Teplota v lednici a globální oteplování: Pohled na problematiku

Tak se nám oteplilo, rok 2015 byl spolu s 2014 nejteplejší za dobu měření v Klementinu, listopad a prosinec byly nejteplejší z listopadů a prosinců za dobu měření. Otelilo se i na jiných stanicích v Česku včetně horských.

Mění se klima a měnilo se i bez vlivu člověka. Před 300 miliony let byly naše kopečky na rovníku a bylo asi o 10 °C tepleji. A ještě máme černé uhlí staré 300 milionů let, takže spalováním uhlí jakoby vracíme přírodě to, co uložila. Život na Zemi přežil jiné věci, ale civilizace problémy mít bude a má je už teď.

Podle Strany zelených konference nepřinesla pozitivní výsledek pro planetu. Výsledkem je podle ní jen sada pravidel, jež umožní sledovat naplňování Pařížské dohody. „Samotná pravidla nás nezachrání. Závěr z Katovic je nedostatečný.„Vinu na tom má také ČR. Vypouštíme na 1 obyvatele 10 tun CO2 ročně, v EU jsme pátý, celosvětově dvacátý největší znečišťovatel CO2.

Zásadní je i typologie plastového odpadu, která se liší podle regionů. Lehký obalový materiál, PET lahve a mikroplasty z potravinových obalů dominují v pobřežních emisích, zatímco těžší plasty a stavební odpady se hromadí především v sedimentech. Tento rozdíl je klíčový při navrhování recyklačních technologií a sběrných strategií, protože různé typy plastů vyžadují odlišný přístup, pokud jde o prevenci i o následné zpracování.

Nicméně, Klementinum se ohřálo tím, jak se postavila vltavská kaskáda, která pouští teplejší vodu spodem (viz teplotní anomálie vody). Do té doby Vltava prakticky každoročně (i v periodách teplejších, než je současný stav počasí) zamrzala, což umožnilo plnit lednice a uchovávat přes léto potraviny ve slušném stavu.

Čtěte také: Italské počasí v létě

Samozřejmě, můžete si to spočítat kolik tepelné energie se akto dá do vody uložit, naproti tomu zase v létě se okolí ochlazuje, ale to může být v případě Prahy kompenzováno tepelným ostrovem a současnou betonizací všech měst.

Díky anomálii vody budou spodní výpustě, případěn turbíny, to záleží na aktuání situcai v nádrži, vypouštět vždy vodu teploty zhruba 4°C, ta nemá pak již šanci se při průchodu přes VD Štěchovice a Vrané ochladit.

Voda z přehrad v zimě topí, v létě se vypouští studená spodní voda, prostě akumulace tepla ve vodě a pak odevzdání jinde. Podobně vliv moře, pokud je blízko vyrovnává teploty během roku. Objem Vltavské kaskády je asi 1 km3 vody. Při rozdílu 10°C to dělá asi 4E+16 J. Energie vzniklá spalováním fosilních paliv ČR při asi 140 Mt ekvival. CO2/rok dělá asi 4E+18 J.

Ono to není tak úplně pravda, protože na některých meteostanicích se naopak objevuje (nebo ještě nedávno objevovalo) ochlazení (na těch, co jsou v oblastech s minimem lidských vlivů, např. Klementinum se otepluje i vlivem nárůstu pražské zástavby coby tepelného ostrova, skok byl s výstavbou nových sídlišť v 70. a 80. letech. Svoje udělalo i vyklučení zeleně kolem Vltavy.

K rušení hradeb Prahy došlo v roce 1875, takže druhý pokles, co uvádíte, je irelevantní. K zástavbě s velkými asfaltovými a betonovými plochami došlo až za normalizace.

