Typická ekonomika přírody: Cesta k udržitelnému rozvoji

Když se zeptáte běžného člověka, co to je ekonomie či ekonomika, zjistíte, že velká část nemá ponětí. Většině z nás to přijde tak složité a odtažité, že ekonomie je zkrátka něco, co s úlevou přenecháváme ekonomům, potažmo politikům a byznysmanům - viz Ekonom je novodobý šaman, za kterým chodí novináři ptát se na budoucnost. Bohužel, tím se stáváme jejich nevolníky. Ekonomie je přitom základem základů našich životů. Nechat cizí lidi, aby rozhodovali o naší ekonomice je stejné jako nechat cizí lidi rozhodovat o tom, co budeme jíst nebo kde budeme bydlet. Jsem proto přesvědčený, že máloco je tak důležité jako vzít si unesenou ekonomii zpátky. Jedině tak můžeme získat zpět unesený život.

Slovo ekonomie pochází z řeckého oikonomia. To se skládá ze dvou slovíček: oikos - domácnost a nemein - management. Skutečný význam ekonomie/ekonomiky (tato dvě slova používám v tomto textu jako synonyma) je zajistit chod domácnosti. Ekonomika zodpovídá dvě základní otázky: Jak zajistit potřeby (domácnosti)? Jak se dělit o zdroje? Z pohledu lidí je hlavním principem solidarita a péče. Ti nejsilnější a nejvýkonnější/nejúspěšnější se o zdroje dělí s dětmi, starými a nemohoucími.

A pak je tu ještě jedna věc. Víme, jak vypadá zdravá příroda. Zdravá ekonomika je ta, která trvale roste, tj. Příroda je o to zdravější, o co více je v ní diverzity. A naopak: O co více monokultury, o to nemocnější je příroda (viz téma monokultury podnikání). Dnes víme, možná nejvíc z permakultury, že síla přírody pochází právě z interakce jednotlivých druhů. Pokud je všude jen řepka nebo smrk (ozimá pšenice, olejová palma, kávovník, čajovník, bavlník,... či jakákoli jiná "technická" monokultura), tak tam mizí diverzita a odolnost. Místo toho nastupují stále toxičtější pesticidy a stále účinnější hnojiva.

Ekonomika je zdravá, pokud je v ní v rovnováze zastoupeno všech pět základních ekonomických domén: trh, rodina, stát, commons a divočina. Klíčové je říct, že zdravá ekonomika je nezbytnou podmínkou dobrého života pro všechny. Potíž růstového kapitalismu je v tom, že jeho základním procesem je tzv. komodifikace - tj. talk na přeměnu ekonomiky přírody a daru na ekonomiku peněz. Z podstaty kapitalismu tedy vyplývá, že trh ničí všechny čtyři ostatní domény - rodinu, stát, commons a divočinu. Až tam jsem si všiml, jak moc je dnešní ekonomie (tedy to, jak uspokojujeme naše základní potřeby a jak se dělíme o zdroje) nastavena ve prospěch úzké skupinky ultra-bohatých. Musím říct, že do té doby jsem si neuvědomoval, že tento druh ekonomie je TOU naší vstupenkou na cestu do pekla.

Všimli jste si někdy, jak málo prostoru jsme přírodě v našich městech vlastně nechali? Stromy se vejdou jen tam, kde nezaclání. Květiny kvetou v truhlících, které se dají přenést. Tráva je často tam, kde se dobře seká a když přijde na rozvoj měst nebo novou výstavbu, příroda bývá stále až ta poslední, kdo se bere v potaz. Jenže časy se mění! A s nimi i naše chápání toho, jak má vypadat zdravé, udržitelné a příjemné prostředí pro život.

