Trvale udržitelný technologický rozvoj obnovitelné zdroje energie

V době, kdy se klimatická krize a energetická nezávislost stávají každodenním tématem, nabývají obnovitelné zdroje energie na zásadním významu. Obnovitelné zdroje nejsou jen ekologickým řešením - přinášejí i větší energetickou soběstačnost a snižují závislost na dovozu fosilních paliv. Vývoj technologií v oblasti obnovitelných zdrojů je mimořádně dynamický.

Technologie samy o sobě nestačí. Rozhodující roli hrají politická rozhodnutí, legislativa a finanční podpora. Budoucnost obnovitelných zdrojů přináší nejen otázky, ale i obrovské příležitosti.

Obnovitelné zdroje energie - slunce, vítr, voda, geotermální teplo a biomasa - představují přírodní síly, které se neustále obnovují. Jejich hlavní výhodou je schopnost nahradit fosilní paliva, která zatěžují životní prostředí. Přispívají ke snižování emisí skleníkových plynů a posilují energetickou nezávislost států.

Moderní technologie mění způsob, jak energii vyrábíme, ukládáme i spotřebováváme. Rozvoj obnovitelných zdrojů však není jen otázkou technologií. Politická rozhodnutí, legislativa a dotační programy hrají klíčovou roli. Například evropský plán REPowerEU má zásadní dopad i na českou energetiku.

Obnovitelné zdroje tvoří základ moderní a udržitelné energetiky. Využívají přírodní procesy, které se neustále obnovují, a nabízejí tak dlouhodobě stabilní a ekologické řešení. Každý zdroj má své výhody i limity - od geografických omezení po technologické nároky.

Čtěte také: Definice udržitelného rozvoje

Druhy obnovitelných zdrojů energie

• Solární energie: Patří mezi nejrychleji rostoucí obnovitelné zdroje. Fotovoltaika je ideální pro domácnosti, firmy i veřejné budovy. Díky poklesu cen a vyšší účinnosti se solární technologie rychle rozšiřují.
• Větrná energie: Využívá sílu větru k výrobě elektřiny pomocí turbín. Offshore farmy, například v Severním moři, mají obrovský potenciál vyrábět elektřinu bez zásahu do krajiny. Výzvou zůstává jejich napojení na síť, dopad na přírodu a veřejné přijetí.
• Vodní energie: Je jedním z nejstarších a nejstabilnějších obnovitelných zdrojů. Výhodou vodních elektráren je schopnost rychle reagovat na změny v poptávce. Na druhou stranu mohou ovlivnit vodní ekosystémy a vyžadují pečlivé plánování.
• Biomasa: Využívá organický materiál - dřevo, zemědělské zbytky nebo biologický odpad - k výrobě tepla, elektřiny a biopaliv. Díky moderním technologiím je spalování efektivní a s minimálními emisemi. Decentralizovaná výroba energie z biomasy je ideální pro menší obce.
• Geotermální energie: Čerpá teplo z nitra Země a využívá ho k vytápění nebo výrobě elektřiny. I když má největší potenciál v oblastech s vyšší geotermální aktivitou, i v Česku existují vhodné lokality.

Obnovitelné zdroje energie už dávno nejsou jen módním trendem - stávají se základem udržitelné budoucnosti. Díky moderním technologiím dnes dokážeme stále efektivněji přeměňovat sluneční svit, vítr, vodu nebo teplo z okolního prostředí na čistou energii. Jednou z nejrozšířenějších technologií je fotovoltaika. Solární panely přeměňují sluneční záření na elektřinu a jsou vhodné jak pro rodinné domy, tak pro průmyslové objekty. Přinášejí úsporu nákladů, energetickou soběstačnost a dlouhodobé snížení výdajů.

Další oblíbenou možností je solární ohřev vody - jednoduché a účinné řešení, ideální pro rekreační objekty nebo menší domy. Větrné turbíny se stále častěji objevují na mořských pobřežích i otevřených pláních. Využívají sílu větru k výrobě elektřiny tiše, čistě a bez emisí. Jsou ideální pro země s omezeným prostorem na pevnině. Mezi další chytré technologie patří tepelná čerpadla, která získávají teplo ze vzduchu, země nebo vody a využívají ho k vytápění i chlazení budov. Rostoucí popularitu si získávají také virtuální baterie. Tyto systémy umožňují uchovávat přebytečnou elektřinu z obnovitelných zdrojů a využít ji později - například když slunce nesvítí nebo vítr nefouká.

