Stonožky v české přírodě

Mnohonožky mají podobně jako stonožky článkované tělo, ale nohy jsou umístěné na spodní straně těla, vždy dva páry na každém článku.

Kromě toho, že se nahlédnete do expozic, ve kterých chová ZOO Dvůr Králové nad Labem štíry, zlatohlávky nebo mnohonožky, se zoologem Miroslavem Pochylým ze ZOO Dvůr Králové nad Labem se setkáte i za týden. Tentokrát vám představí africké minimyši, strašilky a pakobylky.

Stále exotičtější druhy živočichů můžeme poslední roky vídat v Česku. Po teplomilných komárech či klíšťatech se na našem území rozšířila i stonožka původem z jihu nazvaná strašník dalmatský.

Ta díky svému vzhledu již vyděsila nejednoho Čecha, na první pohled vypadá skutečně velmi cizokrajně. Nepomáhá, že je stejně ostatní stonožky mírně jedovatá. A když chce, dokáže „sprintovat“ a pro lidi však nepředstavuje nebezpečí, dokonce se doporučuje si ji doma nechávat, protože dokáže pomoci s kontrolou škůdců.

Většina Čechů si pod pojmem stonožka představí něco, co spíše připomíná škvora. Před několika lety k nim ale přidal i exotický druh, který bylo možné dosud potkat například jen při dovolené v Chorvatsku.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Strašník dalmatský je větší, má na sobě bílé pásy, disponuje dlouhými tykadly a vlivem teploty se rozšířil i do Česka.

„Jde o mediteránní druh, který svým areálem zasahoval pouze na jižní Moravu především v místech, kde se pěstuje vinná réva. Že se strašník na Moravě skutečně zabydlel, potvrzuje ve svém dokumentu Rozbory Chráněné krajinné oblasti Pálava z roku 2014 i Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK).

„V lidských sídlech (mimo jiné i přímo v budově Správy CHKO Pálava) se objevuje vzácná jihoevropská stonožka, strašník dalmatský. Výskyt v domech je pro strašníka typický.

„Žije převážně synantropně, tedy v lidských obydlích a okolí. Jde o různé zídky, zdi, hromady kamení nebo sklepy,“ informují Přírodovědci.cz. Lidé se s ním tak setkají snáze, než kdyby žil jen volně v přírodě.

Je navíc jedovatá a relativně dost dravá, nicméně jedem disponuje většina druhů stonožek. Mají ho proto, aby s ním mohly lovit drobný hmyz, kterým se živí.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Není vyloučeno, že pokud se strašník bude cítit ohroženě, kousne v sebeobraně i člověka, ovšem tato situace není příliš pravděpodobná, stonožka je plachá.

Pokud by přeci jen na kousnutí došlo, přirovnává se nejčastěji k bodnutí včelou. I když pohled na exotickou stonožku, jak „sprintuje“ po sklepě, nebude pro většinu lidí příjemný, pokud nejste zrovna alergici, není nutné ji zahánět.

Obyvatelé Středomoří moc dobře vědí, že strašníka se vyplatí si doma pěstovat. Pokud ho pak přeci jen chcete vyhnat, obecně u stonožek platí, že je láká vlhké prostředí. Musíte tak místnost vysušit a zbavit ji všeho hmyzu, aby strašník neměl žádnou potravu.

Také je třeba utěsnit všechny trhliny ve stěnách.

Při vyjmenovávání zástupců půdní mikroříše zaplesá srdce každého milovníka češtiny - do takzvané mikrofauny řadíme hlístice, vířníky, želvušky či prvoky (měňavky a nálevníky), do mezofauny chvostoskoky, roupice, všekazy a roztoče, do makrofauny stejnonožce, stonožky, žížaly, brouky, pavouky a měkkýše.

Čtěte také: Diskriminace českých leseb

tags: #stonozky #v #ceske #prirode

Oblíbené příspěvky:

• Rozdíly v Rimfree systémech
• Odpadkové koše Banquet – recenze
• Inspirace pro dětské tvoření
• Vztah ÚSES a územního plánu
• O Designbloku