Čtěte také: Elektrotechnika a udržitelný rozvoj

Nature Positive Economy: Nový pohled na ekonomiku a krajinu

V centru pozornosti se čím dál častěji ocitá koncept tzv. Nature Positive Economy (zkráceně NPE) je pojem, který by se dal jednoduše přeložit jako „Ekonomika příznivá pro přírodu“ a popsat takto: Vracet přírodě víc, než kolik si z ní bereme. Nejde přitom jen o snížení negativních dopadů lidské činnosti. Jde o aktivní obnovu přírodních systémů, o tvorbu prostředí, kde mohou prosperovat lidé i příroda společně. Ať už jde o městské parky, krajinu za městem, nebo nové způsoby hospodaření a navrhování veřejného prostoru. Nedílnou součástí jsou pak přírodě blízká opatření.

Naše města a krajina čelí bezprecedentním výzvám. Klimatické změny nejsou abstraktní pojem, ale realita, kterou zažíváme na vlastní kůži v podobě horka ve městech, povodněmi způsobenými nedostatečným vsakem vody, suchem a úbytkem zeleně a poklesem biodiverzity i kvality ovzduší. Důsledky toho, že jsme přírodu dlouhodobě odsouvali na vedlejší kolej, už nepostihují jen přírodu samotnou, ale zasahují přímo nás.

Právě proto se mění i tón mezinárodní debaty. Evropská unie si začíná uvědomovat, že bez zdravé přírody není možné dosáhnout ani klimatických cílů, ani udržitelného rozvoje. V roce 2022 byl přijat tzv. Globální rámec pro biologickou rozmanitost (GBF), který stanovuje ambiciózní cíl: do roku 2030 zvrátit úbytek přírody a do roku 2050 dosáhnout její plné obnovy. Tento rámec přímo vybízí ekonomiku, aby se podílela na řešení, nikoli na problému a zde právě přichází na scénu Nature Positive Economy.

V tradičním modelu jsme měli za to, že příroda je tu hlavně jako „zdroj“ - dřevo, voda, půda, krajina k využití. NPE přináší jiný úhel pohledu. Přírodu nevidí jako zdroj, ale základní infrastrukturu pro naši budoucnost. Nature Positive Economy se neobejde bez lidí z praxe, bez těch, kdo umí přírodu vracet do míst, odkud byla vyhnána, a zároveň vědí, že na dobré péči o ni závisí i naše každodenní pohodlí, zdraví a bezpečí.

Co přesně znamená „nature positive“?

Možná si teď říkáte: „To zní hezky, ale co si pod tím přesně představit?“ Pojďme si to společně rozklíčovat. Termín „nature positive“ označuje globální cíl obnovy přírody, který byl přijat mezinárodními institucemi, vládami i řadou firem. Nejde jen o to přírodě neškodit, ale o aktivní zlepšování jejího stavu. Přístup „Nature positive“ tedy říká: Přestaňme přírodu ničit, začněme ji obnovovat a udělejme z ní nedílnou součást našich rozhodnutí. A právě z tohoto myšlenkového rámce vychází i koncept Nature Positive Economy.

Čtěte také: Více o ekonomice a managementu obnovitelných zdrojů

Nature Positive Economy je tedy taková ekonomika, jejíž výsledkem je čistý přírůstek přírody. Jinými slovy součet všech lidských a ekonomických aktivit vede k tomu, že přírody přibývá, místo aby mizela. Základní myšlenka je jednoduchá, naše ekonomická činnost nesmí být v rozporu s přežitím přírody, protože pak nebude přežití ani pro nás.

Koncept Nature Positive Economy počítá s tím, že ekonomika funguje v rámci planetárních limitů (např. uhlíková stopa, využití vody, půdy, energie), zohledňuje hodnotu přírody, nejen surovin, ale i služeb jako je opylování, čistý vzduch, voda nebo stín, aktivně investuje do obnovy přírody, ať už formou zelené infrastruktury, regenerativního zemědělství, nebo přírodě blízkého plánování měst, je sociálně spravedlivá, což znamená, že zahrnuje i menšiny, místní komunity a slabší a zranitelnější skupiny. A především pak měří úspěch jinak než jen HDP.

