Štítky nebezpečného odpadu: Vzory a legislativa v České republice

Tento dokument popisuje legislativní úpravu v oblasti nebezpečných chemických látek v rozsahu legislativy Evropského Společenství a národní legislativy. Hlavní dokumenty jsou tedy Nařízení EP a Rady č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH), ve znění pozdějších předpisů, a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, ve znění pozdějších předpisů.

K uvedeným nařízením je implementován především národní zákon č. 350/2011 Sb.

Co je nařízení CLP?

CLP neboli nařízení CLP je evropské nařízení o klasifikaci, označování a balení chemických látek a směsí (z angl. Classification, Labelling and Packaging). Účelem nařízení CLP je zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí a volný pohyb chemických látek nebo směsí.

Nařízení CLP pojednává o nebezpečnosti chemických látek a směsí a způsobu, jak o nich ostatní informovat. Průmyslové společnosti mají za úkol stanovit nebezpečí látek a směsí dříve, než jsou uvedeny na trh, a klasifikovat je v souladu s rozpoznanými druhy nebezpečnosti. Jestliže je látka nebo směs nebezpečná, musí být označena tak, aby pracovníci a spotřebitelé věděli o jejích účincích dříve, než ji začnou používat.

Pro průmyslové podniky existuje určitý harmonogram klasifikace a označování jejich látek a směsí v souladu s pravidly nařízení CLP. Ne všechna ustanovení nařízení CLP jsou závazná ihned po vstupu nařízení v platnost. Nově se bude při stanovení klasifikace využívat seznamu harmonizovaných klasifikací chemických látek uvedený v části 3 přílohy VI nařízení CLP. Tento seznam tak nahrazuje seznam harmonizovaných klasifikací chemických látek uvedený v příloze I směrnice 67/548/EHS.

Čtěte také: Legislativa týkající se nebezpečného odpadu

V České republice byl tento systém zaveden zákonem č. 356/2003 Sb., resp. jeho prováděcí vyhláškou č. Dle nařízení dochází k rozšíření nebezpečných fyzikálních vlastností.

Klasifikace látek a směsí

Klasifikace látky nebo směsi vyjadřuje druh a závažnost nebezpečnosti této látky nebo směsi, tj. její potenciál poškozovat lidi nebo životní prostředí. U směsí musí být vždy stanovena vlastní klasifikace, tzn. musí být posouzeno, zda splňují kritéria pro klasifikaci. Povinnost klasifikovat látky a směsi výhradně dle nařízení CLP je od 1.6.2015. Nyní je tedy povinnost klasifikovat, označovat a balit výhradně podle nařízení CLP.

Výrobci a dovozci by měli klasifikovat také látky, které nejsou uváděny na trh, je-li to vyžadováno v nařízení REACH. Aby byla plně využita práce a zkušenosti shromážděné podle směrnice DSD, všechny dříve harmonizované klasifikace látek podle směrnice DSD byly převedeny do harmonizovaných klasifikací podle nařízení CLP. Z původní přílohy I směrnice DSD byly do přílohy VI nařízení CLP převedeny společně s klasifikacemi také multiplikační faktory a většina specifických koncentračních limitů.

Použití harmonizované klasifikace je pro výrobce, dovozce a následné uživatele povinné.

Postup při klasifikaci:

Čtěte také: Zázraky přírody: Přehled všech dílů

1. Zjistit zda u dané látky je uvedena poznámka (pravý sloupec tabulky). Pokud ano, pak se použijí pravidla uvedená v poznámce.
2. Mají některé z tříd nebezpečnosti uvedenou minimální klasifikaci? Pokud ne, pak použijte harmonizovanou klasifikaci uvedenou v tab. 3.1 přílohy VI.
3. Máte k dispozici údaje či informace, které vedou ke stanovení závažnější klasifikace, než je minimální klasifikace pro danou třídu nebezpečnosti? Pokud ano, pak použijte pro tuto třídu nebezpečnosti závažnější klasifikaci, než je minimální klasifikace.
4. Znáte-li u látky její fyzikální stav použijete-li převodní tabulku v příloze VII nařízení CLP, lze získat přesnější klasifikaci, než je klasifikace minimální.

Vlastní klasifikace vychází z pravidel uvedených v hlavě II nařízení CLP. Dodavatel může alternativně použít také převodní tabulky z přílohy VII nařízení CLP. Tyto tabulky umožňují převod existujících klasifikací podle směrnice DSD či DPD na klasifikace podle nařízení CLP. látka již byla klasifikována před 1. prosincem 2010 podle směrnice DSD nebo směs již byla klasifikována před 1.

