Světlo a světelné znečištění: Definice, dopady a řešení

Světlo je neodmyslitelnou součástí životního prostředí a má nenahraditelnou funkci. Člověk je denní bytost, ale chce žít i v noci, natolik, že se stalo všudypřítomným. Světelné znečištění se stalo nedílnou součástí našich životů, tzv. to dnes globální fenomén.

Co je to vlastně světelné znečištění?

Kolem světelného znečištění panuje řada terminologických nejasností, které komplikují komunikaci mezi různými aktéry. „Světelné znečištění je uměle vytvořené světlo, které zvyšuje přirozenou úroveň osvětlení ve venkovním prostředí.“

Pokud pojmem „světelné znečištění“ budeme označovat veškerý světelný tok, který se dostává do venkovního prostředí jako vedlejší produkt umělého osvětlování venkovních i vnitřních prostorů (víceméně neužitečné světlo emitované do venkovního prostředí), podle mého názoru jej nemůžeme jednoduše nahradit termínem „rušivé světlo„. Například pojem „rušivé světlo„, jak to cítím, musí zahrnovat oslnění (především rušivé oslnění), zatímco pod pojmem „světelné znečištění“ si osobně takové oslnění obecně nepředstavuji.

Oslňování osvětlovací soustavou přece způsobuje i užitečný světelný tok, směrovaný přímo na osvětlovanou plochu. Naopak světlo směřující mimo osvětlovanou plochu nemusí nutně někoho rušit. Také světelný tok způsobující zvýšení přirozeného závojového jasu oblohy nemusí být každým chápán jako nežádoucí, rušivý. Může např. poutníkovi napomoci orientovat se v noci.

Ve městech umělé osvětlení maže rozdíl mezi dnem a nocí. Světové populace tak zažívá každou noc světelné znečištění. Světlo nám přináší mnoho výhod. Ale má i stinné stránky?

Čtěte také: Více o uzavřených ekosystémech

Dopady světelného znečištění

Světelné znečištění má negativní dopady na životní prostředí a celý ekosystém, ale i na lidské zdraví. Přicházíme o noc, varují vědci. Světelné znečištění se rok od roku zvětšuje.

Světelné znečištění má neblahý vliv i na přírodu. Světelné znečištění kvetou až o týden dříve než ostatní. údajně listí stromů. houževnatější jsou jejich listy. neprokouše hmyz. A to může mít závažné ekologické důsledky.

I živočichové potřebují tmu. V roce 1971 Helena Illnerová zjistila, že jediná minuta nočního světla dokáže potkanům zvýšit hladinu serotoninu a snížit hladinu melatoninu. Mnoha živočichům stačí k potlačení tvorby melatoninu o desítky procent pouhých několik minut slabého světla (s intenzitou v řádu desetin či jen setin luxu) nebo sekundové bliknutí světla jasnějšího (1000 luxů).

Melatonin je „hormon noci“ vzniká jen v noci a pouze za tmy a signalizuje tělu, že je čas na regenerační procesy. Funguje také jako biologický kalendář, který informuje o změnách délky noci během roku, což je zásadní pro sezonní adaptace. Pokud však ALAN melatonin potlačí, ať již na celou noc, nebo jen maskuje přirozené svítání a soumrak, narušuje i sezonní rytmy.

ALAN však ovlivňuje víc než reprodukci. U myší způsobuje přejídání, překvapivě hlavně u samců, změny v metabolismu glukózy a produkci inzulinu, tvoří tedy základ pro vznik diabetu 2. typu. Zasahuje také imunitní systém a ovlivňuje schopnost organismu bojovat s infekcemi.

Čtěte také: Červené světlo a jeho role

ALAN mění i chování živočichů. Ohrožuje noční tvory závislé na tmě pro hledání potravy či únik před predátory. Světlo narušuje křehkou rovnováhu mezi predátory a kořistí, mění pářicí rituály, prodlužuje aktivitu denních živočichů na úkor spánku a zkracuje aktivitu nočních živočichů, což vede k jejich vyčerpání a zhoršení zdravotního stavu.

Negativní důsledky pociťují i lidé, kteří nečtou přírodovědné a lékařské studie. Možná vás např. překvapí, že 60 % Evropanů dnes nemá šanci vidět Mléčnou dráhu.