Čtěte také: Teplota ovzduší: standardní postupy

Pokud se řada dat z Klementina a následně v posledních cce 2 desetiletích data z Ruzyně označí jako "Praha", tak z toho prostě vyleze "pražské oteplení", protože v Ruzyni je tepleji. Což se stalo, a z takového datového odpadu se potom dělají "varovné statistiky". Korekce teplot meteorologové přitom neumějí, nehledě k tomu, že takové korekce, jsou-li správně udělány, musejí počítat s dost velkou chybou, ovlivňující průkaznost měření.

Korekce teplot na nadmořskou výšku v dané oblasti je zásadní. Ruzyně ( asi 390 m.n.m.)je asi o 200 m nadmořských výše jak Klementinum ( asi 190 m.n.m.), takže Ruzyně má teploty nižší. Praha Klementinum. Že si někdo v Americe plete ČR a bývalé Československo ( Žilina) neznamená, že falšuje teploty.

Vlastně na tom není nic divného, když si uvědomíme, že v Praze je vegetační doba asi 220 až 240 dní v roce, a na hřebenech Krkonoš asi 70 dní. Nechápejme vegetační dobu jen jako období, kdy kytky rostou, kvetou a plodí, ale také jako dobu, kdy se rozkládají odpadky. Pražské prase se rozkládalo podstatně rychleji než krkonošské, protože v Praze je prostě tepleji.

Podobně můžeme zkoumat, zda se ohryzek od jablka pod jídelním stolem doma v kuchyni rozloží rychleji nebo pomaleji, než ohryzek v naší lednici. Na to nemusíme být velcí géniové, aby nám došlo, že v ledničce vydrží déle. Proto také do ledničky dáváme potraviny, aby nám déle vydržely (nerozložily se). V lednici je průměrná teplota mezi 4 a 8 °C nad nulou, v kuchyni na podlaze bude aspoň 18 °C.

Jasně, na Sněžce na rozdíl od lednice, se střídá jaro, léto podzim a zima. Přesto však tepleji než je doma v ledničce, je na Sněžce prakticky jen v červenci a v srpnu.

Čtěte také: Ekologický Význam Efektivní Teploty

Přesto nejsou odpadky odhozené turisty zásadní problém Krkonoš. Nic z nich neteče, myšky se v nich netopí, jeleni nedusí. Jsou jen hnusné na pohled. Odpadky se dají rituálně s pomocí veřejnosti posbírat, a tisk je pak vděčný za fotky hromady plných igelitových pytlů s komentářem, že letos se posbíralo x tun. Slušní lidé odpadky hlavně neodhazují (a zaplať Pánbůh, takových je většina), protože ví, že se to nemá dělat, a že nikdo není zvědavý na to, co měl jiný turista ke svačině. Často tak jde o odpadky, které někdo vytrousí z kapsy nebo zapomene pod lavičkou.

Za relativně účinná, ale neúplná pravidla pro naplňování pařížské dohody považuje výsledek konference takzvaná Klimatická koalice, jež sdružuje ekologické organizace. Podle Klimatické koalice je zásadním závěrem konference, že všechny státy mají příští dva roky na to, aby upravily své závazky ve snižování emisí pro období let 2020 až 2030.

„Zástupci pacifických ostrovů to formulovali snad nejsrozumitelněji ze všech: do roku 2030 musí ve vyspělých zemích skončit spalování uhlí a už nyní není možné ani rozšiřovat stávající doly, natož otevírat nové.

„Pokud nechceme boj se změnou klimatu vzdát, potřebujeme, aby politici a ministerstva učinila takové odvážné kroky, které českou ekonomiku a celou zem připraví na budoucí realitu.

Stejně tak bychom neměli zapomínat na pravidelné mytí rukou a čištění pracovních ploch. Zvláštní pozornost je potřeba věnovat syrové drůbeži - kuřatům, kachnám či krůtám, včetně mražených výrobků. Nebezpečí ale hrozí také u vajec, především na jejich skořápkách, a u syrových pokrmů, které vejce obsahují, jako jsou majonézy, cukrářské krémy nebo různá sladká i slaná jídla dochucovaná vejcem na závěr.