Objeví-li se nové informace, stávající klasifikace musí být přezkoumány. Pokud se mění klasifikace, musí být ve lhůtě stanovené nařízením CLP adekvátně aktualizovány také štítky.

Příloha VII - Tabulka pro převod klasifikace podle směrnice 67/548/EHS na klasifikaci podle nařízení CLP obsahuje tabulku pro usnadnění převodu klasifikace pro látku nebo směs podle směrnice 67/548/EHS nebo směrnice 1999/45/ES na odpovídající klasifikaci podle nařízení CLP.

Označování nebezpečných látek a směsí

Dodavatel musí označit své látky nebo směsi v souladu s pravidly nařízení CLP před uvedenim na trh. Štítek má informovat každého, kdo s touto chemickou látkou manipuluje, o její nebezpečnosti.

Na štítku musí být uvedeno:

Čtěte také: Změny v bezpečnostních štítcích a normách

• Výstražný symbol nebezpečnosti: je složené grafické zobrazení obsahující symbol a další grafické prvky, například orámování, vzor pozadí nebo barvu, jež mají sdělovat specifické informace o daném druhu nebezpečnosti. Na štítku musí být uveden jeden nebo více příslušných výstražných symbolů nebezpečnosti, které mají sdělovat specifické informace o daném druhu nebezpečnosti. S výhradou článku 33 musí výstražné symboly nebezpečnosti splňovat požadavky stanovené v oddíle 1.2.1 přílohy I a v příloze V.
• Standardní věty o nebezpečnosti: je věta přiřazená dané třídě a kategorii nebezpečnosti, která popisuje povahu nebezpečnosti dané nebezpečné látky nebo směsi, případně i včetně stupně nebezpečnosti. Na štítku musí být uvedeny příslušné standardní věty o nebezpečnosti v souladu s klasifikací dané nebezpečné látky nebo směsi. Standardní věty o nebezpečnosti pro každou klasifikaci jsou stanovena v tabulkách, které uvádějí prvky označení požadované pro každou třídu nebezpečnosti v částech 2 až 5 přílohy I nařízení CLP.
• Signální slovo: je slovo označující příslušnou úroveň závažnosti nebezpečnosti za účelem varování čtenáře před možným nebezpečím. Na štítku musí být uvedeno příslušné signální slovo v souladu s klasifikací dané nebezpečné látky nebo směsi. Signální slova pro každou specifickou klasifikaci jsou stanovena v tabulkách, které uvádějí prvky označení požadované pro každou třídu nebezpečnosti v částech 2 až 5 přílohy I nařízení.
• Pokyny pro bezpečné zacházení.

Nestanoví-li dotčený členský stát jinak, uvádějí se informace na štítku v úředním jazyce nebo jazycích členského státu či členských států, v nichž je látka nebo směs uváděna na trh. Nestanoví-li dotčený členský stát jinak, uvádějí se informace na štítku nebezpečné látky nebo nebezpečné směsi v úředním jazyce nebo jazycích státu, v němž je látka nebo směs uváděna na trh.

V případě látek a směsí obsažených v balení, které je malé (běžně menší než 125 ml) nebo se těžko označuje z jiných důvodů, uděluje nařízení CLP výjimky z běžných požadavků označování. Pokud se látky nebo směsi dodávají široké veřejnosti, na obal se v případě, že tyto látky nebo směsi představují určitou nebezpečnost nebo obal obsahuje methanol nebo dichlormethan, umísťují uzávěry odolné proti otevření dětmi a/nebo hmatatelná varování.

Obecným pravidlem je, že pokud je označení na vnějším obalu v zásadě předmětem pravidel pro přepravu i pravidel podle nařízení CLP, označení nebo značení v souladu s právními předpisy o přepravě je dostačující a označení podle nařízení CLP nemusí být uvedeno.

Podle nařízení CLP by měly být látky a směsi uváděné na trh dobře identifikovány. Dodavatel se však může obávat, že uvedení chemické identity jedné nebo více látek obsažených ve směsi (směsích) na štítku nebo v bezpečnostním listu ohrožuje práva na jeho duševní vlastnictví. V takových případech umožňuje nařízení CLP předložit žádost o použití alternativního chemického názvu.

Před 1. červnem 2015, kdy směs ještě nebyla klasifikována, označena a balena podle nařízení CLP, každá žádost o použití alternativního chemického názvu se vykonává podle ustanovení směrnice DPD. Žádost se předkládá příslušnému orgánu členského státu. Pokud je žádost schválena do 1. června 2015, schválený alternativní chemický název se může také používat po 1. Pokud je směs klasifikována, označena a balena podle nařízení CLP již před 1. červnem 2015, příslušná žádost se vykonává podle nařízení CLP. Žádost se předkládá agentuře, a nikoli příslušnému orgánu členského státu.

