Stav ohrožení u Uloz.to: Rozhodnutí Nejvyššího soudu v ochraně autorského práva

Nejvyšší soud rozhodl ve věci žalobce DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, z.s., proti žalované Uloz.to cloud a.s. o ochranu autorského práva.

Městský soud v Praze rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal ochrany před porušováním majetkových autorských práv k audiovizuálním dílům podle § 40 odst. 1 písm. f), eventuálně podle § 40 odst. 1 písm. b), zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), dále též jen „aut. zák.“, jež jako kolektivní správce spravuje. To podle žalobce spočívá v provozování služby datové úschovny, jež téměř výhradně slouží k neoprávněnému sdílení předmětů chráněných autorským zákonem ze strany uživatelů služby.

Žalovaná na svoji obranu uvedla, že obsah umístěný na jejím serveru je nahrán buď uživateli jí poskytované služby nebo jejími obchodními partnery, a tudíž poskytuje svoji službu v souladu s § 5 a 6 zákona č.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně doplněných vlastním dokazováním, podle nichž žalobce je oprávněn k výkonu dobrovolné kolektivní správy majetkových práv autorských podle autorského zákona a tato správa se týká děl literárních, vědeckých, kartografických, dramatických, hudebně dramatických, choreografických, pantomimických a děl audiovizuálních, včetně audiovizuálních děl tvořících předmět tohoto řízení.

Žalovaná provozuje datovou úschovnu, na které dochází ve značném rozsahu k neoprávněnému sdílení autorským právem chráněných děl, včetně audiovizuálních děl tvořících předmět tohoto řízení. Žalovaná ve smluvních podmínkách sjednává s uživateli své služby povinnost neukládat na server soubory porušující autorská práva a práva s autorským právem související a rovněž umožňuje uživatelům nahlašování uložení autorskoprávně závadných souborů, které ze svého serveru postupně odstraňuje.

Čtěte také: Doporučení pro zlepšení ovzduší

Rychlost stahování uložených souborů uživatelem je vázaná na uhrazení kreditů odpovídajících určitému objemu stažených dat. Pro vyhledávání uložených souborů je uživatelům k dispozici elektronický vyhledavač s funkcí tzv. našeptávače, který již v průběhu vepisování názvu vyhledávaného souboru nabízí různá hesla podle počátečních písmen a navrhuje nejvyhledávanější výrazy. Žalovaná v rámci poskytování své služby provádí tzv. listing, tj. vedení statistik podle počtu stažení souborů, jejich velikosti, kategorií atd.

Výsledky vyhledávání pak lze třídit a řadit podle nejrůznějších kritérií. Existuje i tzv.

Po právní stránce dospěl odvolací soud k závěru, že žalobce je k uplatnění požadovaných nároků aktivně věcně legitimován jako kolektivní správce práv podle autorského zákona, a je tak oprávněn požadovat, aby se porušovatel spravovaného práva duševního vlastnictví zdržel nedovoleného jednání právě z důvodu jeho dalšího zamezení, a to i ve vztahu k třetím osobám, jejichž prostředky nebo služby jsou využívány při porušování práv.

Podle odvolacího soudu však nemůže obstát požadavek žalobce na uložení povinnosti žalované odstranit anebo veřejnosti znepřístupnit digitální soubory obsahující předmětná audiovizuální díla, a zdržet se do budoucna zpřístupňování těchto audiovizuálních děl veřejnosti, aniž by žalovaná vstupovala a kontrolovala obsah těchto souborů, neboť v každém individuálně určeném případě je nutné zkoumat, zda provozovatel služby elektronických komunikací překročil meze tzv. bezpečného přístavu ve smyslu § 5 a § 6 zákona o některých službách informační společnosti, a tudíž, zda odpovědnost za obsah přechází na něj, namísto uživatele služby.

Podle odvolacího soudu však lze u provozovatele služby elektronických komunikací rozumně očekávat, že bude provádět pravidelné kontroly uloženého obsahu, což platí pro všechna díla, která byla nahlášena jako porušující autorská práva. Služba hostování souborů žalované do značné míry porušování autorských práv podporuje prostřednictvím svého konkrétního obchodního modelu, a to i ve smyslu obecné prevenční povinnosti podle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“).

Čtěte také: Legislativa stavu ohrožení

Odvolací soud zdůraznil, že v případě služby poskytované žalovanou značná část obsahu umístěného uživateli představuje pouhé pirátské kopie audiovizuálních děl, což ve svém výsledku způsobuje značnou a dlouhodobou újmu autorům těchto děl. Veškeré náklady na oprávněnou obranu tak nesou autoři, přičemž žalovaná není ochotna připustit ani fakticky nutné, a tudíž rozsáhlé, kontroly obsahu souborů ze strany žalobce.

