Tajemství přírody Hrubého Jeseníku

Hrubý Jeseník je pozoruhodným horským pásmem na pomezí Moravy a Slezska. Jsou to hory, jak se patří, vysoké, drsné a zachmuřené, ale i krásné a vyzývavé. Příroda je zde divoká a půvabná zároveň, od horských luk, přes hluboké lesy, až po údolí se stříbropěnnými bystřinami.

Najdete zde tichá rašeliniště i hrozivá skalní bradla, obestřená legendami o čarodějnicích a čertech. Je to však i pohoří protkané historií lidského rodu. Dávné hornické osady, vesnice i města pamatující čilý ruch obchodu, krásné zámky i rozpadající se hrady loupeživých hejtmanů. Nechybí ani poutní místa, kam lidé chodili prosit o spásu duše své i svých bližních.

Jsou to však také hory, které do jisté míry ztratily paměť. Jen málo rodin považuje Jeseníky za domov déle než dvě generace a mnoho místních svůj vztah ke zdejší krajině stále ještě hledá.

Toulat se Hrubým Jeseníkem je snadné. Poznat jej však smí jen ten, kdo nelituje sil a obětí. Mnohokrát promokne na kost, propadne se do hlubokého sněhu a tvář mu ošlehá vítr plný mrazivých jehliček. V létě mu čelo sežehne nemilosrdné slunce a žízeň vypálí hrdlo do sucha. Musí chodit s otevřenýma očima a všemi smysly vnímat to, co nám zde předkové zanechali. Pak možná mocný Praděd dovolí, aby se poodhalila mlžná záclona a on spatří vše, co hory skrývají.

Praděd: Dominanta Hrubého Jeseníku

Praděd je nejvyšší vrchol Moravy a Českého Slezska, tyčící se v pohoří Hrubý Jeseník v Moravskoslezském kraji. Na vrcholu Pradědu se otevírají úchvatné panoramatické pohledy do širokého okolí. Návštěvníci zde mohou objevovat rozmanitý svět fauny a flóry, který je pro tuto oblast typický.

Čtěte také: Pohled pod pokličku vědecké show

Praděd se rozprostírá v srdci Hrubého Jeseníku, nejvyššího pohoří celé jesenické oblasti. Jeho strategická poloha je významná jak pro Moravu, tak pro Slezsko - právě tady totiž leží hranice těchto dvou historických území a Praděd představuje jejich nejvyšší bod.

Hrubý Jeseník patří mezi vyhledávané destinace turistů. Praděd je zde nejen hlavním orientačním bodem pro pěší výlety, ale také oblíbeným místem milovníků zimních sportů z celého okolí Moravy i Slezska. Díky své výšce se tu sníh drží poměrně dlouho, což oceňují zejména lyžaři a běžkaři.

Umístění Pradědu uprostřed chráněné krajinné oblasti přispívá k ochraně zdejší přírody. Každoročně sem zavítají desetitisíce návštěvníků nejen z Česka, ale i ze zahraničí. Snadná dostupnost z různých koutů obou regionů činí z Pradědu skutečné centrum rekreace širšího Jesenicka.

Klima a poloha

Praděd se tyčí do výšky 1491 metrů a patří mezi nejvyšší vrcholy na území Česka. Jeho izolace dosahuje přibližně 111 kilometrů - v okruhu přesahujícím sto kilometrů nenajdete vyšší horu.

Podnebí na Pradědu patří k nejdrsnějším v celé zemi. Průměrná teplota během roku zde sotva překročí 1 °C, což potvrzují dlouhodobá měření meteorologů. V zimních měsících teploty běžně klesají hluboko pod bod mrazu. Ani léto zde nepřináší výrazné oteplení; denní maxima jen zřídka dosahují 15 až 21 °C a noční teploty často klesají pod deset stupňů.

Čtěte také: Tajemství přírodních krás Mariánských Lázní

Ochrana přírody a význam

Přírodní rezervace Praděd byla založena v roce 1955 a představuje nejcennější území v rámci CHKO Jeseníky. Patří mezi několik málo národních přírodních rezervací nacházejících se na Moravě a ve Slezsku. Místní flóra zahrnuje mimořádně vzácné rostliny, například Poa riphaea nebo zvonek Campanula gelida, které nerostou nikde jinde než právě tady.

CHKO Jeseníky vznikla s cílem chránit rozlehlé lesy, rašeliniště i subalpské louky na ploše převyšující 740 km². Význam Pradědu spočívá také v ochraně vodního režimu celého regionu; právě zde pramení důležité řeky a mokřady pomáhají udržovat stabilní klima oblasti.