Průmyslové odpady a jejich správné zařazování

Článků na téma nakládání s průmyslovými odpady se v odborných časopisech objeví v průběhu roku celá řada. Jsou zaměřeny na jednotlivá průmyslová odvětví, na shromažďování odpadů, jejich skladování, přepravu, způsoby zpracování atp. Pojďme se podívat na průmyslové odpady z pohledu jejich správného zařazování a skutečných vlastností.

V první řadě musí původce rozhodnout, zda se jedná o odpad ostatní nebo nebezpečný. Pokud původce vyhodnotí, že odpad je nebezpečný, musí plnit další povinnosti, mj. provést správné zařazení podle nebezpečnosti, pro označení použít vhodné grafické symboly, vytvořit štítky a vypracovat Identifikační listy nebezpečných odpadů (dále ILNO).

Správné určení nebezpečných vlastností odpadu může představovat pro původce či pro ekologa bez chemických znalostí problém. Původně byly nebezpečné vlastnosti odpadů uvedeny v národní legislativě, konkrétně v zákoně o odpadech č. 185/2001 Sb. Z něj byly v r. 2015 vyňaty a v platnost vešel evropský předpis - Nařízení komise EU č. 1357/2014, ve kterém jsou nebezpečné vlastnosti definovány. Toto nařízení je přímo platné v členských státech EU, není tedy transponováno do národní legislativy (na rozdíl od evropských směrnic).

Definice nebezpečných vlastností odpadů v uvedeném předpisu vychází z obdoby definice nebezpečných vlastností chemických látek a směsí (CHLaS). Z dalšího přímo závazného evropského předpisu Nařízení EPaR č. 1272/2008 vychází potom např. rozměry štítků, druhy grafických symbolů a další informace. Tato evropská nařízení jsou tedy klíčová pro správné zařazování nebezpečných odpadů, zejména pro jejich označování.

Problémem původce odpadů v průmyslové sféře bývá určení nebezpečnosti vznikajících odpadů. Vždy je třeba vyjít z výrobního procesu a použitých vstupních surovin. Lze s jistou nadsázkou říci, že nebezpečné vlastnosti vstupujících surovin se nám obtisknou do nebezpečných vlastností odpadů. Nelze z toho ale vytvořit pravidlo, protože jsou běžné i situace, kdy se vstupní surovina v průběhu technologického procesu nebezpečných vlastností zbaví, nebo se její vlastnosti změní. Typickým příkladem je zředění látky (vstupní suroviny ve výrobku - odpadu), nebo jiná reakce, kterou může projít v rámci procesu. To se stává i při běžné výrobě. Řada původců i ekologů však vzniklý odpad příliš nezkoumá a popíše jej podle vstupních surovin.

Je to špatně? Vůbec ne, protože si musíme uvědomit, že málokdo má dostatečné chemické znalosti, potažmo přístup k laboratorní analýze odpadu a jejímu vyhodnocení. Pracovníci na úseku ekologie a BOZP se často starají více o zdraví a bezpečnost zaměstnanců, proto jim přísnější kritéria odpadu nevadí.

Jak tedy postupovat při zařazování odpadu?

Jak tedy postupovat, aby byl odpad zařazen správně podle jeho skutečných vlastností? Jak bylo řečeno výše, ekolog využije popisu vstupních surovin a materiálů nejčastěji z bezpečnostních listů a popisu nebezpečných vlastností, a to koordinovaně se svými kolegy z provozu - technology. Upozorňuji však, že ani bezpečnostní list není záruka komplexního popisu, často musíme vycházet i z jiných oborových zákonů. Například oleje, tj. organické látky ropného původu, velice často nemají v bezpečnostním listu uvedenou nebezpečnou vlastnost, chybí v něm nebezpečnost pro životní prostředí, tj. vlastnost HP 14. Podobně látky typu kyselin a zásad (hydroxidy) nemají nebezpečnou vlastnost „nebezpečný pro ŽP - vodní organismy“.

Přičemž však ze zákona o vodách č. 254/2001 Sb., přílohy č. 1, skupina I. a II., vyplývá, že se jedná o „Látky nebezpečné, závadné“ vodám. Proto jim přidělíme vlastnosti podle věty H400 a spolu s tím i nebezpečnou vlastnost HP 14. Nabízí se otázka, proč tuto informaci výrobci do bezpečnostního listu nedávají? Odpověď neznají ani bezpečnostní poradci ADR. Z uvedených příkladů je jasné, že zařazení odpadu a přiřazení nebezpečnosti spolu s volbou grafických symbolů není vždy jednoduché, jasné a intuitivní a nevychází pouze z národní legislativy.