Biopaliva a zelený vodík

Svět čelí klimatické krizi a rostoucí závislosti na fosilních palivech. V této situaci je hledání udržitelných zdrojů energie naléhavější než kdy dřív. Nejde přitom jen o snižování emisí skleníkových plynů. Tato paliva zároveň posilují energetickou nezávislost a bezpečnost států. Bioplyn vzniká při rozkladu organických látek bez přístupu vzduchu - tzv. anaerobní digescí. V některých českých zemědělských podnicích se bioplynové stanice staly základem energetické soběstačnosti. Rostlinné oleje se staly běžnou součástí palivového mixu. V některých zemích, jako je Brazílie, se bioethanol stal běžnou součástí palivového mixu.

Zelený vodík je často označován za „palivo budoucnosti“. Vyrábí se elektrolýzou vody za použití elektřiny z obnovitelných zdrojů - například ze solárních nebo větrných elektráren. Tato vlastnost z něj činí klíčový nástroj pro dekarbonizaci průmyslu a energetiky. V odvětvích jako je ocelářství, kde je snižování emisí obzvlášť náročné, může vodík sehrát zásadní roli. Zůstává otázkou, jak rychle se podaří tyto překážky překonat a začlenit zelený vodík do běžného energetického systému.

Role Evropské unie a České republiky

Evropská strategie REPowerEU, představená Evropskou komisí v roce 2022, má za cíl zbavit Evropu závislosti na fosilních palivech a urychlit přechod k obnovitelným zdrojům energie (OZE). Strategie REPowerEU přináší konkrétní investiční a legislativní nástroje, které mají urychlit rozvoj čistých technologií. Česko však nesmí zůstat pasivní. Je třeba jednat, aby tato příležitost neproklouzla mezi prsty. Vnitrostátní plán České republiky v oblasti energetiky a klimatu do roku 2030 slouží jako strategický dokument, který určuje směr k naplnění evropských klimatických a energetických cílů.

Čtěte také: Odpad v místě trvalého bydliště

Od roku 2026 vstupuje v platnost zákon Lex OZE II, jehož cílem je zjednodušit a zrychlit povolovací procesy pro obnovitelné zdroje energie. Klíčovým prvkem jsou tzv. Lex OZE II představuje důležitý milník na cestě k udržitelné energetice.

Komunitní energetika a energetická účinnost

Financování je klíčovým faktorem pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie. Energetika prochází zásadní proměnou - a to rychleji, než si mnozí uvědomují. Do popředí se dostávají inovativní modely a přístupy, které reagují na rostoucí požadavky na udržitelnost, efektivitu a soběstačnost. Komunitní energetika představuje cestu k tzv. energetické demokracii. V praxi to znamená, že se skupiny lidí - například obyvatelé jednoho domu nebo celé obce - spojí, investují do obnovitelných zdrojů. V některých českých obcích už taková energetická společenství úspěšně fungují. Lidé si sami vyrábějí a spravují vlastní elektřinu, čímž lépe reagují na místní potřeby a efektivněji využívají dostupné zdroje. Decentralizace a komunitní energetika se vzájemně doplňují - společně přispívají k transformaci energetického systému.

Energetická účinnost je často opomíjeným, ale zásadním prvkem moderní energetiky. Například chytré termostaty dokážou automaticky upravit vytápění podle přítomnosti osob v domácnosti. Výsledek? Nižší účty, menší spotřeba a zachovaný komfort.

Obnovitelné zdroje a energetická soběstačnost

Obnovitelné zdroje energie dnes představují klíčový pilíř moderní energetiky a zároveň účinný nástroj ochrany životního prostředí. V dnešní době je důležitější než kdy dřív, odkud pochází naše energie. Obnovitelné zdroje (OZE) nám umožňují vyrábět elektřinu z vlastních, nevyčerpatelných zdrojů - ať už jde o slunce, vítr nebo vodu. Příkladem je Dánsko, které díky masivním investicím do větrné energie dnes pokrývá více než 40 % své spotřeby elektřiny právě z větru.

