Jezero je uzavřenou přirozenou sníženinou zemského povrchu, která je vyplněná vodou. Do jeho komplexu náleží i jeho horninové prostředí včetně tvaru povrchu, vegetace a živé organismy, které rostou a žijí na dně pánve nebo se vznášejí ve vodní hmotě a ovlivňují mnohé vlastnosti jezerní vody. Pro klasifikaci jezer existuje celá řada parametrů.
Podle chemického složení vody se rozlišují jezera sladkovodní a solná či minerální. Podle rozsahu výměny vody v celém prostoru jezerní pánve se jezera s dokonalým promícháváním vody označují jako holomiktní, s promícháváním jen do určité hloubky pod hladinou jako meromiktní. Z biologického hlediska se rozlišují jezera eutrofní, oligotrofní a dystrofní.
U eutrofních jezer (př. Ženevské a Bodamské jezero) převládají produkční procesy nad rozkladnými. Vysoká produkce biomasy vede po jejich odumření, nedokonalé oxidaci a k ukládání zahnívajícího bahna (sapropelu). Pro oligotrofní jezera je typická oxidace odumřelé biomasy na minerální látky (voda je čistá a má dostatek kyslíku po celý rok).
U jezer lze stejně jako u rozsáhlejších ploch hodnotit jejich morfologické, fyzikální a chemické vlastnosti. Mokřady jsou části zemského povrchu s trvale nebo po delší dobu roku zamokřenou i mělce zaplavenou půdou, porostlou vlhkomilnými a vodomilnými rostlinami. Celá řada mokřadů se vytvořila zarůstáním jezerních pánví nebo zvýšením hladiny podzemní vody do úrovně půdní vrstvy. Mokřady tak můžeme nalézt nejen v oblastech s nadbytkem vláhy, ale i v oblastech s jejím deficitem.
Jak již bylo řečeno mokřady různých šířek lze dále detailněji podle zvolených kritérií identifikovat. Bažinný systém mokřadů rozlišuje podle místa rozšíření lesní formace (tvořené například přípotoční olšinou, zamokřenou smrčinou či vrbovo-topolovým lesem), křovinaté formace (tvořené vrbinou nebo rašelinnou kosodřevinou, travinno-bylinné formace.
Čtěte také: Vlastnosti ekosystému louka
Hlavní biotopy mokřadů identifikují s ohledem na abiotické podmínky stěžejní skupiny společenstev. Mezi ně náleží kromě tekoucích vod, stojatých a pomalu tekoucích vod také rašeliniště, které ve stejném pohledu představují mechové formace výše popsaného bažinného systému mokřadů.
Slatinná rašeliniště vznikají tam, kde přináší říční nebo podzemní voda dostatek minerálních látek, které podporují růst dominujících travnatých porostů. Dominantní zdrojem vody je tak tekoucí nebo podzemní voda. Přechodná rašeliniště vznikají nejčastěji na dnech říčních údolí nebo kotlin, na rovinatém povrchu nebo na plošinách s nedokonalým odtokem vody a vysokou hladinou podzemní vody. Zdroje napájení jsou tu smíšené (srážky a tekoucí či podzemní voda).
Vrchoviště či vrchovištní rašeliniště je pojmenováno podle vypouklého tvaru. Převládající rostlinou v něm je rašeliník, rostoucí směrem nahoru i do stran. Rašeliník má schopnost udržet velké množství vody (přes 90 % objemové jednotky). Vrchoviště jsou napájena výhradně srážkovou vodou a na jejich vrcholu jsou často malá jezírka s hnědě až rezatě zabarvenou vodou.
S ohledem na prostorovou expanzi lidské společnosti bylo potřeba vyřešit pravidelnou přítomnost většího množství vody. Lidská vynalézavost tak začala budovat rozsáhlé umělé vodojemy, které tuto potřebu naplnily. Umělé vodní plochy můžeme podle velikosti rozdělit do 2 skupin, na rybníky a přehrady. Rybníky vznikaly převážně za účelem chovu ryb a druhotně získaly také rekreační, retenční a krajinně estetickou funkci. Jsou převážně celé hloubené a podle napájení vodou je můžeme rozdělit na průtočné, bezodtoké a nebeské (napájeny výhradně srážkovou vodou).
Umělé vodné plochy (přehrady) jsou budovány na vodnatém toku, který umožňuje stabilní přísun vody.
