Mezinárodní odborná porota soutěže o nejlepší fotografii přírody Czech Nature Photo vybrala z téměř 1 800 snímků nominace do celkem osmi základních kategorií.
Do soutěže se přihlásilo 252 českých a slovenských fotografů.
Práce českých a slovenských fotografů zachycujících přírodu jak v Česku, tak kdekoliv jinde ve světě, bylo možné posílat od 18. ledna do 18. února prostřednictvím stránky www.czechpressphoto.cz.
Výstava všech oceněných a dalších vybraných fotografií Czech Nature Photo 2018 bude zahájena vernisáží v pražské galerii Czech Photo Centre 4. dubna.
Fotograf Daniel Řeřicha popisuje, jak vznikl snímek Tajemná jeskyně pořízený na řece Křinici, která protéká Česko-saským Švýcarskem a prozrazuje triky, které krajinářští fotografové používají.
Čtěte také: Bretaň: Nedotčená příroda a mýty
Řeka Křinice, která protéká Českosaským Švýcarskem, se kousek za obcí Kyjov začíná prořezávat hlubokým Kyjovským údolím, které je plné zajímavých pískovcových útvarů.
Než výsledná fotografie vznikla, místo jsem několikrát důkladně prozkoumal.
Zkusil jsem pohled z jedné a následně z druhé strany průrvy.
Při třetí návštěvě jsem již byl vybaven - holínky, to je ono!
Díky nim jsem mohl vstoupit přímo do řeky, mezi kameny a peřeje.
Čtěte také: Tajemství přírody na obrazovce
S fotoaparátem na stativu jsem šel hodně nízko k vodní hladině.
Nějaké zajímavé popředí (to tvořil kámen se dvěma listy) a zároveň pohled celou průrvou.
Kompozici doplňovaly vodní peřeje směřující z dolních rohů scény.
Už předem jsem měl představu, jak budou vypadat po dlouhé expozici (vše, co je v pohybu, se „rozmaže“ a např.
A pak už stačilo jen zmáčknout spoušť.
Čtěte také: Inspirace pro interiér s tapetami Tajemná Příroda
Snímek na světlá místa jsem exponoval 30 sec a na ta tmavá 100 sec.
U delší expozice jsem si ještě částečně pomáhal ruční svítilnou, kterou jsem každou chvilku zasvítil do těch nejtemnějších partií, abych je alespoň trochu projasnil.
Byl jsem tím vším tak soustředěný, že jsem ani pořádně nevnímal chlad v pravé holínce, do které mi vrchem zateklo.
Velký expoziční rozsah scény (tmavá pravá strana a světlý konec jeskyně s levou stranou snímku) jsem vyřešil dvojitou expozicí (jeden snímek jsem pořídil tak, aby světlé části snímku byly expozičně správně, a druhý naopak, aby byla kresba i v temné části scény).
Snímky se pak prolnou v grafickém editoru pomocí masek.
Od nejbližšího kamene se dvěma lístky jsem byl necelých 40 cm, a jelikož jsem chtěl mít celou scénu řádně proostřenou, tak jsem raději zvolil vyšší clonu (f/18).
Expoziční hodnoty: Clona: f/18; exp.
Málokterá oblast Česka je tak romantická a tajemná jako Krušné hory.
Pohoří dlouhé 130 km nabízí v každou roční dobu mnoho přírodních krás a já mám pro vás 3 tipy na co se v téměř nedotčené zimní krajině zaměřit, aby jste si odvezli ty nejlepší snímky.
Zima 2020/2021 definitivně skončila.
Musím říci, že po několika letech se opravdu povedla a já měl možnost si jí užívat plnými doušky.
Krásné mrazivé slunečné dny s dostatečným množstvím sněhu střídaly dny mlhavé a tak nebyla nouze o různorodé zimní podmínky.
Díky pokračující pandemii, která mi bránila realizovat naplánované skupinové fotografické workshopy a překazila další cestu na Lofoty (Norsko), jsem měl oproti jiným rokům poměrně dost času na vlastní focení.
Opakovaně jsem byl v Labských pískovcích (Tiské stěny, Děčínský Sněžník), krásné podmínky jsem chytil v Českém středohoří, ale nejvíce času jsem nakonec trávil v Krušných horách.
Kdo mě zná tak ví, že v krajinářských fotkách preferuju výrazné popředí, které hned na první pohled dokáže zaujmout.
Horské potoky klikatící se často nedotčenou krajinou Krušných hor jsou ideálním motivem.
Je přitom úplně jedno, zda jde o první námrazu nebo o zasněženou krajinu uprostřed zimy.
Tyto meandry vytvořené vymíláním břehů potoka na jedné straně a usazováním na straně druhé, vždy dokážou snímek oživit a proto je mám tak rád při focení zimní krásy Krušných hor.
Důkazem může být třeba fotka „Mrazivé ráno u potoka“, kterou jsem pořídil na začátku prosince ještě před začátkem zimy.
Mínusová teplota a mlha z předchozích dnů vykouzlila úžasnou ranní atmosféru.
Pamatuju si, že jsem tehdy už pomalu balil, abych se přesunul o kousek dál.
V tom jsem si všiml před stativem pár sluncem nasvícených stébel ojíněné trávy.
Udělal jsem jeden krok vlevo a už mi to bylo jasné.
Vpravo mezi smrky na mě vykouklo v malé skulině slunce, které jsem měl z původního místa zakryté.
Rychle jsem proto stativ posunul o pár centimetrů vlevo, abych o slunce v záběru nepřišel.
Krátce poté, co cvakla závěrka se slunce schovalo za husté smrkové větve a bylo po světlu.
Nejlepší večer na focení zimní krásy Krušných hor přišel až na konci zimy...
Nejlepší focení u krušnohorských meandrů na mě ale čekalo téměř na konci zimy.
Předpověď tehdy pro Krušné hory na večer říkala, že by mělo být jasno a hodně mrazivo, což se také vyplnilo.
Věděl jsem, jaká mě čeká cesta a tak jsem si tentokrát pro jistotu přibalil sněžnice a udělal jsem dobře.
Bez nich by to bylo mnohem složitější.
Místy bylo po předchozím vydatném sněžení až po pás sněhu.
Když se slunce přiblížilo k horizontu, tak začalo rychle přituhovat a kolem mě se díky rychlé změně teploty začala tvořit nízká mlha.
Znáte to počasí, kdy díky mlze není skoro vidět na krok, teplota lehce pod nulou, fouká silný vítr a do toho občas nějaká ta sněhová přeháňka.
Prostě počasí, že by psa nevyhnali a to jsou přesně podmínky, kdy nejčastěji vyrážím fotit na krušnohorské pláně.
Nejdříve je potřeba si najít dominantní prvek.
tags: #tajemná #příroda #ftky #zajímavosti