Historie a současnost

Jméno Praděd vzniklo v 19. století a váže se k legendárnímu ochránci Jeseníků. Na vrcholu hory byla v roce 1912 postavena kamenná rozhledna připomínající středověký hrad. Dominanta o výšce třiceti dvou metrů byla ve své době technickou raritou. Nabízela panoramatické pohledy nejen na celé Jeseníky, ale také na Krkonoše, Beskydy či vzdálené Tatry.

Po druhé světové válce však stavba kvůli zanedbané péči a nehostinným podmínkám rychle chátrala a roku 1959 se její poslední část zřítila.

Vrchol Pradědu proslul především díky impozantnímu televiznímu vysílači, který představuje nejvyšší uměle vytvořený bod v Česku. Samotný vysílač byl uveden do provozu v roce 1983 a kromě svého technického poslání nabízí i funkci rozhledny. Na Pradědu tak najdete nejen významný komunikační bod, ale zároveň oblíbený cíl milovníků hor.

Čtěte také: John D. Barrow a tajemství vesmíru

Turistika a aktivity

Praděd patří mezi nejoblíbenější místa v Česku pro pěší i cyklistické výlety. Na jeho vrchol se lze dostat několika cestami z různých stran. Nejčastěji využívanou trasou je devítikilometrová asfaltka, která začíná v Karlově Studánce a vede přes Ovčárnu. Milovníci přírody ocení naučné stezky plné informací o zdejší fauně, flóře a geologii.

Cyklistům nabízí okolí Pradědu hustou síť tras různých obtížností. Cesty vedoucí na vrchol Pradědu jsou oblíbeným cílem pro milovníky turistiky i cyklistiky. Nejčastější výchozí místa představují Karlova Studánka a Ovčárna. Z Karlovy Studánky vás k vrcholu zavede asfaltová silnice, která zároveň prochází přes Ovčárnu.

Ovčárna leží ve výšce přibližně 1 300 metrů nad mořem. Odtud pokračuje značená stezka až na samotný vrchol Pradědu, která je dlouhá zhruba tři a půl kilometru. Mezi další často využívaná výchozí místa patří Vidly, Malá Morávka nebo Kouty nad Desnou. Pro ty, kteří přijedou autem, je připraveno parkoviště Hvězda nedaleko Karlovy Studánky.

Všechny zmíněné stezky jsou pečlivě značeny Českým klubem turistů a oblast láká návštěvníky po celý rok.

Vyhlídky a okolí

Praděd patří mezi nejvyhledávanější turistické destinace v České republice. Uchvátí návštěvníky nádhernými přírodními scenériemi a širokým rozhledem do okolí. Na vrcholu hory se tyčí rozhledna vysoká 73 metrů, odkud lze zahlédnout nejen Jeseníky, ale také Beskydy, Krkonoše a za příznivých podmínek dokonce vzdálené Vysoké Tatry.

Jeseníky lákají svými rozlehlými horskými loukami, strmými kary vzniklými působením ledovců i hlubokými údolími řek. Oblast Bílé Opavy s několika malebnými vodopády patří k oblíbeným výletním trasám. Samotné území Pradědu spadá do chráněné krajinné oblasti Jeseníky a zároveň zde najdeme národní přírodní rezervaci chránící vzácná společenstva rostlin i živočichů.

Praděd přitahuje návštěvníky po celý rok díky kombinaci jedinečné přírody, úchvatných vyhlídek a pestré nabídce aktivit.

Velká Kotlina: Botanický ráj Jeseníků

Areál Velké kotliny patří k nejpozoruhodnějším a nejvýznamnějším přírodovědeckým lokalitám střední Evropy. Je součástí národní přírodní rezervace Praděd a nejsnáze se k ní dostanete z Ovčárny. Velká kotlina je mohutné ledovcové karové údolí, na jehož ploše se nachází pestré zastoupení rozličných stanovišť: horské louky, suché skály, chladná prameniště, tůně, mokřiny.

Pestrost stanovišť je přesným obrazem i zdejší pestrosti botanické. Tato lokalita patří mezi nejbohatší botanická území střední Evropy, vždyť zde roste na 480 druhů cévnatých rostlin.