• Zeleň ve městě navržená jako multifunkční prostor. Park není jen pro odpočinek, ale i pro zadržování vody, podporu biodiverzity, stínění a mikroklima.
• Výsadba stromů, která respektuje druhovou rozmanitost a původní ekosystém. Nejde o to mít rychle „něco zeleného“, ale o vědomou obnovu lokální přírody.
• Obnova brownfieldů formou přírodních biotopů místo další výstavby. Staré tovární plochy se mění v městské divočiny, které poskytují útočiště pro faunu i floru, chrání je i naše nervy.
• Zahrady s minimem betonu a maximem vody, propustné povrchy, retence dešťovky, biodiverzitní prvky, to všechno přináší více života.
• To vše se ale neobejde bez funkční spolupráce mezi obcemi, školami, zahradníky, komunitami. Příroda se neobnoví sama, potřebuje nás a my zase potřebujeme ji.

Nature Positive Economy vytváří poptávku po profesích, které umí přírodu nejen udržet, ale i obnovit. Při jeho důsledném uplatňování se zvýší poptávka po ekologickém plánování veřejného prostoru a projektanti budou čím dál více zapojováni do tvorby modrozelené infrastruktury, městských parků, vegetačních pásů, zelených střech či vodních prvků. Správci zeleně se budou stále častěji setkávat s požadavky na biologickou rozmanitost, nikoliv jen „údržbu plochy“. Zahradníci, krajináři i města budou hrát roli v systémech hospodaření s vodou, od vsakovacích pásů až po retenční jezírka.

Nature Positive přístup znamená i vysvětlování, proč nesečeme každých 14 dní, proč necháváme kus louky divoký nebo proč dáváme prostor starým stromům. Nature Positive Economy tedy není jen koncept „pro politiky“. Je to konkrétní výzva a příležitost pro každého, kdo se stará o prostředí, ve kterém žijeme. Zahradní architekti, krajináři, správci městské zeleně, plánovači, komunální politici, školy, komunitní zahrady.

Přírodě blízká opatření: Když příroda řeší problémy s námi

Přírodě blízká opatření (PBO) představují přírodní/polopřírodní prvky, které se inspirují v přírodě a využívají přírodní procesy k řešení společenských výzev. Typicky kombinují: obnovu nebo posílení přírodních ekosystémů, zlepšení kvality života lidí, a podporu biodiverzity.

Čtěte také: Ohrožení světové ekonomiky: analýza

• Zelené střechy a fasády, které snižují přehřívání města, zachycují dešťovku a zvyšují estetickou hodnotu prostředí.
• Revitalizace potoků a říčních břehů, které kromě ekologických přínosů zvyšují odolnost proti povodním.
• Zeleň na školních dvorech, která podporuje kontakt dětí s přírodou a zlepšuje mikroklima v okolí.
• Dešťové zahrady, které zachycují srážky z okolních zpevněných ploch.
• Městské divočiny a polopřírodní biotopy, které poskytují prostor pro spontánní přírodu a zároveň chrání opylovače.

PBO ukazují, že řešení ekologických problémů nemusí být vždy pouze technické a nákladné, ale naopak mohou být přirozené, jednoduché a často i levnější.

V rámci Nature Positive Economy získávají přírodě blízká opatření strategický význam. Evropská komise, OSN i světové ekologické instituce se shodují, že právě PBO představují klíčový nástroj pro adaptaci na změnu klimatu, mají obrovský potenciál v boji proti úbytku biodiverzity a zároveň jsou ekonomickou příležitostí, vytvářejí nová pracovní místa a podporují lokální firmy (např. zahradnické podniky, projektanty). Podle zprávy OSN přitom většina financování PBO dnes pochází z veřejného sektoru. Právě díky dotačním nástrojům a legislativní podpoře se začínají PBO stávat běžnou součástí urbanistického plánování.