Při ukládání potravin do lednice nebo mrazáku se většinou řídíme doporučeními výrobce spotřebiče, vlastními zkušenostmi i všeobecně uznávanými zásadami hygieny. U konkrétních potravin je navíc vždy dobré sledovat informace na obalu - tam najdete, jaké skladovací podmínky daná potravina vyžaduje, například „uchovávejte v chladu a temnu“.

Je důležité si uvědomit, že teplota v lednici kolísá podle typu lednice, okolní teploty, četnosti otevírání dveří i podle toho, jak je lednice plná. Vrchní police se nejlépe hodí pro uložení hotových pokrmů, polévek či vařených potravin, stejně jako vařeného masa, šunky, párků, smetany nebo rybích výrobků. Střední police jsou určeny pro máslo, sýry, zákusky a například i vejce, pokud jsou v obalu. Spodní police pak slouží k uchovávání potravin, které se rychle kazí - tedy syrového masa, drůbeže a ryb. Úplně dole bývají zásuvky na zeleninu a ovoce, ale pozor: ne vše patří do lednice. Například rajčata, cibule, česnek, banány, citrusy nebo brambory je lepší skladovat mimo chlad. Do horních přihrádek ve dveřích můžete krátkodobě uložit vejce, dresinky, olej, kečup nebo hořčici.

Ledničku a mrazák neumisťujte vedle tepelného zdroje (myčka, sporák, radiátor…) a vyhněte se přímému slunci. Pokud se umístění vedle tepelného zdroje nedá vyhnout, dejte mezi ně izolaci. Ideální teplota v ledničce je 7 °C, což je nejslabší regulační stupeň. Nenechávejte dveře lednice nikdy dlouho otevřené, jinak začne teplota rychle stoupat. Pokud chcete vybalovat nákup, nejdříve ho roztřiďte a pak vložte do lednice. Omezíte tak možnost zbytečného stoupání teploty a tím vyšší spotřeby energie. Mrazák nezapomínejte PRAVIDELNĚ odmrazovat. Pokud v mrazáku vznikne vrstva ledu, spotřeba energie prudce stoupá.

„Byla jsem naprosto překvapena,“ prohlásila lékařka Dena Bravataová, která se k analýze rozhodla poté, co se jí řada pacientů dotazovala na změnu a ozdravení jídelníčku. „Existuje mnoho důvodů, proč si někdo může vybrat ekologickou stravu místo běžného jídla. Výsledky studie ukazují, že zdravotní výhoda biopotravin není nijak veliká. Rozdíl v obsahu vitaminů je podle vědců sotva nějaký a rozdělení tuků i proteinů je podobné. Výskyt bakterií či virů vyvolávajících onemocnění není v žádném z obou druhů potravin častější. Biopotraviny nicméně podle analýz vykazovaly nižší kontaminaci pesticidy.

Ekologická organizace Greenpeace předkládá podobné výsledky. „Běžné ovoce není méně zdravější pro lidský organismus než bio ovoce a zelenina,“ tvrdí Christiane Huxdorffová, která má v rámci Greenpeace na starosti trvale udržitelné zemědělství. Huxdorffová nicméně zdůrazňuje, že ekologické zemědělství se zříká používání pesticidů, což může mít kladný přínos pro lidi i životní prostředí. Tím ovšem nelze tvrdit, že běžným způsobem produkované potraviny mají na zdraví horší vliv.

Poprvé v historii systému IRZ se za ohlašovací rok 2024 objevily látky ze skupiny PFAS. PFAS jsou rozsáhlou skupinou několika tisíc syntetických organických sloučenin, jejichž společným znakem je silná vazba mezi uhlíkem a fluorem. Tato vazba je mimořádně stabilní a propůjčuje látkám vlastnosti, které se z pohledu průmyslu rovnají malému zázraku - odpuzují vodu, tuk i nečistoty, jsou chemicky odolné, snášejí extrémní teploty a jejich povrchy mají nízké tření.

