Tulum: Stanoviště a kolektivní informace z cesty po Mexiku, Belize a Guatemale

Po sedmi letech jsme se vypravili na druhou návštěvu Mexika, Belize a Guatemaly. Tentokráte, ale s mojí přítelkyní, aktuálně manželkou. Povídáním se vám pokusím přiblížit krásy Karibiku, jako je podmořský život, dechberoucí pyramidy a nekonečný prales.

Zmíním se i stinných stránkách jako je obecná chudoba ve středoamerických státech, velice mizerná hygiena a taky o ozbrojeném přepadení v Guatemale. Naše cesta tedy bude víceméně kopírovat cestu po Mexiku, Belize a Guatemale z roku 2003, avšak cestování po Guatemale zkrátíme a využijeme tedy severnější hraniční přechod Bethel-Corozal. Minule bylo vše moc rychlé a ani jsme si mnoho neodpočinuli.

Cesta do Tulumu a první dojmy

Cesta do Tulumu je rychlá, protože je celá po moderní dálnici. Dálnice kopíruje pobřeží až do Tulumu a pak vede dále 250 kilometrů vnitrozemím až do Chatumalu (hlavní město Quintana Roo státu). Našli jsme si ubytování v Hotelu Maya jako před lety. Sice to taky nebylo extra kvalitní ubytování, ale je přímo v centru a jen 80 metrů od autobusového nádraží. Po obědě jsme si vzali taxi a vypravili se k mayským ruinám na pobřeží (cca 4 kilometry od centra města). Ruiny jsou přímo nad hladinou tyrkysově zbarveného karibského moře. Udělali jsme několik kontrastních fotek a užili si i trochu moře. Večeře byla výborná, žena vyzkoušela pokrm z kaktusu - byly to oloupané listy opuncie.

Přes Chetumal do Caye Caulker

Ráno jsme došli na blízké autobusové nádraží a koupili si lístky do 250 kilometrů vzdáleného Chetumalu. I když je celá cesta po dálnici, trvala skoro 4 hodiny. Měli jsme zjištěno, že mezi Chetumalem a Caye Caulker lze použít rychlý motorový člun. Bohužel autobusový terminál ADO je od přístavu skoro 4 kilometry daleko. Opět jsme využili taxi - ten klasický zelený VW brouk. Taxikář nás vysadil před „Terminal Martima de Chtelumal”. Tam jsme zjistili, že loď odplouvá každý den v 15:30.

Na vrátnici (před marínou) nám nabídli, že nám zdarma pohlídají batohy a mi si budeme moct projít okolí. Souhlasili jsme s nabídkou a vypravili se na prohlídku nedalekého památníku Monumento A la Bandera y „El Reloj”. Tam nám vydali batohy a také jsme si zakoupili lístky na loď - přeprava lodí je dražší než po pevnině (do belizského San Pedra je to po vodě cca 100 kilometrů), ale zase je o hodně rychlejší a vyplatí se vynechat Belize City, které není moc pěkné ani bezpečné.

Čtěte také: Hortenzie řapíkatá - tipy pro pěstování

Před lety jsem viděl v Belize City mnoho "čichačů" k ředidlům. A policie? Celníci nám za poplatek vystavili kartu „doble entrada“ (dvojí vstup), abychom se mohli pak vrátit zpět do Mexika, po následující Guatemale. Po chvíli se objevili celníci se psem vycvičeným na odhalování drog. Zakázali nám se přibližovat k batohům a se psem prošli celé podpalubí lodě. Samozřejmě nás nenapadlo si jejich obsah po vrácení zkontrolovat. Cestování mne po mnoha situacích naučilo jednomu: nikomu vše hned nevěřit a vše si dvakrát prověřit. Naštěstí pes v batozích nic neobjevil, i když batohu mé ženy se ještě jednou vracel. To pak málem strachy omdlela. No teď už jsme se mohli nalodit.

Člun byl opravdu rychlý - vzadu měl 4 velké motory a rychlost plavby jsem odhadoval na 50-60 km/h. Po skoro dvou hodinách plavby jsme dopluli do San Pedra, kde jsme si museli projít belizskou celnicí. Ta je opravdu komická. Černoška v malé budce přímo na přístavním molu. Prohlédla si nás od hlavy po paty. Usoudila, že vypadáme na turisty a dostalo se nám razítka do pasu. Nastoupili jsme zpět do člunu a pluli ještě zbývajících 18 kilometrů na ostrov Caye Caulker. Z minula jsme měli ověřené ubytování v Mira Mar hotelu, tedy jsme nabídky odmítli a pěšky došli k hotelu. Hotel je asi jen 200 metrů od mola na Přední ulici. Měli volno. Dokonce jsme dostali stejný pokoj, v jakém jsme bydleli před sedmi lety.

