Sociální ekologický model Navrátil

Ekologická perspektiva pomáhá ozřejmit koncept „člověka v prostředí“.

Zdůrazňuje, že není dostatečné zabývat se lidmi a (nebo) prostředím.

Perspektiva poukazuje na propojenost mezi nimi a na fakt, že právě na jejich společných hranicích vzniká mnoho životních stresů a problémů (Germain, Gitterman, 1980).

Ať už tedy sociální pracovník pracuje přímo s jednotlivcem nebo s institucí, musí si být vždy vědom jejich vzájemného vlivu a vzájemné závislosti.

Sociální pracovník, který působí v úrovni plánování a tvorby strategií, ale také jako klinický psychoterapeut, si musí všímat klienta i jeho prostředí.

Čtěte také: Definice Sociálně Ekologické Niky

Aby sociální pracovníci mohli naplnit cíl ekologického modelu sociální práce, musí disponovat poznatky o člověku i jeho prostředí a také o jejich vzájemném vztahu.

Základem znalostní výbavy sociálních pracovníků jsou poznatky o chování, potřebách a cílech lidských systémů v kontextu jejich rozmanité kultury prostředí.

Sociální pracovníci potřebují rozumět různým systémům, které svojí činností konstituují prostředí.

Mezi ně patří jednotlivci, skupiny, rodiny, organizace, instituce a společnosti.

Znalost nezbytná pro sociální práci zahrnuje také studium biologie, psychologie, sociologie, politologie, ekonomiky a sociální politiky.

Čtěte také: Pojmy sociální ekologie

Dále k nim samozřejmě náleží specifické znalosti z oblasti komunikace, skupinové a rodinné dynamiky, komunitního rozvoje atp.

Antiopresivní přístupy v sociální práci

Na konci dvacátého století se v sociální práci začaly objevovat přístupy, které bývají označovány jako antidiskriminační či antiopresivní.

Vzrůst zájmu o tyto modely sociální práce souvisel s eskalací sociálních problémů v některých vyspělých evropských zemí a v USA.

Šlo například o konflikty vyvolané kolem integrace migrantů v Německu, vzrůstající kriminalitu a nepokoje mezi černošským obyvatelstvem ve Velké Británii a USA.

Problematika vztahů mezi různými etnickými a kulturními skupinami se samozřejmě neomezovala jen na uvedené země a je realitou současného světa, že interetnické a interkulturní vztahy patří k problémům vyžadujícím naši soustavnou pozornost.

Čtěte také: Pochopení SE systémů

Antiopresivní a antidiskriminační přístupy ovšem nelze spojovat jen s problematikou migrantů, ale obecně je možné je aplikovat všude tam, kde jsou přehlíženy zájmy určitých sociálních skupin, ať už jsou definovány etnicky, kulturně, nábožensky či jinak.

Například Thomas a Pierson (Thomas and Pierson 1995) charakterizují diskriminaci a útlak jako pojem, který se v sociální práci široce používá, přičemž se vztahuje ke strukturálním nevýhodám, kterým v moderních společnostech čelí určité sociální skupiny.

V sociální práci se antiopresivní přístup aplikuje proto, aby oslabil individuální a institucionální diskriminaci, ať už se děje na základě etnicity, pohlaví, věku, zdravotního postižení, sociální třídy či sexuální orientace.

Řada výzkumů přitom nadále potvrzuje, že moderní společnosti západního typu se ani v posledních dvou desetiletích nedokázaly s diskriminací svých některých členů vyrovnat (Vidovićová 2008; Kaas and Manger 2012; Heffron et al. 2020; Neal-Boylan 2020; Murney et al. 1.

Jedním z autorů, který rozpracoval antiopresivní přístup jako model sociální práce, je Neil Thomson (Thompson 2016).

Antiopresivní sociální práce vyžaduje citlivost vůči zkušenosti diskriminace, oprese.

Sociální pracovník musí být schopen brát do úvahy takové faktory jako rasu, etnicitu, rod, věk, zdravotní postižení, sexuální orientaci atd. a vliv těchto faktorů na klientovu situaci.