Jenže to, co je pro průmysl zázrak, je pro přírodu problém. Tyto látky se nerozkládají, hromadí se v životním prostředí i v organismech, pronikají do pitné vody i potravního řetězce a přitom mají prokázané či podezřelé účinky na lidské zdraví - od narušení hormonální rovnováhy přes vliv na játra a imunitní systém až po reprodukční poruchy. Není tedy divu, že Evropská unie už několik let připravuje a postupně zavádí jejich regulaci. Významným krokem je zákaz používání PFAS v hasicích pěnách, který vstoupil v platnost letos v říjnu podle nařízení (EU) 2025/1988.

Od roku 2024 musí provozovatelé ohlašovat úniky vybraných 20 látek ze skupiny PFAS, pokud jejich množství do vody překročí 0,05 kilogramu ročně. A právě tato nová kategorie přinesla první přehled o tom, kde se PFAS v České republice reálně objevují. Data zveřejněná Ministerstvem životního prostředí na portálu IRZ ukazují, že zatím největší ohlašovatelé pocházejí z vodohospodářství a zpracovatelského průmyslu.

PFAS nejsou běžné znečišťující látky - unikají ve stopových koncentracích, často z rozptýlených zdrojů a jejich analýza je složitá. To, že se podařilo poprvé zachytit jejich výskyt v reálných datech, znamená průlom v monitoringu. Navíc se ukazuje, že hlavní roli nehrají pouze chemické podniky, jak by se dalo očekávat, ale především čistírny odpadních vod.

Dosavadní výzkumy potvrzují, že PFAS nejsou běžnou kontaminací - jejich odstranění vyžaduje speciální technologie, typicky termické procesy při teplotách nad 1000 °C nebo pokročilou oxidaci. Český registr úniků PFAS je tedy prvním mapováním reality. Ukazuje, že „věčné chemikálie“ nejsou mýtus, ale konkrétní látky, které se opravdu vyskytují v konkrétních tocích, potrubích a nádržích.

Nutno dodat, jak samo MŽP konstatuje - jedná o první ohlašovací rok, a dělat nějaké robustní závěry není ještě zcela na místě.

Světový oceán se čím dál víc stává zrcadlem našich rozhodnutí. Každý vyhozený kus plastu, každé selhání infrastruktury a každé opomenuté opatření se v něm odráží jako jasná lidská stopa.

Moderní modely ale ukazují, že realita je mnohem složitější. Podle nich je více než tisíc řek - přesněji 1348 až 1668 toků - zodpovědných za 80 procent všech plastových emisí, které z pevniny proudí do oceánu. Klíčovým přínosem zmíněné studie je prostorově velmi detailní model, který propojuje údaje o využití půdy, hustotě obyvatel, intenzitě srážek, vzdálenosti od pobřeží a průměrné rychlosti toku. Díky této integraci dokáže výzkumný tým odhadnout pravděpodobnost, že plast vyprodukovaný v určitém místě bude transportován do řeky a následně až do oceánu.

Ukazuje se, že řeky s průtokem menším než deset kubických metrů za sekundu - tedy běžné městské potoky, drenážní kanály nebo sezónní koryta - tvoří téměř třetinu všech celosvětových plastových emisí. Středně velké toky s průtokem od deseti do tisíce kubických metrů za sekundu pak přispívají dalšími 47 procenty.

V některých oblastech, jako je například povodí Ciliwung v Indonésii, dosahuje pravděpodobnost přenosu plastového odpadu do oceánu až 15,7 procenta, zatímco v evropských řekách, například v Rýně, je toto riziko pouhých 0,04 procenta. Hustota obyvatel a slabá odpadová infrastruktura tak vedou k disproporčně vyšším emisím plastu, zejména v obdobích silných srážek, kdy povrchový odtok urychluje mobilizaci plastových částic. Zvlášť zranitelné jsou ostrovní a malé pobřežní státy, které vykazují extrémně vysoké lokální pravděpodobnosti úniku.