Příroda jako partner

To, co dříve bývalo vnímáno jako „něco navíc“, dnes představuje základní složku odolných a zdravých měst. Když se PBO propojí s chytrým plánováním, ekologickým myšlením a odborností lidí z praxe, může být každý nový projekt, ať už je to park, hřiště nebo ulice, krokem k obnově přírody. Nature Positive Economy není jen koncept pro vlády nebo velké firmy. Právě naopak, funguje jen tehdy, když se do ní zapojí celá společnost.

Od politiků, přes zahradní architekty, firmy, školy, komunity až po jednotlivce, kteří pečují o svůj balkon. První linií, kde se příroda doslova vrací do života lidí, jsou lidé v terénu, zahradníci, krajináři, správci městské zeleně, technici i projektanti. Právě oni dělají rozhodnutí, jestli bude v novém parku beton nebo stromy, trávník nebo květnatá louka, odvodnění nebo retence vody. Politici a obce mají v ruce moc tvořit pravidla hry. Můžou nastavovat podmínky pro výstavbu, vypisovat výběrová řízení s ekologickými kritérii, tvořit strategie pro udržitelný rozvoj nebo podpořit komunitní iniciativy.

Klíčovou roli hraje soukromý sektor. Na jednu stranu je brán často jako „znečišťovatel“, významnou úlohu má ale také jako inovátor a investor. Mnoho firem už dnes hledá způsoby, jak měřit svůj dopad na přírodu, snižovat ekologickou stopu a zapojit se do obnovy přírodních hodnot. Zvláštní roli pak hraje tzv. podnikání v souladu s přírodou, kdy podniky přímo aktivně vytvářejí hodnoty prostřednictvím péče o přírodu. Může jít o školkařství, ekologickou výstavbu, komunitní zahrady, permakulturní farmy nebo třeba rekultivace brownfieldů. Tyto podniky lze pak označit jako podniky příznivé pro přírodu (Nature Positive Enterprises).

Nedílnou součástí jsou i obyčejní lidé, kteří hrají zásadní roli v tom, jak jsou změny přijímány a jak dlouho vydrží. Když mají možnost se zapojit, ať už výsadbou stromů, pomocí komunitním projektům nebo jen tím, že přijmou divočejší formu zeleně, stávají se spoluautory obnovy přírody.

Důvěra, spolupráce a ochota se učit jsou základy, na kterých může Nature Positive Economy vyrůst i v našich městech.

Jak se úspěch Nature Positive Economy měří?

Dosud jsme hospodářský rozvoj měřili převážně pomocí HDP (hrubý domácí produkt). Ten ale neříká nic o stavu přírody ani biodiverzity, nezohledňuje rozložení bohatství a spravedlnost a nevypovídá o kvalitě života, duševním zdraví nebo dostupnosti přírodních služeb. Z pohledu NPE je tedy potřeba rozšířit hodnocení úspěchu o nové ukazatele. V současné době se vyvíjejí alternativní a doplňkové nástroje, které umožňují měřit, jestli jsme skutečně na cestě k obnově přírody a udržitelnému blahobytu.

Mezi nejčastěji zmiňované patří Index ekosystémových služeb (Gross Ecosystem Product - GEP), ten hodnotí příspěvek přírody ke společnosti např. v podobě opylování, čištění vzduchu nebo regulace teploty. V městském kontextu je obzvlášť důležité kombinovat ekologické a sociální ukazatele, protože právě jejich propojení ukazuje, jak užitečná a funkční příroda ve městech skutečně je.

