Biodiverzita štěrkopískoven: Případ štěrkopískovny Hulín

Česká příroda se v posledních desetiletích potýká s výrazným poklesem biodiverzity, na kterém se podílí celá řada faktorů. K těm nejvýznamnějším patří fragmentace krajiny, urbanizace, nebo opouštění málo produktivních ploch. Zároveň se naše krajina výrazně homogenizuje a přežívají v ní tak zejména druhy široce adaptované a tolerantní.

Proto může být překvapující, že těžební prostory, jako jsou pískovny a štěrkopískovny, představují jedno z posledních útočišť pro mnoho vzácných druhů rostlin a živočichů. V těchto ryze antropogenních krajinných prvcích totiž dochází k pravidelnému narušování a navracení přírody do raně sukcesních stádií.

Výrazným úbytkem druhů byl zasažen i region Hané, který se v minulém století stal oblastí intenzivní zemědělské produkce. Dobývací prostory štěrkopísků zde proto představují ostrůvky zcela odlišných a rozmanitých stanovišť v jinak stejnorodé krajině.

V rekultivační praxi však stále převažují technické přístupy, při kterých zpravidla dochází k degradaci biologicky cenných post-těžebních ploch, či jejich přímé likvidaci zavezením ornicí nebo zalesněním, a to zejména monokulturami produkčních dřevin. Technické rekultivace tak spíše přispívají k homogenizaci krajiny než k podpoře její ochranářské hodnoty, kterou získala v důsledku těžby.

Štěrkopískovny přitom mají velký potenciál pro obnovu spontánní sukcesí nebo jinými formami přírodě blízké obnovy. Tyto postupy ovšem musí vycházet z důkladného biologického průzkumu.

Čtěte také: Brouci a příroda Tovačovska

Štěrkopískovna Hulín: Příklad biodiverzity v těžebním prostoru

Jedním z největších aktivních dobývacích prostorů na Hané je štěrkopískovna Hulín. V rámci třetího ročníku Quarry Life Award (vědecká a vzdělávací soutěž na podporu přírody v těžebních místech pořádaná společností Českomoravský štěrk, a.s.) jsme v roce 2016 provedli botanický a zoologický průzkum této štěrkopískovny a navrhli některá vhodná opatření na podporu biodiverzity.

Štěrkopískovna Hulín leží nedaleko stejnojmenného města, v nivě řeky Moravy. Těžba kvartérních štěrkopísků pod hladinou spodní vody zde probíhá od konce 70. let minulého století. Na první pohled se území štěrkopískovny může zdát biologicky málo zajímavé, protože jeho převážnou část zaujímá těžební jezero a zemědělsky rekultivované plochy. Přesto jsme zde objevili řadu zajímavých biotopů hostících některé ohrožené druhy rostlin a živočichů.

Specifické biotopy štěrkopískovny Hulín

Pozoruhodná jsou například čtyři bývalá odkaliště (úložiště jemnozrnných výpěrků), která se liší svým stářím, substrátem a rozdílnými hydrologickými poměry. Odkaliště s vysýchavým, písčito-jílovitým substrátem představují velký potenciál pro pískomilnou faunu a flóru.

Nalezli jsme zde několik druhů vzácných a ohrožených bezobratlých. Mezi ně patřili svižník písčinný (Cylindera arenaria), kvapník Harpalus flavescens, střevlík hlaváč (Broscus cephalotes) a nápadný škvor velký (Labidura riparia). Tyto druhy, původně vázané na přirozené písčiny s vysokým podílem holého substrátu, se dnes u nás prakticky nevyskytují mimo podobné antropogenní biotopy.

Překvapivým zjištěním byla téměř úplná absence pískomilných druhů rostlin. Psamofytní vegetace totiž přirozeně chybí v celém regionu. Na písčitých odkalištích je proto patrně nahrazena vegetací složenou z běžných druhů s širokou ekologickou amplitudou, nenáročných na půdní vlhkost a živiny.

Čtěte také: Vzájemné vazby ekosystémů a biodiverzity

Zcela odlišné podmínky byly na odkališti s vysokou hladinou podzemní vody, kde se vytvořily rozsáhlé mokřadní rákosiny. Také v tomto biotopu se vyskytovalo mnoho ohrožených druhů. Zaznamenali jsme zde například vzácného mokřadního specialistu střevlíčka Pterostichus gracilis, ale i hnízdění motáka pochopa (Circus aeruginosus).

Specifické je také nejstarší odkaliště, které bylo překryto skrývkovými hmotami. Nyní se zde nachází biologicky cenný sekundární les, ve kterém se vyskytují ohrožené vlhkomilné druhy rostlin, jako je nadmutice bobulnatá (Silene baccifera), starček poříční (Senecio sarracenucus) a žluťucha lesklá (Thalictrum lucidum).

Další specifické biotopy se vyvíjejí na březích těžebního jezera. V důsledku poklesu vodní hladiny v roce 2015 došlo k obnažení rozsáhlých břehových ploch. V závislosti na jejich sklonu a substrátu se zde mozaikovitě střídá ruderální bylinná vegetace a společenstva obnažených den. Na pozvolných písčitých březích roste celá řada ohrožených druhů, například lakušník Rionův (Batrachium rionii), šáchor hnědý (Cyperus fucus), rozrazil vodní (Veronica catenata) nebo vrbovka malokvětá (Epilobium parviflorum).

