Ekosystémové služby a biodiverzita: Definice a vzájemné vazby

Úlohu koncepčního východiska, od níž se odvíjejí další činnosti v ochraně přírody a krajiny včetně konkrétních opatření v terénu, již s různým úspěchem postupně plnila řada přístupů: od romantizujícího pohledu prosazujícího nejméně narušenou přírodu a dlouhodobou přírodní rovnováhu přes udržitelný rozvoj po biologickou rozmanitost a ekosystémové služby.

Přestože obě posledně jmenovaná pojetí trpí určitou nejednoznačností umožňující jejich rozdílný výklad, bývají ve strategických a koncepčních dokumentech péče o životní prostředí často uváděny odděleně, ačkoliv mají přinejmenším společný základ.

Jestliže ekosystémy jsou jako takové součástí biologické rozmanitosti, a dokonce představují jednu z jejích tří základních hladin, potom je zřejmé, že biodiverzita je poskytovatelem všech ekosystémových služeb. Pokud tedy chceme, řečeno módní terminologií, zachovat život podporující přírodní procesy a s nimi spojené přínosy poskytované lidem, musíme se vrátit ze vzletných výšin zpátky na zem a rozumným způsobem pečovat právě o ekosystémy čili o přírodu a krajinu.

Jako ekosystém můžeme vymezit jakoukoli část prostředí osídlenou organismy, včetně umělého prostředí vytvořeného člověkem. Určení konkrétního ekosystému proto bývá mnohdy vysloveně účelové a nezachytíme při něm v přírodě skutečně existující celky. Z tohoto hlediska představuje ekosystém spíše určitou metaforu, přiblížení reálného světa, pohled na přírodu.

Ekosystémy jsou tak mnohem více koncepčními entitami, které v přírodě většinou neexistují jako přesně vymezené jednotky. V následujících řádcích se proto pokusíme stručně postihnout, zda ekosystémové služby a biota (živá složka ekosystémů) spolu podle současných znalostí souvisejí, a pokud ano, jak.

Čtěte také: Program CZ02: Biodiverzita a ekosystémy

Organismy a přínosy přírody: dvě strany téže mince

Úloha organismů z hlediska ekosystémových služeb bývá trojí:

• Organismy jsou regulátorem ekosystémových procesů: klíčový koloběh půdních živin je určován složením společenstev (edafonu) v půdě a řada organismů se podílí na rozkladu organické hmoty.
• Organismy přímo přispívají k některým statkům (zboží), které se s různým úspěchem pokoušíme ohodnotit. Druhy bezprostředně ovlivňují poskytování služeb přírodou lidské civilizaci. Vhodným příkladem zůstávají organismy obsahující látky využitelné v potravinářském, farmaceutickém či kosmetickém průmyslu. Odhaduje se, že 40 % světového hospodářství je přímo či nepřímo založeno na využívání biologických zdrojů.
• Organismy samotné jsou statky - nemáme na mysli pouze druhy, které jsou předmětem obchodu (ryby, mořští živočichové, stromy, okrasné rostliny, živočichové chovaní, jako jsou mazlíčci). Řada druhů, a to nejen vlajkových nebo deštníkových, má pro člověka nepochybnou kulturní, náboženskou či estetickou hodnotu.

Jak je zřejmé, biota buď ekosystémové služby (kupř. zásobovací či regulační) přímo poskytuje, nebo se na tomto poskytování spolu s neživým (abiotickým) prostředím významně podílí. Většinu ekosystémových služeb neposkytují lidem stejnou měrou všechny organismy, ale určité ekologické/funkční skupiny označované jako gildy. Gildou máme na mysli buď skupinu druhů se společným výskytem vymezeným podmínkami prostředí, jako jsou teplota nebo vlhkost (beta-gilda, kupř. živočichové svrchní půdní vrstvy), nebo skupinu druhů, které shodně využívají určité zdroje, kupř. potravní (alfa-gilda, kupř. semenožraví ptáci listnatého lesa).

Označujeme tak skupinu organismů, které shodně ovlivňují vlastnosti a procesy v ekosystému nebo které shodně reagují na změny v prostředí. Proto byly navrženy postupy, které se snaží vyčíslit, do jaké míry přispívá určitý druh k poskytování služeb příslušným ekosystémem. Některé procesy a funkce nejsou přínosem ani pro fungování daných ekosystémů, ani pro lidskou civilizaci, spíš naopak.