Zpátky k přírodě - dopředu jako společnost

Nature Positive Economy není jen nová teorie. Je to výzva i příležitost. Učí nás přestat vnímat přírodu jako „něco v pozadí“, a začít ji brát jako partnera, bez kterého nemáme budoucnost. My tu bez přírody nebudeme, příroda bez nás ano. Každý park, každá louka, každý strom ve městě může být součástí obnovy přírody. Neexistuje jediný recept, ale existuje směr: Dávat přírodě více, než si bereme. Jako odborníci na městskou zeleň a krajinu máte v rukou obrovskou moc. Vaše rozhodnutí, vaše návrhy, vaše každodenní práce - to všechno formuje prostředí, ve kterém budeme žít za 5, 10 i 50 let.

Ekosystémové účetnictví: Zohlednění hodnoty přírody v ekonomice

Pokračující devastace přírodního prostředí stále budí značné obavy o udržitelnost života na naší planetě. Příroda je přetvářena a využívána pro uspokojení rostoucích nároků lidí. Ztráta ekosystémů a biodiverzity však doposud nebyla vnímána jako překážka prosperity. Proto mezinárodní úsilí směřovalo již delší dobu k hledání cest, jak začlenit hodnotu přírody a „přírodního kapitálu“ do ekonomických účtů. Tato snaha vyvrcholila nyní v březnu, kdy Statistická komise OSN na svém výročním zasedání schválila nový rámec pro měření hodnot přírody.

Ekosystémové účetnictví jakožto součást mezinárodně uznávaného Systému environmentálního ekonomického účetnictví (SEEA EA) poskytuje návod, jakým způsobem mají státy začleňovat hodnotu přírody a jejích přínosů do svých statistických systémů a národních účtů. Podstatou ekosystémového účetnictví je důkladné zaznamenání stavu ekosystémů, stejně jako jejich proměn a navazujících příspěvků přírody společnosti. Například opylování podporuje produkci potravin. Lesy a mokřady zásobují vodou celá města a vodní elektrárny, a šetří životy a majetek při omezení povodňových vln. Stromy ve městech filtrují znečišťující látky a stíní v horkých dnech. Horská chráněná území či vodní nádrže poskytují rekreační požitky lidem a zisk místní ekonomice. Koncovkou ekosystémových účtů je převod těchto přínosů na ekonomickou hodnotu a integrace s environmentálními a národními účty.

Ekonomické hodnocení přírody ale stále vzbuzuje určité rozpaky. Mnoho lidí má přírodu rádo a její hodnotu považuje zcela oprávněně za nevyčíslitelnou. Hodnotu přírody lze nahlížet z různých perspektiv a všechno rozhodně nelze přepočítat na peníze. Ne všechny typy hodnot přírody jsou směnitelné za finanční náhradu. Vyhlašování chráněných území nebo ochrana ohrožených druhů nebyly původně motivovány utilitární hodnotou přírody. Příroda může být také vnímána jako určitý typ pojištění a otevřených možností pro budoucnost, je součástí našeho dědictví a identity.

Mezinárodní hodnocení jako nedávno ve Velké Británii zveřejněná rozsáhlá zpráva o ekonomice biodiverzity (tzv. Dasgupta review) či hodnocení Mezivládního panelu pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES) zdůrazňují, že ekonomická hodnota není jediným způsobem vyjádření významu existence a rozmanitosti přírodního prostředí. Zároveň však nelze přehlížet příspěvek přírody ekonomice a její roli v zajišťování širokého spektra přínosů a „služeb“, které podporují produkci potravin, vody a materiálů, usměrňují klimatické výkyvy stejně jako kvalitu prostředí a poskytují zdravé prostředí pro odpočinek a turistiku.

Bez odpovídajícího ocenění příroda zpravidla ustupuje ekonomickému zisku a biotopy jsou přetvářeny na skladiště či dálnice, protože jsou vnímány jako bezcenné či postradatelné. Ekosystémové účetnictví představuje významný krok k pochopení toho, že ztráta přírodního bohatství má svoji cenu. Zároveň poskytuje politikům podklad pro zohlednění významu přírody, protože tato hodnota byla často nahlížena jako „virtuální“ a ekonomické argumenty pro ochranu ekosystémů nebyly zohledněny v rozhodování.