Podél břehů jezera jsme rovněž zaznamenali několik druhů bezobratlých živočichů specializovaných na biotopy obnažených den. Patří mezi ně ohrožený střevlík pohrázník světlohnědý (Nebria livida) nebo pavouk slíďák kouřový (Pardosa nebulosa), pro kterého je štěrkopískovna Hulín aktuálně jednou z jeho tří lokalit u nás (přičemž jediná další lokalita na Hané je opět v těžebním prostou, ve štěrkopískovně Tovačov). Podobně je na tom cvrček pobřežní (Pteronemobius heydenii), který byl ještě do nedávna u nás nezvěstný a dnes je znám pouze z několika lokalit na jižní Moravě.

Poněkud odlišným, avšak neméně hodnotným biotopem příbřežní zóny jezera jsou i nízké erozní hrany, ve kterých hnízdilo několik párů břehule říční (Riparia riparia).

Čtěte také: Závislost biodiverzity na zeměpisné šířce

Překvapením co do počtu ohrožených druhů byly plochy převedené během rekultivace na trvalé travní porosty. Nejhodnotnější byly místy podmáčené, pravidelně sečené louky. V prohlubních vzniklých v důsledku pojezdu zemědělské techniky jsme zaznamenali bohaté populace šišáku hrálovitého (Scuttelaria hastifolia) a divizny švábovité (Verbascum blattaria). Z dalších ohrožených vlhkomilných druhů lze jmenovat např. starček poříční (Senecio sarracenicus), rozrazil vodní (Veronica catenata), štírovník úzkolistý (Lotus tenuis) nebo zeměžluč spanilou (Centaurium pulchellum). Tyto zatopené deprese využívali i obojživelníci, např. kuňka obecná (Bombina bombina).

Oproti plochám ponechaným ladem se na sečených loukách vyskytovalo také více druhů hmyzu. Z těch ohrožených a chráněných zmiňme např. svižníka německého (Cylindera germanica), ohniváčka černočárného (Lycaena dispar) nebo kudlanku nábožnou (Mantis religiosa).

Na závěr nelze opomenout plošně nejrozsáhlejší biotop štěrkopískovny - těžební jezero. Druhová rozmanitost vodních makrofyt v jezeře byla poměrně nízká, navíc zde téměř chyběla litorální zóna. Z tohoto důvodu štěrkopískovna neposkytuje vhodné podmínky pro hnízdění vodních ptáků ani pro výskyt obojživelníků a vodních bezobratlých. Vhodným zpestřením jsou proto umělé hnízdní ostrůvky, které jsou hojně využívány rybáky obecnými (Sterna hirundo).

Kuriózním nálezem byla svlečka celoevropsky ohrožené klínatky žlutonohé (Stylurus flavipes). Předpokládáme však, že se jedná o ojedinělý výskyt, protože tato vážka je vázána na dolní toky velkých řek a její dospělce jsme v prostoru hulínské štěrkopískovny nepozorovali. Vodní plocha přirozeně přilákala dospělce některých druhů vážek, z těch ohrožených například vážku jižní (Sympetrum meridionale).

Tabulka: Počet zjištěných taxonů

V důsledku těžební činnosti vznikají ve štěrkopískovně Hulín hodnotné biotopy a území je velmi cenné z hlediska druhové diverzity.

Více než samotná biodiverzita, je ale důležitý její charakter. Štěrkopískovna je útočištěm řady ohrožených druhů, na druhou stranu nelze opomenou ani hojný výskyt druhů invazních, např. slávičky mnohotvárné (Dreissena polymorpha), křídlatek (Reynoutria sp.) nebo zlatobýlu (Solidago gigantea).

Tovačovská štěrkovna je společně s tovačovskými rybníky vyhlášenou ornitologickou lokalitou především v období jarního a podzimního tahu. Aby celé území poskytlo i více prostoru pro hnízdění vodních a mokřadních ptáků, a potažmo pro ochranu celé biodiverzity, připravili jsme ve spolupráci firmou Českomoravský štěrk, a.s., projekt vybudování ptačího ostrova nazývaného Remízek.

Území o rozloze asi 9 hektarů má být odříznuto od pevniny vytěžením 100 m širokého kanálu a následným ponecháním přirozenému vývoji. Vznik plánů na vytvoření ptačího ostrova podpořil v roce 2012 i BirdLife Europe, který s mateřskou společností HeidelbergCement dlouhodobě spolupracuje. Následovalo několik let jednání a povolování záměru.

Dalším přírodovědně významným biotopem, který se na štěrkovně nachází, je velké výpěrkoviště uprostřed jezer. V průběhu těžby se zde ukládaly jemné pískové částice vypláchnuté ze štěrku během čištění. Výpěrkoviště postupně zarůstá náletem, ale nejcennější jsou jeho mladá stádia s otevřeným povrchem půdy. Právě ta poskytují prostor nejvzácnějším druhům bezobratlých a rostlin, z nichž jsme jako deštníkové druhy pro toto území vybrali majku obecnou, svižníka písčinného a přesličku různobarvou.

Podaří-li se dlouhodobě udržovat prostředí v takovém stavu, aby se tyto tři druhy na výpěrkovišti vyskytovaly v hojném počtu, bude se zde dařit i nepřeberné řadě dalších organismů, včetně ptáků. Abychom zabránili rychle postupujícímu zarůstání, organizujeme vysekávání a pálení rákosí a náletů za pomoci dobrovolníků. První taková akce se uskutečnila na podzim 2017.

tags: #sterkopiskovna #tovacov #biodiverzita

Oblíbené příspěvky:

• Chemické znečištění vody
• Aktuality z Lhotky u Mšena
• Co patří do kompostu?
• Historické ekologické katastrofy
• Význam přírody