Čtěte také: Lesní ekosystém pro studenty
Území PR Bařiny se nachází na rozhraní Českého masivu a vnějších Západních Karpat. Z hlediska geologické stavby se území člení na údolní nivu a hlavní terasu. Nejspodnější patro je v nivě i v terase tvořeno metamorfovanými horninami proterozoického stáří a devonskými a karbonskými horninami paleozoika. Tyto horniny byly překryty spodnobádenskými neogenními sedimenty vněkarpatské předhlubně (mořské jíly, písčité slíny a jemnozrnné písky). Spodní část údolní nivy je tvořena fluviálními pískoštěrky o mocnosti kolem 1,5 - 2,5 m. Svrchní část profilu tvoří 1,5 - 3 m mocná poloha mladoholocenních povodňových hlín.
Pravobřežní hlavní terasa je tvořena zvodnělými fluviálními (říčními) a glacifluviálními (ledovcovo-říčními) pleistocenními štěrkopísky, které jsou překryty wűrmskými sprašovými hlínami. Štěrky a štěrkopísky jsou značně zvodnělé a v terasovém svahu z nich vyvěrá množství pramenů, místy tvořících pramenné linie.
Rezervace je z 90 % tvořena lužním lesem. Nejčastěji zastoupenými dřevinami jsou dub letní (Quercus robur) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), v centrálním mokřadu se navíc vyskytuje olše šedá a lepkavá (Alnus spp.). Terasy doplňují porosty lípy srdčité a velkolisté (Tilia spp.). V menší míře se zde také objevují nepůvodní smrk ztepilý (Picea abies), borovice lesní (Pinus sylvestris) a topol kanadský (Populus xcanadensis). Keřové patro tvoří nejčastěji slivoň trnka (Prunus spinosa), krušina olšová (Frangula alnus) a kalina obecná (Viburnum opulus).
Na svazích říční terasy a sušších místech nivních porostů dominují rostliny jarního aspektu jako mařinka vonná (Galium odoratum), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), sasanka hajní (Anemone nemorosa), vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia), violka lesní (Viola reichenbachiana) a další. V místech s vyšší hladinou spodní vody v nivních porostech roste kapraď osténkatá (Dryopteris carthusiana), karbinec evropský (Lycopus europaeus), vrbina penízková (Lysimachia nummularia), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), svízel bahenní (Galium palustre), kosatec žlutý (Iris pseudacorus), kapradiník bažinný (Thelypteris palustris) a další. V místech s výrazným zamokřením dominují porosty vysokých ostřic.
Z hmyzu je početně zastoupena skupina střevlíkovití s 56 zástupci, vyskytující se jak v mladých tak starých lesních porostech. Z chráněných druhů se jedná o střevlíka Scheidlerova (Carabus scheidleri) a střevlíka Ulrichova (Carabus ullrichii). Další významnou skupinu tvoří saproxyličtí brouci s vývojem vázaným na staré stromy a dřevo v různém stadiu rozpadu. Z dutinových druhů lze jmenovat např. dřevomila bukového (Eucnemis capucina), z druhů vázaných na padlé kmeny lesáka rumělkového (Cucujus cinnaberinus).
Čtěte také: Zahrady v Láhvi
Z ornitologického pohledu je území cenné relativně vysokým počtem zjištěných druhů. Ve starších lesních porostech se vyskytují žluna šedá (Picus canus), žluna zelená (Picus viridis) či strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), z dravců pak jestřáb lesní (Accipiter gentilis). Na starší porosty a jejich prosvětlené okraje je vázán výskyt lejska šedého (Muscicapa striata) a lejska bělokrkého (Ficedula albicollis). Při okraji rezervace hnízdí žluva hajní (Oriolus oriolus), v keřových porostech pak ťuhýk obecný (Lanius collurio).
Obojživelníci jsou zastoupeni druhy čolek obecný (Lissotritron vulgaris), rosnička zelená (Hyla arborea), skokan štíhlý (Rana dalmatina) či skokan zelený (Pelophylax kl. Esculentus). Jejich výskyt je vázán na lesní rybníček, zarostlé tůně, příkopy a vyjeté koleje na lesní cestě. Ze zjištěných druhů plazů se jedná o ještěrku obecnou (Lacerta agilis), ještěrku živorodou (Zootoca vivipara) a užovku obojkovou (Natrix natrix).
V lesních porostech dochází dlouhodobě k úpravě dřevinné skladby a odstranění geograficky a stanovištně nepůvodních dřevin. Z dalších činností lze zmínit zvýšení podílu mrtvého dřeva a to ponecháváním souší, pahýlů a vývratů na místě v porostech k přirozenému rozkladu. Vzhledem k výskytu společenstva vzácných parožnatek je důležitá snaha zachovat stávající vodní režim. Dochází k pravidelným kontrolám hladiny centrálního mokřadu a navázaných melioračních kanálů.
tags: #bazinny #ekosystem #charakteristika
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]