Rašeliniště zůstávají obrovskými přirozenými zásobárnami uhlíku. Přestože zaujímají jen 3 až 4 % rozlohy světové souše, vážou až dvakrát více uhlíku než všechny světové lesy bez svrchní půdní vrstvy a stejné množství uhlíku jako atmosféra. Kromě toho hostí řadu organismů s vyhraněnými nároky na prostředí.

Druhová bohatost a fungování ekosystémů: debata pokračuje

Představu, že druhově rozmanitější příroda vždy funguje lépe než ochuzená, podporoval jeden z otců moderní biologie Charles Darwin. Od začátku 70. let 20. století nejdříve matematické modelování, později také četné pokusy v umělém prostředí i terénu naznačovaly, že by uvedený předpoklad nemusel platit.

Čtěte také: AVE Kolín a odpady

Od té doby se mezi odborníky vede místy značně vzrušená, občas do osobního či ideového osočování přecházející diskuse o tom, zda existuje pozitivní vztah mezi biologickou rozmanitostí, zastupovanou nejčastěji druhovou bohatostí, a fungováním ekosystémů. Nejčastěji se učená disputace soustředila na otázku, zda byly pokusy ověřující výše uvedený vztah správně navrženy, jaké jsou skutečné mechanismy odpovědné za předpokládaný vliv diverzity na ekosystémové procesy a funkce a nakolik můžeme zjištění z laboratorních a terénních pokusů prováděných v malém měřítku a v přísně regulovaném prostředí vztáhnout na přírodní či alespoň přírodě blízké ekosystémy.

Navíc v letech 2000-2009 bylo uveřejněno několik set článků představujících více než 600 pokusů s 500 různými typy organismů uskutečněných ve sladkovodním, mořském a suchozemském prostředí. Přesto expertní hádání se o rozumné odpovědi na zmiňovanou otázku pokračuje i nadále. Zakopat válečnou sekyru a shrnout současné znalosti o přímé a zpětné vazbě mezi tak komplexními jevy, jakými druhová bohatost a fungování ekosystémů bezesporu jsou, se nedávno pokusili Cardinale et al.(2012).

Podle jejich názoru existuje shoda alespoň na tom, že:

• Úbytek biodiverzity snižuje účinnost, s níž společenstva využívají nezbytné zdroje (živiny, vodu, světlo a kořist), vytvářejí biomasu, rozkládají a uvádějí znovu do oběhu nezbytné živiny.
• Biodiverzita zvyšuje stabilitu fungování ekosystému.
• Vliv biodiverzity na jednotlivé procesy není lineární, neplatí tedy přímá úměra mezi počtem druhů a účinností příslušného procesu v ekosystému: nicméně vyvolané změny v ekosystému se urychlují, pokud se úbytek biologické rozmanitosti zvyšuje.
• Druhově bohatší společenstva bývají produktivnější, protože obsahují klíčové druhy významně ovlivňující produktivitu. Rozdíly v důležitosti organismů pro určitou ekosystémovou funkci zvyšují celkové využívání určitého zdroje.
• Ztráta biologické rozmanitosti na různých potravních hladinách (umístění organismu v článcích potravního řetězce, počínaje zelenými rostlinami a konče vrcholovým predátorem) může ovlivňovat ekosystémové funkce dokonce ještě výrazněji než úbytek rozmanitosti na určité potravní hladině.
• Charakteristiky organismů související s jejich úlohou při fungování ekosystémů mají velký vliv na rozsah ekosystémových funkcí: proto může být dopad vymizení určitých druhů na fungování ekosystémů značně široký.

Současně je zřejmé, že z uvedených tvrzení buď existují četné výjimky, nebo některé jejich aspekty zaslouží další podrobnější výzkum. Kromě výše uvedených zákonitostí odhalil zatímní výzkum vztahů mezi druhovou bohatostí a fungováním ekosystémů následující trendy:

• Vliv úbytku biologické rozmanitosti na ekosystémové procesy se může vyrovnat dalším celosvětovým činitelům (hnacím silám) vyvolávajícím změny prostředí, jako jsou změny podnebí, okyselování (acidifikace) prostředí či ukládání nadbytečných živin v prostředí (eutrofizace).
• Vliv rozmanitosti na to, jak ekosystémy „pracují“, v průběhu času sílí a může být výraznější ve větším prostorovém měřítku.
• Zachování několika ekosystémových procesů na více místech a v různé době vyžaduje větší druhovou bohatost než udržení jediného ekosystémového procesu na jediném místě ve vymezeném čase.
• Ekologické důsledky úbytku biologické rozmanitosti můžeme předvídat z dosavadního průběhu evoluce.