Studie Meijer et al. proto potvrzuje, že řešení plastového znečištění musí kombinovat mezinárodní regulace s lokálními opatřeními. Klíčem je prevence vzniku odpadu, zlepšení sběru a recyklace a cílené zásahy v oblastech s nejvyšším rizikem úniku. Každý kilogram plastu, který skončí v oceánu, je důsledkem rozhodnutí při výrobě, selhání systému nebo nedostatečné infrastruktury.

Na regionální úrovni přináší cenný pohled analýza společnosti Utility Bidder, která rozpracovává per capita rozdíly v úniku plastového odpadu do oceánů. Podle jejich dat je nejkritičtější situace na Filipínách, kde každý obyvatel v průměru přispívá do oceánu 3,30 kilogramy plastu ročně, což v souhrnu představuje více než 350 tisíc tun - tedy zhruba 36 procent světového úniku plastu. Na druhém místě je Surinam s 2,89 kilogramu plastu na osobu a na třetím Trinidad a Tobago s 2,55 kilogramu.

Tyto statistiky potvrzují, že zásadní roli hrají institucionální kapacity, efektivní sběrné systémy a kvalitní recyklační infrastruktura. Extrémní případy nesprávného nakládání s odpady představují Komory, kde každý obyvatel ročně produkuje až 69,52 kilogramu plastu, který je zpracován nesprávně. Trinidad a Tobago následují s 52,43 kilogramy na osobu. Tyto údaje jasně ukazují, že problém plastového odpadu není jen otázkou množství, ale i schopnosti lokálních komunit s odpady správně zacházet.

Z mezinárodního pohledu pak vyniká Slovinsko, které v roce 2021 vyvezlo největší množství plastového odpadu na osobu - 62,58 kilogramu - přičemž většina skončila v Asii. Analýza Utility Bidder zároveň ukazuje, že nejvíce ohrožené oblasti spojuje trojice faktorů - vysoká hustota obyvatel, slabá infrastruktura pro nakládání s odpady a vysoká intenzita srážek. Právě tato kombinace výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že plast unikne do vodních toků a následně do oceánu.

Závěry obou studií - Meijerovy i Utility Bidder - se navzájem doplňují. Meijer nabízí prostorově detailní hydrologický model plastových toků, Utility Bidder zase přináší pohled na státy, ostrovy a per capita dopady. Jejich propojení umožňuje lépe identifikovat priority a formulovat strategie, které zohledňují nejen fyzikální a geografické faktory, ale i socioekonomické a institucionální souvislosti.

Od 1. ledna 2026 vstoupí v platnost nový systém ohlašování odpadů, který se bude poprvé používat při podávání hlášení za rok 2025. Přednáška Evy Horákové vás provede všemi novinkami, které se týkají průběžné evidence, katalogu odpadů, poddruhů a nových kódů odpadů. Vysvětlí, jak se mění vazba mezi průběžnou evidencí a ročním hlášením, na co si dát pozor při vyplňování údajů v novém rozhraní ISPOP a jak se vyvarovat chyb, které mohou vést k nesouladu s legislativou.

Původcem odpadu je ten, při jehož činnosti odpad vzniká - jednoduchá definice, která v praxi vyvolává desítky složitých situací. Markéta Miklasová na konkrétních příkladech vysvětlí, kdo je skutečným původcem odpadu v případech, kdy se na jednom místě podílí více subjektů. Dozvíte se, jak správně postupovat při smluvním přenesení původcovství podle § 5 odst.

