Riquewihr: Tam, kde se zastavil čas

V alsaském městečku Riquewihr sice žije jen přibližně dvanáct stovek obyvatel, ale může se pyšnit dlouhou i bohatou historií a jeho uličky jsou stále plné lidí.

Není se co divit, protože se jedná o skutečně krásné historické místo, zachované takřka v původní podobě období 16. až 17. století, kdy se stalo centrem protestantů.

Jeho atraktivitu zvyšuje rovněž fakt, že se jedná o „rodiště“ oblíbeného bílého vína, známého jako rýnský ryzlink. A také o držitele titulu Nejkrásnější vesnice Francie a jednu ze zastávek na Alsaské vinařské stezce.

Pozoruhodná a malebná historická podoba Riquewihru zůstala zázračně zachována zřejmě hlavně díky tomu, že městečko bylo ušetřeno jakéhokoliv poškození během I. i II. světové války (spojenci tuto oblast pravděpodobně omylem přeletěli a Němci nechtěli zničit historický majetek vévodů z Württembergu).

Díky tomu si v nejbližším okolí můžeme prohlédnout další podobně úžasná místa, např. Hunawihr, Eguisheim, Ribeauville nebo nepoměrně větší Colmar, ale také v samotném Riquewihru množství hrázděných domů, 25 metrů vysokou horní věž zvanou Dolder, původní středověké hradby i stejně starý hradozámek, ve kterém dnes sídlí muzeum II.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Historie města

Počátky Riquewihru sahají až někam do římských dob, kdy zde bylo malé opevněné město.

Lokalita byla zřejmě průběžně osídlena i nadále, o čemž svědčí - v okolí nalezené - hroby z 8. a 9. století.

Přibližně od roku 1000 byl Riquewihr i s hradem Reichenstein v majetku alsaských vévodů, okolní vinice však vlastnilo opatství Sainte-Croix-en-Plaine.

A od konce 11. století přechází městečko do rukou hrabat z Eguisheim-Dabo.

Ve 13. století se z členů šlechtické rodiny, vlastnící hrad Reichenstein, stávají spíše loupežníci, a proto zde přichází v roce 1269 ke slovu nejprve budoucí německý císař Rudolf Habsburský a později také mistr popravčí.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Pro Riquewihr tak nastává období prosperity. Městečko se stává majetkem pánů z Horbourgu a ti z něj udělají hlubokým příkopem obehnanou malou pevnost.

Přístup do Riquewihru je umožněn dvěma branami; dolní, která byla zbořena v roce 1804, a horní, pětipodlažní, známou jako Dolder. Ta byla současně také hláskou a ubikací stráží.

V roce 1324 koupili Riquewihr Württembergové. Nastává velký rozkvět obchodu se zdejším vínem (vývoz do celé říše), vyhnání Židů z města (r. 1420) i selské vzpoury.

To nejhorší však přinese až Třicetiletá válka, kdy je Riquewihr v letech 1635 a 1652 opakovaně obléhán a vypleněn vojsky vévody z Lorraine.

Poté přichází hladomor a epidemie moru, cholery i tyfu, které zdecimovaly velkou část populace.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Riquewihr následně zůstává v majetku Württembergů, kterým je zabaven až během francouzské revoluce. Roku 1796 je pak městečko trvale připojeno k Francouzské republice.

Tři roky před tím zde proběhne první - oficiálně známé - sčítání lidu (1.800 obyvatel), které se pak opakuje téměř pravidelně v pětiletých intervalech.

Památky Riquewihru

V podstatě každá zdejší budova je pozoruhodnou historickou pamětihodností.

V následujících řádcích se zmíníme alespoň o těch nejdůležitějších a nejnápadnějších.

A to ještě vynecháme - nikterak zajímavou - městskou Radnici z roku 1809 a zříceniny dvou hradů, přičemž několikrát obnovený Bilstein z 13.

Přicházíme-li od dolního parkoviště upoutá nás nejdříve starý zámek hrabat Montbéliard-Württemberg, dostavěný roku 1539 a od roku 1900 klasifikován jako historická památka.

Dnes se zde nachází Poštovní muzeum (nebo Muzeum telekomunikací - le musée de la Communication), jediné svého druhu v celé Francii.

Před budovou upoutá asi nejvíce starý poštovní dostavník, na vysokém průčelním renesančním štítu pak mohutné paroží, patřící údajně někdejšímu zámeckému pánu.

Před zámeckým komplexem se také nachází malé lapidárium fragmentů původních kamenných stavebních prvků.

Nedaleké památky sakrální zastupuje bývalý augustiniánský opatský dvůr z roku 1510 a někdejší dvorec štrasburských biskupů z roku 1506. Součástí opatství je rovněž věž s točitým schodištěm (historická památka od r. 1990).

V horní části města najdeme také dvě výrazné a významné památky. Tou první je 25 metrů vysoká věž Dolder.

Jedná se vlastně o vstupní městskou bránu z konce 13. století, která současně sloužila jako strážní věž se zvoničkou a ubikace ochránců města.

Ještě o něco výš se pak nachází tzv. Vysoká nebo spíše Horní brána, která se stala součástí druhého hradebního okruhu z roku 1500, který měl za úkol zejména posílit nejzranitelnější části města. Součástí brány byl padací most a masivní dvoukřídlá vrata.

Zajímavá je jistě také severozápadní Věž zlodějů, 18 m vysoká pětiúhelníková budova z růžového pískovce.

Nejčastěji se však zraky návštěvníků Riquewihru stáčejí k průčelím jednotlivých domů, pocházejících převážně ze 16. a 17. století.

Tyto tradiční hrázděné domy jsou vzácně dochovanými historickými památkami a najdou se mezi nimi i výjimky, jejichž historie spadá až do století 15., např. dům č.p. 1 na ulici Rue des Trois-Églises.

Za zmínku však stojí množství dalších objektů, např. domy na Rue du Général-de-Gaulle č.p. 12 (dům Dieffenbach),13, 16 (vinařství Nid de cigogne) a 18 (bývalé bednářství) nebo domy v bočních uličkách Rue du Cerf, Rue de la Première Armée či Rue de la Couronne.

A nikoho jistě nepřekvapí, že mnohé z nejzajímavějších domů v Riquewihru jsou bývalá i současná vinařství.

Zdejší kostely nijak zvlášť významné nejsou, i když bývalý kostel Panny Marie (Notre Dame) pamatuje 14. století (zůstalo zde dochováno velké pozdně gotické okno z r. 1573) a sousední špitálně-klášterní kaple Saint-Érard je jen o něco málo mladší.

Tyto propojené stavby najdeme na ulici (nebo náměstí) Tří kostelů (Rue / Place des Trois-Églises). Aby počet odpovídal názvu, najdeme zde ještě dva kostely sv. Markéty.

Městečko je neskutečně fotogenické. Fotogenické tak, že je zde problém udělat nepěknou fotografii.

Riquewihr ve filmu

Město si pochopitelně zahrálo také filmu. Kupodivu se však v jeho kinematografii uvádí pouze jakýsi televizní film z roku 1973, kde Riquewihr v povídce Julese Verna „Mistr Zacharius aneb hodinář, který přišel o svou duši“ představuje švýcarskou Ženevu na přelomu 17. a 18.

Opravdu krásné a mile útulné místo.

tags: #tam #kde #se #zastavil #cas #turistika

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické řešení pro domácnost a zahradu
• Reakce na trauma u dětí
• Poplatky za odpady Jirkov
• Vzor žádosti o stanovisko podle § 45i
• Objednávka překladiště odpadu: podrobný vzor