Symbol přírody a zvíře České republiky

Státní znak Česka je výsledkem poměrně složitého vývoje. A právě státní znak patří ke státním symbolům.

Jak se exotický lev dostal do erbu naší země? Víte, že jeho počátek se datuje už do 12. či 13. století? Poprvé byl vyobrazený v Pasionálu abatyše Kunhuty. Čtvrcený štít použil Jan Lucemburský. A v 60. letech dokonce lev přišel o korunku.

Z historie se dochovala legenda, která vypráví příběh o získání lva do českého erbu. Je to báje o knížeti Bruncvíkovi, jehož příběh sepsal i Alois Jirásek. Podle legendy zachránil život lvu, kterého chtěl zabít drak. Lev s ním pak věrně putoval po světě. A po návratu vymaloval lva i do svého erbu.

Dalimil ve své kronice v roce 1158 píše, že stříbrného lva na rudém poli získal do erbu český kníže Vladislav II.

Hlavním symbolem českého krále byla původně svatováclavská orlice. První doklad existence stříbrného dvouocasého lva pochází až z roku 1247, kdy jej jako své erbovní znamení přijal markrabě moravský Přemysl Otakar II.. Když zdědil královský trůn, stal se lev znakem českého krále. Mimochodem, nejstarší barevné vyobrazení českého lva je v Pasionálu abatyše Kunhuty, královské dcery.

Čtěte také: Ochrana přírody: Mezinárodní symbol

Lev představuje sílu, rytířskou ctnost a odvahu. Český lev se odlišuje od ostatních lvů používaných jinými státy především tím, že má dva ocasy. Historici dodnes diskutují o tom, proč to tak je.

Obě orlice v našem znaku, moravská i slezská, jsou historicky doložené od 13. století. Zvláštností moravské orlice je šachování.

Velký státní znak má podobu čtvrceného štítu. Takové uspořádání znaku použil na své pečeti na začátku 14. století už král Jan Lucemburský. V prvním a čtvrtém poli byl, tak jako dnes, dvouocasý lev.

Za vlády Marie Terezie se ve znaku objevily symboly Moravy a Slezska. Vznikl tak znak v mnoha směrech velmi podobný tomu dnešnímu. Po vzniku samostatné Československé republiky byl státní znak potvrzený zákonem z 30. března 1920. K českým znakům se přidal i znak Podkarpatské Rusi. Návrh znaku připravil na základě ankety Jaroslav Kursa z ministerstva vnitra.

V roce 1960 přišel lev o korunku, kterou nahradila pěticípá hvězda. Po roce 1990 se velký znak znovu objevil mezi státními symboly. A po rozpadu Československa se původní český lev dostal do znaku České republiky.

Čtěte také: Moravskoslezský a Olomoucký kraj: symbolika

Dnešní podoba se užívá od roku 1993 a vytvořil ji heraldik Jiří Louda. Velký státní znak tvoří čtvrcený štít, v jehož prvním a čtvrtém poli je historický znak Čech, stříbrný dvouocasý lev se zlatou korunou a zlatou zbrojí.

Jedním z nejpoužívanějších státních symbolů je velký státní znak. Velký státní znak má pět barev: červenou, stříbrnou (bílou), zlatou (žlutou), modrou a černou. Jsou na něm dva druhy zvířat: lev a orlice. í, orlice jsou rozdílné černá na zlatém pozadí představuje Slezsko a červenobílá na modrém symbolizuje Moravu. Každé zvíře má na znaku vymezené své místo. Malý státní znak má tvar prostého štítu a představuje v červeném poli stříbrného lva. Ten lev však není jen tak ledajaký - má totiž dva ocasy! Je také vzpřímený a musí být vždy otočen správným směrem. Důležitou součástí znaku je i korunka na hlavě lva. Koruna, jazyk i drápy jsou zlaté, ale zuby má lev stříbrné.

Naše národní barvy jsou tři - bílá, červená a modrá. Jsou to barvy, se kterými je náš stát spojen a které by si s ním měl každý vybavit.

Jedním ze symbolů republiky je také lípa srdčitá.

Ochrana přírody a zvířat

Světový den divoké přírody připadá každoročně na 3. března a připomíná, že je nutné divokou přírodu chránit. I v českých horách a lesích se najdou vzácné druhy zvířat, kterých sice v poslední době přibývá, ale stále je třeba jim vytvářet vhodné podmínky pro život.

