Ekologie strnada lučního

Strnadi představují skupinu ptáků tradičně řazenou do čeledi strnadovitých (Emberizidae). Tato čeleď, zejména v tzv. Starém světě (Evropa, Asie, Afrika), zahrnuje ptáky typicky menší až střední velikosti, často s kuželovitým zobákem přizpůsobeným k louskání semen, ale v hnízdní době se živící i hmyzem. Systematika této skupiny je však předmětem diskusí a revizí; některé moderní klasifikace řadí některé rody (např. strnada lučního) do jiných čeledí (Calcariidae). Bez ohledu na přesné taxonomické zařazení jsou strnadi charakteristickou součástí ptačích společenstev otevřené krajiny, křovin a lesních okrajů.

V České republice se můžeme setkat s několika druhy strnadů, z nichž některé zde pravidelně hnízdí, jiné protahují a některé se objevují jen vzácně jako zatoulanci. Strnadi hrají důležitou roli v ekosystémech, ve kterých žijí. Jako konzumenti semen ovlivňují dynamiku rostlinných společenstev a mohou přispívat k šíření semen. V hnízdní době se stávají významnými predátory hmyzu, čímž pomáhají regulovat jeho populace.

Druhy strnadů v České republice

Mezi nejběžnější druhy strnadů vyskytující se v České republice patří:

• Strnad obecný (Emberiza citrinella)
• Strnad luční (Emberiza calandra)
• Strnad rákosní (Emberiza schoeniclus)
• Strnad zahradní (Emberiza hortulana)

Zatímco některé druhy, jako strnad obecný a rákosní, jsou stále poměrně hojné (i když i u nich mohou být patrné negativní trendy), jiné druhy, zejména strnad luční a kriticky ohrožený strnad zahradní, zaznamenaly dramatický pokles početnosti. Tento vývoj jasně odráží negativní dopady změn v naší krajině, především intenzifikace zemědělské výroby.

Strnad obecný (Emberiza citrinella)

Strnad obecný je velký asi jako vrabec, dospělý jedinec dorůstá do velikosti 15-17 cm. Vyniká dlouhým ocasem, výraznými žlutými prvky v opeření a rudohnědým až rezavým kostřcem, který je bez kresby. Hřbet a tělo je olivově hnědé s výrazným černým čárkováním. Vnější ocasní pera mají nápadné bílé okraje.

Čtěte také: Zkušenosti s čištěním odpadu od firmy Strnad

Během jarní a letní sezóny má samec celou hlavu svítivě citrónově žlutou s tmavou kresbou. Spodina těla je také převážně žlutá, na prsou rezavě hnědá s podélným skvrněním. Během zimy je nápadné žluté zbarvení mnohem méně výrazné. Samice je méně nápadná ve zbarvení, šedavozelená s čárkovaným temenem. Hlava samice je po stranách šedozelená bez žlutého zbarvení.

Zpěv strnada obecného můžeme zaslechnout ještě během zimy (přibližně od poloviny ledna) a během jara i léta. Nejintenzivněji zpívá z jara (březen), pak na přelomu května a června a také červenci, později jen zřídka, vždy ráno a k večeru silněji. U strnadů se setkáváme s vytvářením nářečí ve zpěvu.

Díky typickému zbarvení a relativní četnosti není záměna příliš pravděpodobná. Nicméně nejsnáze lze zaměnit samice strnada obecného za jiné podobné samice strnadů žijících u nás.

Strnad obecný je Eurasijským druhem pěvce. Vyskytuje se od Norska a severního Španělska na západě až po jezero Bajkal v Rusku na východě. Úspěšná introdukce proběhla v 19. století z Velké Británie na Nový Zéland. V ČR jde o běžného a hojně se vyskytujícího pěvce. Hnízdí od nížin do hor (až do 1450 m n. m.

Nejhojněji se strnad obecný vyskytuje v zemědělské krajině s rozptýlenou zelení. Zde preferuje suchá a prosluněná místa s bohatou vegetací a přirozenou mozaikou krajiny. Obývá také okraje lesů a málo zapojené lesní porosty, průseky, paseky, okraje cest nebo opuštěné vinohrady a remízky. Vyhýbá se hustým lesním komplexům, mokřadům a městským aglomeracím. V zimě se často zdržuje na polích, strništích nebo v zahradách.