Vyjádření ekonomické hodnoty přírody rozhodně neznamená, že z přírody uděláme komoditu, se kterou budeme bezohledně obchodovat a drancování přírody bude posvěceno trhy. Naopak doplňuje tradiční eticky motivované úsilí o ochranu přírody a pomáhá rozšířit naše pojetí „bohatství“, které bylo počítáno bez ohledu na přírodu a její význam pro společnost. Ekosystémové účetnictví rovněž poskytuje dlouho očekávaný podklad pro vytváření spravedlivých plateb za ochranu přírody.

Tyto kompenzační platby za „služby přírody“, jako je ochrana zdrojů vody pro sídla či zachování cenné přírody pro návštěvníky, mohou podpořit rozvoj místních komunit, v současnosti často marginalizovaných. Započítání hodnoty přírody tak staví její ochranu na roveň dalším ekonomickým možnostem a rozšiřuje hranice tradičního ekonomického systému. SEEA EA představuje významnou odezvu na pokračující ztrátu rozmanitosti přírodního světa, ale nepochybně bude vyžadovat další pozornost ministerstev, statistických úřadů a výzkumných organizací.

Přijetí ekosystémového účetnictví je bezpochyby jedním z mezníků, který napomůže zviditelnění a zohlednění hodnot přírody v ekonomickém systému a pomůže nám znovu si uvědomit, že příroda není pouze spotřební zboží, ale křehký a rozmanitý systém, bez kterého naše společnost nemůže doopravdy prosperovat.

Alternativní ekonomické modely pro udržitelnou budoucnost

Prostoduché tvrzení, že nikým nerušená neviditelná ruka trhu povede ekonomiku tak, že sice ti úspěšní hodně zbohatnou, ale nakonec z toho budou mít prospěch všichni, a že proto je třeba, aby ekonomika stále rostla, vyžaduje pevnou víru. V praxi to totiž vypadá jinak. Ekonomika, která opravdu usiluje o potřeby a prospěch všech, nemá jednoduché recepty a není jen jedna, takových ekonomik je mnoho. Takové ekonomiky počítají s tím, že různé cesty lze kombinovat a že je třeba v praxi zkoušet, co funguje nejlépe, a proto také sází na demokratické spolurozhodování.

Wellbeing Economy Alliance, kterou tvoří desítky různých organizací, popisuje cíl „ekonomiky dobrého života“ (wellbeing economy) následovně: „vybudovat svět, kde každý má dostatek k životu v pohodlí, bezpečí a štěstí. Kde všichni lidé ... mohou využívat svou kreativní energii na podporu rozvoje všeho života na planetě. Usilujeme o obnovu bezpečného přírodního prostředí plného života, protože jsme se naučili vracet stejně mnoho, kolik jsme obdrželi.

Sociální solidární ekonomika (SSE) je koncept, který spojuje tradice počátku sociálního podnikání družstev v 19. století, anarchistické zkušenosti solidární komunitní ekonomiky i podněty katolické sociální nauky a teologie osvobození. Společné jsou základní principy demokratické a ekologicky udržitelné ekonomiky zaměřené na uspokojování potřeb, nikoli na generování zisku. Hnutí usiluje o systémovou změnu, ale neprosazuje jedinou správnou cestu k ní. SSE nachází podporu na úrovni států i mezinárodních institucí (OSN, ILO, OECD).

Fair trade (spravedlivý, férový obchod, v některých jazycích solidární nebo partnerský obchod) je způsob obchodování, který zajišťuje spravedlivou odměnu producentům (obvykle jsou to členové nějakého družstva) v zemích globálního Jihu dbá na zachovávání pracovních a lidských práv (např. zákaz dětské a otrocké práce) a je šetrný k přírodě. Společná definice hlavních fairtradových organizací: „Fair trade je obchodní partnerství založené na dialogu, transparentnosti a úctě, jehož cílem je větší spravedlnost v mezinárodním obchodě. Přispívá k udržitelnému rozvoji tím, že nabízí lepší obchodní podmínky a chrání práva drobných výrobců a pěstitelů - především v rozvojových zemích.