Čtěte také: Použití ekologického čisticího prášku

V České republice sice máme jen málo míst, která se dají označit za divočinu, přesto se k nám pomalu vrací vlci, rysové i medvědi. Podle unikátního terénního monitoringu šelem na celém území České republiky se u nás nachází více než 23 vlčích teritorií a 400 jedinců. Vlk obecný se v posledních přibližně 10 letech velmi viditelně navrátil do většiny pohraničních regionů ČR. Na Šumavě se utvořil první pár v roce 2017, od léta 2018 se i zde vlci stabilně rozmnožují. Právě tento vlčí pár je tvořen samcem z tzv. alpské populace a samicí ze středoevropské nížinné populace.

K vzniku trvalých anebo dočasných teritorií dochází i v nejjižnějších oblastech ČR, tedy na Třeboňsku a v Novohradských horách. Jednotliví vlci se objevují sporadicky v Jeseníkách. Snímky z fotopastí potvrdily výskyt jednotlivých pravděpodobně migrujících zvířat také na Olomoucku a ve Žďárských vrších. Smečky či páry se kromě výše zmíněných oblastí objevily také v jižních a severních Čechách (Doupovské hory, Jizerské hory, Frýdlantsko), v Orlických horách, Českém lese a nová vlčí teritoria vznikla i v Brdech, kde došlo k úspěšném rozmnožení vlčích smeček.

Rys ostrovid je jednou ze dvou našich divoce žijících kočkovitých šelem. Plachá, samotářsky žijící šelma je ze tří velkých šelem nejmenší, loví proto menší kopytníky, jako jsou srnci, méně jeleny, divoká prasata, hlodavce nebo lišky. Největší rysí populace u nás je na Šumavě a v jižních Čechách, a dále v Beskydech. Sporadicky se rysové objevují v Krkonoších, Jizerských horách, na Broumovsku nebo v Krušných horách. Výskyt rysů se monitoruje také podle fotopastí. Každý rys má unikátní zbarvení, proto lze vysledovat i teritoriální přesuny jednotlivých jedinců. Velikost rysí populace v ČR se na Šumavě pohybuje kolem 120 dospělých jedinců. V posledních letech vědci zaznamenali mírný nárůst, ale obecně by se dalo říct, že je na našem území populace stabilní. V Beskydech žije okolo deseti dospělých rysů plus mláďata a zhruba stejný počet vlků.

Zajímavé jsou výsledky genetických analýz ze dvou vzorků trusu, které se podařilo odebrat v Jizerských a Krušných horách. Ukázalo se, že rys nepocházel ze Šumavy ani z karpatské populace. Genetici srovnávají data s dalšími vzorky, aby mohli přesněji určit, z kterých dalších populací se sem rysi mohou dostávat. Nejbližší oblastí trvalého výskytu mimo Karpaty je německé pohoří Harz, kde proběhla reintrodukce v 90. letech a baltská populace na východě Polska.

Medvěd hnědý, největší evropská šelma, byl na většině našeho území vyhuben v průběhu 17. a 18. století. Díky návaznosti na Slovensko, kde dosud žijí početné populace všech velkých šelem, se k nám medvědi začali od 70. let. 20. století vracet, a to zejména do Beskyd.

Dnes žije medvědice, která dostala jméno Ema, na území CHKO Beskydy převážně na slovenské straně hor, v okolí obce Dlhé Pole. Dostala sledovací obojek, který si po roce a půl sundala a k lidem se již nepřibližuje. Na základě získaných dat vědci také zjistili, že primárně využívá k životu lesní prostředí, a to asi z 93 procent. Dalším preferovaným biotopem jsou louky a pastviny nebo zemědělské oblasti s přirozenou vegetací. V letním období trávila Ema spoustu času vyhledáváním rostlinné potravy, kterou představovaly dozrávající maliny a ostružiny v zarůstajících plochách po dřívějších těžbách dřeva. V době medvědí říje ji několikrát zachytila fotopast ve společnosti samce ze Slovenska.