Místně příslušný krajský úřad může pomoci maximálně v zařazení podle kategorie a druhu odpadu, nikoliv v tvorbě štítků a ILNO, to znamená v přiřazení nebezpečnosti a značení (grafických symbolů).

Je tedy nezbytné, aby ekolog pochopil a nastudoval problematiku nejen odpadů, ale také chemických látek, a to s přesahem např. zákona o vodách. Nebo může požádat o spolupráci kolegy (technology), kteří jsou odborně v příslušné oblasti znalejší. Případně je možné využít externí poradce, kteří se danou problematikou zabývají. Při zařazování lze rovněž využít i software a nechat se vést různými vzory (šablonami pro nejčastější případy). Ale i v takovém případě je potřeba alespoň základní znalost a odbornost.

Jak si pomoci při tvorbě značení pro nebezpečné odpady?

Jak si tedy pomoci při tvorbě značení pro nebezpečné odpady (štítek, ILNO)? Ti, kdo používají specializovaný software, například IS ENVITA společnosti INISOFT s.r.o., mohou využít modul ILNO. Velkou výhodou je možnost zvolit velikost štítku podle velikosti nádoby nebo vybrat speciální variantu štítku určeného pro značení odpadů ze zdravotnictví (kde jsou další speciální údaje). Uživatel snadno vytvoří z vybraného ILNO požadovaný štítek. Samotný ILNO založí intuitivně z předem připravené databáze šablon (více než 1000 vzorů), často ve více verzích, kdy je možné využít základní parametry, především pokud se v odpadech nebo chemii uživatel neorientuje. Vytvořený ILNO ze šablony je možné změnit, upravit, doplnit v různých parametrech podle skutečných vlastností odpadů, což je i doporučeno podle autorů těchto šablon.

Pokud si při zařazování odpadů, jejich označování apod., nejste jisti, využijte služeb specialisty, konzultanta. Nemůžete a nemusíte znát vše, jen musíte znát někoho, kdo Vám pomůže.

Ing. Značení nebezpečného odpadu pomáhá udržovat pracovníky v bezpečí a zajišťuje čistotu zařízení při likvidaci nebezpečných materiálů. Pomocí etiket nebezpečného odpadu můžete označit jakýkoli sud na nebezpečný odpad nebo nepřepravní kontejner. Nesprávné nakládání s nebezpečným odpadem představuje obrovskou hrozbu, jak pro veřejné zdraví, tak pro okolní životní prostředí. Mezi potenciální rizika patří znečištění ovzduší, kontaminace půdy a pozemních vod a podobně. Z těchto důvodu je potřeba odpad likvidovat co nejbezpečněji a nejefektivněji. Štítky nebezpečného odpadu pomáhají pracovníkům v navigaci, kam speciální druh odpadu umístit.

Evidenční list nebezpečných odpadů (ELNO)

Odpadová legislativa požaduje v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady řadu dokumentů. O každé přepravě nebezpečných odpadů musejí její účastníci vést evidenci, a to na evidenčním listě nebezpečných odpadů (ELNO). Výjimkou je přeprava nebezpečných odpadů při vnitropodnikové dopravě zabezpečované vlastními dopravními prostředky. Pokud nepřesahuje areál provozovny, není povinnost vést o ní evidenci.

Odesílatel je povinen přiložit k zásilce nebezpečného odpadu vyplněný evidenční list a tento list zaslat obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností do 10 dnů od jejího zahájení. List se zasílá úřadu obce, příslušné podle místa zahájení přepravy. Příjemce odpadu je povinen potvrdit převzetí odpadu a ukončení přepravy do 10 dnů od jeho převzetí tím, že zašle evidenční list odesílateli a obecnímu úřadu obce.

Pokud odesílatel neobdrží do 20 dnů od odeslání odpadu od příjemce potvrzený evidenční list o převzetí nebezpečného odpadu, pak musí informovat příslušný obecní úřad obce a Českou inspekci životního prostředí. Odesílatel i příjemce jsou povinni archivovat evidenci po dobu nejméně pěti let. Způsob zasílání evidenčních listů je taxativně uveden v § 40 zákona č. 185/2001 Sb.