Vzájemné vazby mezi biodoverzitou a ekosystémovými službami: jsme teprve na začátku

Na rozdíl od předcházející problematiky se odborníci začali zabývat vzájemnými vztahy mezi biologickou rozmanitostí, obvykle zastupovanou druhovou bohatostí, a ekosystémovými službami teprve nedávno a ani v tomto případě nejsou jejich názory jednoznačné. Zatímco během výzkumu vzájemných vztahů mezi biodiverzitou a fungováním ekosystémů se uskutečnilo velké množství pokusů a vznikly nejrůznější matematické teorie, studie zaměřené na vzájemné působení biodiverzity a ekosystémových služeb většinou probíhají v poměrně velkém, povětšině krajinném měřítku a zaměřují se především na to, jak hlavní změny prostředí ovlivňují zásobovací a regulační služby poskytované ekosystémy.

Čtěte také: Belec: Jak funguje doprava?

Cardinale et al.(2012) se rovněž pokusili ve své rešerši, do níž zařadili více než 1 700 recenzovaných článků a abstraktů, odpovědět na otázku, nakolik ovlivňuje druhová bohatost ekosystémové služby. Dospěli při tom k těmto závěrům:

• Existuje dostatek důkazů, že biologická rozmanitost buď přímo ovlivňuje, nebo silně souvisí s určitými zásobovacími a regulačními ekosystémovými službami.
• Pro mnohé ekosystémové služby platí, že je druhová bohatost v některých případech zlepšuje, v jiných zhoršuje: druhá situace může nastat v případě produkce plodin, dlouhodobého ukládání uhlíku, početnosti ekonomicky a epidemiologicky závažných druhů (škůdců) a výskytu chorob.
• Pro četné ekosystémové služby nemáme dostatek údajů, abychom mohli rozhodnout o vzájemném vztahu mezi nimi a bio­logickou rozmanitostí: zatím tak nevíme, nakolik ovlivňuje druhová bohatost úlovek ryb.

Každá ekosystémová funkce vyžaduje určitou biologickou rozmanitost. Je ale zřejmé, že pro určitou ekosystémovou službu může být konkrétní hladina biologické rozmanitosti neskonale důležitější než pro zbývající: pro zásobovací služby produkované zemědělskými ekosystémy zůstává klíčovou genetická rozmanitost, kdežto z hlediska kulturních služeb bude rozhodující ekosystémová diverzita, konkrétně různorodost krajiny.

Ochrana biodiverzity

Pojem biodiverzita (dle Úmluvy o biologické rozmanitosti) znamená rozmanitost živých organismů na Zemi, což zahrnuje rozmanitost druhů i diverzitu ekosystémů. Lidskou činností způsobujeme degradaci ekosystémů a životního prostředí, ohrožení populací mnoha druhů a úbytek nenahraditelných přírodních zdrojů, což vše znamená značné snižování biodiverzity v celosvětovém měřítku.

Odhaduje se, že úbytek biodiverzity je v současné době 100 až 1000krát rychlejší, než kdyby byl způsoben pouze přírodními procesy. Z toho, co je známo, vymřelo od roku 1600 do roku 2000 asi 500 druhů živočichů a asi 600 druhů rostlin. Červený seznam IUCN eviduje celosvětově přes 28 tisíc druhů ohrožených vyhynutím. V rámci živočichů je to 21% savců, 12 % ptáků, 31 % plazů, 30 % obojživelníků a 37 % ryb.

Tropických deštných pralesů bylo na počátku dvacátého století 16 milionů km2 a mokřadů 8,9 milionů km2. Dnes je těchto ekosystému (biomů) méně než polovina. Stále pokračující snižování biodiverzity bezpodmínečně vyústí v rapidní pokles přírodního bohatství a ohrozí poskytování ekosystémových služeb, kterých naše společnost využívá.

Jestliže vymizí bakterie a houby, které zajišťují rozklad organických zbytků a tím zúrodňují půdu, dramaticky poklesne zemědělská produkce. To stejné hrozí, jestliže se sníží množství hmyzu, který zajišťuje opylování hospodářských plodin. Také 42 % léků používaných proti rakovině pochází z přírody. Se ztrátou biodiverzity tedy ztrácíme nejen krásu a bohatost přírody, ale také destabilizujeme ekologické procesy.

Přitom na zdravých ekosystémech závisí budoucnost lidstva.