Dekarbonizace - tedy snižování emisí uhlíku - je nezbytná pro udržitelnou budoucnost. Nové inovace tento přechod ještě urychlují. Klimatická neutralita znamená rovnováhu mezi emisemi, které vypouštíme, a těmi, které dokážeme odstranit z atmosféry. Výroba elektřiny ze slunce, větru nebo vody neprodukuje žádné emise CO2. Obnovitelné zdroje nejsou jen o ochraně klimatu. Přinášejí i konkrétní ekonomické výhody. Například v Německu dnes pracuje v sektoru obnovitelných zdrojů více než 300 000 lidí.

Čtěte také: Charakteristika bažin

Energie přílivu a vln

V době, kdy svět hledá nové cesty k udržitelné energetice, obracíme pozornost i k méně tradičním zdrojům. Jedním z nejzajímavějších je energie přílivu a vln, která využívá přirozený pohyb mořské vody k výrobě elektřiny. Tento typ obnovitelné energie má obrovský potenciál, zejména v oblastech s výrazným přílivem a silným vlnobitím. Jeho největší výhodou je stabilita. Zatímco sluneční svit může být omezen oblačností a vítr se může kdykoli utišit, příliv a odliv se řídí gravitačními zákony - a ty jsou předvídatelné a pravidelné. Ovšem mořské prostředí představuje značné technologické výzvy. V přímořských oblastech může energie z vln představovat stabilní a ekologický zdroj, který efektivně doplňuje solární a větrné elektrárny.

Současné trendy a výzvy

V posledních letech se obnovitelné zdroje energie staly středem pozornosti - nejen v České republice, ale napříč celou Evropou. Klimatické změny už nejsou hrozbou budoucnosti, ale realitou, která si žádá okamžitou reakci. S tím roste i důraz na energetickou bezpečnost a soběstačnost. Obnovitelné zdroje se tak stávají klíčovým pilířem národních i evropských strategií. Jedním z nejvýraznějších trendů je rostoucí podíl obnovitelných zdrojů na celkové výrobě energie. Do roku 2030 se očekává, že obnovitelné zdroje sehrají klíčovou roli v dekarbonizaci energetiky a přechodu k nízkouhlíkové ekonomice. Energetika 21. století klade důraz na udržitelnost, soběstačnost a flexibilitu.

Trvalá udržitelnost a její měření

V současnosti jsou ve všech médiích neustále skloňovány termíny "trvalá udržitelnost", "trvale udržitelný rozvoj", nebo dokonce "trvale udržitelný růst". Až do nedávné minulosti bylo veškeré lidstvo závislé výhradně na obnovitelných zdrojích, dominantně na fytomase a energiích z ní odvozených - síle svalů lidí (svobodných i otroků) a zvířat. S růstem populace a růstem nároků jednotlivců však hrozila ekologická katastrofa - likvidace lesů v rámci celé Evropy. "Záchrana" přišla s objevením uhlí a následně ropy. Dnes se však ukazuje, že používání uhlí a ropy způsobuje celou řadu dříve neznámých problémů. Situace působí dojmem vytloukání klínu klínem.

Energie obsažená v 1 l benzínu odpovídá celému týdnu fyzické práce člověka. Účinnost motoru je však nejvýše 40 %. Připočteme-li k tomu účinnost převodu a ztráty volnoběhu, může se výhoda energeticky bohatého paliva téměř vytratit. Odhlédneme-li od ekologických dopadů a současného cenového vývoje, je rovněž dostupnost benzínu z dlouhodobého hlediska problematická. Fosilní motorová paliva je možno nahradit biopalivy. Jiná možnost je fotovoltaika. Typický PV panel o nominálním výkonu 160 Wp stojí necelých 20 tis. Kč a váží do 20 kg. Za letního dne poskytuje nejméně stejný výkon jako člověk (ten ovšem v letním parnu není schopen efektivně pracovat). V řadě případů se jako velmi efektivní řešení ukazuje fyzická práce. Průměrný člověk je schopen podávat výkon kolem 75 W v podstatě trvale. Špičkoví atleti jsou za stejných podmínek schopni podat výkon až čtyřnásobný. Nejvyšší krátkodobý výkon může dosáhnout téměř 2 kW. Například zkušený sekáč s kosou je schopen stejného výkonu jako zaučený pracovník se strunovou sekačkou. Ovšem s nesrovnatelně nižším hlukem, vibracemi, spotřebou energie a surovin a přitom s vyšší kvalitou posečeného materiálu.