Identifikační list nebezpečného odpadu (ILNO)

Původce odpadu a oprávněná osoba, která nakládá s nebezpečným odpadem jsou povinni zpracovat identifikační list nebezpečného odpadu a umístit tento list na místa nakládání s nebezpečným odpadem. Co to je identifikační list a kdo jej smí zpracovávat - na to se podíváme podrobněji.

Identifikační list nebezpečného odpadu (ILNO) je podobný dokument jako bezpečnostní list pro nebezpečnou chemickou látku či přípravek. Obsahuje základní informace o původci, vlastnostech nebezpečného odpadu, dále uvádí technické a bezpečnostní opatření pro nakládání s odpadem. Ten, kdo zpracovává identifikační list, nepotřebuje k tomu žádné oprávnění. Měl by však mít dostatečné odborné znalosti, aby mohl objektivně posoudit nebezpečnost odpadu a navrhnout vhodná opatření při nakládání s ním.

Identifikační list shromažďovaného odpadu musí být umístěn slovy legislativy: "...v blízkosti shromažďovacího prostředku nebezpečného odpadu nebo shromažďovacího místa nebezpečného odpadu, nebo může být umístěn přímo na shromažďovacím prostředku." Pokud je ve skladu více nebezpečných odpadů, pak musí být vybaven identifikačními listy všech NO. Požaduje to paragraf 7 vyhlášky č. 383/2001 Sb.).

Příloha č. 3 této vyhlášky pak říká, co je obsahem identifikačního listu nebezpečného odpadu. ILNO musí obsahovat název a kód podle Katalogu odpadů (stanoveném ve vyhlášce č. 381/2001 Sb.), zatřídění odpadu pro účel přepravy nebezpečných věcí - kód ADR, popř. kód COTIF - a identifikaci původce odpadu, včetně osoby oprávněné jednat jménem původce a pracovníka odpovídajícího za správnost údajů. Nesmí chybět popis fyzikálních a chemických vlastností odpadu a jeho nebezpečných vlastností. Na to navazuje popis bezpečnostních a technických opatření při manipulaci, skladování a přepravě odpadu, včetně doporučených osobních ochranných pracovních prostředků, potřebného protipožárního vybavení a opatření při nehodách, haváriích a požárech.

Pro nejčastěji se vyskytující nebezpečné odpady jsou dostupné vyplněné identifikační listy, v nichž stačí doplnit specifické kolonky. Vzor identifikačního listu naleznete např. na www.envigoup.cz v sekci e-Doplňky.

Změny ve značení nebezpečných odpadů

• Nové podruhy zdravotnických odpadů - od 202518 01 03 01 Ostré předměty, na jejichž sběr a odstraňování jsou kladeny zvláštní požadavky s ohledem na prevenci infekce18 01 03 02 Části těla a orgány včetně krevních vaků a krevních konzerv
• Tzn. že od 2025 platí místo18 01 01 O/N pro použité jehly nový poddruh 18 01 03 01 N18 01 02 O/N pro části těla, krev nový poddruh 18 01 03 02 NPro obvazy apod.

Distribuce Evidenčního listu nebezpečných odpadů (ELNO)

Odesílatel:

Vyplní v Evidenčním listu položky 1-6, 8-12 a 15 průpisem do všech sedmi listů. Ponechá si dopravcem potvrzený list 1 pro svou evidenci, list 2 zašle obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa zahájení přepravy do 10 dnů od jejího zahájení.

Dopravce:

Převezme listy 3-7 spolu se zásilkou. Vyplní v Evidenčním listu položky 6, příp. 7 a 13 průpisem do všech pěti listů. Po předání odpadu příjemci si ponechá příjemcem potvrzený list 6 pro svou evidenci. V případě více dopravců si tito dopravci ponechají kopii listu 6.

Příjemce odpadu:

Potvrdí převzetí zásilky od dopravce v položce 14 průpisem do 3-7 listu. Zašle list 3 obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa zahájení přepravy (nakládky), list 4 obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa ukončení přepravy (vykládky) a list 5 odesilateli odpadů, a to do 10 dnů od převzetí odpadu. Příjemce odpadu si ponechá list 7 pro svou evidenci.

(rozesílaní ELNO je taxativně uvedeno v § 40 zákona č. Vyhláška č. 383/2001 Sb., § 25 a příloha č. Zákon 185/2001 Sb., o odpadech, § 13 odst. 3, Vyhláška č.

tags: #štítky #nebezpečného #odpadu #vzory

Oblíbené příspěvky:

• Stanoviště v herbáři
• Likvidace odpadu v ČR a ve světě
• Nádraží Trnava
• Batoh na bok do přírody - recenze
• Lidové tradice v Českém roce