Co je UMPRUM: Pohled na problémy a výzvy pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové

Studium na vysoké škole nemusí být náročné jen proto, že vás čekají těžké předměty a hodiny studia. V posledních měsících se na povrch dostává čím dál tím víc kauz, které potvrzují, že prostředí na místních univerzitách je často toxické a plné nebezpečných fenoménů.

Akademický senát UMPRUM a snaha o změnu

O tom, jaká panuje situace na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové jsme si povídali se zástupkyní studentů v Akademickém senátu Natálií Szegény. Natálko, vy jste zástupkyně studentů v akademickém senátu UMPRUM, jste jeho místopředsedkyně. S jakými ambicemi jste do senátu šla?

NATÁLIE: Naše škola je díky bohu taková, že akademický senát v ní má důležitý hlas. Má opravdovou šanci věci změnit. To byla má velká motivace - když máme šanci, tak bychom se jí měli chopit a prosadit, co je pro nás důležité. Myslím si, že je UMPRUM docela flexibilní. Vedení je schopné dělat spoustu změn, ale je potřeba dávat věci najevo.

A cítila jste něco konkrétního, na co je třeba se zaměřit? Ať už je to transparentnost ve výuce, nebo vztahy mezi studenty a profesory?

NATÁLIE: Máme obecné problémy jako na každé škole, co se týče výuky předmětů, složitých rozvrhů a podobně. Teď se právě rozvíjí velká diskuse ohledně zneužívání moci na vysokých školách. To je pro mě zásadní věc, kterou bych chtěla řešit. A taky celý model mistrovských ateliérů je velice komplikovaný. Protože je tam jeden člověk, který je autoritou pro spoustu mladých lidí. To přináší obrovskou zodpovědnost.

Čtěte také: Boží Dar: Nesouhlas s vymezením CHKO

Iniciativa Safe space a etická komise

NATÁLIE: Určitě sleduji tu problematiku celkově, ale snažím se soustředit konkrétně na naši školu.

NATÁLIE: My teď s akademickým senátem zakládáme iniciativu Safe space. Nejdřív jsme se prostřednictvím dotazníku ptali studentů na jejich zkušenosti se zneužíváním moci. Ptali jsme se, od koho to zažívali nebo jakou formou. Nebo jestli vůbec mají takovou zkušenost.

Chápu, že nemůžete zveřejňovat výsledky dotazníku.

NATÁLIE: Já výsledky dotazníku ještě nemám k dispozici, ale na škole jsem téměř čtyři roky. A během studia jsem se setkala s řadou případů, kdy studenti řešili nějaký problém. Většinou se nejednalo o nic explicitního. Spíš o věci, které je těžké pojmenovat, jako je třeba stresová a napjatá atmosféra v ateliéru a podobně. Tím ale samozřejmě nevylučuji, že se u nás na škole mohou vyskytovat i závažnější problémy zneužívání moci či obtěžování.

Pokud se někdo z akademické obce s takovým problémem potýká, je tu pro něj k dispozici akademický senát a také etická komise, která ví, jak co nejlépe postupovat v konkrétních případech, samozřejmě zachovává anonymitu toho, kdo zkušenost sdílí, a snaží se mu poskytnout ochranu i podporu. Do budoucna zvažujeme u nás na škole také funkci ombudsmana/ky.

Čtěte také: Oslava Přírody: Počátky

Navíc je na tom zrádné, že každý má jinou schopnost podobným věcem čelit a nechat to po sobě nějak stéct. Někdo je citlivější, to, co nezasáhne vás, je pro někoho jiného dlouhodobé trauma.

NATÁLIE: Přesně tak. Někdo je otrlejší, ale jsme na umělecké škole - je tam spousta citlivých lidí. Je nutné, aby věděli, že mají na koho se obrátit, ať jde o menší věc, nebo něco závažnějšího.

A proč myslíte, že se kauzy začínají dostávat na veřejnost právě nyní?

NATÁLIE: Ve společnosti se teď hodně objevují různé tendence, které usilují o větší rovnoprávnost. Ať už je to ve školství, nebo v dalších sférách. Je to součástí téhle vlny, že se naše generace snaží najít svůj hlas a pak ho používat k dobru. Je tedy otázka, jestli je to generační, anebo ta generace má teď štěstí, že k tomu nastaly ideální podmínky.

NATÁLIE: Určitě je to trochu tím, že jsme nezažili režimy, co tu byly předtím.

Čtěte také: Brněnská příroda: Kam na výlet?

Myslíte, že to souvisí i s tím, že tato generace víc dbá na životní balanc?

