Těsné ekologické interakce druhů: příklady

Ekologické faktory můžeme rozdělit na faktory abiotické a biotické.

První zahrnují veškeré fyzikální a chemické faktory ovzduší, půdy a vodního prostředí, druhé představují nejrůznější vztahy a uvnitř populace (vnitrodruhové vztahy) i mezi populacemi různých druhů (mezidruhové vztahy).

Za samostatnou skupinu faktorů bývají považovány faktory protravní (trofické).

Jedinci v populaci i populace dvou i více druhů nemohou žít v izolaci, a proto se dostávají do styku s ostatními jedinci a populacemi, s kterými obývají ve stejném čase stejný prostor.

Ekologická nika (viz též přednášky dr. Realizovaná nika - velikost niky v podmínkách působení limitujících faktorů prostředí, např. kompetice a predace.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Kompetice a predace obvykle vedou ke zmenšení niky.

Mezi zvěř, která často jen příležitostně a nespecializovaně zesiluje predační tlak, patří prase divoké, které náhodně uloví např.

Vztah mezi kořistí a predátorem je predace.

Stoupá-li populační hustota kořisti, zvyšuje se počet predátorů, kteří populační hustotu snižují.

Tím se predátoři dostanou do podmínek, kdy úlovek je méně častý než je životní potřeba a stav predátorů klesá.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Pokles je patrný zejména na počtu mláďat predátorů.

V době potravní nouze je častější kanibalismus mezi mláďaty, kdy silnější pozře svého, nebo všechny své sourozence.

V krajních případech nouze pozřou mláďata sami rodiče.

Většina predátorů má užší specializaci na druh kořisti, ale v případě nedostatku preferované kořisti, kdy se lov stává neefektivní, vyhledává predátor obživu i v potravě méně oblíbené.

Například liška loví po celý rok drobné a větší hlodavce a příležitostně mladé ptáky.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

V době noze, kdy je tato potrava dokonce nedostupná, loví obojživelníky, plže, někdy i hmyz (např.

Predátor se v standardních podmínkách chová jinak, než v podmínkách umělých, kde se zejména myslivecky hospodaří a stavy zvěře jsou vysoko nad únosnou populační hustotou.

Bývá to i v případech, kdy je chovaná zvěř příliš krotká, bez ochranných instinktů, případně je predátor znovu vrácen do prostředí zvěře, kde dlouhodobě chyběl a kořist ho nevnímá jako nebezpečí.

V takových umělých podmínkách může predátor lovit plýtvavým způsobem, tj.

Predátor v přirozených podmínkách zná dobře instinkty kořisti, denní a roční pobytové okrsky, změny koncentrací zvěře ovlivněné vývojem počasí, místa, kam nemocná a oslabená zvěř odchází.

Predátor neloví v přirozených podmínkách náhodně, ale vysoce konkrétně, aby energetické ztráty při lovu byly s největší pravděpodobností doplněny úlovkem.

Čím větší je nouze o kořist, nebo čím větší je fyzická náročnost lovu (zimní období s vysokou sněhovou pokrývkou a nízkou teplotou, kdy je výdej energie na termoregulaci vysoký), tím více se predátor odchyluje od vyhledávání preferované kořisti a podniká i „loupeživé“ lovy mezi hospodářskými zvířaty na pastvinách nebo dokonce i v hospodářských staveních.

Obdobou může být i lov rysa a vlků u přikrmovacích zařízení, kde jsou větší koncentrace zvěře.

Jsou také druhy živočichů, mezi kterými jsou vztahy neutrální (neutralismus).

Jiným případem je kladný vztah populací, kde se druhy sdružují a jsou si vzájemně prospěšné (protokooperace).

Mezidruhový vztah, kde jeden druh má prospěch z kořisti druhého, aniž by ho jinak negativně ovlivnil, je komenzalismus.

Jiným příkladem mezidruhových vztahů může být případ, kdy jeden druh uloví kořist a na místo ulovení je hlasem kořisti přilákán větší predátor, který ulovenou kořist uloupí pro sebe (kuna uloví zajíce a liška jí ho odnese).