Relaxace a podmořský život na Caye Caulker

Dnes je v plánu jen relaxace u moře. Vstup do moře je zde poměrně prudký, ale je ideální ke koupání. Měli jsme s sebou i potápěčské brýle a ploutve. Při plavání je nutná obezřetnost, protože v místě přerušeného ostrova je poměrně silný proud vody a věřím, že by nebyl problém s odplavením na širé moře. Barman se před obědem probudil a začal zametat okolí. Vydrželi jsme tam lenošit až do večera.

Ráno jsme došli na domluvené místo pro výlet lodí. Paní, co nám včera prodala lístky, nám chtěla zapůjčit šnorchl a ploutve, ale my měli své vlastní. Jak jsem již psal, cílem plavby je mořská rezervace Hol Chan, která se nachází mezi Caye Calker a severnějším Ambergris Caye. My se však plavili jen ke korálovým útesům. K místu šnorchlování je to zhruba hodina po moři. Protože začal foukat trochu vítr, kapitán vypnul motor a posádka napnula plachty. Musím přiznat, že plachtění je mnohem více příjemné. Po zakotvení jsme si nasadili ploutve, vzali šnorchly a podívali se pod hladinu. Všude okolo je mnoho různých druhů ryb.

Žena měla světle modré plavky. Okolo ní kroužilo spousta Blue Tangů. Blue Tang je asi 25 cm dlouhá ryba, se žlutým ocasem a modrým tělem. Tedy měli úplně stejnou barvu jako její plavky. No asi si mysleli, že to je jejich velká mamina. Po chvíli dorazili i rejnoci, takže jsme si mohli sáhnout na jejich rosolovité tělo. Je zajímavé vidět tvora, který očima nevidí co pojídá. U rejnoků je nutné si dávat pozor na jejich ocas, protože ten používají na obranu. Dokonce připlaval i malý žralok - nurse shark. Podařilo se mi dotknout alespoň jeho hřbetní ploutve. Nevypadal nijak útočně, spíše se bál hromady turistů. Když došly rybky na krmení, zmizely i rybičky okolo. I tak bylo pěkné si prohlédnout podmořskou faunu, například více jak metr široké brain korály. Mezi korály byly schované i murény. Připlavala se na nás podívat i zhruba půl metru dlouhá želva. Ženě se udělalo na palubě špatně. Myslím, že to bylo ze špatného jídla, co jsme si dali na ulici ještě v Tulumu. Na Caye Caulker jsme se vrátili se zapadajícím sluníčkem, okolo 17:15 ...

Čtěte také: Ne každé opuštění je přestupek

Poslední dny na ostrově a cesta do Guatemaly

Včerejší výlet byl opravdu super. Dnes jsme měli v plánu jen se válet u moře. K břehu přišel místní chlapík, potopil se do moře a za chvíli tahal ven asi 30 cm dlouhé langusty a to bez použití kyslíkové láhve. Na jeden nádech vydržel i 2 minuty pod hladinou a to zrovna v místě, kde je poměrně silný mořský proud. Za 20 minut ulovil 4 langusty, sbalil se a pak je šel asi prodat. Pro dnešek má vyděláno.

Navečer jsme se šli projít podél pobřeží. Chtěli jsme si prohlédnout jižní, řídce obydlený, cíp ostrova. Ani jsme netušili kolik už je hodin, ale na konci října se, blíž rovníku, velmi rychle smráká. Otáčeli jsme se, když zapadalo sluníčko. V ČR je po západu sluníčka ještě minimálně půl hodiny světlo, ale tam je za 10 minut úplná tma. Neměli jsme s sebou baterku, jen fotoaparát Nikon, tak jsme si občas posvítili z jeho přísvitu. Cestou zpět bylo všude slyšet různá zvířátka. Byl velký zázrak, že jsme v té tmě na některé nešlápli. Na večeři jsme si došli do Rose‘s Grill bar. Venku před restaurací měli vystavený velký regál vysypaný ledovou tříští a na něm vystavené rybičky a mořské plody. Musím říct, že čerstvá mořská ryba chutná opravdu výtečně. Rybičku jsme zapili čerstvě vymačkanou šťávou z pomerančů. Později doma, na verandě, jsme si ještě připili místním pivkem Belikin.