Proto odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, aby zohlednil nejenom časové omezení, ale i omezení na konkrétní díla, u kterých bylo prokázáno, že se opakovaně na službě žalované neoprávněně vyskytují a jsou nabízeny ke stažení veřejnosti a zároveň s omezením uplatněného nároku na dobu výkonu kolektivní správy žalobce s ohledem na to, že rozsudek soudu je obecně vykonatelný do budoucna bez bližšího časového omezení.

Ve vztahu k uplatněnému nároku na zdržení se omezování počtu elektronických dotazů žalobce na obsah souborů uložených prostřednictvím služby žalované odvolací soud dospěl k závěru, podle kterého není možné připustit situaci, kdy by při velkém množství souborů uložených na službě poskytovatele, obsahující neoprávněně šířená díla, tudíž při velkém množství dotazů ze strany osoby oprávněné hájit zájmy autorů, došlo k technickému (softwarovému) zablokování přístupu do systému poskytovatele služby, a tím k faktickému znemožnění detekce a následnému odstranění souborů obsahujících závadný obsah. Je tak zcela na žalované, aby pomocí běžných softwarových nástrojů částečně umožnila, byť ve zvýšené míře, než je běžné, pokládání strojových dotazů žalobcem do svého systému, neboť nelze rozumně předpokládat zneužití systému žalobcem.

Rozsudek odvolacího soudu napadl v rozsahu, v jakém odvolací soud změnil výrok III rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu částečně zamítl, žalobce dovoláním, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), pro řešení právní otázky, jež dosud nebyla podle žalobce v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, a to otázky, zda je možné po žalované jako poskytovateli služby informační společnosti, které byl notifikován protiprávní výskyt konkrétně specifikovaných děl, požadovat, aby zamezila jakémukoli (prostřednictvím jednoduše vyhledatelného nástroje, vyhledavače, který sama poskytuje) zpřístupňování takových děl veřejnosti ve smyslu § 18 odst. 2 aut. zák.

Nesprávnost právního posouzení věci spatřuje žalobce v tom, že odvolací soud zúžil původně uloženou povinnost žalované zdržet se umožnění veřejného zpřístupnění předmětných digitálních souborů pouze na zdržení se umožnění jejich stahování, čímž ponechal žalované možnost sdělovat závadné soubory formou streamingu, což žalovaná patřičně využívá. Přitom pojem zpřístupňování díla obsahuje ustanovení § 18 odst. 2 aut.

Čtěte také: Více o environmentálním stavu UPCE

Rozsudek odvolacího soudu napadla v rozsahu, v jakém odvolací soud změnil výroky II a III rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobě částečně vyhověl, a v jakém rozhodl o nákladech řízení, žalovaná dovoláním, které považuje za přípustné podle § 237 o. s. ř., pro řešení právních otázek, jež dosud nebyly podle žalované v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, resp. tyto otázky byly odvolacím soudem vyřešeny v rozporu s rozsudkem Soudního dvora ze dne 14. 6. 2017, ve věci Stichting Brein proti Ziggo BV a XS4All Internet BV, C-610/15, s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1280/2018, a s usnesením Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. I. ÚS 249/19.

Žalovaná namítá, zda lze „v rozporu s kolizním pravidlem českého práva lex specialis derogat generali“ aplikovat ustanovení občanského zákoníku jakožto obecného právního předpisu v případě, kdy je konkrétní záležitost upravena speciálním zákonem o některých službách informační společnosti, a pokud ano, zda povinnosti uložené na rámec § 5 zákona o některých službách informační společnosti jsou založeny obecnou prevenční povinností podle § 2900 o.

Žalovaná dále zpochybňuje, zda při aplikaci závěrů rozsudku Soudního dvora ze dne 14. 6. 2017, ve věci Stichting Brein v.

Tuto povinnost nelze podle žalované uložit ani na základě obecné prevenční povinnosti podle § 2900 o. z., neboť ustanovení § 6 zákona o některých službách informační společnosti je speciální právní úpravou pro oblast poskytování služeb informační společnosti. Tuto povinnost nelze podle žalované dovodit ani na základě soudcovského dotváření práva, ani na základě hlediska proporcionality ve vztahu k porušení práv autorů děl, která se na službě žalované vyskytují.