NATÁLIE: To je skvělý postřeh. Já si myslím, že naše generace je hodně zaměřená na individualitu. Je tam velká změna v tom, že mladí lidé se snaží nejdřív dávat sobě vše, co potřebují, aby pak mohli dávat okolí. Když se bavím se zástupci starších generací, tak ego je pro ně často něco negativního. Vnímám také rozdíl mezi sobeckým egem a zdravým sebevědomím.

NATÁLIE: Přesně tak, já si myslím, že to je dobrá věc.

Stavbu nové budovy UMPRUM doprovázelo několik problémů.

NATÁLIE: Právě proto je sebevědomí tak důležité, protože pak si nepotřebujete dokazovat něco na ostatních. A to je zásadní problém mistrovských ateliérů. Je těžké najít vyrovnané a zároveň talentované lidi s dobrým jménem.

NATÁLIE: Myslím si, že jsou v jednotlivých ateliérech obrovské rozdíly. Mluvím se studenty, kteří jsou spokojení a jsou překvapení, že na té škole jsou s tímhle nějaké problémy.

Specifika uměleckého vzdělávání

NATÁLIE: Myslím, že někdy určitě. Týká se to specificky nějaké oblasti? Studium užitého designu předpokládá praktičtější osobnostní vybavenost, musíte komunikovat s klientem, firmou, zkrátka často vám nezbývá než svoje ego potlačit.

NATÁLIE: V tom bude určitě nějaká pravda.

NATÁLIE: Vznikají dotazníky a diskuze. Máme již zmiňovanou etickou komisi. A zvažujeme post ombudsmana/ky. My v akademickém senátu se snažíme co nejpřesněji a nejsvědomitěji komunikovat požadavky a pocity každého, kdo nás ohledně něčeho osloví. Snažíme se sbírat poznatky studentů nejen skrze dotazníky, ale také brát vážně vše, co nám řeknou třeba někde na chodbě ve škole nebo ve frontě do bufetu. Zkrátka, snažíme se vytvářet co nepřátelštější prostředí pro sdílení a následně komunikovat naše poznatky vedení. Je velmi důležité, aby tu to sdílení probíhalo, protože jedině tak se dozvíme, co se skutečně děje a co je potřeba zlepšit.

Snaha o změnu je vidět i ve výběrových řízeních, kde jsou přítomni zástupci senátu s poradním hlasem. Prezentace kandidátů do výběrových řízení jsou veřejné, studenti/ky se tam mohou přijít podívat, říct, co si myslí, a klást otázky. Řada profesorů vede ateliéry opravdu dlouho, i desítky let. Škola sice pořádá výběrová řízení, ale v poslední době proběhla dvě, jejichž výsledek působil rozpačitě. První se týkalo Ateliéru fotografie, druhé Ateliéru malby, kdy pan rektor zasáhl a vítězný koncept neschválil. To navenek vysílá negativní signál, k čemu jsou tedy výběrová řízení, když stejně někdo z vrchu zasáhne a řekne ne, takhle to nechci.

NATÁLIE: Tato řízení rozhodně problematická byla. Je samozřejmě otázka, kdy a jestli vůbec, je na místě do výběrových řízení zasahovat, u jiných řízení jsme zase řešili, zda o nich byla dostatečná informovanost, dostatečně dlouhá časová lhůta na přihlášení se, otázku nestrannosti komise a podobně.

To chápu.

NATÁLIE: Vedení nám samozřejmě podává důvody, proč se to stalo tak, jak se to stalo. Ale myslím si, že komunikace je vždy klíčová. A je to něco, na čem potřebujeme všichni zapracovat. Ta přímá linka mezi vedením a studenty. Protože vedení mohlo ta rozhodnutí udělat k dobru věci, ale pokud studenti nevědí, proč se to stalo, tak v něj pak ztrácejí důvěru.

Myslíte si, že by bylo lepší, kdyby se profesoři více střídali? Na jiném typu škol mi přijde pochopitelné, že tam pedagog je patnáct, dvacet let. Nabírá zkušenosti, je o to víc respektován, má víc co předat. U designu a umění je otázka, zda má starší pedagog stále takříkajíc „prst na tepu doby“.

Ale například Liběna Rochová pro mě představuje, ač patří ke starší generaci, někoho, kdo dokáže být kreativně stále velice mladý.

NATÁLIE: Nemyslím si, že by vždy platilo pravidlo, že mladší se rovná přizpůsobivější nebo kreativnější, ale naprosto souhlasím s tím, že lidé, kteří zde učí, by měli udržovat tempo s dobou a sami se neustále dovzdělávat v aktuálních tématech. Přece jen je to velká odpovědnost, vést v tvorbě tolik nadějných lidí, a správně rozvíjet potenciál každého z nich.