Dnes máme v plánu vyrazit směrem k Guatemale do San Ignacia. Udělal jsem ještě pár posledních fotek tohoto karibského ráje a v půl 9 už plujeme člunem k pevnině. Cesta do Belize City trvala asi půl hodiny. Je to tak cca 30 kilometrů. V Belize City jsme se chtěli co nejméně zdržovat. Autobusové nádraží je od maríny asi kilometr daleko a je na rohu ulic West Collet Canal Street a King Street. Cestou si nás chudí černoši podezíravě prohlíželi (běloši asi nechodí často pěšky po městě). Na autobusovém nádraží jsme si zaplatili lístky do San Ignacia. Toto městečko je zhruba 120 kilometrů západně od Belize City a na guatemalskou hranici to je už pak jen tak 10 kilometrů. Po skoro 3 hodinách jízdy jsme dorazili na místo. Přišlo nám moc rizikové zde zůstávat a tak jsme se na místě rozhodli pokračovat stejným autobusem až na hranice a přespat už v Guatemale. Doplatili jsme si zbývající cestu do Benque Viejo Del Carmen.

Bohužel autobus nejede až přímo na hranici, konečnou je zastávka na BBOC bus terminal a to už jsou "jen" 3 kilometry od hranic. Na hranicích jsme zaplatili výpalné za opuštění Belize a prošli i guatemalskou stranou hranice. Za hranicí jsme chtěli pokračovat autobusem, ale místní naháněči nám dokolečka opakovali, že dnes už žádný autobus nejede. Tvrdili, že jedinou možností je vzít si colectivo. Ignorovali jsme je a šli pěšky, dál z jejich dosahu. Přešli jsme hraniční řeku Mopan a po asi 300 metrech jsme došli do centra hraničního města Melchor de Mencos. Tam jsme našli zastávku autobusu, ale paní postávající opodál nám řekla, že pojede asi až za hodinu. Nechtělo se nám hodinu čekat na autobus, tak jsme se nakonec rozhodli pro colectivo, které by nás mělo odvést do 100 kilometrů vzdáleného Flores. Přivázali nám batohy na střechu a nastoupili jsme.

V colectivu nás jelo asi 9 lidí včetně řidiče. Seděli jsme vzadu a vedle nás, přímo za jízdy, paní kojila mimino. Na sedačkách před námi seděla paní a v tašce ji kdákala slepice. Cesta trvala skoro další 2 a půl hodiny, protože silnice nebyla v dobrém stavu. Musím říct, že za těch sedm let, co jsme tu nebyli, tak Guatemalci na cestě hodně pracovali a už velký kus z cesty byl s asfaltovým povrchem. Dříve tu byla jen udusaná hlína plná výmolů. Colectivo nás dovezlo do Santa Eleny. Na další den jsme si u majitele hotelu zajistili výlet do Tikalu a jako bonus jsme dostali, jím vypěstovaný, medový meloun.

Čtěte také: Český Těšín: Dopravní uzel

Výlet do Tikalu

Dle domluvy pro nás ráno před hotel přijel minivan pro cca 11 lidí. Řidič si od nás vzal poukaz na cestu a dal nám ještě jednu barevnou kartičku, kterou dáme řidiči při odjezdu. Do Tikalu jezdí několik společností a dle barvy poukazu rozlišují, se kterou společností kdo jede. Řidič vyrazil už z města, ale protože jsme nebyli plní, tak cestou ještě párkrát zastavil lidem, co stopovali. Projeli jsme posledním městečkem El Caoba a dál už byla jen silnička skrz deštný prales. Po cca 8 kilometrech jsme dojeli k bráně národního parku Tikal. Stráž parku na nás jen mávla a pokračovali jsme dalších 18 kilometrů deštným pralesem. Občas jsme podél silnice míjeli cedule upozorňující na výskyt divokých šelem. Konečně jsme dorazili k parkovišti. Šli jsme jen pár metrů a u pokladny si zaplatili vstup do celého komplexu mayského města Tikal.

Tikal byl založen v 6. století př. n. l. V 10. století n. l. Odhaduje se, že v celém komplexu je na 3000 paláců. Prvně jsme si chtěli prohlédnout chrám Templo IV, ke kterému vede přibližně kilometrová cesta skrz džungli. Mne nebylo od rána dobře, asi jsem se nakazil nějakou střevní chřipkou. Příznaky mám stejné, jako žena o 2 dny dříve. To nám ten den pěkně začíná. Jídlo na ulici nemusí být úplně bezproblémové, i když tomu tak myslím většinou je. Ale občas se může stát, že na něm může být nějaká bakterie, se kterou si zažívání Evropana neporadí. Problémem může být i voda z kohoutků, která bývá často kontaminovaná.