Vyčerpávání přírodních zdrojů a ekosystémů - těžba surovin, rybolov, lov atd. Znečištění prostředí a nemoci. Druhy a ekosystémy potřebují prostor k obnově a rozvoji. Bez biodiverzity nebude zemědělství. Zemědělství svými praktikami často ohrožuje ekosystémy i neprodukční druhy - nižší používání pesticidů a umělých hnojiv je klíčové pro zachování biodiverzity.

75 % všech rybářských lovišť je vyčerpáno, mnohé druhy ryb (například treska nebo platýs) jsou již ohroženy. Stavba silnic, továren a obytných domů ničí biotopy rostlin a živočichů. Jestli městský i venkovský rozvoj nebude zohledňovat potřeby přírody, našemu okolí bude brzy dominovat beton. S měnícími se podmínkami se budou měnit také ekosystémy a habitaty živočichů a rostlin. Zavlečený druh se může stát druhem invazním a ohrožovat místní floru a faunu.

Biodiverzita je základem udržitelného rozvoje. Ekosystémové služby poskytují základ všem ekonomickým aktivitám. Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Ecosystem services na anglické Wikipedii.

Ekosystémové služby

Ekosystémové služby jsou přínosy, které lidé získávají od ekosystémů - mají vliv na životní úroveň lidí. Existence všech živých organismů má svůj základ v biosféře; také člověk absolutně závisí na stálém přísunu těch těch "služeb", které poskytují ekosystémy. Základní podmínky pro biologický život vytváří klima, hydrologický cyklus a tvorba půdy, roli prostředníka má atmosféra (svým složením) a koloběh prvků ve vzduchu a vodě. Biosféra sama vznikla jako důsledek života na Zemi - je udržována a obnovována živými ekosystémy.

Jsou-li ekosystémy narušeny, pak je narušena také schopnost ekosystémů poskytovat lidem veškeré služby. Změny v ekosystémech mají za následek ohrožení předpokladů pro život člověka i jeho kvalitu (naopak jakékoliv změny v životních podmínkách lidí přímo nebo nepřímo vyvolávají také změny v ekosystémech). Mezi lidmi a ekosystémy vždy existovaly komplexní vzájemné vazby, které ve svém souhrnu formovaly konkrétní podobu lidské kultury (krajní polohou je tzv. ekosystémový přístup, kdy je lidská kultura zahrnuta pod jiné ekosystémové funkce).

Projevy živého přírodního prostředí jsou totiž ekonomicky významné a podmiňují celé obory ekonomické činnosti, jako například zemědělství nebo lesnictví. Ekonomický systém je přímo závislý na přírodních zdrojích - energetických a nerostných surovinách a biomase, ale také na prostoru, vodě a vzduchu, bez kterých by nemohly probíhat výrobní procesy. Životní prostředí plní také funkci propadu pro emise či jiné formy odpadu vyprodukované ekonomikou. Nepotřebné výstupy ekonomiky a spotřebované produkty se v určité fázi svého životního cyklu v prostředí někde ukládají nebo přeměňují na jiné formy hmoty a energie.

Poptávka po ekosystémových službách je v současné době tak vysoká, že představuje problém a jsou nutné kompromisy v poskytování těchto služeb. Země může například nabídnout vyšší zásobování potravinami jako důsledek přeměny lesa na zemědělskou půdu, ale pokud se tak stane, poklesne dodávka služeb, které mohou mít v příštích desetiletích stejnou nebo i větší důležitost, jako například čistá voda, lesy, místa pro ekoturismus, či regulace záplav nebo omezování sucha.

Je mnoho znaků ukazujících, že lidské požadavky na ekosystémy porostou v příštích desetiletích stále více. Například světové rybářství je v současné době ve fázi poklesu vzhledem k nadměrnému lovu a přibližně čtyřicet procent zemědělské půdy bylo během minulých padesáti lety degradováno erozí, salinizací, zhutňováním, vyčerpáním živin, znečištěním a urbanizací.

Ačkoliv je živé přírodě přiznána také vnitřní hodnota, je ochrana, obnovování a obohacování biologické rozmanitosti a ekosystémů také záležitostí ekonomickou. Péče o ekosystémové služby přináší mnohonásobné a synergické zisky, které se příznivě projevují v životní úrovni lidí.

Do zásobovacích služeb patří poskytování statků, které lidé od ekosystémů získávají, jako je například potrava, palivové dřevo, vlákno, pitná voda a genetické zdroje. Regulační služby znamenají přínos, který vyplývá z regulovaných ekosystémových procesů, a zahrnuje udržování kvality ovzduší, vyrovnávání výkyvů podnebí, omezování záplav, snižování eroze, regulaci lidských nemocí a čištění vody. Významnou službou životního prostředí pro člověka jsou také estetické hodnoty přírody.