Na české straně Beskyd se podle zoologů vyskytuje nejméně ještě jeden medvěd, pravděpodobně mladší samec. Medvěda zachytily fotopasti, viděli ho ale i mnozí místní, a to zejména na podzim, kdy medvědi přicházejí blíž k osídleným oblastem kvůli ovoci, kterým se vykrmují na zimu. Během května 2024 si prošel část Zlínského kraje asi 4letý medvěd. Nezdržoval se ale v blízkosti pastvin a vyhýbal se obytným zónám.

Koncem 18. století začala kočka divoká rapidně mizet z naší přírody a na začátku 19. století byla považována za vzácné zvíře, jehož sporadický výskyt byl přisuzován spíše zatoulaným jedincům ze sousedního Slovenska, popřípadě Německa. Návrat kočky divoké do naší přírody začal v roce 2011, kdy se podařilo zoologům zachytit poprvé fotografický důkaz pomocí fotopasti nedaleko Rejštejna na Šumavě. Od té doby se začala kočka divoká objevovat i na dalších lokalitách ČR. Její výskyt byl zaznamenán v Českém lese i v Bílých Karpatech. Zajímavá pozorování přišla např. i z oblasti Brd, Rychlebských a Orlických hor nebo z Podyjí. Od roku 2022 se tato malá šelma vyskytuje i v Českém Švýcarsku. Některá další pozorování a vzorky chlupů z chlupových pastí ještě čekají na zpracování.

O tom, že je nutné divokou přírodu chránit by mohlo hovořit přes 5 000 živočišných druhů, kteří stojí na pokraji globálního vyhubení. Abychom si tento fakt připomínali a šířili celospolečenské povědomí o nutnosti ochrany zvířat i rostlin, byl v roce 1979 ustanoven 3. březen jako Světový den divoké přírody.

Úmluva hraje důležitou roli v zajištění toho, aby mezinárodní obchod neohrozil přežití jednotlivých druhů. Díky podpisu 180 zemí se 5 000 druhů zvířat a na 29 000 druhů rostlin dočkalo ochrany před hrozbou vyhubení.

Objevte fascinující návrat vlků, rysů, medvědů a kočky divoké v české divočině.

Kategorie ochrany zvířat

Podle stupně ohrožení jsou exempláře rozděleny do tří příloh úmluvy CITES:

• CITES I: Zahrnuje druhy bezprostředně ohrožené vyhubením. Mezinárodní obchod s těmito druhy je zakázán a je povolován jen výjimečně. Z fauny ČR sem patří orel královský, orel mořský, sokol stěhovavý a vydra říční.
• CITES II: Zahrnuje druhy, které by mohly být ohroženy, pokud by mezinárodní obchod s nimi nebyl regulován. Z fauny a flóry ČR jsou do této kategorie kromě všech dravých ptáků a sov zahrnuti vlk, medvěd, rys, kočka divoká, čáp černý, drop velký, pijavka lékařská, jasoň červenooký, celá čeleď vstavačovitých, sněženka podsněžník a brambořík nachový.
• CITES III: Zahrnuje druhy, které jsou ohroženy mezinárodním obchodem pouze v určitých zemích a jsou chráněny na návrh těchto zemí.

Evropská Unie aplikuje přísnější ochranu pro CITES druhy, ale i pro další ohrožené druhy vyskytující se na území EU či druhy, které by mohly ohrozit ekologickou stabilitu a u kterých chce zabránit jejich dovozu na své území. Členské země EU proto mají vlastní seznamy CITES druhů, kde jsou druhy rozděleny do příloh A, B, C a D.

Bernská úmluva se stala vůbec první mezinárodní právní normou kombinující druhovou ochranu a péči o přírodní stanoviště. Smluvní strany se konkrétně zavazují přijmout přísná opatření k ochraně celoevropsky významných druhů planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů a jejich stanovišť.

Příloha III obsahuje seznam druhů fauny a flóry, které vlády sice nemusejí striktně chránit, ale jejichž využívání by mělo probíhat tak, aby neohrozilo další existenci těchto organismů: patří sem kupř. bobr evropský, rys ostrovid nebo hlavatka podunajská.

Symbolika zvířat

Symbol pak je znak zastupující obecný pojem, konkrétní představa, jež slouží k označení nějakého abstraktního pojmu. Např. Prvotní představa se přenáší do symbolické roviny na základě podobnosti, příbuznosti, sdružování představ. Nauka o symbolech a jejich užití se nazývá symbolika.