Cestou jsme došli k ohromnému stromu s kmenem širokým okolo 1.5 metru. Vlnovec je strom s mohutnou korunou dorůstající výšky až 70 metrů. Ze stromu se zpracovávají vlákna z jeho semen, která jsou známá pod názvem Kapok. Vlákna, kterým se říká taktéž rostlinné peří nebo rostlinné hedvábí jsou z 80% dutá a tedy slouží jako výborná tepelná izolace. Pokračovali jsme dále po cestě až ke skále, nad kterou se tyčí chrám Templo IV. Ten je vysoký skoro 70 metrů a od země k němu vedou příkré dřevěné schody. Na každém, kdo vyleze nahoru, nezůstane v tom horku triko suché. Chvíli jsme nahoře poseděli a musím říct, že ten výhled shora je slovy nepopsatelný. Vidět jsou desítky kilometrů deštného pralesa. Jen na pár místech jsou vidět vrcholky několika pyramid, které jsou vyšší, než okolní porost.

Sešli jsme ze schodů dolu a šli asi dalších 500 metrů džunglí až k chrámu Templo V. Kamenné schody k chrámu nejsou v dobrém stavu. Zub času si zde vybral svoji daň. Avšak na jeho boku jsou dřevěné žebříky. Chrámy Templo I, Templo II a Centrální akropole jsou z této pyramidy jak na dlani. Protože mi nebylo zrovna nejlépe a jelikož jsem v Tikalu již podruhé, tak jsem už ten namáhavý výšlap nahoru vzdal. Prošli jsme si pak ještě komplex budov Mundo Perdido (Ztracený Svět) a Netopýří palác, které sousedí s chrámem Templo V.

Poslední zastávkou je Centrální akropole, s chrámem Templo I, Templo II a Severní akropolí. Chrám Templo I je známý také pod názvem "Chrám velkého Jaguára". Protější, 38 metrů vysoký chrám, Templo II, je pak věnován jeho manželce. V tomto chrámu nebyla nalezena hrobka s jejími ostatky. Severní a jižní akropole jsou o mnoho set let starší. Za chvíli se u nás objevila skupinka asi patnácti nosálů bělohubých. Před námi se nosálové přetahovali o kousky nalezených zbytků ovoce s krocanem pávím. Krocan páví žije jen v severní Guatemale, Belize a na poloostrově Yukatán. Dorůstá délky až 1 metru a váží i 5 kg. Při opouštění areálu jsme procházeli okolo malého jezírka. Zaujala nás cedulka "Peligro cocodrilo". Tak oni tu jsou i krokodýli? Koukali jsme do vody i na břeh, ale žádného krokodýla jsme neviděli. Jelikož jsou kr...

Doprava z letiště Tulum

Jakým způsobem se nejlépe dostat z letiště Tulum do letovisek nebo ostatních částí Yucatánu?

• Autobusy ADO: Oficiální dopravu do Playa del Carmen obstarávají autobusy společnosti ADO. Rezervaci jízdenek můžete provést online na ado.com.mx nebo v červeném stánku "ADO aeropuerto" uvnitř příletové haly. Platit lze v hotovosti i kartou. Červené autobusy jsou moderní a klimatizované s dostatečným prostorem pro zavazadla.
• Směr Tulum: V centru města autobusy zastavují na hlavním autobusovém nádraží ADO v ulici Calle Pino (poloha na google.com/maps). Cena - 170 MXN, Doba jízdy - 50 minut, Frekvence - 30-60 minut
• Půjčení auta: Nezůstávejte jen v plážových resortech a poznejte mayské památky i přírodní krásy poloostrovy Yucatán. Letiště Tulum s desítkami autopůjčovnami je ideálním startovacím místem pro road-trip po Mexiku. Ceny půjčení auta na týden startují na 190 USD.
• Taxi: Oficiální letištní taxíky objednáte u přepážky uvnitř příletové haly, kde rovnou za jízdu zaplatíte. Platit lze hotovostí i kartou. Na letiště nejezdí Uber ani jiné aplikace.
• Vlaky (Tren Maya): Vlaky nesou označení "Tren Maya" a zhruba od roku 2025 budou jezdit také přes letiště Tulum. Stanice se nachází zhruba 3 km jižně od areálu letiště a s terminálem bude spojena kyvadlovým autobusem zdarma.

tags: #tulum #stanoviste #colectivo #informace

Oblíbené příspěvky:

• Nerezový koš TORO 45l
• Animace a Obnovitelné Zdroje
• Drcení odpadu: co je povoleno?
• ZZS Varnsdorf - petice
• Definice a klíčové koncepty ekologie organismů