebo jejich odvoz. Po povodni: Zajištění ochranných pomůcek pro pracovníky odstraňující následky povodní, dezinfekčních prostředků.

Statistika utonutí v ČR

Utonutí je druhou nejčastější příčinou náhlých úmrtí v České republice. Za posledních dvacet let (od roku 1996 do roku 2015) utonulo dle statistik VZS v ČR 4 749 lidí (VZS 2016c). Průměrně za rok se utopilo téměř 240 lidí. Asi tři čtvrtiny z utonulých představují muži. Nejčastější příčiny utonutí představují (kromě neurčené příčiny) utonutí a potopení v přírodní vodě nebo po pádu do přírodní vody.

Tabulka: Počet utonutí v ČR v letech 1996-2015