Strach ze změny klimatu: Příznaky a řešení

Strach z klimatické změny a jejího dopadu na budoucnost zažívá podle studií až 75 % mladých lidí. Klimatická úzkost přitom není prázdný pojem, ale reálný stav, který může ovlivnit duševní zdraví. Jak ji poznat u sebe i svých dětí a co s ní můžeme dělat?

Co je klimatická úzkost?

Klimatická úzkost (angl. climate anxiety nebo eco-anxiety) je pojem pro obavy, stres a pocity bezmoci spojené se změnou klimatu a jejími dopady na budoucnost. Na rozdíl od běžných starostí se vztahuje ke globálním problémům, které jednotlivec nemůže snadno ovlivnit, což často prohlubuje pocit bezmoci.

Podle studie The Lancet Planetary Health (2021), která zahrnovala více než 10 000 mladých lidí ve 10 zemích, se 59 % dotázaných cítilo kvůli změně klimatu extrémně nebo velmi znepokojeno. Až 45 % uvedlo, že jejich úzkost ovlivňuje každodenní život - od spánku po rozhodování o budoucnosti.

Jak se klimatická úzkost projevuje u dospělých?

U dospělých se klimatická úzkost často projevuje přemítáním o katastrofických scénářích, nadměrným sledováním zpráv o klimatu a pocity smutku, viny nebo beznaděje. Někdy vede k pocitu paralýzy - člověk má dojem, že jakýkoli jeho čin je bezvýznamný, a zároveň cítí tlak něco dělat.

Mohou se objevit i fyzické projevy: napětí, bolesti hlavy, potíže se spánkem nebo zažívací problémy. Podle průzkumu STEM/MARK (2023) se v ČR silné obavy o budoucnost kvůli klimatické změně týkají více než třetiny dospělých, u mladých lidí (18-30 let) až poloviny.

Čtěte také: Schizofrenie a pocity ohrožení

Jak poznat klimatickou úzkost u dětí?

Děti prožívají klimatickou úzkost jinak než dospělí. Často jde o strach z budoucnosti - že Země nebude obyvatelná, že zmizí zvířata nebo že se něco stane jejich blízkým. Tyto obavy mohou pramenit z informací ze školy, médií nebo od rodičů.

U menších dětí se úzkost může projevovat smutkem, výbuchy vzteku nebo nočními můrami. Starší děti a dospívající mívají pocity viny, že „nedělají dost“, nebo téma klimatu raději vytěsňují, protože je pro ně příliš zatěžující.

Jak s klimatickou úzkostí pracovat?

Prvním krokem je úzkost přijmout jako normální reakci na vážné problémy světa. Důležité je o pocitech mluvit - s rodinou, přáteli nebo odborníkem. To může pomoci ulevit a dát emocím prostor.

Velmi účinné je zaměřit se na konkrétní činy: třídění odpadu, omezení plastů, volba udržitelné dopravy, zapojení do komunitních projektů. I malý čin dává člověku pocit smyslu a kontroly. U dětí je dobré společně hledat pozitivní příklady - úspěchy ochrany přírody, příběhy o změnách k lepšímu.

Pomáhá také „hygiena informací“ - omezit čas strávený nad zprávami, které jen zvyšují stres, a zaměřit se na zdroje, které nabízejí řešení a naději.

Čtěte také: Aktuální problémy: Děti a ekologie

Kdy vyhledat odbornou pomoc?

Pokud úzkost přetrvává, omezuje běžný život, zasahuje do práce, školy nebo vztahů, je na místě obrátit se na psychologa. Podobně u dětí - pokud mají dlouhodobé problémy se spánkem, stravováním nebo výrazné změny chování, odborná pomoc může výrazně ulevit.

Potíž je v tom, že současná psychologie problémy člověka zásadně individualizuje - často se má za to, že naše potíže mají příčinu výhradně někde uvnitř, v naší minulosti nebo v naší osobnosti. Za duševním utrpením hledáme individuální patologii.