Tento vztah je možné nazvat také parazitismus.

V oblasti alpského pohoří se těsně setkávají areály dvou druhů evropských mloků - mloka skvrnitého (Salamandra salamandra) a mloka černého (Salamandra atra), přičemž se jedná o parapatrické druhy (výskyt populací různých taxonů v přilehlých, vzájemně se nepřesahujících areálech).

Parapatrie je charakterizována jako stabilní nepřekrývající se areál rozšíření dvou různých druhů, s případným mírným přiblížením v oblasti kontaktních zón, obvykle v místě gradientového zlomu ekologických podmínek.

Tento „zlom“ obvykle vytvářejí fyzické tj. Oba druhy se podle výsledků vyznačují značnou plasticitou, pokud jde o přítomnost v habitatech s různými ekologickými charakteristikami.

To napovídá, že tyto (oba) druhy jsou schopny osídlovat mnohem širší území, než tomu je.

Autoři také doložili, že klimatické podmínky (míra srážek a průměrná roční míra srážek) sehrává roli determinanty, předurčující distribuci areálu obou druhů.

Nicméně, jak autoři poznamenávají, geografická variace klimatických podmínek ukazuje, že oba druhy by se mohly potenciálně vyskytovat na mnohem širším areálu.

Klimatické podmínky se přesto liší mezi všemi třemi sledovanými kontaktními zónami.

Regionální rozdíly přírodních podmínek byly doloženy jako faktor ovlivňující uspořádání kompetitivních interakcí mezi druhy čolků.

Parapatrické druhy představují ideální „modelový“ příklad výzkumu rozdílných ekologických podmínek druhů.

Výsledky napovídají, že rozdílné rozšíření druhů je dáno gradientem klimatických podmínek, podél kontaktních zón.

Vztah dvou (nebo více ) druhů, kdy činnost jednoho organismu nebo druhu potlačuje rychlost růstu nebo natalitu druhého druhu, nebo zvyšuje jeho mortalitu.

(Možnost vytlačení jednoho druhu ze stanoviště jiným druhem).

Konkurence možná přerůstáním (brání v zásobením světlem, živinami).

Závislé výkyvy početnosti dvou druhů, kdy nízká početnost kořisti vede k nízké početnosti predátora a to dále vyvolává vysokou početnost kořisti a následně i predátora atd.

V evropských podmínkách byly definovány alternativní pojmy.

Ekosystémy mohou být uspořádány hierarchicky, tj.

Lze tak postupovat z planetární, globální úrovně na úroveň kontinentální, regionální (na ploše měřitelné zhruba tisíci km2), chorickou (plocha tisíců ha, krajinná úroveň) a topickou (jednotlivé lokality).

Je možno definovat subekosystémy, jež jsou součástí ekosystémů vyššího řádu (rákosina v rámci ekosystému rybníka, smrkový porost v rámci lesního komplexu), popřípadě supraekosystémy, zahrnující naopak ekosystémy nižšího řádu (ekosystém krajiny zahrnující lesní porosty).

, jejich ohraničení bývá přitom z hlediska jejich určení jako systémů otevřených často obtížné.

(pozvolné, difúzní).

typů ekosystémů.

Jeho typickým příkladem je lesní plášť.

Každý ekosystém je charakterizován souborem abiotických a biotických faktorů jež určují do značné míry jeho možnosti, především z hlediska produkčních možností autotrofních organismů a tím dávají předpoklady pro počátek potravních řetězců a potravních zdrojů pro organismy heterotrofní.

tags: #tesne #ekologicke #interakce #druhu #priklady

Oblíbené příspěvky:

• Dřevostavba Instinkt: Proč si ji vybrat?
• Průvodce tříděním bílého odpadu
• Riwall PRO RES 3044 B - recenze
• Ekologická solární energie
• Odvoz odpadu v Brně: Průvodce