Kromě toho má dovolatelka za to, že uložená povinnost je neurčitá a fakticky nevykonatelná, neboť i kdyby žalovaná činila vše, co je technicky možné, nelze najisto určit, zda by tím zcela splnila uloženou povinnost, neboť by ke kontrole obsahu uložených souborů mělo docházet nepřetržitě, což je požadavek nepřiměřený a technicky neproveditelný.

Ve vztahu k uložené povinnosti zdržet se omezování počtu dotazů na uložené soubory obsahující předmětná audiovizuální díla je žalovaná názoru, že nastavení limitu počtu dotazů na službu žalované představuje obecný bezpečnostní prvek klíčový pro samotné fungování systému nahlašování závadných souborů a ochrany osobních údajů uživatelů služby a nelze u nich z technických důvodů činit výjimku.

Podle žalované navíc tato uložená povinnost postrádá právní základ. Způsob, jakým žalovaná v souladu s § 5 zákona o některých službách informační společnosti umožňuje svým uživatelům nahlašovat protiprávní či jinak závadný obsah, je ponechán v diskreci žalované a nelze žalované ukládat způsob nastavení technických a bezpečnostních prvků provozované služby.

Kromě toho žalovaná ve svém dovolání napadá skutková zjištění odvolacího soudu o způsobu provozování své služby, jež podle názoru žalované nemají oporu v dokazování, a vyjadřuje nesouhlas s aplikací odvolacím soudem citovaných rozhodnutí Soudního dvora, Ústavního soudu, dovolacího soudu a rovněž nesoulad s dosavadní rozhodovací praxí odvolacího soudu. Žalovaná je názoru, že předmětná díla neužívá ve smyslu autorského zákona, porušování práv podle tohoto zákona ani nepodporuje a nelze jí tak uložit žádnou povinnost dohledu ve smyslu § 6 zákona o některých službách informační společnosti.

Žalovaná navrhla, aby dovolací soudu změnil rozsudek odvolacího soudu (zjevně pouze v napadeném rozsahu) tak, že žalobu zamítne a přizná žalované náhradu nákladů řízení, popř.

K doplněním dovolání žalované ze dne 24. 8. 2021 a 25. 1. 2022 dovolací soud ve smyslu § 242 odst. 4 o. s. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že obě dovolání byla podána v zákonné lhůtě a oprávněnými osobami, zastoupenými advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř.

Podle § 237 o. s. ř.

Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst.

Dovolací soud ve svém rozhodování dospěl k ustálenému závěru, podle kterého předestírá-li dovolatel vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní, od odvolacího soudu odlišné, právní posouzení, uplatňuje jiný než přípustný dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., podle nějž lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 1010, sp. zn. 22 Cdo 5039/2008, ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3349/2017, či ze dne.

Právní otázka žalobce přitom směřuje k posouzení právních důsledku jednání, jež spočívá v umožnění veřejného zpřístupňování předmětných souborů uložených uživateli služby žalované formou přímého zhlédnutí (tzv. streamingu). Odvolací soud však skutkové zjištění o tomto způsobu zpřístupňování předmětných souborů prostřednictvím služby žalované neučinil a žalobu v příslušné části zamítl z důvodu, že navrhovaná povinnost v daném rozsahu neodpovídá obsahu služby poskytované žalovanou. K tomu je pak třeba poznamenat, že žalobce v souladu s pravidly tzv. koncentrace řízení netvrdil (v rámci vylíčení rozhodujících skutečností podané žaloby), že by služba žalované umožňovala (a za jakých podmínek) též sdělování děl veřejnosti formou tzv. streamingu (resp. že by právě předmětná díla byla tímto způsobem prostřednictvím služby žalované neoprávněně zpřístupňována a že by i tento způsob sdělování děl veřejnosti byl součástí předmětu řízení). Jeho žaloba je postavena na tvrzení, že služba žalované umožňuje (opětovné) stahování sdílených souborů (tzv. download), čímž je uživatelům umožněno pořízení trvalé offline rozmnoženiny předmětných děl (přičemž rychlost a rozsah tohoto stahování jsou v důsledku uplatnění tzv.

Proto žalobce, požadující posouzení právní otázky vycházející z vlastního skutkového tvrzení o této formě sdělování předmětných děl veřejnosti prostřednictvím služby žalované, ve skutečnosti nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Přitom skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyšší...

tags: #stav #ohrozeni #uloz #to

Oblíbené příspěvky:

• Nášlapný koš recenze
• Likvidace kotle na tuhá paliva
• Rizika elektrického proudu
• Svlékání v přírodě
• Model Navrátil