Jeden ze způsobů, jak by se dal na škole udržet „čerstvý vzduch“, je model rotujícího pedagoga. Mluvilo se o tom například v souvislosti s výběrovým řízením na jedné z architektur.

NATÁLIE: Ne, nestalo. Spíš to byla diskuse v rámci senátu. Myslím, že by pomohlo, kdyby se do těch výběrových řízení hlásilo víc zájemců. Potom by to motivovalo i vedoucí, kteří tu jsou léta, obhajovat svůj post.

Protože UMPRUM má svoji úroveň a vždycky měla. Tohle nemá být běžné a pro mě osobně to bylo šokující a skandální. Myslím, že tomu tak bylo i pro vedení.

NATÁLIE: Ta reakce určitě správná nebyla a určitě tomu skandálu nepomohla. Zároveň pro mě nevypovídá o celkovém postoji vedení k té situaci, protože pan kvestor je jen jeden člověk z vedení školy a vzhledem k dalším pozitivním zkušenostem, které s panem kvestorem v řešení různých věcí mám, tak myslím, že se jednalo o impulzivní odpověď.

NATÁLIE: Pan rektor o tom hovořil. Už si nepamatuji, jestli to bylo na senátu, nebo v nějaké jiné skupině.

Pro řadu mladých lidí je to vysněná škola.

NATÁLIE: Pro mě byla UMPRUM dříve spíš vzdušný zámek. Chodila jsem tam už na základce koukat na klauzury, to se ještě mohlo kouřit na chodbách na těch gaučích - to byla vždycky sonda do jiného světa. A nikdy jsem nevěřila, že se tam jednou budu hlásit, dokonce tam studovat. Samozřejmě když člověk přijde na školu, je to střet iluze s realitou. Ne všechny věci fungují podle představ, ne všechno je tak ideální, jak to vypadá. I přesto si ale myslím, že UMPRUM dosahuje kvalit, které jsou o ní známy.

Možná je to bezprostřední podmínka pro kreativitu - emotivní vzlety a pády.

NATÁLIE: Je tam spousta věcí, které lze zlepšovat - ostatně jako asi všude. Jedna věc je citlivost a emotivnost, druhá je nevhodné chování, které by nemělo být tolerováno nikde.

Většina dívek, co studuje produktový design, se mu dál nevěnuje, často přecházejí na textil, šperk nebo jiné obory. Nepomohla by situaci větší genderová vyváženost?

NATÁLIE: Stoprocentně. Genderová vyváženost je základ rovnováhy v jakémkoliv společenství. U nás na škole jsou ve vedení ateliérů stereotypně mužských činností víc muži a stereotypně ženských zase víc ženy. Takže je rozhodně na místě to genderově vyvážit, a motivovat tak studující dělat to, co chtějí, bez ohledu na gender.

Co se týče otevřenosti školy vůči mladým designérům/kám - jedna z cest je skrze workshopy.

A co tomuhle přístupu teď stojí v cestě?

NATÁLIE: Myslím, že je to na cestě. Teď se ale otevřela nová budova, byl covid, stará budova prochází rekonstrukcí. Děje se toho hodně, do toho válka na Ukrajině. Je zde tolik věcí, se kterými se teď škola potýká, že na to nebyla úplně kapacita. Je to ale podle mě něco, co by se nemělo odkládat, mělo by se to řešit neustále. Nepůjde to najednou, ale krok za krokem.

Věříte, že současné vedení je tomu nakloněné?

NATÁLIE: Já mám s panem rektorem, paní prorektorkou a pány prorektory i panem kvestorem pozitivní zkušenosti.

Kdybyste nakonec měla dát UMPRUM známku od jedničky do pětky, hlavně ve vztahu k věcem, o kterých jsme se bavily, jakou byste zvolila?

NATÁLIE: Dávám dva mínus. Myslím, že je to na dobré cestě, ale ještě pořád je tolik věcí, na kterých je potřeba zapracovat.

Děkuji za rozhovor.

NATÁLIE: Jsou témata, o kterých není lehké mluvit, zvlášť když se jedná o tak malou školu, kde se každý zná s každým. O to víc si vážím každé autentické diskuze, každého upřímného názoru, kterého se mi od studujících dostane.

tags: #umprum #co #je #to

Oblíbené příspěvky:

• Rodinná dovolená na biofarmě
• Ekologie UPOL - přijímačky
• Nebezpečný odpad ve Středočeském kraji
• Park Škrlovec v Uherském Brodě
• Klimatické vlivy vody a hornin