Kulturní služby představují nemateriální hodnoty, které lidé získávají od ekosystémů ve formě duchovního obohacení, rozvoje poznání, nových dojmů a pocitů, možností rekreace a estetických zážitků.

Ekosystémové služby rozdělujeme do tří základních skupin:

1. Regulační služby (např. regulace teploty a mikroklimatu, ukládání uhlíku, retence srážkové vody a regulace odtoku, regulace kvality ovzduší, regulace kvality vody, protierozní funkce, protihluková funkce).
2. Zásobovací služby (např. potraviny - produkce plodin, materiály - produkce biomasy).
3. Kulturní služby (např. estetické hodnoty přírody, rekreace).

Ekosystémové služby ve městech

Urbánní prostředí má často díky velkému podílu nepropustných povrchů (asfalt, beton apod.) značně ovlivněné hydrologické vlastnosti území tak, že je zde snížená schopnost infiltrace srážek do půdy. Nezakrytá půda a zeleň ve městě jako např. stromy v ulicích mají díky svým schopnostem vsakovat srážky schopnost regulovat (snižovat) odtok srážkové vody, čímž snižují zatížení odtokového systému a riziko lokálních povodní z odtoku povrchových vod. Ve městském prostředí s 50-90% nepropustných povrchů může odtéct po povrchu 40-83% srážkové vody.

V urbánním prostředí, které je často typické zvýšenou hlukovou zátěží, může vegetace tvořit přirozenou strukturu snižující hluk. Rostliny, stromy, ale i zelené plochy ve městech mohou tlumit hlukové znečištění díky absorpci, odklonění, odrazu a lomu zvukových vln. Např. 2 m vysoká a 15 m dlouhá zóna keřů může snížit průměrný hluk z dopravy o 4,7 dBA oproti šíření hluku na zatravněné ploše.

Půdy ve městě jsou často strukturálně vysoce poškozené, což vede ke ztrátě porozity a snížené schopnosti vstřebat a ukládat vodu. Nenarušené půdy a nepoškozená vegetace mají přirozenou schopnost prevence proti erozi.

Ekosystémy filtrují, zadržují a rozkládají živiny a organický odpad, díky schopnosti ředění, asimilace a změny chemického složení. Přirozená schopnost ekosystémů filtrovat vodu znamená nižší náklady na čištění vody např. ve městech, kde jsou dodávky pitné vody zajišťovány z podzemních zdrojů. Půdy filtrují znečištění pevnými látkami z odtokových vod před jejich vstupem zpět do vodních těles nebo zásob podzemní vody.

Vegetace ovlivňuje kvalitu vzduchu tak, že funguje jako filtr díky schopnosti zachycovat prachové částice ze vzduchu. V tomto jsou obzvláště efektivní stromy díky svým velkým korunám a obrovskou hrubostí povrchu. Vzrostlé stromy ve městě mohou snižovat primární koncentrace pevných znečišťujících látek PM10 o 7-26% s tím, že nejefektivnější jsou v tomto samostatně stojící stromy v ulicích díky blízkosti ke zdroji znečištění ze silniční dopravy.

Rekreace jako ekosystémová služba může přímo zlepšovat lidské zdraví jednotlivce na fyzické i psychické úrovni, ale její efekty mohou být i ekonomické a sociální v podobě neuskutečněných nákladů na zdravotní péči nebo menšímu počtu dnů pracovní neschopnosti. Mezi pozitivní efekty na zdraví jednotlivce patří např. snížení krevního tlaku a stresových hormonů, podpora imunitního systému, ale i psychologické efekty, zlepšení duševního zdraví. Samotná možnost jít do přírody, tedy využít služeb daných ekosystémů, má svoji vlastní vnitřní hodnotu, kterou lidé vnímají a oceňují samu o sobě.

Estetické hodnoty dřevin vizuálně zatraktivňují městské ulice a vytváří estetický prvek, charakteristický velkým bohatstvím tvarů, velikostí, barev a neustálou proměnlivostí, vyplývající z biologické podstaty vegetace. Stromy mají stejně jako stavby schopnost vytvářet prostor, mohou výrazně přispět k harmonickému propojení třeba vzájemně nesourodých architektonických a urbanistických celků i jednotlivých objektů. Kromě toho vytváří zeleň významnou protiváhu neměnnému působení neživých hmot staveb právě svojí živostí, neustálou proměnlivostí, svojí drobnou strukturou a dynamičností.