Každá kniha, která přežila svou první cestu mezi čtenáři, nesla stopy minulosti a naději pro budoucnost. V cirkulární ekonomice jsme si zvykli mluvit o materiálech. O plastech, které je třeba roztřídit, o textilech, které mají dostat druhý život, o elektroodpadu, který je nutné vrátit do oběhu surovin. Ale když se cirkularita začne týkat něčeho, co považujeme za kulturní či duševní hodnotu - například knihy - začne se debata měnit.

Planeta se otepluje ještě rychleji, než se vědci obávali. Do konce století by se tímhle tempem zvedla průměrná teplota o dva stupně, což by mělo dalekosáhlé následky. Uvádí to zpráva, kterou minulý týden na závěr zasedání v jihokorejském Inčchonu zveřejnil Mezivládní panel OSN pro změnu klimatu (IPCC).

Cíle pařížské klimatické dohody z roku 2015 lze nyní naplnit již jen pomocí rychlých a dalekosáhlých změn ve všech oblastech společnosti. Pařížská dohoda uzavřená v roce 2015 si za cíl klade udržet zvyšování teploty výrazně pod dvěma stupni Celsia a co nejvíce se přiblížit hodnotě 1,5 stupně v porovnání s teplotou v předindustriálním období.

Vědci ve zprávě upozorňují na to, že už oteplení o 1,5 stupně by mělo závažné následky, oteplení o dva stupně by ale mohlo být v mnoha oblastech katastrofální. „Omezit globální oteplování na 1,5 stupně vyžaduje rychlé, dalekosáhlé a bezprecedentní změny ve všech oblastech společnosti," uvádí zpráva zveřejněná dva měsíce před klimatickým summitem v Katowicích.

Aby se podařilo dosáhnout klimatických cílů pařížské dohody, museli by lidé podle zprávy IPCC začít měnit své chování mimo jiné v oblasti energetiky, průmyslu, stavebnictví či dopravy. Výzkum devíti desítek vědců dospěl k závěru, že od předindustriální éry teplota stoupla o jeden stupeň a s ohledem na současnou politiku se do konce století zvýší o další dva stupně.

„Záleží na každém malém oteplení. Vědci ve zprávě varují před následky oteplení o 1,5 stupně a dodávají, že oteplení o dva stupně by mělo ještě mnohem horší dopady na planetu. Při oteplení o dva stupně by podle nich zcela zanikly korálové útesy, při 1,5 stupně by ale některé přežily.

Aby se podařilo omezit oteplování na 1,5 stupně, musely by se podle zprávy do roku 2030 snížit emise oxidu uhličitého způsobené člověkem o 45 procent. Do roku 2050 by pak bylo nutné dosáhnout v čistém nulových emisí: Množství oxidu uhličitého vypuštěného do ovzduší člověkem by tedy nesmělo převyšovat množství, které z atmosféry sám odčerpá, nebo které z ní zmizí přírodními procesy.

„Hromadí se důkazy, že sucho, povodně, vlny horka nastupují dřív, než se původně předpokládalo," řekl Ottmar Edenhofer, výkonný ředitel postupimského institutu pro výzkum klimatických vlivů. Ředitelka společnosti Greenpeace International Jennifer Morganová popsala vývoj klimatu jako alarmující. „Zpráva nastínila plán toho, co by svět mohl udělat - je to skutečně záchranný plán," řekla.

Evropská komise v reakci na zveřejnění zprávy uvedla, že bude proti klimatickým změnám bojovat a očekává to i od ostatních. „Všichni zúčastnění musí zvýšit úsilí ve vztahu k příslibům učiněným v pařížské dohodě," uvedli příslušní eurokomisaři Miguel Arias Caňete a Carlos Moedas.

tags: #teplota #v #lednici #greenpeace

Oblíbené příspěvky:

• Dřevěné koše do koupelny: Recenze
• Pec pod Sněžkou: autobusové spoje
• Jak odstoupit od smlouvy na kontejner
• Emise Mladá Boleslav - detaily
• Postupy měření emisí dieselů