Strach z ohrožení u schizofrenie

Schizofrenie je vážné duševní onemocnění patřící do skupiny psychotických onemocnění, což znamená, že jedinec může ztrácet kontakt s realitou, má problém rozeznat, co je skutečné, jasně myslet a také komunikovat. Toto duševní onemocnění se může projevovat poruchami myšlení (bludy), poruchami vnímání (halucinace) a v různé míře změnami chování.

Příčiny vzniku schizofrenie

Schizofrenie souvisí se strukturálními a funkčními abnormalitami v mozku, což vede k tomu, že oblasti, které zodpovídají za myšlení, vnímání a chování, nepracují správně. Na vzniku nemoci se podílí několik neurochemických drah s nervovými přenašeči (dopamin, serotonin), které mají na starost přenos nervového signálu, přičemž v nemoci jsou jejich hladiny zásadně narušeny. Zasaženy jsou zejména mozkové struktury jako limbický systém (řídí emoce), thalamus (koordinující odchozí zprávy) a mozková kůra (zodpovědná za řešení problémů a komplexní myšlení). Na rozvoji schizofrenie může mít určitý podíl rovněž genetika, ale i nepříznivé životní okolnosti. Riziko vzniku onemocnění se také zvyšuje v souvislosti s různými komplikacemi a nemocemi během těhotenství, poškozením mozku plodu v děloze či porodním traumatem.

Kdo může schizofrenií onemocnět?

Nemoc může postihnout jakéhokoliv člověka. Objevuje se nejčastěji mezi 18. a 30. rokem života, může se však rozvinout i u dospívajících už kolem 15. roku věku. Postihuje jednoho člověka ze sta.

Příznaky a projevy schizofrenie

Diagnostika schizofrenie je poměrně obtížná, jelikož vývoj onemocnění může být velmi pozvolný a s mnoha nejednoznačnými příznaky. Mezi ty, které mohou projevům nemoci předcházet, lze zařadit např.: tendence uzavírat se před okolím, obtíže v osobní hygieně, výraznou vztahovačnost, oploštělost emocí, nesoustředěnost, pocity pronásledování, bizarní nápady, ale také zvýšené užívání návykových látek.

Pokud se již nemoc plně rozvine, může člověk začít trpět bludy, což jsou mylná přesvědčení, která nelze danému jedinci vyvrátit (např. osoba je přesvědčena, že ji v dopravním prostředku všichni sledují nebo že patří mezi vyvolené, kteří mají na světě zvláštní poslání). Stejně tak se mohou vyskytnout i halucinace, při kterých člověk vnímá určité podněty zkresleně. Časté bývají halucinace sluchové - jde o hlasy, které mohou komentovat chování člověka nebo mu něco nařizovat. Vyskytnout se ovšem mohou i halucinace zrakové, dotykové a další. Rovněž může mít jedinec pocit, že mu někdo krade myšlenky či mu je naopak do mozku vkládá. Objevují se poruchy motoriky, neklid, ale i výrazná pasivita. Dále citová oploštělost, nezájem o sociální kontakty, úzkosti a poruchy spánku a v některých případech celková dezorganizace.

Čtěte také: Aktuální problémy: Děti a ekologie

Schizofrenie svým dopadem na fungování jedince představuje jedno z nejzávažnějších duševních onemocnění. Typicky se poprvé projevuje v časné dospělosti a díky změnám v nervové soustavě, které probíhají v prvních letech, dochází u 60 % nemocných k trvalému podlomení funkční zdatnosti a k invaliditě.

Časné varovné signály schizofrenie

Vlastnímu onemocnění často předchází tzv. prodromální fáze - stadium trvající několik let, kdy je již možné vnímat změny. K časným varovným signálům, které mohou poukazovat na schizofrenii, patří:

• Nízká výkonnost
• Depresivní nálada
• Nervozita až tzv. overexcitabilita (původní anglický výraz overexcitability lze volně česky lze přeložit jako „převzrušivost“)
• Poruchy spánku
• Poruchy soustředění a paměti
• Apatie
• Sociální stažení
• Vnímání hlasů, které ostatní lidé neslyší - tzv. sluchové halucinace
• Neobvyklé a nepochopitelné myšlenkové pochody
• Člověk má neodbytný pocit, že je sledován či nějak šizen
• Zmatenost

Postižení mají navíc pocit, že už nejsou „tím, kým vždycky bývali“. Změn osobnosti si všímá i jejich okolí. K dalším příznakům patří i jiné než sluchové formy halucinací (postižení např. vidí věci nebo lidi, které/kteří tam nejsou, případně pociťují pachy, které nikdo jiný necítí) nebo bludy (pocit pronásledování, pocit, že člověka ovládají jiné síly, třeba mimozemské, a ty řídí jeho myšlenky, pocity a jednání).