Z různých speciálních symbolik může být pro myslivce poutavá symbolika zvířat a to těch, které zákon o myslivosti zahrnuje pod pojem zvěř.

• Jelen: V mnohých kulturách a epochách symbolem plodnosti, růstu, vzniku i zániku.
• Laň: Symbol mateřství nebo vůbec ženství.
• Prase divoké: Ve starém Řecku a v Japonsku byl kňour uctíván jako zosobnění síly a bojechtivosti.
• Zajíc: Pokládán za symbolické měsíční zvíře, poněvadž ve dne spí a v noci bdí.
• Medvěd: Byl uctíván především severskými národy jako prapředek člověka, prostředník mezi nebem a zemí, jako král zvířat.
• Vlk: Může mít symbolický význam kladný, většinou však záporný.
• Rys: Ve středověku většinou symbolem ďábla.
• Vydra: Symbolické zvíře měsíce.
• Jezevec: V Japonsku jako symbol lstivosti nebo sebeuspokojení.
• Liška: V japonské a čínské mytologii démonické zvíře, které se může přeměňovat v různé podoby, především v lidskou.
• Hranostaj: Vzhledem ke své zimní kožešině symbol čistoty, neviny a nedotknutelnosti.
• Husa divoká: V Egyptě a v Číně pokládána za prostředníka mezi nebem a zemí.
• Bažant: V Číně pokládán za symbol harmonie v kosmu.
• Holub: V křesťanském umění symbol mírnosti, prostoty a čistoty.
• Orel: Často dáván do souvislosti se sluncem a nebem. V bibli je orel symbolem boží všemohoucnosti.
• Jestřáb: Pro svou loupeživost v umění křesťanského středověku symbolizuje smrt.
• Sovy: Od starověku dodnes je její houkání pokládáno za tajemné, neštěstí a smrt věštící znamení.
• Havran: Pro svou barvu, hlas a dotěrnost pokládán za zlé předzvěstné znamení, ohlašující nemoc, válku, smrt.

Chráněné krajinné oblasti

• Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty patří díky květnatým loukám k nejcennějším lučním biotopům Evropy a jsou studijní plochou světového významu.
• Orlické hory jsou horskou oblastí, která se táhne od Olešnice na severozápadě po Heřmanovice na jihovýchodě a která je proťata hlubokými údolími Divoké a Tiché Orlice.
• Rychlebské hory se nacházejí severně od města Jeseník.
• Chráněná krajinná oblast Beskydy je svou rozlohou 1 160 km² největší CHKO v České republice.
• Šumava je lákavým cílem pro ty, kteří hledají majestát a velebnost přírody, fyzické i psychické zotavení.
• Národní park Podyjí, vedoucí podél 40 km dlouhého údolí řeky Dyje mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem je ukázkou výjimečně zachovalého říčního údolí v bohatě zalesněné krajině jihozápadní Moravy.
• Krušné hory nabízejí mnoho přírodních krás, zajímavých letních i zimních turistických cílů a památek.
• Brdy - nejvyšší ryze české pohoří u nás, se nachází v jihozápadní části Středočeského kraje.
• Jeseníky s podhůřím jsou horským rájem s mnoha přírodními, historickými i technickými poklady.
• Žďárské vrchy a stejnojmenná Chráněná krajinná oblast se dá bez nadsázky považovat za jednu z posledních nedotčených oáz klidné a čisté přírody v srdci Česka.
• Chráněná krajinná oblast Lužické hory leží mezi Šluknovským a Frýdlantským výběžkem.
• Chráněná krajinná oblast Třeboňsko je jedno z mála velkoplošných chráněných území, které se nachází v rovinaté krajině.
• Chráněná krajinná oblast Jizerské hory je krajinou prastarých lesů, rašelinišť i podhorských luk.
• Český les tvoří pohraniční pohoří od domažlické části Českého lesa po Dyleňský les.
• Javoří hory tvoří výrazný tektonický hřbet ohraničující severní část Broumovského výběžku.
• Doupovské hory jsou jedním z významných území České republiky z hlediska výskytu řady zvláště chráněných a ohrožených druhů ptáků.

tags: #symbol #prirody #zvire #ceska #republika

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce instalací sprchového koutu bez vaničky
• Přírodní prostředky proti plevelu
• Biopas a svoz bioodpadu
• Chiptuning Audi A4 C4
• Století Valašského muzea