Omezení vstupu a nebezpečí

Vstup do jesenické Velké kotliny je zakázán. K této obstrukci vedou nejen důvody ochranářské. Samozřejmě, že nepozorný návštěvník může svými podrážkami zničit zcela unikátní rostlinná společenstva, velké nebezpečí ale skýtá i samotný terén Kotliny. Je totiž nevyzpytatelný - i místa na první pohled bezproblémová se zde mohou změnit ve smrtelnou past. Podmáčený povrch je nesmírně kluzký, stačí jediný krok a zřítíte se! Natož pak dobývání strmých skal, mnohdy mokvajících!

Jakákoli úprava turistických cest přes Kotlinu by znamenala těžký zásah do zdejšího unikátního ekosystému. Nehledě na to, že by tyto cesty ani dlouho nevydržely, voda by je záhy smetla.

Květena Velké kotliny

Barevné dominanty zdejších letních strání jsou kvetoucí oměj šalamounek (Aconitum plicatum), který zde vykvétá společně s omějem vlčím morem (Aconitum lycoctonum). Velice nápadná je i statná kýchavice bílá Lobelova (Veratrum album subsp. lobelianum), jemnou krásou zase září květy lilie zlatohlávku (Lilium martagon).

Hojně je zde rozšířené rdesno hadí kořen (Bistorta officinalis), které zaplavuje hřebeny hor a louky kolem celé Kotliny nebo efektní náprstník velkokvětý (Digitalis grandiflora). Krásnými květy se začínají obalovat vysoké lodyhy silně ohrožené stračky vyvýšené (Delphinium elatum) a vlhká místa kolem nesčetných potůčků lemují zlaté hlavičky upolínu nejvyššího (Trollius altissimus).

Vzácným zdejším druhem je i nádherný hvozdík pyšný alpínský (Dianthus superbus subsp. alpestris) - skutečný klenot mezi hvozdíky, a při pohledu na početné květy violky sudetské (Viola lutea subsp. sudetica) by jistě jen málokdo odhadoval, že i tato rostlina patří k silně ohroženým druhům.

Místním unikátem je devaterník velkokvětý pravý (Helianthemum grandiflorum subsp. grandiflorum), který na území našeho státu roste už jen na několika posledních místech právě v jesenických kotlinách. K velmi významným druhům Velké kotliny patří škarda sibiřská (Crepis sibirica) a šabřina tatarská (Conioselinum tataricum).

Prameniště a mokré skály

Velice cenná rostlinná společenstva najdeme ve Velké kotlině na prameništích, kolem nesčetných potoků a na mokrých skalách. Tato stanoviště jsou zde častá, největší jejich koncentrace se nachází v horní části Vitáskovy rokle. Mokré skály se nacházejí především v horní části Vitáskovy rokle, této části se říká Šmardova stěna.

Vzrůstným, a proto i dosti nápadným druhem vlhkých stanovišť je havez česnáčková (Adenostyles alliariae), která se u nás kromě Jeseníku vyskytuje i v Krkonoších a na Králickém Sněžníku. V místech se stálým pomalým průtokem vody se v červenci bělají klásky suchopýru. Ve stále mokré půdě i na mokvajících skalách právě vykvétá zde hojná hmyzostravná tučnice obecná (Pinguicula vulgaris), ke kvetení se chystá i zde mnohem vzácnější rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), rostlina velkého tajemství dávných alchymistů, údajná nositelka života věčného. A k této nádheře ještě první květy nezaměnitelné tolije bahenní (Parnassia palustris) a stovky modrých růžků zvonečníku hlavatého horského (Phyteuma orbiculare subsp.

Sušší a výslunné skály

Když zamíříme k sušším a výslunným skalám nad Vitáskovou roklí, vegetace se značně promění. Najdeme zde řadu teplomilných druhů, jako je například z nižších poloh známý černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora), který zde dosahuje svého výškového maxima rozšíření, ale i druhy typicky horské, například krásný a dodaleka zářivý prasetník jednoúborný (Hypochaeris uniflora), dnes již dosti vzácný rozchodník horský (Sedum alpestre) či mateřídouška ozdobná sudetská (Thymus pulcherrimus subsp. sudeticus).

Na vrcholu skal ve větru tančí i kvetoucí řebříček obecný sudetský (Achillea millefolium subsp. K vzácným druhům patří i zdejší kapradiny. Na skalách Kotliny se často objevuje stále vzácnější sleziník zelený (Asplenium viride) a skalnaté škvíry kolem přepadů potůčků jsou také domovem několika posledních kusů nádherné a kriticky ohrožené kapradiny hrálovité (Polystichum lonchitis).