Zacházení s pocity je pro postižené většinou obtížné. Je pro ně také těžké chápat emoce druhých. Velká část postižených se za své příznaky stydí a mají strach, že budou považováni za „blázny“. Poruchy myšlení mohou mít drtivý dopad na každodenní život. Lidé postižení schizofrenií mají omezenou schopnost plánovat úkoly nebo činnosti; často nemají ani dostatek motivace, která je zapotřebí k jejich uskutečnění.

Diagnostika schizofrenie

Klasifikační kritéria, na nichž je založena diagnóza schizofrenie, jsou definována v Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN-10). Pro jednoznačnou diagnózu schizofrenie je nezbytné vyloučit jiné poruchy, které se tomuto onemocnění podobají (např. schizotypální porucha osobnosti, akutní a přechodné psychotické poruchy, nebo některá organická onemocnění, třeba mozku). Diagnostika začíná anamnestickým rozhovorem, při kterém psychiatr zjišťuje tzv. anamnézu (historii dosavadních onemocnění) a zkoumá psychický stav postiženého.

Čtěte také: Strach z Prázdnoty v Literaturě

Následuje tělesné a neurologické vyšetření, případně i vyšetření u psychologa. Kromě toho jsou provedeny krevní testy a vyšetření mozku pomocí výpočetní tomografie (CT) nebo magnetické rezonance (MRI). Pokud má lékař podezření na nějaké infekční onemocnění, které se může projevovat podobně jako schizofrenie, může použít i další vyšetřovací metody, jako je např. speciální laboratorní vyšetření, elektroencefalografie (EEG) apod.

Možnosti léčby schizofrenie

Schizofrenie se léčí zejména pomocí léků, psychoterapie a socioterapie. Čím dříve je léčba zahájena, tím lépe. Léky první volby jsou tzv. antipsychotika (neuroleptika). Dále může lékař jako doprovodnou léčbu předepsat benzodiazepin (na uklidnění, pouze krátkodobě) a antidepresiva. Lékař poučí pacienta o vedlejších účincích všech předepsaných léků. Během medikamentózní léčby je nezbytné chodit na pravidelná kontrolní vyšetření, při nichž lékař kontroluje pacientovu hmotnost, motoriku, krevní tlak a výsledky laboratorních vyšetření.

Součástí psychoterapie je i psychoedukace, při které se pacient učí lépe porozumět svému onemocnění a žít s ním. V ideálním případě je do tohoto procesu zapojena i rodina a nejbližší okolí pacienta.

Pod socioterapií rozumíme (opětovné) osvojení sociálních dovedností, zajištění základních sociálních potřeb (jako je hmotné zabezpečení, podmínky k bydlení apod.) a rehabilitaci, a to i v pracovním prostředí. Někdy jsou využívány i další terapeutické metody, jako je například ergoterapie či fyzioterapie.

Pokud je nutná léčba v nemocnici (ať už za hospitalizace, ambulantně nebo formou denních stacionářů), zajišťují ji multidisciplinární týmy (lékaři, psychologové, psychiatrická ošetřovatelská péče apod.). Při stavech silného rozrušení nebo ohrožení sama sebe nebo druhých (např. agresivitou) lékařům nezbývá nic jiného, než nasadit nouzová opatření, případně i vynutit soudem nařízenou hospitalizaci.

Čtěte také: Jak zvládat strach z klimatické změny?

Postiženým i jejich rodinám pomáhají zvládat každodenní život psychosociální zařízení (např. psychosociální služby), která rovněž hrají významnou úlohu v péči poskytované pacientům se schizofrenií.

Léčba schizofrenie vyžaduje rozsáhlé odborné znalosti a zkušenosti. Často je to trnitá cesta, která začíná nelehkým stanovením diagnózy a pokračuje hledáním optimálních možností léčby, která je pro každého pacienta individuální. Důležitá je i motivace pacienta a jeho příbuzných ke spolupráci při léčbě.

Prognóza schizofrenie

Při včasné a správně zvolené léčbě se 70-80 % všech pacientů, u nichž se onemocnění objevilo poprvé, zotaví během 3-6 měsíců od diagnózy. U 60-80 % pacientů se neobjeví recidiva, pokud v rámci dlouhodobé léčby užívají antipsychotika. Pokud pacient trpí dalšími duševními onemocněními (např. závislostí, depresí), léčba je komplikovanější a prognóza se může zhoršit. Přibližně třetina postižených na léčbu reaguje špatně nebo málo a potřebuje celoživotní podporu lékařů i svého nejbližšího okolí.