Řešení světelného znečištění

Zbytečné, příliš silné nebo nepřirozeně zabarvené noční osvětlení totiž stále naléhavěji představuje rozsáhlejší problém pro města i krajinu v České republice. Nevhodně směrované a zbytečně rozsvícené světlo má negativní vliv i na spotřebu energie a rozpočty měst a obcí i soukromých vlastníků.

Osvětlení venkovních prostor je třeba řešit ohleduplně. Základním pravidlem by mělo být svítit: pouze tam, kde je to třeba, tehdy, když je to třeba, a jen tolik, kolik je třeba.

Zásady pro snížení světelného znečištění:

Čtěte také: Co dělat, když svítí kontrolka žhavení?

• Světlo jen tam, kde ho opravdu potřebujeme.
• Osvětlujme jen to, co musí být vidět - nesviťme zbytečně nahoru ani do stran.
• Když není světlo potřeba, zhasněme. Noční osvětlení prázdných parkovišť, skladů nebo ulic během spánku je zbytečné.
• Méně je více. Používejme světla s minimální intenzitou a teplejším (oranžovým) odstínem - stačí našim očím a je šetrnější k přírodě.
• Pomozme ostatním pochopit, že umělé světlo není hračka ani hlídač majetku.

Staré normy bohužel nepočítaly s tím, že světlo může škodit, takže žádná nestanovila horní limity intenzity ani spektrum, které by se tolik nerozptylovalo do okolí. Až nová norma ČSN 36 0459, platná od března 2023, poukazuje na to, že bílé světlo do noci nepatří a že jsou oblasti, kam v noci světlo nepatří vůbec.

ČSN 36 0459 stanovuje požadavky na omezení nežádoucích účinků trvalého venkovního elektrického osvětlení na vnější prostředí v následujících aplikačních oblastech osvětlení:

• osvětlení pozemních komunikací,
• osvětlení venkovních pracovišť,
• osvětlení venkovních sportovišť,
• architektonické osvětlení,
• reklamní osvětlení.

Norma není regulace. Technická norma mně říká, jak v dané oblasti postupovat. Je to vlastně dohoda mezi odborníky a všemi subjekty, kterých se určitá problematika dotýká, jak konkrétní problém řešit. A ten postup by měl být jen jeden.

Limitní hodnoty jednotlivých kritérií určené tou normou jsou odstupňovány podle toho, jestli se jedná o zastavěné nebo nezastavěné území. Území je rozděleno do zón světelného prostředí Z0 - Z4. Zóny Z0 a Z1 přestavují nezastavěná území. Z0 jsou zvláště chráněná přírodní území, která mají vyšší prioritu. Zóny Z2, Z3 a Z4 představují sídla různého charakteru a velikosti. Ale i uvnitř sídel se v ojedinělých případech mohou nacházet zóny Z0 a Z1.

Od roku 2009 na území České republiky spontánně vznikají oblasti tmavé oblohy. Dvě oblasti jsou přeshraniční (ve spolupráci s Polskem a Slovenskem), konkrétně v Jizerských horách a v Beskydech, třetí se nachází v okolí Manětína na Plzeňsku.

Světlem, nebo v tomto případě možná spíše vytouženou tmou na konci tunelu, by mohly být i nové technologie v oblasti osvětlení. „Například biodynamické nebo také integrativní osvětlení automaticky mění intenzitu a tón světla v závislosti na denní a roční době i momentální intenzitě denního světla. Někdy umí změnit i úhel dopadu. Umělé osvětlení se tak o něco více blíží rytmu světla v přírodě a kromě vidění zohledňuje i mimo-vizuální účinky světla,“ popisuje princip Antonín Fuksa, který se biodynamickými technologiemi zabývá.

Chceme-li i my ve svém okolí změnu, je vhodné tlačit na městské samosprávy, aby instalovaly biologicky šetrné osvětlení, a naopak požadovat zdůvodňování nových zdrojů světla.

tags: #světlo #a #světelné #znečištění #definice, #dopady,

Oblíbené příspěvky:

• Krmiva v bio zemědělství
• Emise z tepláren - podrobný rozbor
• Třídění odpadu v ČR
• Faktory ovlivňující IPO
• Hry a aktivity v přírodě pro děti