Čtěte také: Stanoviště bojínku lučního

Hnízdění probíhá od dubna do srpna, a to 2-3× ročně. Hnízdění probíhá jednotlivě, teritoriálně a monogamně. Po rozpadu zimních hejn nejprve samci obsazují teritoria a posléze dochází k tvorbě párů. Hnízdo na zemi nebo těsně nad zemí staví pouze samice, z pravidla bývá dobře ukryto. Ve snůšce je 3-5 vajec, na kterých sedí samice a výjimečně i samec, a to 12-14 dní. Mláďata krmí oba rodiče. Během dalších dvou týdnů opouštějí mláďata hnízdo a za další dva týdny už jsou plně samostatná.

Potrava strnada obecného je různorodá. V době hnízdění se živí nejrůznějšími bezobratlými, převažují brouci, housenky a rovnokřídlí. Po zbytek roku však převažují v potravě semena trav a obilovin, ale i dalších bylin, keřů i stromů.

Strnad luční (Emberiza calandra)

Seznamte se s největším z evropských strnadů - strnadem lučním. Je to náš největší strnad. Zbarvením se podobá skřivanovi, ale na rozdíl od něho nemá na ocasních perech nic bílého. Je svrchu šedohnědý, tmavě čárkovaný a zespodu béžově bílý s tmavými čárkami po stranách hrdla, hrudi a na bocích. Na nepravidelně čárkovaném béžově bílém podkladu hlavy má tmavší tvářový proužek a dolní lem tváří, tmavou tečku na zadním příuší. Nohy a strany zobáku jsou žlutavě růžové. Zobák je silný a kuželovitý, okraje čelistí jsou zahnuty dovnitř. Na horní čelisti je zoubek, který zapadá do zářezu v čelisti dolní, což slouží k lepšímu držení a drcení tvrdých semen. Samička je zbarvena jako sameček, což je u strnadů vyjímka. Létá poněkud těžkopádně a na rozdíl od ostatních malých ptáků, se svěšenýma nohama.

Strnad luční je pták otevřených rovinatých ploch, okrajů polí a luk s roztroušenými stromy a keři. Hnízdí v otevřené zemědělské krajině s rozptýlenými dřevinami a různými krajinnými prvky, jako jsou polní cesty a meze. Palearktický areál rozšíření - od pobřeží Atlantiku až po hranice Číny.

Samečkové začínají zpívat z vyvýšených míst už v březnu a čekají na samičky které dorazí později. Dost pravidelně se u nich vyskytuje polygamie; jeden sameček hnízdí s více samičkami. Hnízdo je důlek v zemi, který samička vystele stébly a listy trav, kořínky a chlupy. Naklade 4-5 vajíček která sama zahřívá 12-14 dní. Hnízdí 2x ročně.

Čtěte také: Výskyt psárky luční

Česká republika leží na rozhraní dvou významných evropských subpopulací: západní a jihovýchodní. V posledních desetiletích zjevně došlo k přeskupení sil v těchto dvou subpopulacích, protože na jižní Moravě, která byla dříve hlavní základnou strnada lučního u nás, došlo k výraznému poklesu hnízdících párů, zatímco v severní polovině území Čech došlo k výraznému populačnímu nárůstu.

Česká republika se nachází při okraji hnízdního areálu strnada lučního, přesněji řečeno mezi jeho dvěma hranicemi. Druh u nás tedy do značné míry podléhá přirozeným výkyvům populace při okraji areálu. Na druhou stranu je však strnad luční nepochybně negativně ovlivněn přeměnou moderní zemědělské krajiny a intenzivním zemědělstvím, protože nejvyšší počty hnízdících párů u nás nalézáme v krajině se zachovalou jemnou krajinnou mozaikou a kvalitními lučními porosty.

Od 70. let minulého století se začal projevovat výrazný úbytek tohoto druhu u nás. Tento trend se v posledním desetiletí minulého století zastavil a počty se opět začaly zvyšovat. Růst potom pokračoval i nadále. Při mapování v letech 2014 - 2017 se uvádí už 5 000 - 10 000 párů. I ve Šluknovském výběžku se projevuje tento růst. V minulosti jsme se zde s tímto druhem prakticky nesetkali, nyní tady hnízdí na stále více místech.

Byl zachycen například v dole Bílina, Radovesické výsypce a výsypce Pokrok. Strnad si obecně užívá nejvíce otevřené plochy, které jsou spíše rovinaté.