Jednoznačně nejvýhodnější alternativou jsou úspory nebo redukce spotřeby. Dobrým příkladem jsou pasivní stavby. Jejich spotřeba energie na zajištění tepelné pohody může být na úrovni 10 % současných konvenčních staveb. Smutným aspektem velkého množství v současnosti realizovaných pasivních staveb je, že jsou stavěny v takové vzdálenosti od pracovních center, že na dojíždění do zaměstnání jejich obyvatelé spotřebují více energie než ušetří na provozu stavby. V současnosti jsou na vysoké úrovni zvládnuty technologie výroby tepla z biomasy - zplynovací kotle na dřevo, dřevěný odpad, peletky a jiná biopaliva s účinností až 90 %. Technicky je snadno řešitelné využití takto získaného tepla v parním stroji, turbíně nebo jiném tepelném motoru. Alternativní možností výroby elektřiny z biomasy je výroba dřevoplynu nebo bioplynu a následné využití v kogenerační jednotce se spalovacím motorem.

V literárních zdrojích se uvádí, že OZE mohou pokrýt nejvýše 25 % současné spotřeby energie. Různí komentátoři uvedených odhadů většinou prohlašují tento potenciál za nedostatečný a straší snížením kvality života, pokud bychom spoléhali výhradně na obnovitelné zdroje. Je otázkou nakolik, a zda vůbec, by se kvalita života snížila, pokud bychom využívali výhradně obnovitelné zdroje v kombinaci s vysoce efektivními v současnosti dostupnými technologiemi. Kniha Faktor čtyři [12] napovídá, že to je možné a ukazuje na příkladech, jak toho dosáhnout. Že lze dosáhnout ještě výraznější redukce, dokazuje snažení The Factor 10 Institute a The Factor 10 Club [8].

Snahy o trvalou udržitelnost byly zřejmě odstartovány na počátku 70. let minulého století, kdy v souvislosti s energetickou krizí došlo k poznání, že zdroje planety jsou omezené [2]. V té době byl rozpracován první numerický model globální ekonomiky, který na základě extrapolace dostupných ekonomických dat předpovídal, že na přelomu století dojde ke kolizi mezi produkční schopností biosféry a globální spotřebou lidstva a k následnému zhroucení ekonomického růstu. Výsledky tohoto modelu byly publikovány v roce 1972 pod názvem Meze růstu (Limits to Growth). Autoři modelovali i alternativní cesty vývoje, které umožňují se zhroucení globální ekonomiky vyhnout. Takové scénáře však předpokládají vědomou orientaci na nemateriální hodnoty a vědomou snahu o spravedlivý přístup všech národů a jednotlivců k přírodnímu bohatství. Zajímavé na tomto modelu je, že při revizi v roce 1992 (Beyond the Limits, česky Překročení mezí [3]) se ukázalo, že vývoj v podstatě odpovídá původním odhadům za předpokladu, že se nic v jednání lidí nezmění. Je pravda, že existuje i scénář, který by možná mohl zaručit zachování spotřebního standardu v bohatých zemích - opevnění bohatých zemí proti invazi chudých, v podstatě světová válka o zdroje. Takovýto scénář však dává perspektivu přežít jen zhruba půl miliardě lidí.

Komplexní indikátory trvalé udržitelnosti (environmentální prostor, ekologická stopa, místní OZE), které budou stručně popsány v druhé části článku jsou poměrně náročné na vyhodnocování. Proto jsou často používány indikátory zjednodušené. Na konci 70. let a zejména v letech 80. bylo široce používáno hodnocení energetické náročnosti výroby. Později bylo hodnocení rozšířeno na celý životní cyklus výrobku. V současnosti jsou nejvýznamnějším tématem emise CO2. Cílem je poměrně komplexní problematiku zjednodušit. V souvislosti s energetickou krizí na počátku 70. let vyvstal do popředí problém energetické náročnosti. Stejným směrem působilo zveřejnění Mezí růstu [2]. Od té doby patří při hodnocení alternativ kritérium energetické náročnosti výroby mezi klíčová. Je třeba přiznat, že tento přístup měl pozitivní vliv na průmysl. Například ve výrobě cementu se prosadil suchý proces a rekuperace tepla ze spalin. Životní cyklus výrobku - těžba a zpracování surovin, vlastní výroba, instalace, užívání a následná likvidace je posuzován z hlediska spotřeby energie.