Rostoucí vyčerpání zdrojů a zatěžování životního prostředí odpady vedlo k myšlence oběhového hospodaření (tak ostatně fungovaly tradiční kultury - byly bezodpadové). Jde o to, aby se organické materiály, které se mohou vrátit od biosféry (kompostování), oddělily od syntetických a ty se co nejvíce recyklovaly - znovu využily a nezatěžovaly přírodní prostředí. To je zejména, ale nejen, problém plastů.

I nerůstová ekonomika vychází z jednoduchého poznání, že na konečné planetě není možný nekonečný růst. Rozumí se růst materiální spotřeby, stále rozsáhlejší těžby surovin, spotřeby energií, výroby nadbytku spotřebního zboží a nadbytku potravin - s tím, že se velká část vyhodí.

Společné sdílení přírodních zdrojů jako loviště, pastviny, zdroje vody a vytváření pravidel pro jejich udržitelné využívání bylo po převážnou dobu existence lidského rodu pravidlem. S tím, jak se stále více ukazuje, že řadě současných problémů lze úspěšně čelit jen kolektivně, se zájem o společnou správu důležitých zdrojů vrací.

Biodiverzita: Základ zdravé ekonomiky a společnosti

Žijeme v tom. Jsme toho součástí. Postupně to ale ničíme. Co je to? Odpovědí je biodiverzita neboli biologická rozmanitost. Ta zahrnuje všechny druhy živočichů, rostlin, hub i mikroorganismů, které jsou kolem nás a jež se vzájemně doplňují. Už nyní jsme svědky toho, co se stane, když se biodiverzita naruší. Vymírání a úbytek některých druhů fauny i flóry jsou zřetelné (u savců je ohrožen každý čtvrtý druh, u obojživelníků se pak jedná skoro o polovinu). Krajina čím dál rychleji ztrácí svou přirozenou pestrost.

Příkladem byla kůrovcová kalamita v Česku. Rozšířené monokulturní, převážně smrkové, stejnověké lesy byly vykáceny a dřevo bylo následně prodáno pod cenou. Klasická lineární ekonomika (kde si z přírody vezmu, prodám, ale nic zpět nevracím) přijde majitele lesů a pozemků hodně draho. Kromě nízké výkupní ceny dřeva, která je dána prodejem nadměrného množství poškozených dřevin, se vlastníci potýkají i s náklady při obnově lesů. Ztížit jim to mohou také jevy, jako jsou degradace kvality půdy a eroze, k nimž dochází opět kvůli monokulturní výsadbě nepřirozených stromů. I tento kruh však může zezelenat.

Zavedením cirkulární ekonomiky dojde k postupné regeneraci přírody a půdy. Právě oběhové hospodářství představuje rámec systémových opatření, která řeší mimo jiné ztrátu biodiverzity a zdraví krajiny. Oběhové hospodářství označila jako jeden ze zásadních konceptů i Evropská unie. Česká republika na to reagovala projektem Cirkulární Česko 2040 a ve veřejných zakázkách chce podpořit podniky s výrobky, jež obsahují druhotné suroviny a recykláty. Čas přizpůsobit se trhu se krátí. Cirkularita přináší řešení, jak splatit ekologický dluh, na který v současnosti všichni žijeme. Tento krok není snadný, ale je nutný. Nejsnadnější je začít u sebe,...

tags: #typická #ekonomika #příroda

Oblíbené příspěvky:

• Montáž drtiče odpadu
• Licence pro likvidaci elektroodpadu v ČR
• Ochrana přírody
• Koše na tříděný odpad Addison
• Recenze odpadkových košů