Strnad rákosní (Emberiza schoeniclus)

Samec (svatební šat): Velmi charakteristický - má černou hlavu, krk a hrdlo, které kontrastují s bílým vousem táhnoucím se od zobáku dolů a bílým obojkem na šíji. Hřbet je hnědý s tmavými podélnými proužky. Spodina je bělavá s tmavším čárkováním na bocích. Kostřec je šedohnědý.

Samice: Mnohem méně nápadná. Chybí jí černá hlava. Temeno a hřbet jsou hnědé, tmavě čárkované. Přes oko se táhne tmavší proužek, nad ním je světlý nadoční proužek a pod okem světlá skvrna. Hrdlo je bělavé, ohraničené tmavšími vousky.

Zimní šat: Samec ztrácí výraznou černou kresbu na hlavě, která je překryta světlejšími lemy per, takže hlava vypadá spíše hnědě skvrnitá.

Hlas: Zpěv je krátký, jednoduchý, nepříliš melodický, často popisovaný jako „csr-csr-csriíh“ nebo „ťip-ťip-ťirrriss“. Opakuje ho z vrcholků rákosů nebo keřů.

Vyskytuje se na většině území, od nížin až do středních poloh, lokálně i výše. Typický obyvatel mokřadů. Preferuje porosty rákosu a ostřic na březích rybníků, jezer, řek, kanálů, dále podmáčené louky, bažiny, rašeliniště s roztroušenými keři (zejména vrbami). Může zahnízdit i v hustých bylinných porostech nebo mladých výsadbách na vlhkých místech, někdy i v polních kulturách (řepka, obilí), pokud jsou dostatečně husté a vlhké.

V hnízdní době se živí převážně hmyzem (dvoukřídlí, jepice, chrostíci, housenky, pavouci), který sbírá na vegetaci nebo na zemi. Mimo hnízdní dobu a v zimě tvoří hlavní složku potravy semena různých mokřadních rostlin (rákos, ostřice, sítiny, trávy, byliny).

Hnízdí od dubna/května do července, obvykle dvakrát ročně. Hnízdo staví samice, umístěno je velmi nízko nad zemí nebo vodou, skryté v husté vegetaci (trsy trávy, ostřice, rákosí, u paty keře). Je to miska ze suchých trav, listů a mechu, vystlaná jemnými travinami, chlupy a někdy i peřím. Snůška obsahuje 4-6 vajec, podobných vejcím strnada obecného - s proměnlivým podkladem (šedavý, nazelenalý, narůžovělý) a typickou kresbou tmavých čar a skvrn.

Inkubace trvá 12-15 dní, sedí převážně samice. V hnízdní době teritoriální, samec zpívá z vyvýšených stébel nebo větví. České populace jsou částečně tažné. Část ptáků zde zimuje (pokud nezamrznou mokřady a je dostupná potrava), část odlétá do jižní a západní Evropy a Středomoří. Na jaře se vrací v březnu a dubnu, odlétá v září a říjnu.

Strnad zahradní (Emberiza hortulana)

Samec (svatební šat): Hlava a horní část hrudi jsou šedozelené. Hrdlo a vous pod okem jsou žluté. Okolo oka je výrazný žlutý kroužek. Spodina těla je rezavě oranžová. Hřbet je hnědý s tmavším čárkováním.

Samice: Podobná samci, ale barvy jsou matnější, šedozelená na hlavě je méně výrazná, často s tmavším proužkováním.

Hlas: Zpěv je jednoduchý, melancholický, sestávající z několika úvodních tónů a táhlého závěru, např. „srí-srí-srí-slüüü“.

Dříve pravidelně hnízdil v teplejších oblastech ČR, zejména na jižní Moravě a v Českém středohoří. Preferoval otevřenou krajinu s mozaikou políček, vinic, sadů, úhorů, kamenitých strání a rozptýlených stromů a keřů. V současnosti je v ČR jako hnízdící druh na pokraji vymizení nebo již vymizel. Poslední sporadická pozorování v hnízdní době pocházejí z několika málo lokalit.

Hnízdo staví na zemi, skryté v trávě nebo pod keřem. Přísně tažný druh. Zimuje v subsaharské Africe (pás Sahelu). Dramatický pokles v celé střední a západní Evropě. V ČR početnost klesla z tisíců párů v polovině 20. století na jednotlivé páry nebo nulu na začátku 21.