Hodnocení životního cyklu je komplexnější než prosté hodnocení energetické náročnosti výroby. V současnosti je akcentována otázka ochrany klimatu a s tím souvisejících emisí CO2, přičemž ostatní dopady civilizace na přírodu jsou poněkud v pozadí. Opět, podobně jako v případě energetické náročnosti je v současnosti hodnocena především výroba. Uhlíková stopa - přesněji stopa CO2 - je snaha zjednodušit příliš složitý problém. Původně je uhlíková stopa jen jednou ze součástí ekologické stopy, viz druhá část. Rovněž v konceptu enviprostoru je CO2 jen jednou z položek, jedním rozměrem mnohorozměrného prostoru, viz též odpovídající tabulka v druhé části. Každé zjednodušení však přináší riziko, že se vydáme chybným směrem. Je známou skutečností, že optimum zjednodušených modelů je často jinde než optimum původního komplexního modelu. Uhlíkovou stopu nelze považovat za indikátor trvalé udržitelnosti právě z důvodu přílišného zjednodušení. Cementové výrobky, které byly při energetickém hodnocení velmi výhodné, ve srovnání s pálenými materiály mají poměrně vysoké emise CO2, pořadí výhodnosti se proto často liší od pořadí při hodnocení energetické náročnosti.

Jistým problémem je, že je zanedbávána karbonatace betonu, která způsobuje, že část emisí CO2 z výroby cementu je za dobu života betonové stavby opět vázána v betonu. Chudí chtějí být bohatí a bohatí věří, že oni se i v případě ekologické katastrofy nějak zachrání. Přitom Země poskytuje dostatek zdrojů pro spokojený život nejméně 10 miliard lidí. Nejoptimističtější odhady uvádějí až 140 miliard lidí, pokud by ovšem všichni byli skromnými vegany, tj. se spotřebou na úrovni buddhistických mnichů. Nejsnazší cesta je snížit spotřebu fosilních zdrojů, tím se automaticky podíl OZE zvýší. Lze předpokládat, že život založený na výhradním využívání obnovitelných zdrojů bude pravděpodobně jiný, nejspíš méně hlučný, méně mobilní, možná fyzicky náročnější. Uvedená slovní spojení ukazují na namyšlenost člověka. Příroda nemůže být člověkem ohrožena. Co však ohroženo být může, jsou podmínky pro existenci lidské civilizace tak, jak jsme zvyklí. I kdyby došlo k totální ekologické katastrofě, příroda se přizpůsobí, stejně jako si poradila s vyhynutím dinosaurů před 26 miliony lety. Nejhorší, čeho se můžeme obávat, je, že by mohla zaniknout jedna, v současnosti dominující, součást přírody - lidstvo.

Klimatické změny a obnovitelné zdroje energie

Obnovitelné zdroje energie bereme jako lék na klimatickou změnu. Klimatická změna neznamená nutně jen to, že se někde o pár stupňů oteplí. Značí to i poněkud chaotičtější počasí, hůře předvídatelné meteorologické události, odchylky od zažitých průměrů a norem, extrémní projevy počasí. Může to znamenat ovlivnění oblačnosti, atmosféry, distribuci a podobu srážek, proměnu teploty, směru a rychlostí větru.

Pro příklady nemusíme chodit daleko: z kraje letošního roku udeřily nebývalé mrazy v Texasu a naprosto odstavily od provozu zdejší větrné elektrárny. Texas v době nejvyšší nutnosti přišel o 30 000 MW, respektive o 18 % výroby elektřiny. Z kolapsu sítě se vzpamatovával měsíce. Podobně se pak nebývale suché a nevětrné léto promítlo do výkonností bilance britských příbřežních elektráren. Letos vyrobily o 32 % méně energie, než se předpokládalo, že zvládnou. Nikdo na ostrovech nemohl tušit, že letošní rok bude nejméně větrný za posledních 70 let, stejně jako v Texasu podobný mráz také nepamatují.

Odchylky počasí, připisované klimatickým změnám, se propisují do výkonu energetických instalací, budovaných vesměs právě kvůli klimatickým změnám. V kontextu sucha a úbytku sněhu v Himalájích se dlouhodobě neperspektivní jeví být i vodní elektrárny v Indii a Číně. Častější písečné bouře se mohou negativně promítnout do životnosti a výkonu solárních farem v Africe. A je otázkou, jestli je rozumné v rychle měnícím světě reagovat na současný stav, anebo ten příští, nastávající. Velké větrné parky, solární farmy či hydroelektrárny budované dnes v provozně optimálních podmínkách, totiž v horizontu následujících dekád mohou pozbýt svého významu.