Hypochondrie a duševní poruchy

Jedinec, který trpí až přehnaným zájmem o své zdraví je nazýván hypochondr. Rozhodujícím až klíčovým faktorem pro rozvoj hypochondrie představuje rodinné zázemí, v němž se klade nadměrná pozornost zdraví a také strach. Hluboký vliv na vývoj dítěte může mít chronické onemocnění jednoho nebo obou rodičů, popř. prarodičů, stejně jako úmrtí blízké osoby. S hypochondrií mohou mít souvislost mnohé duševní poruchy.

Úzkostné stavy

Jednou z nich je úzkostný stav a nepříjemná obava, že se stane něco hrozného. S tím také souvisí mnohé změny tělesných funkcí. Může se jednat např. o zvýšení srdečního rytmu nebo výrazné pocení a nevolnost. Chuť k jídlu se může zvětšit nebo může naopak až vymizet. Dále se mohou objevit poruchy spánku, pocity závratě až mdloby. Hypochondr se mnohdy „zasekne“ na určitých projevech konkrétní nemoci, z které má strach.

Depresivní stavy

Mezi další přispívající činitele patří depresivní stavy. Ty zpravidla následují po nešťastných událostech, jako jsou vážná onemocnění postiženého nebo některé blízké osoby nebo zhroucení důležitého vztahu. V pozadí se může vyskytovat také dlouho neřešený citový konflikt, který byl zatlačen až hluboko do podvědomí.

Obsese

Nutkavé představy neboli obscese se vyskytují jako důsledek vlivu rodinného prostředí nebo se může jednat o jevy vrozené. U takto postiženého člověka vznikají nutkavé představy o tom, že se v jeho těle něco děje a stále o tom přemýšlí.

Hysterické stavy

Duševní sklony k hysterickým stavům mohou být vrozené a projevovat se při stresové situaci. Jedná se o přehánění běžných tělesných pocitů nebo příznaků lehkých onemocnění. Dotyčný může pociťovat mnohem silněji a vyvine se u něj mimořádný strach, že jeho zdraví nebo život jsou v ohrožení.

Schizofrenie a maniodepresivní psychóza jsou dobře známé duševní nemoci, při nichž se hypochondrie může vyskytnout. Příznaky mohou být velice neobvyklém zcela bizarní. Nemocný trpí představou, že se jeho tělo scvrkává nebo otéká.

Při hypochondrii se projevuje celá řada příznaků, které se mohou objevovat po sobě nebo dokonce všechny najednou. Někdy bývá obtížné příznaky odlišit od úzkostných představ.

Hypochondři potřebují získat přesvědčení o negativním nálezu, což bývá mnohdy velmi obtížné, protože hypochondři se naopak neustále domnívají, že trpí hroznou a vážnou nemocí. Zde je na místě vyhledat pomoc psychologa popř. psychiatra a hledat příčiny tohoto stavu.

Podle Americké psychiatrické asociace jsou duševní onemocnění (v medicínské terminologii se většinou používá pojem duševní porucha) "zdravotní problémy, které zahrnují změny v emocích, myšlení nebo chování (případně jejich kombinaci).

Souběh duševních onemocnění

Souběh dvou duševních onemocnění u jednoho člověka. Tento pojem definuje lidi, kteří za přítomnosti své psychiatrické poruchy ještě nadužívají nebo jsou přímo závislí na návykových látkách. V poslední době se lékaři čím dál častěji setkávají zejména s pacienty s diagnózou schizofrenie užívajícími pervitin nebo marihuanu. Proč tomu tak je, pacienti vysvětlují tím, že jim jsou psychotické prožitky (například, že slyší hlasy, které jim něco přikazují) velmi nepříjemné a že je pomocí drog nebo alkoholu dokážou utlumit. Snaha unikat k návykovým látkám však z dlouhodobého hlediska značně komplikuje jejich stav a prognózu onemocnění. Častým jevem je také nadužívání alkoholu k uvolnění při úzkostných poruchách nebo depresi. Z dlouhodobého hlediska je zde vysoké riziko vybudování si závislosti. Navíc, alkohol sám, úzkost a depresi prohlubuje.

Možnosti léčby

Primárně je nutné vydržet abstinovat od návykových látek, včetně alkoholu. Je vhodné vyhledat odbornou pomoc, která se na tuto problematiku specializuje, a to právě zejména proto, že kromě samotné abstinence je potřeba adekvátně zaléčit právě duševní onemocnění. Vzhledem k tomu, že se často jedná o již vybudovanou závislost na návykové látce, je léčba během na dlouhou trať.

tags: #strach #z #ohrožení #u #schizofrenie

Oblíbené příspěvky:

• Svoz komunálního odpadu Spytihněv
• Příprava na zimní jevy
• Krásné svahy díky rostlinám
• Efektivní řešení pro lapoly tuků
• Ekologický přínos bioplynu