Ostatní druhy strnadů

Kromě výše uvedených druhů se na území ČR mohou vzácně objevit i další strnadi, převážně jako zatoulanci ze severních nebo východních oblastí během tahu nebo v zimě.

• Strnad malinký (E. pusilla): Drobný, s kaštanově hnědými tvářemi a černými proužky na temeni.
• Strnad severní / rolní (E. rustica): Samec má černou hlavu s bílým nadočním proužkem a rezavý pás přes hruď.
• Strnad lesní (E. cia): Žije v horských a skalnatých oblastech jižní Evropy. Má šedou hlavu s černými proužky.
• Strnad bělohlavý (E.
• Strnad malinký (Emberiza pusilla)
• Strnad severní (Emberiza rustica)
• Strnad lesní (Emberiza cia) - Výjimečný výskyt, možná expanze z jihu.
• Strnad bělohlavý (Emberiza leucocephalos) - Velmi vzácný zatoulanec z východu.
• Strnad sibiřský (Emberiza spodocephala) - Extrémně vzácný zatoulanec.
• Strnad černohlavý (Emberiza melanocephala) - Velmi vzácný zatoulanec z jihovýchodu.
• Strnad hnědohlavý (Emberiza bruniceps) - Velmi vzácný zatoulanec z Asie.
• Strnad rolní (Emberiza rustica) - Vzácný migrant a zatoulanec.

Ohrožení a ochrana strnadů

Hlavním faktorem ohrožujícím populace mnoha druhů strnadů (zejména těch vázaných na zemědělskou krajinu, jako strnad luční a zahradní) je intenzifikace zemědělství.

• Ztráta biotopů: Scelování polí, likvidace remízků, mezí, křovin, alejí, úhorů a malých neobhospodařovaných ploch.

Ochrana strnadů a dalších ptáků otevřené krajiny vyžaduje systémové změny v zemědělském hospodaření směrem k větší udržitelnosti, podpoře biodiverzity a obnově pestré mozaikovité krajiny s dostatkem přirozených biotopů, potravy a hnízdních příležitostí.

Vliv těžby a rekultivace na ptačí společenstva

Oblasti s důlní těžbou, které zahrnují různorodé plochy od raných sukcesních stadií po pokročilá stadia na rekultivovaných i nerekultivovaných plochách, představují vhodnou studijní plochu pro sledování vlivu typu obnovy na biodiverzitu. Sanace ploch zdevastovaných průmyslovou těžbou zahrnuje různé způsoby obnovních technik, od technických rekultivací po ponechání spontánní sukcesi.

Ptačí společenstva zkoumaná na 60 lokalitách v Mostecké hnědouhelné pánvi byla druhově bohatší na nerekultivovaných plochách u všech sukcesních stadií v porovnání s rekultivovanými plochami. Druhová pestrost narůstala s věkem lokality vzhledem ke zvyšující se heterogenitě. Ochranářská hodnota ptačích společenstev na rekultivovaných plochách byla obecně nižší a klesala s věkem lokality.

Nejcennější společenstva se vyvinula na raných sukcesních stadiích a původních křovinách, protože byly osídleny specializovanými druhy, jejichž výskyt byl v okolní krajině řídký (slavík obecný, strnad luční, ťuhýk obecný, linduška úhorní, bělořit šedý, bramborníček černohlavý, bramborníček hnědý). Výsledky poukazují na důležitost lokalit vzniklých spontánní sukcesí a s úplnou sérií sukcesních stadií pro cenná ptačí společenstva na postindustriálních plochách, jako jsou povrchové doly.

Zejména raná sukcesní stadia a křoviny představují refugia pro specializované druhy, které mizí z běžně obhospodařované krajiny. Ochrana raně sukcesních stadií by se měla proto stát součástí praktické ochrany přírody. Technické rekultivace vedou k ochuzení biotopu a ke značnému snížení potenciálu důlních lokalit pro ochranu biodiverzity.

Zarovnaný půdní povrch vedl ke ztrátě vhodných biotopů např. pro slavíka modráčka, cvrčilku zelenou, kulíka říčního a rákosníka velkého, tj. druhy asociované s ploškami mokřadů a navazující vegetací.

tags: #strnad #luční #ekologie

Oblíbené příspěvky:

• Jak správně močit v přírodě?
• Výlety Buchlovice a okolí
• Zápis o převzetí
• Změny v odpadovém hospodářství
• Odpad v Kaizlových sadech: Co se děje?