Biodiverzita na úrovni druhů, neboli celkový počet živočišných a rostlinných druhů, je ve specifickém urbánním prostředí (s vysokou růzností habitatů) odlišná od diverzity v přírodních i polo-přírodních ekosystémech. Přestože je ve městech často pozorován úbytek biodiverzity kvůli destrukci nebo fragmentaci přirozeného prostředí, jsou doloženy i opačné případy zvýšení druhové rozmanitost, např. díky importu nepůvodních druhů, které se objevují rychleji, než jaký je úbytek druhů původních. Rozrůstání urbanizovaných území tak má za důsledek změny v druhovém složení. V některých evropských městech je často biodiverzita vyšší než v okolní zemědělské krajině díky vysokému stupni heterogenity urbánních ekosystémů.

Ekonomické aspekty ekosystémových služeb

Realizace přírodě blízkých opatření má v mnoha případech tepelně-izolační funkci. V létě se tak snižuje přehřívání budov, v zimě jsou naopak snižovány tepelné ztráty. Regulace teploty se tak přímo projevuje jako úspora energií, čímž se snižují provozní náklady budovy. Výše úspory opatření se stanovuje v porovnání se shodnou/obdobnou budovou, u které opatření nebylo realizováno. Jedná se např.

Prvky zelené a modré infrastruktury zvyšují estetickou hodnotu. Dochází tím zároveň i k růstu hodnoty nemovitostí, v jejichž blízkosti bylo opatření realizováno, případně nemovitosti samotné pokud se jedná o zelené střechy nebo stěny. Nárůst hodnoty se pohybuje mezi 5-15 %. Může se projevit jak vyšší hodnotou, tak vyšší hladinou nájmu (kanceláří, bytů). Míra nárůstu hodnoty závisí na stávající zeleni v okolí. Při větším stávajícím objemu zeleně již nemá dodatečné opatření významný vliv na nárůst hodnoty okolních nemovitostí.

Mezi důležité užitky některých adaptačních opatření patří pozitivní vliv zeleně na zdraví člověka. Zelené plochy přinášejí celou řadou zdravotních benefitů, včetně snižování stresu. Dle některých studií, má vyšší početnost stromů ve velkých městech pozitivní vliv na zdraví, kvalitu i délku života.

Analýza nákladů a užitků (cost-benefit analysis) je základní ekonomickou metodou, která slouží k porovnávání nákladů a užitků spojených s realizací určitého opatření či projektu (realizovaného nejčastěji veřejným sektorem). Jedná se o obdobu finanční analýzy prováděné běžně v podnikatelské sféře. Oproti ní zahrnuje nejen přímé finanční efekty (náklady a užitky), ale také nepřímé efekty, které mohou mít často nefinanční povahu. Během procesu analýzy jsou tyto nepřímé efekty identifikovány, kvantifikovány a následně převáděny na finanční jednotky. Aplikací dílčích metod tak dochází k ocenění co možná nejširší škály nákladů a užitků, stanovení jejich celkové výše a vzájemné porovnání.

Jedná se o ekonomický ukazatel, který vychází z porovnání všech nákladů a užitků za určitý časový horizont. Veškeré budoucí náklady a užitky jsou převedeny na současnou hodnotu (tzv. oddiskontovány). Jedná se tak o ekonomické vyjádření společenského přínosu opatření (respektive ztráty v případě, kdy náklady převýší užitky). Tento ukazatel slouží jako podklad při rozhodování z ekonomického hlediska. Do rozhodování je třeba vzít v potaz i náklady a užitky, které peněžně ohodnotit nelze.

Návratnost investice z pohledu společnosti je zde definována jako doba, za kterou celková výše užitků převýší výši nákladů (vč. primárně nefinančně vyjádřených užitků a nákladů). Jedná se o obdobu návratnosti investic v podnikání, jsou zde zahrnuty i nefinanční náklady a užitky. Hodnota je zjišťována pomocí analýzy nákladů a užitků. Lze ji interpretovat jako dobu, od kdy začne opatření přinášet (celospolečenské) užitky nad rámec vložených nákladů.

tags: #ekosystemove #sluzby #a #biodiverzita #definice

Oblíbené příspěvky:

• Typy a použití nočních světýlek
• Zdravotní benefity datlového sirupu
• Evropská unie a odpady
• Příčiny ohrožení světového míru
• Tipy pro piknik