Snadno by se na to ale šlo dívat také tak, že nemoc člověka je odrazem světa, ve kterém žije.

Obě krize představují pro lidstvo globální hrozbu s nedozírnými následky, které nás mohou ohrozit na existenční i existenciální úrovni. Zároveň je na ně potřeba reagovat dříve, než následky nastanou, a přijatá opatření musí být poměrně razantní.

Co se psychologického dopadu na duševní rozpoložení lidí týče, i zde vidím podobnost. Pro mnoho lidí představuje současná situace ohledně nového koronaviru stres a trauma. Pocity jako strach, úzkost, záchvaty paniky, frustrace, vztek, vina a bezmoc jsou zcela legitimní reakcí na současný výjimečný stav.

Čtěte také: Strach z Prázdnoty v Literaturě

Klimatická změna je něco, co nemáme pod osobní kontrolou, postupuje značným tempem a její důsledky jsou nepředvídatelné. Obě globální krize - klimatická i pandemická - mají současně potenciál spustit paradigmatickou změnu, kdy můžeme být ochotní na individuální i celospolečenské úrovni přehodnotit to, co je skutečně důležité.

Je těžké si připustit, že je třeba náš život zásadně změnit, aby věci mohly zůstat alespoň trochu stejné. Pro obě krize je charakteristické, že s nimi doposud nemáme v našich životech vlastní zkušenost.

Podle Davenportové se tyto nepříjemné pocity nesmí potlačovat nebo popírat, stejně si někdy cestu najdou a pak vedou třeba ke špatnému spánku, přejídání či podrážděným útokům na ostatní.

Klimatická krize zve do terapie i další obří existenciální témata, která sdílíme všichni: nejistotu nebo vyrovnání se s naší vlastní smrtelností. V případě klimatické krize se může zdát, že jednání jednotlivce nemá žádný vliv, což nás může demotivovat a od jakékoli akce odradit.

Do psychoterapeutického procesu se tak hodí zahrnout hledání, jak můžeme k lepší budoucnosti sami malými krůčky přispět. Terapeut možná zkusí pátrat, jak se klient může propojit s ostatními a obnovit komunitní vazby.

Klient se může zamyslet, zda mu dává smysl se účastnit městského zahradničení, založit nějaký sousedský spolek nebo třeba pomoci ve škole zajistit svod na dešťovou vodu - jakýkoli aktivní krok může být léčivý a zmocňující. A pro klima užitečný.

Tipy pro zmírnění úzkosti

• Omezte příjem negativních zpráv: Žijeme v době historicky nejvyšší dostupnosti informací z celého světa, a tak na nás tíha všech těch smutných věcí, co se dějí dnes a denně, dopadá mnohem výrazněji než tomu bylo dřív. Je určitě důležité zůstat v obraze, nic se ale nestane, pokud si na čtení zpráv vyhradíte třeba jen pár minut denně.
• Obklopte se pozitivními lidmi: Je ovšem důležité obklopit se takovými lidmi, se kterými se budete cítit dobře a kteří budou na stejné vlně.
• Hledejte naději: Ať už se vnímáte změnu klimatu jakkoliv, snažte se nikdy neopouštět naději, že se nakonec podaří planetu zachránit. Naděje vás požene dál a bude pro vás motivací, abyste ke svému šetrnému způsobu života přivedli i jiné lidi.
• Psychohygiena a propojení s přírodou: Stejně jako i další duševní problémy, také environmentální úzkosti lze předcházet tím, že budete praktikovat psychohygienu. Podle expertů je jednou z významných cest, jak zvládat eko úzkost, hlubší propojení s přírodou. Příroda má léčivý potenciál a funguje trochu jako terapie (proto se pobyt v přírodě nazývá jako ekoterapie).

tags: #strach #ze #zmen #klimatu #příznaky #a

Oblíbené příspěvky:

• Likvidace sádrokartonového odpadu
• Jak vybrat popelnici na tříděný odpad
• Jak počasí ovlivňuje menstruaci
• Udržitelné LEGO
• Průvodce výběrem vestavných košů