Z hlediska antiopresivního přístupu je vyloženě nebezpečné, pokud si sociální pracovník neuvědomuje diskriminaci či opresi, které je klient vystaven.

Sociální pracovníci uplatňující antiopresivní myšlení si kladou za cíl upozorňovat zejména na zneužívání moci, které vzniká mezi sociálními kategoriemi lidí, např. oprese mužů vůči ženám, jedné kultury vůči druhé, lidí v produktivním věku vůči starším, zdravých lidí vůči zdravotně postiženým atp.

V povědomí o sociálně-politickém kontextu je nezbytné, aby se zabránilo tomu, že se sociální pracovník stane součástí problému.

Hodnoty antiopresivní sociální práce

Dalším rysem antiopresivního myšlení je uplatňování hodnot, které útisk a zneužití moci odmítají.

Důraz na spravedlnost znamená, že s každým bude nakládáno podle práva, že nebudou nikomu omezována, či dokonce odpírána jeho práva.

Spravedlnost vyžaduje, aby se některým nedostávalo lepších služeb, podmínek a pomoci než jiným.

Rovnost nemůže znamenat stejnost.

Nakládat s každým stejně totiž neznamená nakládat s každým rovně.

Je nutno brát do úvahy rozdíly ve specifických potřebách lidí.

Jednoduchým příkladem mohou být například lidé, kteří jsou zdravotně znevýhodněni a mají například omezení pohybového aparátu.

Pokud se s jejich potřebami nepočítá, jsou znevýhodněni.

Hodnota partnerství je neopominutelnou složkou antiopresivní sociální práce.

Předpokládá zapojení rodin do plánování, koordinace a vyhodnocování poskytovaných služeb.

Tím tato hodnota vytváří příležitost pro „zmocňování“ klientů a vytváří předpoklad pro to, aby poskytované služby skutečně odpovídaly potřebám klientů.

V antiopresivní sociální práci se zaměřujeme spíše na silné stránky rodin, než na ty dysfunkční a problematické.

Zmocňování klientů

Uplatnění hodnoty „zmocňování“ znamená, že sociální pracovník se snaží pomoci rodinám, aby získaly větší moc nad vlastními životy a životními podmínkami.

Proto je tento koncept vhodný jako prostředek proti opresi a diskriminaci.

Analýza klientovy situace

Významnou součástí antiopresivní sociální práce je analýza klientovy situace.

V tomto procesu sociální pracovník sbírá informace, aby si udělal obrázek, jaké má klient potřeby a co by se mělo udělat.

Pokud se v této části procesu uplatňují předsudky a stereotypy (Zanoni et al. 2014; Mazerolle et al. 2020), jsou možnosti uplatnění antiopresivní sociální práce limitovány.

V sociální práci s rodinou musíme brát do úvahy nejméně dva rozdílné osudy, dvě prolínající se identity, potřeby a zdroje.

Musíme vnímat, jak jednotliví členové rodiny vykonávají své role, jak komunikují a jaké vztahy se v rodině utvářejí.

Je ale zapotřebí také vstoupit do kontaktu s rodinou jako s celkem.

Být schopen se naladit na rodinu v její celistvosti.

Významným faktorem je rodinná dynamika a vztahy mezi jejími členy.

Důležitá je také rodinná historie, přítomnost různých generací.

Antiopresivní přístupy k rodině vyžadují, aby sociální pracovník vedle výše uvedených interních faktorů bral do úvahy také faktory externí.

Vnější sociální, ekonomické, politické a environmentální faktory hrají významnou roli v životní situaci rodiny.

Bez ohledu na složení rodiny, její sociálně ekonomický status, kulturní identitu, vývojovou fázi, jsou rodiny ovlivňovány a utvářeny jejich sociálním a fyzickým prostředím (Hodges, Burwell, and Ortega 1998).

tags: #sociální #ekologický #model #Navrátil

Oblíbené příspěvky:

• Vliv invazivních druhů na ostrov odpadků
• Trutnov a životní prostředí
• Zemina Šumperk a okolí
• Podrobnosti o obžalobě Zlín
• Návod na připojení Geberitu