Její úbytek v posledních desetiletích je značný, velká část viny za tento stav padá na hlavy kamzíků. Okusem zvěře bývá postihován i statný a nápadný mléčivec alpský (Cicerbita alpina). Tento druh najdeme i v jiných našich horách, lokalit jeho výskytu je však stále méně. S kamzíky je pověstmi spojen i kamzičník rakouský (Doronicum austriacum). Jeho oddenky údajně pojídali alpští lovci kamzíků, aby netrpěli závratěmi při jejich lovu.

Vitáskova rokle: Srdce kotliny

Samotným srdcem jesenické Velké kotliny - územím téměř nedostupným a zároveň botanicky nejcennějším - jsou strmé skály v centru kotliny a na ně navazující hluboká strž, které se říká Vitáskova rokle. Na tato místa se 99 procent ani těch nejotrlejších návštěvníků hor nikdy nedostane. Není to samozřejmě z hlediska ochrany lokality žádoucí, kromě toho je cesta sem i hodně nebezpečná.

Významným činitelem ovlivňujícím zdejší vegetaci jsou laviny. Strhávají humus i trsy vzrůstnějších rostlin a umožňují tak méně konkurence schopným druhům přežívat na obnažených skalách. A těch roste ve Vitáskově rokli skutečně značné druhové množství. Mezi ty nejvzácnější patří dva zdejší endemické poddruhy: jitrocel černavý sudetský (Plantago atrata subsp. sudetica) a hvozdík kartouzek jesenický (Dianthus carthusianorum subsp. sudeticus). Nikde jinde je nenajdete, oba pochopitelně patří ke kriticky ohroženým druhům.

Stejným stupněm ohrožení je však ohodnocena i hvězdnice alpská (Aster alpinus), která zde přežívá v několika posledních trsech na nepřístupných skalách. Jen tak mimochodem: přítel, který můj pohyb z přístupné zóny rezervace monitoroval dalekohledem, tvrdí, že zrovna, když jsem fotografoval tuto krasavici, jen několik desítek metrů nade mnou postával kamzík a nad mým počínáním údajně kroutil nechápavě svou rohatou hlavou. On by s ní pojednal zřejmě jinak!

Kriticky ohroženým druhem je i hořec tečkovaný (Gentiana punctata). Napočítal jsem zde asi 15 rostlin, z nichž pět kvetlo. Velmi pozoruhodný je zdejší výskyt červeně kvetoucího hořce nad Vitáskovou roklí. Někdy bývá určován jako hořec šumavský (Gentiana pannonica), který sem byl údajně vysazen uměle.

Střední polohy skal Vitáskovy rokle se staly bezpečným domovem i pro rozchodnici růžovou (Rhodiola rosea). Kdysi byla sbírána pro své údajně zázračné léčebné síly. To se jí stalo osudným, dnes je na pokraji vyhynutí. A jen o něco lépe je na tom lomikámen vždyživý (Saxifraga paniculata), který své drobounké rozetky předkládá slunci poblíž.

Nádhernou podívanou skýtají zdejší zvonky. V Jeseníkách poměrně běžný zvonek vousatý (Campanula barbata) je vlastně zdejší raritou, nejbližší místa jeho dalšího výskytu jsou až za našimi hranicemi v Alpách a východních Karpatech, zvonek okrouhlolistý skalní (Campanula rotundifolia subsp.

Na skalnatých teráskách najdeme i řadu jiných méně známých, avšak zajímavých rostlinných druhů. Jsou to například jednoleté poloparazitické byliny světlík pestrý (Euphrasia officinalis subsp. picta) a kokrhel sličný (Rhinanthus riphaeus). Stále vzácnějším je především světlík.

Orchideje

Při tomto putování nemůžeme samozřejmě zapomenout na orchideje. Dosti častý - podobně jako v celých jesenických horách - je zde prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), který se vyskytuje převážně na vlhkých stanovištích, většina z nich je s narůžovělým květem, ale objevují se zde i exempláře výrazně tmavé, nižší, které zřejmě patří k druhu Dactylorhiza sudetica.

Vzácnější je ve Velké kotlině hlavinka horská (Traunsteinera globosa), kterou jsem nalezl jen na skále v rokli. Je však možné, že jsem ji třeba dříve přehlížel, ono by to totiž v místní záplavě pažitky pobřežní horské (Allium schoenoprasum subsp.

Velká kotlina je zcela unikátní lokalitou, která nemá v mnoha ohledech u nás obdoby.

Přehled rostlinných druhů