Toto téma - poměrně zásadní k tomu, jak masivně nyní OZE propagujeme - zatím nepatří k akcentovaným oblastem výzkumu. Tým Hannah Bloomfieldové z univerzity v Bristolu řešil citlivost evropských větrných elektráren na projevy klimatické změny a tým Davida Gernaata z Koperníkova institutu udržitelného rozvoje při univerzitě v Utrechtu se soustředil na celkovou dostupnost a potenciál OZE ve světě ovlivněným klimatickými změnami. Obě studie pracovaly ve svých analýzách s různými projekcemi, modely a simulovanými scénáři. A ani jedna nepřináší úplně dobré zprávy.

V Bristolu upozorňují na to, že spolu s tím, jak klesá rozdíl teplot mezi rovníkem a polárními oblastmi, se proměňuje rozvrstvení oblastí tlakových nížin, snižuje se i větrné proudění a tedy i rychlost větru. Z šesti možných scénářů se jako průměr do dalších let dá nad Evropou očekávat snížení rychlosti/síly větru o 8-10 % v důsledku klimatických změn. „Je ale velmi důležité si uvědomit, že i malá změna rychlosti větrů může vést k významně velké změně ve výrobě energie, protože výkon turbíny souvisí s třetí mocninou rychlosti větru,“ dodává Bloomfieldová.

Řešením je diverzifikace energetického portfolia, mixu několika různých OZE. Větrných elektráren doplněných o solární, vodní a další. Tady už je třeba zmínit studii z Utrechtu. Ta rozsáhlými analýzami hodnotí budoucí potenciál OZE, konkrétně pak domácí střešní fotovoltaiky, koncentračních solárních elektráren, příbřežních a vnitrozemských větrných farem, bioenergie a vodních elektráren. „V současnosti OZE zásobují svět 15 % energie, přičemž největší díl (10 %) si osobuje bioenergetika,“ uvádí Gernaat. V roce 2040 by se čisté alternativy fosilních paliv mohly podílet už na 30 % celosvětové produkce energie.

Vliv klimatických změn přitom za 20 let slabší nebude, naopak. Dá se tedy předpokládat, že některé regiony budou v oblasti produkce čisté energie více či méně postiženy. Někdy i pozitivně. Například temperátní regiony USA, Evropy, východní Číny se mohou těšit na navýšení potenciálu domácích solárních instalací. Zatímco vodní elektrárny sníží svou dosavadní užitečnost na jihu Evropy, v Jižní Americe, Austrálii. Prostor se jim naopak otevře na východě Afriky (na jihu Afriky se ovšem jejich potenciál sníží).

Komplikace vychází z toho, že celkový globální potenciál pro OZE a léta budoucí spíše narůstá - u vodních elektráren o 6 %, u solárních instalací o 2 % a u bioenergetiky o celých 32 % - jenže tento pozitivní růst nevypovídá o regionálních odchylkách, které mohou mít naopak negativní charakter. „Dlouhá období sucha, bezvětří nebo snížená předvídatelnost počasí mohou v budoucnu působit u některých energetických systému komplikace, zvláště v těch zemích, kde bude vysoký podíl OZE v národním mixu,“ říká Gernaat. „A tato období výpadků se mohou projevovat častěji, se stupňující se klimatickou změnou.“

Přechod na obnovitelné zdroje by podle něj měl vycházet spíše z regionální praxe a dat vztažených ke konkrétnímu území než z nějakého povšechného popudu. Volba jen jednoho modelu bezemisní energetiky by totiž v budoucnu mohla přijít celé státy hodně draze. Na klimatickou změnu se adaptujeme zdroji, které se nepředvídatelně mohou právě v důsledku této změny měnit.

tags: #trvale #udržitelný #technologický #rozvoj #obnovitelné #zdroje

Oblíbené příspěvky:

• Druhy kompostu
• Informace o Odpadu v Otesicích
• Elektrický odpadkový koš 25l: Pro a proti
• Pracovní sešit Přírodopis - strana 38 vyřešena
• Výkonný olejový radiátor